15 C 181/2019

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , číslo obec proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 13 931 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 13 931 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 908 Kč za období od 15. do 21. srpna 2018 a z částky 13 931 Kč za období od 22. srpna 2018 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 6 140 Kč.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum], ve znění jejího doplnění učiněném při jednání před soudem dne [datum] a v podání ze dne [datum] [anonymizována dvě slova], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení složené pohledávky 13 023 Kč. Ta se skládala jednak z nedoplatku ceny služeb dodávek elektřiny, dodané žalované v množství 6,237 MWh do odběrného místa označeného žalobkyní jako [část obce a číslo], [obec], vedeného pod č. EAN OPM: [číslo], v době od 9. ledna do 26. července 2018 podle smlouvy účastnic ze dne [datum] o sdružených službách dodávky elektřiny. Ve smlouvě se žalovaná měla zavázat platit žalobkyni za poskytnuté služby cenu, účtovanou podle ceníku žalobkyně a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Celková cena služeb v uváděném období činila 16 023 Kč a po odečtení záloh placených žalovanou, zbývalo zaplatit právě částku 13 023 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala žalované s výzvou k placení do 21. srpna 2018. Žalovaná však tuto částku dosud žalobkyni nezaplatila. Druhá část složené pohledávky spočívala v náhradě škody, která měla žalobkyni vzniknout ve výši 908 Kč. Právě tuto částku žalobkyně musela zaplatit provozovateli distribuční soustavy podle jeho ceníku za odpojení uváděného odběrného místa po opakovaném neplnění sjednaných povinností žalovanou tak, aby nedocházelo k neoprávněnému odběru elektřiny. Ani tuto částku žalovaná dosud žalobkyni nezaplatila, přestože byla k jejímu zaplacení vyzvána. Stejnou žalobou se pak žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, aniž by tuto část žaloby blíže odůvodnila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nedostavil se bez omluvy ani k žádnému z nařízených jednání před soudem.

3. Na základě písemné smlouvy účastnic ze dne [datum], faktur žalobkyně s vyúčtováním ze dne 31. července a 7. srpna 2018, ceníku žalobkyně a na základě sdělení provozovatelky distribuční soustavy o množství dodané elektřiny a zaplacení poplatku za přerušení na napěťové hladině nn má soud za prokázané, že v žalobkyní uváděné smlouvě se žalovaná zavázala platit žalobkyni cenu poskytovaných služeb dodávky elektřiny, které jí byly v uváděném období poskytnuty v ceně 16 023 Kč. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení této částky do 21. srpna 2018. V téže smlouvě účastnice sjednaly povinnost žalované platit žalobkyni zálohy v měsíční výši 3 tis. Kč na cenu poskytovaných služeb. Žalobkyně požádala provozovatelku distribuční soustavy o přerušení dodávek elektřiny do odběrného místa sjednaného ve smlouvě účastnic. Za toto přerušení zaplatila provozovatelce částku 750 Kč, k jejímuž zaplacení ve lhůtě do 14. srpna 2018, včetně daně z přidané hodnoty, následně vyzvala žalovanou.

4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná uváděné částky dosud nezaplatila a neplatila ani sjednané zálohy, neboť žalovaná neuváděla tvrzení opaku, ačkoli jí tuto povinnost ukládá ustanovení § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ).

5. Mezi účastnicemi byla sjednána smlouva, kterou hodnotí soud jako kupní smlouvu. Její režim se tedy řídil § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) za podmínek stanovených v § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, (dále jen„ EZ“). Na základě této smlouvy vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalované předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami elektrické energie, a žalované povinnost hradit žalobkyni jejich cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila, žalovaná nikoli, a to ve výši žalované ceny služeb dodávek elektřiny v částce 13 023 Kč. Právo na zaplacení této částky dospělo do nároku ve smyslu § 2118 OZ na základě výzvy k zaplacení ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ. Protože tak neučinila dostala se do prodlení s plněním uvedeného tohoto peněžitého závazku od 22. srpna 2018 Vedle částky 13 023 Kč je proto žalovaná také povinna podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni z této jistiny požadovaný úrok z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. Protože žalovaná neplnila sjednané povinnosti k placení záloh, bylo možné další odběr elektřiny hodnotit podle § 51 odst. 1 písm. b) EZ jako neoprávněný. Ten je zákonem zakázán (§ 51 odst. 2 EZ) a proto žalobkyně v souladu s obecnou prevenční povinností (§ 2900 OZ) jednala tak, aby odvrátila vznik škody způsobené neoprávněným odběrem a požádala v souladu s § 30 odst. 1 písm. d) EZ o přerušení dodávek elektřiny pro žalovanou. V souvislosti s tím byla povinna zaplatit částku 750 Kč bez DPH. Tento výdaj představuje majetkovou újmu žalobkyně, která byla způsobena porušením právní povinnosti žalovanou, a proto je žalovaná podle § 2913 odst. 1 OZ povinna tuto škodu žalobkyni nahradit. Protože tak žalovaná neučinila ve lhůtě stanovené žalobkyní v souladu s § 1958 odst. 2 OZ, dostala se i zde do prodlení s plněním uvedeného tohoto peněžitého závazku, a to od 15. srpna 2018 Vedle částky 908 Kč je proto žalovaná také povinna podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni z této jistiny požadovaný úrok z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Soud proto žalobě rozsudkem výrokem I. v plném rozsahu vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

8. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně plný procesní úspěch, a proto jí svědčí právo na plnou náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.

9. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu svého zástupce po 300 Kč za za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, v předžalobní výzvě k plnění a v písemném podání ve věci – sepisu žaloby a po 1 600 Kč za nespecifikované dva úkony právní služby. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za první tři uváděné úkony právní služby po 100 Kč a za další dva po 300 Kč, náhradu hotových výdajů zástupkyně za cestu k jednání před soudem v částce 1 252,80 Kč, náhradu za promeškaný čas zástupce žalobkyně na této cestě v částce 600 Kč a nakonec náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazované odměny a výdajů svého zástupce.

10. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na:

11. Soudní poplatek v částce 800 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ.

12. Odměnu svého zástupkyně, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách http://www.nsoud.cz/), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b ve spojení s § 11 advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby (účast na jednání před soudem) v částce 1 660 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 a § 12 odst. 3 advokátního tarifu; tedy v celkové výši 2 060 Kč.

13. Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu v částce 300 Kč za účast na jednání před soudem a ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za ostatní dva úkony; tedy celkem 500 Kč. Tato náhrada přísluší žalobkyni také podle závěrů Nejvyššího soudu České republiky, obsažených tentokráte například v jeho usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001.

14. Náhradě za promeškaný čas strávený zástupcem (podzástupcem) žalobkyně cestou k jednání před soudem v účtované výši 600 Kč podle § 14 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu České republiky, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001.

15. Náhradě cestovních výdajů jako hotového výdaje podle § 137 odst. 1 OSŘ ve výši 1 252,80 Kč za cestu zástupce (podzástupce) žalobkyně k jednání osobním motorovým vozidlem v souladu s § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 5 l BA 95 na 100 km na trase 216 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 333/2018 Sb.

16. Náhradě odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Ta byla zaokrouhlena ve smyslu § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

17. Celkem se jedná o částku 6 140 Kč O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

18. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalované, učiněné před zahájením řízení, nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení. V této souvislosti je nutné odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ.

19. Pokud byly ohledně tohoto úkonu vynaloženy náklady na advokátní zastoupení, nejednalo by se ani o účelný výdaj ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ s ohledem na předmět podnikatelské činnosti žalobkyně, která se zabývá obchodováním s elektřinou a inkasováním ceny za služby spojené s jejími dodávkami. Žalobkyně by tedy jistě měla být sama schopna vyzvat své klienty (zákazníky) k placení sjednané ceny a náhrady jimi způsobené škody. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené v obdobných případech například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.