15 C 160/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa, číslo obec zastoupená titul jméno příjmení, IČO advokátkou sídlem adresa, číslo obec proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku povinna zaplatit žalobkyni částku částka a částku částka s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky částka za období od datum do zaplacení.

II. Žalovaná je do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku částka.

1. Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná, jakožto vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců objem anonymizováno 6 slov, registrační značka, VIN kód, neměla v době od datum anonymizováno do datum k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“). S odkazem na § 4 odst. 1 tohoto zákona se tak žalobkyně domáhala po žalované zaplacení příspěvku částka, vypočteného podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. za počet dní v uváděném období a poplatku částka, spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 ZPOPV, jehož výše je stanovena § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., neboť žalovaná tyto částky žalobkyni dosud nezaplatila, přestože k tomu byla písemně vyzvána. Žalobkyně hodnotila, že splatnost žalovaných částek nastala dne datum. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok dále zdůvodnila.

2. Soud při posouzení věci vycházel z právního názoru o tom, že řízení o zaplacení příspěvku je občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, čj. 61 Co 148/2013 - 59, jímž bylo změněno rozhodnutí nalézacího soudu o zastavení řízení vedeného pod spisovou značkou 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, čj. 12 Co 99/2013 - 62, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu je tedy zřejmé, že soud rozhodoval o soukromoprávním nároku.

3. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) jen na základě žalobkyní předložených, resp. označených listin a na základě tvrzení žalobkyně. Žalovaná se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve směru případných tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci žalovaného nedoplatku, jí ukládá ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ.

4. Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Domněnka vlastnictví žalobkyní uváděného vozidla, resp. jeho provozování žalovanou vycházela ze sdělení obecního úřadu o zapsání žalované jako vlastnice v registru silničních vozidel ve smyslu § 4 odst. 2 ZPOPV. Odeslání výzvy k placení potvrzuje dopis žalobkyně ze dne datum a doklad o doručení dne datum.

5. Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvku je zakotven v § 4 odst. 1 ZPOPV. Jeho žalovaná výše odpovídala § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV.

6. Nárok na zaplacení nákladů spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 4 odst. 4 ZPOPV a jeho žalovaná výše odpovídala § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV.

7. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Žalovaná byla povinna zaplatit příspěvek podle výzvy žalobkyně do datum (§ 607 OZ).

8. Výrokem I. proto soud uložil žalované zaplatit žalovaný příspěvek částka, náklady spojené s mimosoudním vymáháním příspěvku v částce částka, jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvku ve smyslu § 513 OZ, a z těchto částek zákonný úrok z prodlení, když žalovaná se od datum ocitla v prodlení s placením tohoto peněžitého dluhu splatného na základě výzvy věřitelky (§ 563 OZ).

9. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria plného procesního úspěchu ve věci. V řízení byla zcela procesně úspěšná žalobkyně a proto žalobkyni svědčí právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.

10. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši částka, odměnu své zástupkyně po částka za každý ze tří úkonů právní služby, spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí a přípravě zastoupení a v písemném podání ve věci. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupkyně žalobkyně za tři úkony po částka a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů své zástupkyně.

11. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce částka; na odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po částka podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; na provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu České republiky, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, po částka za dva zohledněné úkony, na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

12. Celkem se tedy jedná o náklady řízení v částce částka, které je žalovaná povinna žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

13. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupkyně žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalované, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. Tak se ostatně také stalo u nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, nahrazovaných v paušální výši částka. Tato náhrada nepochybně nahrazuje také náklady předžalobní výzvy žalobkyně k placení. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ.

14. Takto případně vynaložené (neboť nebylo doloženo jejich zaplacení) náklady na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátní zástupkyní žalobkyně by bylo nutné hodnotit také jako neúčelné s ohledem na předmět činnosti žalobkyně, která se zabývá inkasováním příspěvku, který je předmětem řízení. V možnostech žalobkyně tedy jistě je vyzvat dlužníky k plnění jejich platebních povinností. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.

15. Toto hodnocení nevyvrátila ani argumentace, uplatněná žalobkyní v odvolání proti nákladovému výroku platebního rozkazu zdejšího soudu ze dne datum, jímž bylo žalobě v této věci vyhověno (který byl ovšem následně jako nepravomocný zrušen usnesením zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, anonymizováno číslo jednací). Advokátní tarif upravuje vztah advokáta s osobou, jíž poskytuje právní služby, nikoli s dalším účastníkem občanského soudního řízení. Jeho použití při rozhodování o náhradě nákladů řízení je tedy možné jen za podmínek upravených občanským soudním řádem. Ten na advokátní tarif odkazuje pouze v § 151 odst. 2 větě druhé, kdy podmiňuje jeho použití okolnostmi případu. Žádné zvláštní okolnosti v této věci však tvrzeny nebyly a soud je také nezjistil. To, že soud přesto advokátní tarif použil pro stanovení odměny a paušální náhrady provozních výdajů na jiné výše uvedené úkony právní služby, ačkoli § 151 odst. 1 věta první OSŘ odkazuje na prováděcí právní předpis upravující paušální sazby pro řízení v jednom stupni (tedy nikoli paušálně za jednotlivé úkony pro mimosmluvní vztah advokáta s ob jednatele právní služby), bylo vyvoláno pouze výše zmíněnou judikaturou Nejvyššího soudu, která byla vesměs publikována v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (viz § 24 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). Důvodem tohoto stavu bylo zřejmě to, že v rozporu s citovaným § 151 odst. 1 větou první OSŘ nebyl po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. příslušný prováděcí právní předpis dosud vydán. Ačkoli tedy také první zohledněný úkon právní služby zástupkyně (převzetí a příprava věci) byl činěn před zahájením řízení, je v této souvislosti významné, že zatímco výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 takový postup umožňuje, další jeho rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1655/2014 naopak výslovně náklady spojené s předžalobní výzvou z množiny procesních nákladů řízení vylučuje. Byť tedy žalobkyní použitá doktrína možná zastává opačné stanovisko, nemohl k ní soud přihlížet právě s ohledem na toto stanovisko Nejvyššího soudu Ani žalobkyní předložená rozhodnutí nižších soudů (roz. než je Nejvyšší soud) proto nemohla mít v tomto směru žádný význam. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.