15 C 172/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce , IČO IČO Zástupce advokátkou sídlo zástupce proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 24 587 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 24 587 Kč a 1 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 11 052 Kč za období od 4. května do 15. srpna 2023 a z částky 24 587 Kč za období od 16. srpna 2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 23 747 Kč.

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 12. února 2024, se žalobkyně po žalované původně domáhala zaplacení příspěvků v celkové výši 33 852 Kč, poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvky v celkové výši 1 800 Kč s úrokem z prodlení z každého příspěvku za dobu prodlení s jeho placením do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná, jakožto vlastník/provozovatel automobilů neměla k těmto vozidlům sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPOPV“). S odkazem na § 4 odst. 1 tohoto zákona se tak žalobkyně domáhala po žalované zaplacení příspěvku, a to k nákladnímu automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , v době od 11. října do 11. prosince 2022 a v době od 12. prosince 2022 do 10. dubna 2023 a k automobilům se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , v době od 19. srpna do 30. listopadu 2022 a v době od 4. do 30. prosince 2022, a registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , v době od 20. září do 16. prosince 2022 a v době od 17. prosince 2022 do 15. února 2023, ačkoli je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZPOPV“). S odkazem na § 4 odst. 1 tohoto zákona se tak žalobkyně domáhala zaplacení příspěvků, a to ve vztahu k provozu prvního uváděného vozidla v částkách 5 332 Kč za 62 dny v prvním uváděném období a 10 320 Kč za 120 dní v druhém uváděném období, ve vztahu k provozu druhého uváděného vozidla v částkách 6 760 Kč za 104 dny v prvním uváděném období a 1 775 Kč za 27 dní v druhém uváděném období a ve vztahu k provozu třetího uváděného vozidla v částkách 5 720 Kč za 88 dní v prvním uváděném období a 3 965 Kč za 61 den v druhém uváděném období, vypočtených podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. a poplatků po 300 Kč spojených s mimosoudním uplatněním práva na každý tento příspěvek podle § 4 odst. 4 ZPOPV, jejichž výše je stanovena § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaná totiž nereagovala na písemné výzvy žalobkyně k zaplacení příspěvků, které jí měly být doručeny 18. února 2023 ohledně prvního a pátého uváděného příspěvku, 16. června 2023 ohledně druhého a šestého uváděného příspěvku, 5. února 2021 ohledně třetího uváděného příspěvku a 18. prosince 2021 ohledně čtvrtého uváděného příspěvku. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže odůvodněna.

2. Soud při posouzení věci vycházel z právního názoru o tom, že řízení o zaplacení příspěvku je občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, čj. 61 Co 148/2013 - 59, jímž bylo změněno rozhodnutí nalézacího soudu o zastavení řízení vedeném pod spisovou značkou 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, čj. 12 Co 99/2013 - 62, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu tedy jde o soukromoprávní nárok.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, neboť všechna vozidla prodala před cca dvěma roky. Své tvrzení prokazovala předloženými písemnými smlouvami. Žalobkyně v reakci na to (předložení písemných převodních smluv) vzala žalobu částečně zpět podle níže uvedeného odstavce. Ohledně zbytku žalovaného nároku hodnotila, že předložená smlouva k vozidlu RZ , SPZ, není věrohodná, neboť neobsahovala potřebné osobní údaje nového majitele vozidel. U vozidla RZ , SPZ, pak byla žalovaná jeho vlastnicí do 16. ledna 2023 a příspěvek je tedy povinna zaplatit za dobu 31 den v částce 2 015 Kč.

4. Usnesením ze dne 26. března tr., čj. 15 C 172/2024-109, poté soud zastavil řízení ohledně žaloby na zaplacení příspěvků 6 760 Kč a 1 755 Kč s veškerým příslušenstvím a ohledně žaloby na zaplacení příspěvku 3 965 Kč v částce 1 950 Kč s úrokem z prodlení z této částky, pro částečné zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu. Předmětem řízení zůstaly jen příspěvky 5 332 Kč, 10 3230 Kč, 5 720 Kč a 2 015 Kč (3 965 – 1 950) s příslušenstvím představující hmotněprávní náklady na vymáhání každého tohoto příspěvku po 300 Kč a úrok z prodlení z těchto částek.

5. Z vyjádření účastnic bylo zřejmé, že sporné bylo jen vlastnictví žalované k vozidlu RZ , SPZ, , nikoli to, že žalovaná je jako vlastnice tohoto vozidla evidována v registru vozidel.

6. Ani po dokazování soud nezjistil, že by vlastnické právo k tomuto vozidlu bylo žalovanou převedeno jiné osobě. Žalovanou předložené písemné smlouvy měly být sjednány se stejným novým vlastníkem vozidel, , jméno FO, . Přesto byly vlastnoruční podpisy na těchto soukromých písemnostech zcela odlišné. Další žalovanou navržený důkaz svědeckým výslechem pana , jméno FO, nemohl být soudem proveden, neboť se soudu nepodařilo zajistit přítomnost svědka k tomuto procesnímu úkonu. Navržený svědek si na evidované adrese pro doručování (P. O. Box) předvolání nevyzvedl a soudu není známo, kde by se mohl zdržovat tak, aby mohl pomocí pořádkového opatření důkaz provést.

7. Ohledně skutkového stavu tedy soud vycházel z toho, že žalovaná byla vlastnicí vozidel RZ , SPZ, v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení příspěvků.

8. Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvků je zakotven v § 4 odst. 1 ZPOPV. Jejich žalovaná výše odpovídala § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí ZPOPV, ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV. Nárok na zaplacení (náhrady) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 4 odst. 4 ZPOPV a jejich žalovaná výše odpovídala § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Výrokem I. proto soud uložil žalované zaplatit žalované příspěvky v celkové částce 24 587 Kč, (náhradu) náklady spojené s mimosoudním vymáháním příspěvku v celkové částce 1 200 Kč, jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvků ve smyslu § 513 OZ, a úrok z prodlení z uvedených příspěvků v zákonné výši, když žalovaná se ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu podle §§ 1968 a 1970 OZ splatného podle výzvy věřitelky (ve smyslu § 1985 OZ a § 4 odst. 7 ZPOPV). Lhůta pro splnění těchto povinností byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

10. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 OSŘ, podle kritéria plného procesního úspěchu ve věci a zavinění zastavení řízení. Žalovaná zavinila částečné zastavení řízení tím, že na výzvu (žalobu) k placení příspěvku reagovala teprve před soudem a ve zbytku byla zcela procesně úspěšná žalobkyně. Proto žalobkyni svědčí právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.

11. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek 1 427 Kč v souladu s § 137 OSŘ; Odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis výzvy k plnění a 3. sepis žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 500 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, za jeden úkon právní služby (4. účast na jednání před soudem 3. ledna tr.) v částce 2 460 Kč a za dva úkony právní služby (5. účast na jednání před soudem 19. května tr.

6. účast na jednání před soudem 30. června tr.) po 2 100 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tj. v součtu 8 160 Kč; Provozní výdaje této zástupkyně nahrazované v paušální výši po 100 Kč za první tři uvedené úkony právní služby a po 450 Kč za zbylé uvedené úkony právní služby ve smyslu § 14b odst. 2 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, tj. v součtu 1 650 Kč; Náhradu za promeškaný čas strávený podzástupkyní žalobkyně cestami ze svého sídla k uvedeným jednáním před soudem, a to po 750 Kč ve dnech 3. ledna a 30. června tr. (s ohledem na účast stejné podzástupkyně vždy na dalším jednání v jiné věci ve stejný den) a v částce 1 500 Kč dne 19. května tr., která odpovídá § 14 odst. 1 a odst. 3 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, tj. v součtu 3 000 Kč; Hotový výdaj podle § 137 odst. 1 OSŘ za cestu podzástupkyní žalobkyně osobními motorovými vozidly k těmto jednáním, a to v částce 1 530 Kč za den 3. ledna tr., v částce 2 737 Kč za den 19. května tr. a v částce 1 368,50 Kč za den 30. června tr, která odpovídá § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 4,6 l NM dne 19. května tr., resp. 6,9 BA95 ve zbylých dnech, na 100 km, na trase vždy 370 km dlouhé, tj. v součtu 5 636 Kč; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

12. Z těchto nákladů je žalovaná tedy povinna žalobkyni nahradit 23 747 Kč. O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.