15 C 170/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , titul , IČO advokátem sídlem tamtéž proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášen k pobytu na ohlašovně adresa ohlašovny územní celek o zaplacení 124 974,50 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 65 695,85 Kč, částku 4 236,93 Kč a částku 9 087,11 Kč s úrokem ve výši 10,7 % ročně z částky 65 695,85 Kč za období od 25. června 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 65 695,85 Kč za období od 25. června 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 23 878,35 Kč, částky 35 400 Kč, částky 6 267,55 Kč a částky 4 356,12 Kč s úrokem ve výši 8,5 % z částky 23 878,35 Kč za období od 25. června 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 23 878,35 Kč za období od 25. června 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 800 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. července 2020, na zaplacení částky 124 974,50 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácené zápůjčky v částce 89 574,20 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a poplatku v částce 35 400,30 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku v poměru 19,2 % ročně z nevrácené zápůjčky 89 574,20 Kč za období od 17. listopadu 2018 do zaplacení, který kapitalizovala do 24. června 2019 v částce 10 504,48 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této nevrácené zápůjčky za období od 24. srpna 2017 do zaplacení, který kapitalizovala také do 24. června 2019, a to v částce 13 443,23 Kč. Platební povinnosti žalovaného dovozovala žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ zapůjčitelka“) a žalovaným. Na základě této smlouvy měla zapůjčitelka poskytnout žalovanému 90 tis. Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatil zapůjčitelce dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 093 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,2 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, odměnu za zpracování a doručení ve výši 7 250 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 43 308 Kč. To vše měl žalovaný splácet ve 24 měsíčních splátkách po 6 653 Kč do 16. listopadu 2018. Žalovaný však zapůjčitelce dosud nezaplatil žalované částky jistiny, poplatků a úroku v žalované výši z nevrácené zápůjčky. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou měla uzavřít dne [datum] s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 18. října tr. K jednání se nedostavila žádný z účastníků, jen zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla omluvena.

3. Před samotným projednáním věci se soud dále zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil (i s přihlédnutím k výsledku řízení), že by žalobkyně, nebo jiná osoba právě s ohledem na tuto skutečnost získaly pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.

4. Dokazováním soud zjistil, že došlo k uzavření uváděné smlouvy. Jejím podpisem žalovaný stvrdil převzetí peněz v částce 90 tis. Kč a zavázal se je vrátit zapůjčitelce a zaplatit jí uváděné poplatky a úrok v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

5. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze (s možnou výjimkou skutečných nákladů spojených s inkasem splátek) běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť v příslušném řízení vystupovala na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok téměř 63 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom představuje šestinásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže).

6. Vysvětlení žalobkyně, které soud v této souvislosti poskytla, odkazující obecně na úkony spojené se zavedením žalovaného do systému zapůjčitelky, zaslání uvítacího dopisu, vedením účtu se splácením, telefonáty atd. jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť jak v jiných řízeních, tak ani zde žalobkyně nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje, když naopak sama poměrně podrobně popisuje, jak zapůjčitelka ověřila schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Nic jí také nebránilo v tom, aby si splácení zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny platby žalovaného je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalovaného. Výjimkou by mohlo být ujednání o placení poplatku za hotovostní inkaso splátek (komfortní splácení), které by bylo placenou, skutečně poskytovanou nadstandardní službou. I zde jde ovšem jen o paušalizaci, neboť zapůjčitelce zjevně vznikají v podstatě stejné náklady při inkasování jakkoli vysokých splátek a (jak je soudu z vlastní činnosti známo) přesto je tento poplatek stanoven ve výši závislé na poskytované částce. Navíc nebylo žalobkyní nijak zohledněno, že žalovaný měl přestat splácet již od dubna 2017, tedy po pěti měsících od začátku splácení. Služba mu tedy nebyla poskytována v převážné době sjednaného splácení a přesto bylo žádáno její plné zaplacení. I v tomto případě proto jde bezpochyby jen o úrokové zatížení poskytovaných peněz.

7. Soud tedy posoudil předloženou smlouvu jako platně uzavřenou smlouvu o zápůjčce, jejíž režim podléhá § 2390 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 OZ) v části týkající se úroku sjednaného v absolutní částce, pod jehož rozsah nutno zahrnout též částky odpovídající shora uvedeným„ poplatkům“, které jsou pouze fiktivní a představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku). Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v listopadu roku 2016 byla 10,7 % (Zpráva o vývoji finančního trhu v roce 2016, zveřejněná na webových stránkách Ministerstva financí). Protože jde o neplatnost zapříčiněnou toliko nezákonným množstevním rozsahem (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 10,7 % ročně. To znamená, že pokud zapůjčitelka poskytla žalovanému zápůjčku 90 tis. Kč na dobu 24 měsíce za korigovaný úrok 10,7 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 100 372,35 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky uhradil žalovaný celkem 34 676,50 Kč (90 000 + 69 651 – 89 574,20 – 35 400,30), zbývá k zaplacení za dobu do 16. listopadu 2018 toliko částka 65 695,85 Kč.

8. Vedle toho byl žalovaný povinen platit žalobkyni poměrný úrok za dobu od 17. listopadu 2018. Úrok byl sjednán na dobu trvání smlouvy, která byla specifikována výslovným odkazem na čl. 18 smluvních podmínek. Podle něj se účinnost (a tedy trvání) smlouvy prodlužovala na dobu do zaplacení všech pohledávek ze smlouvy. Výše poměrného úroku byla výslovně uvedena v samotné smlouvě. I zde je však zřejmé, že tento úrok podstatně převyšuje obvyklý úrok (10,7 %) a v tomto převisu je tak nutné jej také hodnotit jako nemravný ve smyslu závěrů vyjádřených výše v předchozím odstavci. Žalobkyně netvrdila, že by smluvní strany sjednaly pro dobu po 16. listopadu 2018 vyšší úrok, než ten který zatěžoval žalovaného po dobu řádného splácení zápůjčky. Proto by bylo nelogické, aby nyní soud korigoval úrok na jinou výši. Byť žalobkyně v této souvislosti v jiných řízeních namítala, že aplikační praxe Nejvyššího soudu České republiky připouští i trojnásobek obvyklé úrokové sazby, sama žádnou korekci svých nároků ani v tomto duchu v souladu s dispoziční zásadou neprovedla.

9. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost k placení částky 65 695,85 Kč a poměrného úroku 10,7 % ročně z nevrácené jistiny. Protože žalobkyně neuváděla, zda bylo sjednáno započítávání plateb žalovaného na jistinu a její příslušenství, nebo zda žalovaný specifikoval určení svých plateb, bylo nutné postupovat podle § 1932 odst. 1 OZ. Platby žalovaného tedy zcela uhradily úrok a ve zbytku jde proto jen o nevrácenou zápůjčku. Z ní je pak počítán a výrokem I. přiznán poměrný úrok.

10. Výrokem I. soud také uložil žalovanému platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného s placením této částky ovšem nenastalo ohledně celého nedoplatku jistiny již od 24. srpna 2017, nýbrž od 17. března 2018. Předtím se žalovaný ocitl v prodlení s placením jednotlivých splátek přiznaných pohledávek. Při nedostatku tvrzení o podrobnostech splácení je nutné vycházet z toho, že žalovaný platil splátky podle smlouvy, tedy po 6 653 Kč měsíčně. Pokud tedy zaplatil 34 676,50 Kč, bylo takto uhrazeno zcela 5 splátek od 16. prosince 2016 do 15. května 2017 a v části 1 411,50 Kč také 6. splátka, která měla být zaplacena do 16. května 2017. Žalovaný se tedy dostal do prodlení s placením 6. splátky v části 5 241,50 Kč od 17. května 2017, celé 7. splátky od 17. června 2017 atd., až po 16. splátku, která měla být zaplacena již jen v částce 577,35 Kč, ohledně níž nastalo prodlení od 17. března 2018. Teprve od této doby byl tedy žalovaný v prodlení s placením celého nedoplatku 65 695,85 Kč. Úrok z prodlení takto počítaný z jednotlivých splátek za dobu od 17. května 2017 do 16. března 2018 činí 2 349,69 Kč a od 17. března do 24. června 2019 v žalovaném poměru 8,05 % z částky 65 695,85 Kč dosáhl hodnoty 6 737,42 Kč. V součtu tedy jde o částku 9 087,11 Kč. Za tuto dobu byl žalován úrok z prodlení v částce 13 443,23 Kč a žaloba je proto ohledně tohoto nároku nedůvodná v částce 4 356,12 Kč.

11. Výrokem I. bylo tedy vyhověno žalobě na placení úroku z prodlení v částce 9 087,11 Kč, počítaného do 24. června 2019 a z nevrácené zápůjčky 65 695,85 Kč po té, až do zaplacení v poměrné výši. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

12. Ve zbytku tohoto úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta výrokem II., stejně jako ohledně zbývající části žalované nevrácené zápůjčky 23 878,35 Kč a úroku (poplatků) ve výši 35 400,30 Kč. Zamítnutí se týkalo také části poměrného úroku. Poměrný úrok počítaný ze zjištěného nedoplatku (nevrácené) zápůjčky 65 695,85 Kč dosáhl za období do 24. června 2019 částky 4 236,93 Kč. Rozdíl žalované částky 10 504,48 Kč a zjištěné částky 4 236,93 Kč tedy činil 6 267,55 Kč, ohledně nějž také došlo k zamítnutí žaloby. Dále byl poměrný úrok přiznán již jen z jistiny 65 695,85 Kč.

13. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. Žalobkyně byla procesně úspěšná ohledně částek v součtu 79 019,89 Kč s dalším poměrným příslušenstvím, jež v den vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 28 888,18 Kč (16 485,52 + 12 402,66), v součtu tedy v částce 107 908,07 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ohledně částek v součtu 69 902,02 Kč s dalším poměrným příslušenstvím, jež v den vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 9 267,94 Kč (4 759,97 + 4 507,97), v součtu tedy v částce 79 169,96 Kč. Poměr procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěné celkové částky předmětu řízení 187 094,03 Kč činí ~ 58 % a poměr procesního úspěchu žalovaného ~ 42 %. Žalobkyni tedy přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 16 %.

14. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, odměnu svého zástupce v částkách po 6 100 Kč za každý z úkonů právní služby spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí a přípravě zastoupení, v písemném podání ve věci a účasti na jednání před soudem. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto úkony po 300 Kč a náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce.

15. Z vlastní činnosti a z údajů veřejného rejstříku je soudu známo, že procesní zástupce žalobkyně vykonával funkci statutárního orgánu žalobkyně a účastnil se činnosti žalobkyně jako společník či jediný akcionář buď osobně, anebo prostřednictvím právnických osob, které (spolu) ovládal (např. [právnická osoba]), a je nyní stále takto propojen s jinými osobami (např. [titul] [jméno] [příjmení] a společnost [právnická osoba]), které jsou činné jako členové statutárního orgánu žalobkyně. Existuje zde tedy zjevné ekonomické, ale i řídící propojení žalobkyně a jejího procesního zástupce, které bylo takto skryto za jiné osoby teprve poté, co se nynější zástupce žalobkyně stal advokátem. Procesní zástupce tedy chrání zejména své ekonomické zájmy a tím, že formálně vystupoval jako advokátní zástupce, domáhal se navíc nákladového přísudku. Na tom nemění nic ani to, že podle sdělení žalobkyně není její procesní zástupce nyní formálně členem jejího statutárního orgánu, či společníkem. Toto zjištění nalézací soud vyhodnotil jako zneužití práva být zastoupen advokátem ve smyslu závěrů vyjádřených v nálezech Ústavního soud České republiky, například ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. II. ÚS 2697/13, nebo ze dne 10. dubna 2018, sp. zn. IV. ÚS 193/17 Náklady na zastoupení žalobkyně proto soud hodnotil jako neúčelné a žalovanému proto ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ nelze uložit je nahrazovat.

16. Žalobkyně tedy vynaložila k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ jen náklady na soudní poplatek v částce 5 000 Kč. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobkyni z těchto nákladů částku 800 Kč (poměr ~ 16 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.