15 C 181/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátkou titul jméno příjmení , IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , okres obec o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč a částku 953,42 Kč.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 650 Kč a částky 61,58 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 991 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 31. března 2021, na zaplacení částek uvedených ve výrocích I. a II. Jednalo se jednak o nedoplatek pojistného ve výši 10 tis. Kč za dobu od 17. prosince 2019 do 17. dubna 2020 a jednak poplatek za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné po zániku pojištění v částce 300 Kč a poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy v částce 350 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 1015 Kč, představující úrok z prodlení z těchto částek za období od 17. dubna 2020 do 31. března 2021. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci v neuvedený den pojistnou smlouvu v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře pojistného produktu, který je označen [číslo] s počátkem pojištění od 17. října 2019. Jednalo se o [název pojistného produktu] [anonymizována tři slova] ". Sjednáno bylo pojistné 2,5 TIS. Kč za měsíční pojistného období. Pojištění zaniklo ke dni 17. dubna 2020 pro nezaplacení následného poj. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil. K poplatkům pak žalobkyně uvedla, že byly mezi účastníky sjednány, kdy podle smlouvy byla žalobkyně oprávněna požadovat náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného, které jsou paušalizovány právě sjednanými poplatky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 17. ledna tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.

3. Již ze skromných žalobních (skutkových) tvrzení je zřejmé, že ujednání účastníků nelze bez dalšího právně hodnotit jako pojistnou smlouvu. Žalobkyně totiž neuvedla, co bylo předmětem smluveného závazku tak, aby bylo možné shodně s ní učinit právní hodnocení o uzavření pojistné smlouvy. Z obchodního označení a právního hodnocení o tom, že předmětem ujednání mělo být životní pojištění nelze pochopitelně zjistit, na základě jakých skutečností (nahodilé události) by mělo být poskytnuto pojistné plnění. Podstatné tedy bylo, zda se ve smlouvě žalovaný skutečně zavázal žalobkyni cokoli platit.

4. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] sjednána smlouva, která obsahovala ujednání o povinnosti žalovaného platit žalobkyni jí uváděné měsíční částky. Lhůta pro jejich placení sjednána nebyla, resp. nebyla v písemné smlouvě zmíněna. Po dokazování soud nad rámec skutkových tvrzení zjistil, že žalobkyně byla podle smlouvy povinna vyplatit postníkovi pojistné plnění při vzniku nahodilé událost spočívající ve smrti pojištěného, jeho invaliditě, nemoci apod.

5. Soud ze smlouvy ovšem nezjistil, že by se žalovaný zavázal platit žalobkyni poplatky spojené s vyhotovením a odesláním upomínky, nebo za předčasné ukončení smlouvy, resp. jakékoli paušální náklady (myšlena zřejmě jejich náhrada) za upomínání a vymáhání pojistného.

6. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, upomínací náklady či poplatky, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“).

7. Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu. Její režim se řídil ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné za dobu, kdy pojištění trvalo v souladu s § 2782 odst. 1 OZ. Pojistné mělo být placeno první den pojistného období podle § 2783 odst. 2 OZ.

8. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného 10 tis. Kč za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období je tedy důvodný. Pokud totiž podle žalobkyně zaniklo pojištění až dne 17. dubna 2020 (ohledně úvahy o konci trvání vztahu vyjádřeném slovy ke dni viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. června 2019, sp. zn. 21 Cdo 3103/2018; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejen pojistné za čtyři po sobě jdoucí pojistná období do 16. dubna 2020, ale také za první den dalšího pojistného období, tedy dokonce ve vyšší, než žalované částce. Ohledně částky 10 tis. Kč bylo proto žalobě vyhověno výrokem I.

9. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu, tedy ohledně částky 953,42 Kč.

10. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

11. Ve zbytku byla žaloba na placení částek 300 Kč a 350 Kč výrokem II. zamítnuta pro nesplnění povinnosti důkazní (§ 120 odst. 1 OSŘ). Soud totiž nezjistil, že by se žalovaný k placení v tomto směru zavázal. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy účastníků totiž nelze ve smyslu § 1817 OZ požadovat po žalovaném další platbu, než kterou byla povinna platit na základě hlavního závazku, pokud s ní výslovně neprojevil souhlas. Smlouva samotná nic o sjednání žalovaných poplatků (náhrad) nestanovila a žalobkyně netvrdila nic, co by nasvědčovalo výslovnému souhlasu žalovaného se vznikem platební povinnosti vycházející z jiných dokumentů žalobkyně.

12. Pokud se snad žalobkyně domáhala náhrady nákladů na uplatnění pohledávky, jako její příslušenství ve smyslu § 513 OZ, resp., náhrady toho, oč se měl zmenšit majetek žalobkyně v důsledku vymáhání žalované jistiny ve smyslu § 2913 odst. 1 OZ, pak žalobkyně nevysvětlila, jaké náklady jí takto vznikly a žádné náklady ani nedoložila. Nebylo tedy možné na základě uplatněných skutkových tvrzení zjistit právní normu, z níž by žalovaná povinnost v tomto rozsahu vyplývala.

13. Pokud byl nárok na zaplacení částky v součtu 650 Kč hodnocen jako nedůvodný, bylo nutné i zde výrokem II. zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky s ohledem na vázanost tohoto příslušenství k úročené jistině, resp. nezjištění prodlení žalovaného splacením takto úročené jistiny.

14. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 10 tis. Kč s příslušenstvím. Žalovaný pak byl procesně úspěšný v částce 650 Kč s příslušenstvím. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 10 650 Kč činila přibližně 94 % a míra procesního úspěchu žalovaného přibližně 6 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 88 %.

15. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu své zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po 1 540 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů (původního) zástupkyně žalobkyně za tyto tři úkony po 300 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. Celkem tedy žádala nahradit částku 6 320 Kč.

16. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 po 100 Kč a odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

17. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 991 Kč (~ 88 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

18. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupkyně žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. V daném případě je totiž zřejmé, že tyto případně (nebyla totiž doložena jejich platba) vynaložené náklady nebyly účelné ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ s ohledem na postavení žalobkyně, jako společnosti, zabývající se poskytováním pojištění a inkasováním pojistného, v jejíchž možnostech jistě je vyzvat své dlužníky k placení jejich dluhů s upozorněním na možné osudní vymáhání pohledávky. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, č. j. 25 Co 192/2016-62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, č. j. 25 Co 208/2017-94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, č. j. 25 Co 445/2015-55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, č. j. 25 Co 427/2015-47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.

19. Při určení základu pro výpočet nahrazované odměny zástupkyně žalobkyně a výdaje za soudní poplatek soud uvádí, že pokud žalobkyně označila žalované poplatky za náklady, resp. náhradu nákladů vynaložených na vymáhání své pohledávky, jde podle § 513 OZ o hmotněprávní příslušenství pohledávky na zaplacení 10 tis. Kč. Podle položky 2 bodu 1. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s § 6 odst. 1 tohoto zákona, pak výše soudního poplatku činí 400, nikoli 800 Kč. Žalobkyně tedy zaplatila poplatek v nesprávné vyšší částce. Může proto podle § 155 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve spojení s § 13 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, požádat soud o vrácení přeplatku soudního poplatku. Není tedy důvod, aby žalovaný náklady ve výši tohoto přeplatku žalobkyni nahrazoval. Ze stejného důvodu pak byla nahrazovaná odměna zástupkyně žalobkyně stanovena podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. advokátního tarifu.

20. Ohledně důvodů pro použitá § 14b advokátního tarifu v neprospěch žalobkyně soud jen odkazuje na podrobné vysvětlení, které se žalobkyni vícekrát dostalo v řízeních o jejích obdobných žalobách, např. vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 136/2020.