15 C 161/2018

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vypořádání společného jmění manželů <b>I. Soud vypořádává společné jmění manželů účastníků tak, že</b> <b>a) přikazuje do vlastnictví žalobkyně</b> <b>- pozemky v obci [obec], části [část obce], které jsou v katastru nemovitostí evidovány jako stavební parcela [číslo] pozemková parcela [číslo] to vše v [katastrální uzemí], spolu se stavbou domu [č.p.] na pozemku st. [číslo]</b> <b>- dluh ve výši 641 689 Kč z hypotečního úvěru sjednaného ve smlouvě [číslo] se společností [právnická osoba]</b> <b>b) přikazuje do vlastnictví žalovaného</b> <b>- hodnotu obchodního podílu ve výši 100 % ve [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec]</b> <b>- motorové vozidlo [značka automobilu], [typ] [anonymizována dvě slova], [registrační značka]</b> <b>c) Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na vypořádání podílu ze společného jmění manželů částku 863 398,49 Kč.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. května 2018, ve znění jejích pozdějších písemných doplnění a upřesnění, činěných ve lhůtě stanovené § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) a § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) se žalobkyně domáhala po žalovaném vypořádání společného jmění manželů (dále také jako„ SJM“) účastníků, které zaniklo rozvodem manželství účastníků podle pravomocného rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]. Žalobkyně navrhovala, aby do jejího vlastnictví byly přikázány pozemky st. [číslo] a [číslo] v [obec] - [část obce] [anonymizováno], dále vybavení společné domácnosti v domě [adresa] v [obec] - [část obce] [anonymizováno] a hypoteční úvěr u [právnická osoba] v zůstatkové výši 641 689 Kč. K přikázání do výlučného vlastnictví žalovaného pak byla žalobkyní navrhována [právnická osoba] [anonymizováno] a motorové osobní vozidlo [tovární značka] [anonymizováno]. K odůvodnění žaloby žalobkyně uváděla, že vypořádávaný majetek nabyli účastnící v době trvání manželství. Hodnotu nemovitostí odhadovala na 4,5 mil. Kč a hodnotu vozidla na 200 tis. Kč. Ohledně ostatního majetku (s výjimkou hypotečního úvěru) nebyla jeho hodnota žalobkyni známa a proto v tomto směru navrhovala, aby byla zjištěna soudem.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil jak ohledně rozsahu SJM, jež by mělo být vypořádáno, tak ohledně navrhovaného způsobu vypořádání. V podání ze dne 24. srpna 2018 hodnotil, že do SJM nenáleží uváděná společnost (firma), že navrhuje vypořádání vnosu žalovaného do SJM v částce 1 mil. Kč a že vybavení domácnosti nebylo žalobkyní specifikováno. Dále zpochybnil hodnotu nemovitostí, která by podle jeho názoru měla být vyšší a naopak hodnota vozidla by měla být 80 tis. Kč s ohledem na jeho stáří a opotřebení. K žalobě na vypořádání společnosti (firmy) žalovaný jednak právně hodnotil, že předmětem vypořádání může být jen obchodní podíl, nikoli samotná společnost. Namítal však, že i obchodní podíl pořídil ze svých výlučných prostředků, když vklad do společnosti ve výši 100 tis. Kč, který zaplatil, získal darem od svých rodičů. V této souvislosti dále uváděl, že žalobkyně se na chodu této společnosti ani nijak nepodílela. Ohledně svého vnosu do SJM ve výši 1 mil. Kč uváděl, že se jednalo o jeho investice do stavby rodinného domu [adresa] v [obec] - [část obce] [anonymizováno], činěné z peněz, jež mu byly darovány jeho rodiči. Souladně s žalobkyní pak žalovaný navrhoval, aby do vlastnictví žalobkyně byly přikázány uváděné nemovitosti, zůstatek dluhu z uváděného hypotečního úvěru a do vlastnictví žalovaného uváděné vozidlo. Ohledně vybavení společné domácnosti žalovaný navrhoval rozdělení, kdy každý z účastníků se stane vlastníkem jeho poloviny poté, co bude vyjasněn jeho rozsah. Nakonec navrhoval, aby žalobkyni bylo uloženo zaplatit mu polovinu hodnoty nemovitostí se započtením jeho nároku ohledně vnosu ve výši 1 mil. Kč.

3. Protože část žalobního návrhu, týkající se vybavení společné domácnosti, zůstávala neurčitá, nařídil soud k vysvětlení těchto nejasností přípravné jednání na den 28. listopadu 2018. Ještě před jeho konáním žalobkyně v reakci na právní hodnocení žalovaného podáním ze dne 18. října 2018 změnila návrh na vypořádání společnosti tak, že navrhováno bylo vypořádání obchodního podílu v této společnosti v poměru 100 %. Ohledně vkladu do této společnosti žalobkyně uvedla, že byl pořízen ze společných prostředků účastníků. Právně přitom hodnotila, že původ vkladových peněz nemá na vlastnický režim k obchodnímu podílu vliv. Ten totiž spadá do SJM proto, že jeden z manželů jej nabyl založením společnosti v době trvání manželství. Žalobkyně také zpochybnila tvrzení žalovaného o jejím přínosu na chod společnosti, když hradila dluhy této společnosti.

4. Na přípravném jednání účastníci prohlásili za nesporné skutečnosti o rozvodu manželství účastníků a nabytí nemovitostí, vozidla, vybavení společné domácnosti do jejich vlastnictví a vzniku dluhu z hypotečního úvěru v době trvání manželství. Sporné zůstávalo tvrzení žalovaného o investici 1 mil. Kč do stavby domu a darování těchto peněz a částky 100 tis. Kč žalovanému. Žalobkyně totiž uváděla, že do stavby domu bylo investováno jen 100 tis. Kč, a to oběma účastníky, když tyto peníze byly darovány rodiči žalovaného oběma účastníkům. Sporná byla také cena nemovitostí, obchodního podílu a vozidla.

5. Ve lhůtě pro doplnění tvrzení žalovaný v podání ze dne 28. prosince 2018 doplnil výčet nákladů stavby domu, které byly hrazeny jeho rodiči. Dále specifikoval věci, patřící podle něj do vybavení společné domácnosti, které by mělo být soudem vypořádáno. Tímto podáním žalovaný také rozšířil předmět vypořádání SJM o náhradu poloviny výše splátek hypotečního úvěru poskytnutého žalobkyni společností [právnická osoba], jenž byl veden na účtu č. [bankovní účet], sjednaného pro financování koupě bytu žalobkyně [číslo] v [obec] [část obce], o odkupné z pojištění žalobkyně zřízeného v době trvání manželství účastníků, a to z životního pojištění zřízeného u [právnická osoba] pod [číslo] pojištění odpovědnosti zaměstnance z pojistné smlouvy [číslo] u [právnická osoba], rizikového životního pojištění z pojistné smlouvy [číslo] u [právnická osoba] a investičního životního pojištění z pojistné smlouvy [číslo] u [právnická osoba], dále o zůstatek z penzijního připojištění žalobkyně ze smlouvy [číslo] u [právnická osoba] a ze stavebního spoření podle smlouvy [číslo] u [právnická osoba], zřízených v době trvání manželství účastníků, o peněžní prostředky na účtech, vedených na jméno žalobkyně u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet], u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pod [číslo] u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet], to vše ke dni zániku manželství účastníků.

6. Podáním ze dne 4. února tr. žalobkyně souhlasila s žalovaným uváděnou cenou vozidla ve výši 80 tis. Kč. Potvrdila také žalovaným uváděné splácení hypotečního úvěru na pořízení jejího bytu. V této souvislosti však namítala, že úvěr byl splácen z výnosu nájmu tohoto bytu a proto nejde o splátky ze společných prostředků. Nakonec žalobkyně potvrdila i žalovaným uváděná pojištění, připojištění a stavební spoření, u nichž ohledně výše relevantního odkazovala na sdělení příslušných peněžních ústavů. K právnímu hodnocení vlastnického režimu obchodní společnosti žalobkyně doplnila, že předmětná společnost byla založena dne [datum], avšak vklad byl složen teprve [datum]. I kdyby tedy žalovaný prokázal, že na splacení vkladu použil dar od svých rodičů, nemá to na vznik vlastnického práva žádný vliv. Hodnota společnosti byla tvořena vkladem podniku žalovaného jako samostatně podnikající osoby, movitými věcmi, know-how, závazky atd., které vznikly za trvání manželství. Proto je nutné ji vypořádat.

7. Na jednání konaném dne 17. dubna tr. účastníci shodně uvedli, že již netrvají na vypořádání vybavení jejich společné domácnosti, kterou vedli v době trvání manželství.

8. Poté, co byla soudu (k návrhu žalovaného) doručena sdělení peněžních ústavů o zůstatcích na účtech či hodnotě vypořádacích podílů žalovaný podáním upřesnil, že k vypořádání SJM jsou navrhovány pohledávky na odkupné 9 230 Kč z rizikového životního pojištění z pojistné smlouvy [číslo] u [právnická osoba]; odkupné 35 415 Kč z investičního životního pojištění z pojistné smlouvy [číslo] u [právnická osoba]; zůstatek 342 035,60 Kč z penzijního připojištění žalobkyně ze smlouvy [číslo] u [právnická osoba]; zůstatek 811,63 Kč na účtu č. [bankovní účet], vedeného na jméno žalobkyně u [právnická osoba] a zůstatek 1 843 Kč na účtu č. [bankovní účet], vedeného na jméno žalobkyně u [právnická osoba] tak, že žádal zaplacení poloviny výše těchto pohledávek. Žalovaný dále již netrval (vzal zpět) na vypořádání ostatních pohledávek za peněžními ústavy podle podání z 28. prosince 2018. Ve vztahu k tvrzení žalobkyně o splácení hypotečního úvěru z výnosu nájmu bytu žalobkyně žalovaný namítal, že v žalobkyních předložených nájemních smlouvách ze dne [datum]. [datum] a [datum] byl sjednán nájem, jenž se vzájemně překrývá a že naopak není doložen nájem v období od [datum] do [datum]. Hypoteční úvěr, poskytnutý žalobkyni společností [právnická osoba], jenž byl veden na účtu č. [bankovní účet], na pořízení bytu žalobkyně, byl podle žalovaného dočerpán dne [datum]. Přesto žalobkyně dokládala nájem předmětného bytu teprve od [datum]. Samotné nájemní smlouvy přitom neprokazovaly podle žalovaného placení nájemného a to, že žalobkyně právě toto nájemné použila na splácení uváděného hypotečního úvěru. V této souvislosti žalovaný hodnotil, že i pokud by tomu tak bylo, pak podle § 709 odst. 2 OZ bylo nájemné součástí SJM a proto by bylo nutné je vypořádat jako peněžní prostředky, použité žalobkyní ze SJM na její výlučný majetek.

9. Žalobkyně podle výzvy soudu v reakci na to uvedla, že na hypoteční úvěr pořízený na koupi bytu před uzavřením manželství zaplatila ze společných peněz v době trvání manželství částku 1 659 150,75 Kč.

10. V průběhu řízení nakonec nedošlo mezi účastníky k dohodě o způsobu vypořádání SJM, byť takovou možnost účastnící soudu avizovali. Docházelo také ke změnám postojů účastníků o způsobu vypořádání vlastnického práva k nemovitostem v [obec] – [část obce] [anonymizováno]. Při avizované dohodě se účastníci shodli na tom, že by mělo být přikázáno žalovanému, ale nakonec žalobkyně v tomto směru setrvala na svém žalobním návrhu, když k dohodě nedošlo.

11. Soudu je z vlastní činnosti známo (§ 121 OSŘ), že manželství účastníků zaniklo dne [datum] podle rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]. Soud vzal za svá skutkové zjištění shodná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 OSŘ) o tom, že v době trvání manželství účastníků byly za společné peníze zakoupeny do vlastnictví účastníků pozemky v [obec] – [část obce] [anonymizováno], že byl postaven dům [adresa] tamtéž, že byla žalovaným založena [právnická osoba] [anonymizováno], že bylo do vlastnictví účastníků ze jejich společné peníze zakoupeno motorové vozidlo [tovární značka] [anonymizováno], jehož cena ve stavu ke dni zániku manželství činila 80 tis. Kč, že nedoplatek na hypotečním úvěru účastníků činil v době trvání manželství 641 689 Kč, přičemž tento úvěr po zániku manželství splácela již jen žalobkyně, a že byly ze společných peněz placeny vklady na účty, z nichž se žalobce domáhal vypořádání výdajů na pohledávky na odkupné a zůstatky na účtech podle následujícího odstavce.

12. Po dokazování soud zjistil, že rodiče žalovaného darovali žalovanému v průběhu trvání manželství částku 100 tis. Kč, kterou žalovaný použil na splacení vkladu ve [právnická osoba] [anonymizováno] po jejím založení a dále celkem částku 1 mil. Kč, kterou žalovaný použil na výstavbu domu účastníků [adresa] v [obec] – [část obce] [anonymizováno], že hodnota pozemků v [obec] – [část obce] [anonymizováno] ve stavu ke dni zániku manželství činila 4,7 mil. Kč, že hodnota obchodního podílu ve výši 100 % ve [právnická osoba] [anonymizováno] ve stavu ke dni zániku manželství činila 5,4 mil. Kč, že ke dni zániku manželství dosahovaly pohledávky žalobkyně na odkupné částky 9 230 Kč z rizikového životního pojištění z pojistné smlouvy [číslo] se společností [právnická osoba]; částky 35 415 Kč z investičního životního pojištění z pojistné smlouvy [číslo] se společností [právnická osoba], a pohledávky žalobkyně odpovídající zůstatkům na účtech v částce 342 035,60 Kč z účtu penzijního připojištění ze smlouvy [číslo] společností [právnická osoba]; v částce 811,63 Kč z účtu č. [bankovní účet], vedeného společností [právnická osoba] a v částce 1 843 Kč z účtu č. [bankovní účet], vedeného společností [právnická osoba], a že v průběhu trvání manželství účastníků bylo ze společných peněz účastníků zaplaceno na splátkách hypotečního úvěru žalobkyně celkem 1 659 150,75 Kč.

13. Darování peněz v částce 100 tis. Kč žalovanému bylo zjištěno ze svědeckých výpovědí rodičů žalovaného a z písemné darovací smlouvy ze dne [datum]. Použité této částky na splacení vkladu do společnosti bylo zjištěno z potvrzení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum]. Darování peněz v částce 1 mil. Kč bylo zjištěno ze svědeckých výpovědí rodičů žalovaného. Otec žalovaného [jméno] [příjmení] popsal účel darování a způsob, jakým byl proveden. Matka žalovaného sice darování potvrzovala jen obecně, avšak její výpověď nijak věrohodnost výslechu [jméno] [příjmení] nezpochybňovala, naopak jej podporovala, stejně jako účastnická výpověď žalovaného a údaje o finančních transakcích podle výpisů z účtu vedeného společností [právnická osoba] pro [jméno] [příjmení]. Byť tedy samotné výpisy z účtu nemohly přímo prokázat tvrzené darování peněz, všechny uváděné důkazy ve vzájemné souvislosti tvrzený skutkový děj potvrzovaly. Soud proto neměl žádné pochybnosti o výši daru a osobě obdarovaného, ale ani o účelu daru, jímž bylo použití na výstavbu domu účastníků. Žalobkyně totiž neuvedla nic, co by jinak vysvětlilo investice do výstavby domu.

14. Hodnota nemovitostí byla bez námitek účastníků zjištěna písemným znaleckým [celé jméno znalce], soudem ustanoveného znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování nemovitostí. Právě s ohledem na neuplatnění námitek proti písemnému posudku se soud spokojil s listinným důkazem.

15. Hodnota obchodního podílu ve [právnická osoba] [anonymizováno] byla zjištěna výslechem osoby oprávněné ke znalecké činnosti [znalecká kancelář] [anonymizována dvě slova], soudem ustanoveného znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování podniků a nemovitostí, při jednání dne 27. října tr. Znalec vysvětlil vztah hodnoty podniku vlastněného uvedenou společností a hodnoty obchodního podílu ve společnosti, pokud je ve velikosti 100 %. Protože tento závěr také koresponduje se závěry vyjádřenými například v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. dubna 2011, sp. zn. 22 Cdo 2045/2009, neměl soud o jeho správnosti žádné pochybnosti. Znalec se také vypořádal s další námitkou žalovaného spočívající v nabytí nemovitostí obchodní společností teprve těsně po zániku manželství. Vysvětlení znalce spočívající v tom, že i při takové situaci se hodnota podílu nezměnila s ohledem na vyrovnanost poměru položek hodnocených aktiv a pasiv soudu také postačovalo.

16. Zůstatky na účtech a výše pohledávek uvedené v 11. odůvodnění tohoto rozsudku dokládala sdělení společností, které účty vedly a příslušné smlouvy s žalobkyní sjednaly. Ohledně jejich výše poté také nebylo mezi účastníky sporu a shodná tvrzení v tomto směru proto soud vzal také za své skutkové zjištění.

17. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] vedených na jméno žalobkyně soud zjistil, že na splátky hypotečního úvěru žalobkyně vedeného společností [právnická osoba] na tomto účtu bylo v době trvání manželství zaplaceno ze společných peněz celkem 1 659 150,75 Kč.

18. Ohledně právního hodnocení je nutné zejména uvést, že soud se neztotožnil s názorem žalovaného o vlastnickém režimu obchodního podílu ve [právnická osoba] [anonymizováno]. V daném případě se totiž nejednalo o nabytí obchodního podílu za peníze žalovaného (získané darem od jeho rodičů). Tyto peníze sloužily jen k zaplacení podílu ve společnosti při jejím založení. Hradily tedy jen pohledávku společnosti vůči společníku. Společník nekupoval podíl ve společnosti. Ten získal přímo založením společnosti, tj. sjednáním společenské smlouvy. Tato situace je tedy rozdílná od té, kdy je obchodní podíl nabyt převodem tak, jak je například řešeno v žalovaným odkazované judikatuře Nejvyššího soudu (v podání ze dne 24. srpna 2018). Žalovaném proto v této souvislosti svědčí jen právo na vypořádání jeho vnosu do SJM, spočívajícího v zaplacení vkladu v částce 100 tis. Kč. Naopak cena obchodního podílu ve společnosti je součástí společného jmění manželů, neboť žalovaný se stal společníkem v době trvání manželství ve smyslu § 709 odst. 3 OZ.

19. Soud se naopak ztotožnil s námitkou žalovaného, týkající se posouzení nájemného ve smyslu § 709 odst. 2 OZ, pobíraného žalobkyní za užívání jejího bytu. Nájemné je nutné posoudit jako výnos z výlučného majetku žalobkyně. Součástí SJM by bylo jen tehdy, pokud by nesloužilo k úhradě nákladů, jež jsou k dosažení výnosu potřebné. Podle § 709 odst. 2 OZ je totiž součástí SJM nikoli výnos, ale zisk. Jestliže nájemné bylo zcela konzumováno splátkami hypotečního úvěru, pak k žádnému zisku nedošlo. Splátky úvěru jsou totiž nezbytné k pořízení a udržení předmětu nájmu. Tímto pohledem by ovšem tak jako tak došlo k úhradám splátek hypotečního úvěru ze SJM. Buď totiž byly spláceny z nájemného, anebo z jiných společných zdrojů. Tato úvaha může byla modifikována skutkovým tvrzením žalobkyně o tom, že z jejích výlučných prostředků, resp. z jiných, než společných zdrojů bylo na splátky hrazeno 65 804,80 Kč. Podstatné je ovšem to, že v každém případě je nutné vypořádat celkový výdaj SJM na splátky hypotečního úvěru bez ohledu na přijaté nájemné, neboť samotné nájemné předmětem vypořádání žádným z účastníků učiněno nebylo. Soud se proto nezabýval tím, kolik bylo na nájemném přijato, byť v tomto směru bylo také prováděno dokazování v důsledku jiného právního názoru, s nímž byli účastníci předběžně seznámeni. Změna tohoto postoje soudu byla účastníkům prezentována na jednání dne 27. října tr., bez reakce k doplnění skutkových tvrzení a označení dalších důkazů.

20. Lze tedy uzavřít, že ve smyslu § 709 odst. 1 a 2 OZ byly součástí SJM tyto majetkové hodnoty, které účastníci učinily předmětem vypořádání: vlastnické právo k nemovitostem v [obec] – [část obce] [anonymizováno], vlastnické právo k obchodnímu podílu ve [právnická osoba] [anonymizováno] a nedoplatek ve výši 641 689 Kč z hypotečního úvěru sjednaného ve smlouvě [číslo] se společností [právnická osoba] Dále měly být vypořádány majetkové hodnoty, které sice do SJM nepatřily, ale byly pořízeny za prostředky ze SJM (výdaje SJM), nebo se jednalo o vnosy z výlučného majetku žalovaného do SJM. Ze SJM tedy měly být pořízeny pohledávky žalobkyně na odkupné či na vyplacení zůstatků na účtech v celkové výši 389 335,23 Kč (9 230 + 35 415 + 342 035,60 + 811,63 + 1 843) a zaplaceny dluhy žalobkyně v částce 1 659 150,75 Kč Celkem se tedy jednalo o výdaje SJM ve prospěch žalované v částce 2 048 485,98 Kč. Naopak ve prospěch SJM bylo vneseno žalovaným celkem 1,1 mil. Kč (100 000 + 1 mil.).

21. Protože mezi účastníky nedošlo k dohodě u vypořádání SJM po zániku manželství, provedl toto vypořádání soud podle § 740 OZ podle zásad stanovených v § 742 odst. 1 OZ. Soud vycházel ze stejných podílů na vypořádávaném majetku, neboť žádný z účastníků netvrdil nic, co by mohlo vést k jiné úvaze. Způsob vypořádání, tj. přikázání majetkových hodnot byl proveden tak, aby byl co nejnižší vypořádací podíl, vyplácený k dorovnání stejné hodnoty přikazovaného vlastnictví. Byť tedy žalovaný deklaroval soudu zájem na přikázání nemovitostí do svého vlastnictví, nedoložil, že by disponoval dostatečnými prostředky na vyplacení příslušné majetkové hodnoty žalobkyni. Proto soud dvě majetkové hodnoty nejvyšší ceny přikázal každému z účastníků. Jednalo se o hodnotu obchodního podílu, která s ohledem na společenství žalovaného musela připadnout žalovanému a na druhé straně vlastnické právo k nemovitostem. Dále s ohledem na faktické užívání od doby zániku manželství soud přikázal do vlastnictví žalovaného také motorové vozidlo. Takto bylo žalovanému přikázáno vlastnictví v hodnotě 5 480 000 Kč a žalované v hodnotě 4,7 mil. Kč. Žalovaná ovšem byla povinna nahradit do SJM částku 2 048 485,98 Kč, z níž příslušela žalovanému k vyplacení ze SJM hodnota 1 024 242,99 Kč. Žalovanému ze SJM také měla být vyplacena hodnota 550 tis. Kč (1,1 mil. / 2; podle hodnoty vypořádacího podílu). Protože výše vypořádacího podílu byla takto v neprospěch žalované, byl jí k vyrovnání přikázán dluh z hypotečního úvěru v částce 641 689 Kč. Hodnota tohoto dluhu nebyla stanovena k době vypořádání s ohledem na to, že jej od zániku manželství umořovala výhradně žalobkyně. Bylo by tedy nadbytečné se v této souvislosti zabývat jejími vnosy na placení společného dluhu, pokud by se zjišťovala výše dluhu k pozdějšímu okamžiku.

22. Shrneme-li uvedené, činila hodnota vypořádávaného majetku 9 538 311 Kč (5 400 000 + 4 700 000 + 80 000 – 641 689). Každý z účastníků by tedy měl obdržet majetek v hodnotě 4 769 155,50 Kč. Žalovaná je pak povinna nahradit žalovanému polovinu výdajů ze SJM na svůj výlučný majetek, tedy částku 1 024 242,99 Kč a polovinu vnosů žalovaného do SJM, tedy částku 550 tis. Kč. Po zápočtu těchto pohledávek by se tedy žalobkyni mělo dostat majetku v celkové hodnotě 3 194 912,51 Kč (4 769 155,50 – 1 024 242,99 – 550 000) a žalovanému v celkové hodnotě 6 343 398,49 Kč (4 769 155,50 + 1 024 242,99 + 550 000). Žalobkyni se ovšem dostalo majetku v celkové hodnotě 4 058 311 Kč (4 700 000 – 641 689) a žalovanému jen v hodnotě 5 480 000 Kč (5 400 000 + 80 000). Žalovaná je proto povinna na vyrovnání podílů zaplatit žalovanému částku 863 398,49 Kč.

23. Výrokem II. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení. Protože žádný z účastníků tuto náhradu nežádal, nepřiznal soud právo v tomto směru žádnému z nich.