15 C 177/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , anonymizována dvě slova zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 715 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 6 955 Kč, 6 760 Kč a 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 255 Kč za období od 22. prosince 2019 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 7 060 Kč za období od 24. března 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 1 368 Kč.</b> Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 25. února 2021, ve znění její změny ze dne 29. října 2021, připuštěné usnesením zdejšího soudu ze dne 12. listopadu 2021, čj. 15 C 177/2020-37, na zaplacení příspěvků v částkách 6 955 Kč a 6 760 Kč a náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatním práva na tyto příspěvky po 300 Kč ke každému z nich. Žalobkyně k odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný byl v době od [datum]. [anonymizováno] do [datum] vlastník vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód], a v době od [datum] [anonymizováno] do [datum] byl vlastníkem vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód], obě vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž v těchto dobách nebylo k vozidlům sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZPOPV“). S odkazem na § 4 odst. 1 tohoto zákona se tak žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku 6 955 Kč k prvnímu vozidlu za 107 dní v uváděném období a 6 760 Kč k druhému vozidlu za 104 dní v uváděném období, vypočteného podle § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb., a náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 300 Kč podle § 4 odst. 4 ZPOPV, jehož výše je stanovena § 2a stejné vyhlášky. Žalovaný tyto částky žalobkyni dosud nezaplatil, přestože k tomu byl písemně vyzván dopisy se stanovením 30 denní lhůty pro zaplacení. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok dále zdůvodnila. Soud při projednání věci vycházel z právního názoru o tom, že v dané věci„ jde o občanskoprávní řízení“ a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, čj. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí zdejšího soudu o zastavení řízení vedeném zde pod spisovou značkou 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, čj. 12 Co 99/2013-62, podle nějž je žalované plnění pojistným. Žalovaný k žalobě uváděl, že je na splácení žalovaných příspěvků s žalobkyní dohodnut a podle dohody je také splácí. Na výzvu soudu žalobkyně nepotvrdila ani částečné placení příspěvků. Žalovaný pak ani na jednom z nařízených jednání nebyl schopen specifikovat jednotlivé své platby ve vztahu ke konkrétní mu žalovanému příspěvku (ohledně vozidla a časového období). Předložil jen výčet plateb s přiřazenými variabilními symboly, které nekorespondovaly se specifikací tohoto druhu u žalovaných pohledávek. Soud proto nemohl vycházet ani z těchto skutkových tvrzení a dále se zabývat jejich prokazováním. Při zjištění skutkového stavu vycházel soud v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) z toho, že žalovaný potvrzoval existenci své povinnosti platit žalované příspěvky. Jen se mu nepodařilo prokázat, že alespoň část z nich byla před vyhlášením tohoto rozsudku zaplacena. Nároky žalobkyně na zaplacení příspěvku jsou zakotveny v § 4 odst. 1 ZPOPV. Jejich žalovaná výše odpovídala § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV. Nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvky je zakotven v § 4 odst. 4 ZPOPV a jejich žalovaná výše odpovídala § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit příspěvky 6 955 Kč a 6 760 Kč a náhradu nákladů spojených s mimosoudním vymáháním příspěvku v celkové částce 600 Kč, jakožto hmotněprávního příslušenství příspěvku ve smyslu § 513 OZ, a z těchto částek zákonný úrok z prodlení, když žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku splatného na základě výzvy věřitele (ve smyslu § 1985 OZ a § 4 odst. 7 ZPOPV). Lhůta pro zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria plného procesního úspěchu ve věci. V řízení byla zcela procesně úspěšná žalobkyně, a proto žalobkyni svědčí právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu své zástupkyně po 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení a v písemném podání ve věci a v částce 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupkyně žalobkyně za tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů své zástupkyně. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 400 Kč; na odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném také pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 200 Kč a za jeden úkon právní služby v částce 100 Kč (3. jednoduchá výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; na provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši za tyto jednotlivé úkony právní služby, a to podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu České republiky, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, po 100 Kč; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem se tedy jedná o náklady řízení v částce 1 368 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.