15 C 184/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem tamtéž proti žalované: osobní údaje žalované bydliště nezjištěno hlášena k pobytu na adrese adresa žalované , okres obec o zaplacení 32 052,92 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 32 052,92 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % z částky 15 637,41 Kč za den 26. května 2021 a z částky 31 852,91 Kč za období od 27. května 2021 do zaplacení. <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 7. března 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 32 052,92 Kč s úrokem z prodlení podle výroku

I. K odůvodnění žaloby uvedla tyto skutečnosti: a) Mezi účastnicemi byla dne [datum] sjednána smlouva o sdružených službách dodávky plynu, podle níž žalobkyně bude žalované dodávat plyn a žalovaná jej bude odebírat; cena plynu bude určena ceníkem žalobkyně a splatnost vyúčtování spotřeby plynu bude stanovena ve faktuře; faktura bude žalované odeslána elektronicky; v případě prodlení s platbou podle smlouvy svědčí protistraně právo na smluvní pokutu 100 Kč za každý případ prodlení delší 10 dní; budou placeny zálohy (pozn. zřejmě žalovanou) a splatnost záloh byla stanovena v plánu záloh. Žalobkyně v upomínce ze dne 9. března 2021 (vy) účtovala žalované smluvní pokuty po 100 Kč za prodlení s placením zálohy za měsíc únor 2021, splatné 15. února 2021 a v upomínce ze dne 31. března 2021 za prodlení s placením zálohy za měsíc březen 2021, splatné 15. března 2021. Žalobkyně dále dne 5. května 2021 ve faktuře (vy) účtovala žalované 15 637,41 Kč se splatností 25. května 2021 jako: cenu plynu odebraného v množství 1 324,07 m3 v době od 27. října 2020 do 27. dubna 2021, cenu 300 Kč za službu monitoring spotřeby v období od prosince 2020 do dubna 2021 – již zaplacenou zálohami, cenu 363 Kč za demontáž senzoru – již zaplacenou zálohami, smluvní pokutu 200 Kč, (zřejmě) se zohledněním zaplacených zálohy 3 120 Kč. K úhradě této faktury zbývá dosud zaplatit 15 367,41 Kč. Protože tak žalovaná neučinila, (vy) účtovala žalobkyně dne 14. června 2021 žalované smluvní pokutu 100 Kč za nezaplacení výše uvedené faktury se splatností sedm dní od vystavení tohoto vyúčtování. b) Mezi účastnicemi byla dne [datum] sjednána dále smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, podle níž žalobkyně bude žalované dodávat elektřinu a žalovaná ji bude odebírat; cena elektřiny bude určena ceníkem žalobkyně a splatnost vyúčtování spotřeby elektřiny bude stanovena ve faktuře; faktura bude žalované odeslána elektronicky; v případě prodlení s platbou podle smlouvy svědčí protistraně právo na smluvní pokutu 100 Kč za každý případ prodlení delší 10 dní; budou placeny zálohy (pozn. zřejmě žalovanou) a splatnost záloh byla stanovena v plánu záloh. Žalobkyně v upomínce ze dne 19. března 2021 (vy) účtovala žalované smluvní pokutu po 100 Kč za prodlení s placením zálohy za měsíc únor 2021, splatné 15. února 2021 a v upomínce ze dne 31. března 2021 za prodlení s placením zálohy za měsíc březen 2021, splatné 15. března 2021. Žalobkyně dále dne 6. května 2021 ve faktuře (vy) účtovala žalované částku 16 215,51 Kč se splatností 26. května 2021, jako: cenu elektřiny odebrané v množství 4,839 MWh v době od 26. října 2020 do 4. května 2021, smluvní pokutu 200 Kč, (zřejmě) se zohledněním zaplacených záloh 3 100 Kč. K úhradě této faktury zbývá dosud zaplatit 16 215,51 Kč. Protože tak žalovaná neučinila, (vy) účtovala žalobkyně dne 15. června 2021 žalované smluvní pokutu 100 Kč za nezaplacení výše uvedené faktury se splatností sedm dní od vystavení tohoto vyúčtování.

2. Z vlastní činnosti (podle řízení vedeného před zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]) je soudu známo, že žalovaná na adrese svého hlášeného pobytu v České republice bydlela do září roku 2021. Poté se, podle sdělení v témže místě bydlícího bratra žalované, měla žalovaná odstěhovat na neznámé místo v [země]. Adresa trvalého pobytu žalované ve Slovenské republice byla zrušena a v současné době je vedena na ohlašovně v obci [název obce], okrese [název okresu].

3. S ohledem na státní občanství žalované a její předpokládané bydliště v zahraničí jde o řízení s cizím prvkem, v němž soud posoudil svou mezinárodní příslušnost podle čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, s ohledem na tvrzené místo splnění sjednaných závazků na území České republiky. Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť nárok žalobkyně vychází ze spotřebitelské smlouvy, bydliště žalovaného spotřebitele bylo v době tvrzeného sjednání smluv v České republice a dodavatel služeb svou činnost provozoval v zemi bydliště spotřebitele.

4. První jednání ve věci před soudem se konalo dne 19. prosince 2022. K jednání se dostavil pouze zástupce žalobkyně, přičemž omluvena byla pouze neúčast žalobkyně. Na tomto jednání žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení. Předně vysvětlila, že vyúčtování byla žalované doručována elektronicky před datem jejich splatnosti, že povinnost žalované k placení částek 300 Kč a 363 Kč (z faktury uvedené pod bodem 1. písm. a) byla mezi účastnicemi také sjednána a že splatnost záloh podle plánu záloh a splatnost fakturované částky stanovuje žalobkyně dle svých obchodně technických podmínek. Dále potvrdila totožnost smluvních pokut účtovaných v upomínkách s těmi, jež byly poté znovu účtovány fakturami.

5. Po dokazování soud zjistil, že tvrzená ujednání jsou obsažena v písemných smlouvách, která byla vyhotovena elektronicky. V rubrice podpisu každé smlouvy je u jména žalované umístěn malý grafický znak, který je ovšem okem nečitelný. Tento nedostatek je způsoben jeho velikostí, ale také grafickým rozlišením, jež znemožňuje čitelnost i po jeho zvětšení. Podle žalobkyně se mělo jednat o vlastnoruční podpis žalované, který byl proveden elektronicky biometrickým podpisem na technickém zařízení žalobkyně. To však soud již nezjistil, neboť žalobkyně ohledně tohoto tvrzení žádné důkazy neoznačila.

6. Z uvedeného je zřejmé, že podpis žalované nebyl do smluvních dokumentů vepsán, nýbrž digitálně aplikován, tj. vložen. Kdy k vložení podpisu mělo dojít, nebylo z dokumentu zjištěno a nebylo možné ani ověřit, zda od doby vložení podpisu nedošlo ke změně obsahu dokumentu. Pochybnosti v tomto směru jsou namístě také proto, že byť jsou obě smlouvy formulářové (zjevně na předtisku žalobkyně), byly do formuláře smlouvy o dodávkách elektřiny dopisovány některé údaje ručně, přestože tento dokument měl být nakonec (jinak podpis pochopitelně nemůže potvrzovat správnost jeho obsahu) žalovanou podepsán elektronicky.

7. Uvedená zjištění je nutno hodnotit tak, že grafický znak v textu smluv mohl zobrazovat vlastnoruční podpis žalované. Soud ale nezjistil, že by to byla právě žalovaná, kdo vložil (aplikoval) tento znak, jenž měl odpovídat jejímu vlastnoručnímu podpisu do příslušného elektronického dokumentu, neboť žalobkyně v tomto směru neoznačila žádný důkaz. Je totiž třeba si uvědomit rozdíl podepisování listin a elektronických písemností. Vlastnoruční podpis na listinu vloží vždy jen autor podpisu bez ohledu na to, zda se vydává (a tedy i podepisuje) jako osoba s jinými identifikačními znaky. Digitální (elektronický) podpis tyto vlastnosti již splňovat nemusí, pokud k tomu nejsou podepisovaný dokument a zařízení, jehož prostřednictvím je podpis činěn, zvlášť technicky zajištěny, což zjištěno nebylo. Zde tedy nejde o pravost podpisu žalované, nýbrž jen o spojitost právě s příslušnou písemností. Jde o obdobu situace, kdy by byl soudu předložen digitální sken (převod zobrazení do elektronické podoby) listiny s vlastnoručním podpisem žalované, z nějž by bylo zřejmé, že byl pořízen ze dvou zdrojů – sken textu smlouvy a sken podpisu, kdy teprve následně došlo ke zkompletování obou do jedné elektronické (digitální) písemnosti. I v takovém případě by bylo nutné zjišťovat, zda kompletace byla provedena s vědomím podepisujícího. Zde proto nelze vycházet z předpokladu správnosti obsahu písemnosti ve smyslu § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) neboť právě zjevnost podpisu (zde umístění potvrzení o souhlasu) nebyla dovozena.

8. Shrneme-li výše uvedené, ohledně podpisu žalované se zjevně nejednalo o náhradu podpisu mechanickými prostředky tak, jak to má na mysli § 561 odst. 1 OZ, neboť žalobkyně netvrdila nic o tom, že by takový postup byl mezi smluvními stranami obvyklý. Žalobkyně ovšem netvrdila ani to, že by právní jednání bylo činěno elektronickými prostředky (srov. totéž ustanovení). Podle žalobkyně totiž byla smlouva sjednána osobně a pouze její písemné znění mělo být elektronicky podepsáno. Ten, kdo (zřejmě vlastní rukou) vyhotovil uvedený grafický (biometrický) znak, jej mohl učinit elektronicky, ale mohl tak učinit i pomocí grafického zobrazovače (psacího prostředku) na listině. V každém z těchto dvou případů byl mohl být znak umístěn pod text, který byl v písemnosti uveden, jak se z žalobkyní poskytnuté elektronické verze dokumentu také podává. Mohl ovšem být bez větších technických problémů umístěn pod jakýkoli text elektronického dokumentu, jak ostatně žalobkyně potvrdila tím, že do podání ze dne 9. května tr. vložila dva podpisy téže kvality připisované žalované. Že by tedy umístění svých podpisů pod texty smluv učinila žalovaná, resp. že by podpis byl žalovanou vyhotoven právě k potvrzení správnosti předmětné elektronické písemnosti, soudem zjištěno nebylo. Proto také nelze uzavřít, že písemnost obsahující text smlouvy zjevně podepsala právě žalovaná tak, jak stanoví § 565 OZ.

9. Protože všechny smlouvy s žalovanou (včetně naposledy uváděné smlouvy o fakturovaných platbách 300 Kč a 363 Kč podle doplnění ze dne 9. května tr.) byly zachyceny v elektronických písemnostech majících charakter soukromé listiny (§ 565 a násl. OZ analogicky), bylo na žalobkyni, aby ve smyslu § 566 odst. 1 OZ prokázala (označila důkaz k tomu), že se žalovaná zavázala k žalovanému plnění, obsaženému v předmětných písemnostech, což neučinila. Ani další označené důkazy totiž nic takového nemohly prokázat, neboť byly jen doklady jednostranných projevů vůle úvěrující, resp. žalobkyně (výzvy k placení, účetní doklady, obchodní podmínky) a nemohou proto pochopitelně samy o sobě žalovanou nijak zavazovat.

10. Soud ovšem nezjistil ani to, že by žalobkyně poskytla žalované zpoplatněné služby bez právního důvodu. Správnost účetních dokladů (faktur) žalobkyně, které jako jediné obsahovaly výčet rozsahu služeb (dodávek) nebyly žalovanou nijak potvrzovány a protože jde o soukromé písemnosti žalobkyně, nelze je proti žalované ve smyslu § 565 OZ použít. Jiný důkazní návrh v tomto směru nebyl žalovanou učiněn, přestože k tomu byla žalobkyně soudem vyzvána s poučením o případném procesním neúspěchu. Průkaznost nelze dovodit ani z toho, že příjemce energie má případně možnost reklamovat případné chyby či svůj nesouhlas s vyúčtováním. Pasivitu žalované v tomto ohledu jistě nelze považovat za konkludentní vyjádření souhlasu s tvrzením žalobkyně o rozsahu jí poskytnutých služeb. Žádný právní předpis totiž takový následek s nečinností dlužníka nespojuje. Nebylo tedy možné uvažovat ani o případném nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když ze soudem zjištěných skutečností je zřejmé, že žalovaná v místě tvrzených dodávek energií bydlela přinejmenším do září roku 2021.

11. Již tato uvedená zjištění a jejich hodnocení jsou důvodem pro zamítnutí žaloby na zaplacení jistiny. Není proto nutné dále zdůvodňovat a vysvětlovat další pochybnosti soudu také o doručení faktur žalované tak, aby vůbec mohla případnou reklamaci uplatnit (byla-li snad smluvní stranou), nebo se jinak tvrzením žalobkyně bránit a tak, aby případná práva žalobkyně dospěla do nároku.

12. Výrokem I. proto soud zamítl žalobu na placení žalované jistiny. Protože nebylo zjištěno prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu (§§ 1968 a 1970 OZ) byla žaloba stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení.

13. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic, neboť zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.