15 C 160/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , číslo obec zastoupená titul jméno příjmení , IČO advokátkou sídlem adresa , číslo obec proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] a částku [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku [částka].</b> 1. Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum], kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná, jakožto vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců [objem] [anonymizováno 6 slov], [registrační značka], [VIN kód], neměla v době od [datum] [anonymizováno] do [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“). S odkazem na § 4 odst. 1 tohoto zákona se tak žalobkyně domáhala po žalované zaplacení příspěvku [částka], vypočteného podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. za [počet] dní v uváděném období a poplatku [částka], spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 ZPOPV, jehož výše je stanovena § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., neboť žalovaná tyto částky žalobkyni dosud nezaplatila, přestože k tomu byla písemně vyzvána. Žalobkyně hodnotila, že splatnost žalovaných částek nastala dne [datum]. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok dále zdůvodnila.

2. Soud při posouzení věci vycházel z právního názoru o tom, že řízení o zaplacení příspěvku je občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, čj. 61 Co 148/2013 - 59, jímž bylo změněno rozhodnutí nalézacího soudu o zastavení řízení vedeného pod spisovou značkou 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, čj. 12 Co 99/2013 - 62, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu je tedy zřejmé, že soud rozhodoval o soukromoprávním nároku.

3. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) jen na základě žalobkyní předložených, resp. označených listin a na základě tvrzení žalobkyně. Žalovaná se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve směru případných tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci žalovaného nedoplatku, jí ukládá ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ.

4. Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Domněnka vlastnictví žalobkyní uváděného vozidla, resp. jeho provozování žalovanou vycházela ze sdělení obecního úřadu o zapsání žalované jako vlastnice v registru silničních vozidel ve smyslu § 4 odst. 2 ZPOPV. Odeslání výzvy k placení potvrzuje dopis žalobkyně ze dne [datum] a doklad o doručení dne [datum].

5. Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvku je zakotven v § 4 odst. 1 ZPOPV. Jeho žalovaná výše odpovídala § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV.

6. Nárok na zaplacení nákladů spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 4 odst. 4 ZPOPV a jeho žalovaná výše odpovídala § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV.

7. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Žalovaná byla povinna zaplatit příspěvek podle výzvy žalobkyně do [datum] (§ 607 OZ).

8. Výrokem I. proto soud uložil žalované zaplatit žalovaný příspěvek [částka], náklady spojené s mimosoudním vymáháním příspěvku v částce [částka], jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvku ve smyslu § 513 OZ, a z těchto částek zákonný úrok z prodlení, když žalovaná se od [datum] ocitla v prodlení s placením tohoto peněžitého dluhu splatného na základě výzvy věřitelky (§ 563 OZ).

9. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria plného procesního úspěchu ve věci. V řízení byla zcela procesně úspěšná žalobkyně a proto žalobkyni svědčí právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.

10. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši [částka], odměnu své zástupkyně po [částka] za každý ze tří úkonů právní služby, spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí a přípravě zastoupení a v písemném podání ve věci. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupkyně žalobkyně za tři úkony po [částka] a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů své zástupkyně.

11. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce [částka]; na odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po [částka] podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; na provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu České republiky, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, po [částka] za dva zohledněné úkony, na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

12. Celkem se tedy jedná o náklady řízení v částce [částka], které je žalovaná povinna žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

13. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupkyně žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalované, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. Tak se ostatně také stalo u nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, nahrazovaných v paušální výši [částka]. Tato náhrada nepochybně nahrazuje také náklady předžalobní výzvy žalobkyně k placení. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ.

14. Takto případně vynaložené (neboť nebylo doloženo jejich zaplacení) náklady na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátní zástupkyní žalobkyně by bylo nutné hodnotit také jako neúčelné s ohledem na předmět činnosti žalobkyně, která se zabývá inkasováním příspěvku, který je předmětem řízení. V možnostech žalobkyně tedy jistě je vyzvat dlužníky k plnění jejich platebních povinností. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.

15. Toto hodnocení nevyvrátila ani argumentace, uplatněná žalobkyní v odvolání proti nákladovému výroku platebního rozkazu zdejšího soudu ze dne [datum], jímž bylo žalobě v této věci vyhověno (který byl ovšem následně jako nepravomocný zrušen usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací]). Advokátní tarif upravuje vztah advokáta s osobou, jíž poskytuje právní služby, nikoli s dalším účastníkem občanského soudního řízení. Jeho použití při rozhodování o náhradě nákladů řízení je tedy možné jen za podmínek upravených občanským soudním řádem. Ten na advokátní tarif odkazuje pouze v § 151 odst. 2 větě druhé, kdy podmiňuje jeho použití okolnostmi případu. Žádné zvláštní okolnosti v této věci však tvrzeny nebyly a soud je také nezjistil. To, že soud přesto advokátní tarif použil pro stanovení odměny a paušální náhrady provozních výdajů na jiné výše uvedené úkony právní služby, ačkoli § 151 odst. 1 věta první OSŘ odkazuje na prováděcí právní předpis upravující paušální sazby pro řízení v jednom stupni (tedy nikoli paušálně za jednotlivé úkony pro mimosmluvní vztah advokáta s ob jednatele právní služby), bylo vyvoláno pouze výše zmíněnou judikaturou Nejvyššího soudu, která byla vesměs publikována v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (viz § 24 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). Důvodem tohoto stavu bylo zřejmě to, že v rozporu s citovaným § 151 odst. 1 větou první OSŘ nebyl po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. příslušný prováděcí právní předpis dosud vydán. Ačkoli tedy také první zohledněný úkon právní služby zástupkyně (převzetí a příprava věci) byl činěn před zahájením řízení, je v této souvislosti významné, že zatímco výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 takový postup umožňuje, další jeho rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1655/2014 naopak výslovně náklady spojené s předžalobní výzvou z množiny procesních nákladů řízení vylučuje. Byť tedy žalobkyní použitá doktrína možná zastává opačné stanovisko, nemohl k ní soud přihlížet právě s ohledem na toto stanovisko Nejvyššího soudu Ani žalobkyní předložená rozhodnutí nižších soudů (roz. než je Nejvyšší soud) proto nemohla mít v tomto směru žádný význam.