15 C 189/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena advokátkou titul jméno příjmení , IČO sídlem adresa , číslo obec o zaplacení 17 535 Kč s příslušenstvím I. Soud zamítá žalobu na zaplacení 17 535 Kč úrokem z prodlení z této částky za období od 8. dubna 2022 do zaplacení. <b>II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované k rukám zástupkyně žalované na náhradě nákladů řízení částku 22 221 Kč.</b> 1. Žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 27. května 2022, se žalobkyně původně domáhala uložení povinnosti žalované k zaplacení 60 983 Kč s úrokem z prodlení 13 % z této částky za dobu od 18. dubna 2022 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla, že tato částka představuje náhradu škody 30 000 Kč, nezaplacené nájemné 16 563 Kč a smluvní pokutu 14 420 Kč. Podle žalobkyně došlo mezi účastnicemi dne [datum] ke sjednání smlouvy, podle níž žalovaná užívala byt [číslo] v [obec], vlastněný žalobkyní, za nájemné 7 tis. Kč měsíčně, jež mělo být placeno do 13. dne v měsíci. V této smlouvě se dále žalovaná měla zavázat zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 200 Kč denně při svém prodlení s placením nájemného. Dne 11. října 2021 měla žalovaná předat žalobkyni výpověď tohoto nájmu s dvouměsíční výpovědní lhůtou, počínající běh od prvního dne následujícího kalendářního měsíce. Nájem bytu tedy měl skončit 31. prosince 2021. Žalovaná pak dluží žalobkyni nájemné za dobu od 20. do 31. října 2021 v částce 2 563 Kč a za další dva měsíce po 7 tis. Kč, celkem tedy právě žalovaných 16 563 Kč. Žalovaná smluvní pokuta byla počítána za dobu od 20. do 31. října 2021 v částce 2 220 Kč, za listopad 2021 v částce 6 tis. Kč a za prosinec 2021 v částce 6,2 tis. Kč, celkem tedy právě žalovaných 14 420 Kč. Náhrada škody se pak týkala poškození vnitřního vybavení bytu žalovanou po skončení nájmu.

2. Na jednání před soudem dne 7. prosince 2022 byla usnesením připuštěna změna žaloby spočívající v žalobě na uložení povinnosti žalované k placení žalovaného úroku z prodlení již od 8. dubna 2022.

3. V podání ze dne 19. dubna tr. pak žalobkyně změnila svá tvrzení v tom, že nájemné bylo žalovanou placeno až do 8. listopadu 2021. Nájemné je proto žalováno v částce 5 137 Kč za dobu od 9. do 30. listopadu 2021 a v částce 7 000 Kč za prosinec 2021; celkem tedy na nájemném již jen částka 12 137 Kč. V závislosti na tom byla smluvní pokuta počítána již jen za 53 dní (zjevně také od 9. listopadu do 31. prosince 2021) v celkové částce 10 600 Kč. Ve zbytku žaloby na placení nájemného a smluvní pokuty a ohledně celé náhrady škody vzala žalobkyně žalobu zpět, včetně úrokového příslušenství.

4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 25. května 2023, čj. 15 C 189/2022-77, bylo pro toto částečné zpěvzetí žaloby řízení zastaveno ohledně částky 38 246 Kč s úrokovým příslušenstvím, ovšem za dobu jen od 18. dubna 2022.

5. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, a to ani v rozsahu po jejím částečném zpětvzetí. Předně namítala, že nájem skončil již 20. listopadu 2021 podle dohody účastnic. Žalobkyně totiž souhlasila s tím, že pokud některá z nich zajistí pokračování nájemního vztahu, skončí nájem začátkem nájmu nového. Žalovaná zprostředkovala žalobkyni nového nájemce [celé jméno svědka], s nímž žalobkyně sjednala nájemní smlouvu dne 14. listopadu 2021 se začátkem nájmu od 21. listopadu 2021. Proto také sama žalobkyně vyčíslila žalované nedoplatek na nájemném jen do 20. listopadu 2021, který jí žalovaná zaplatila. Žalovaná také odmítla, že by žalobkyni způsobila škodu, jejíž náhrady se žalobkyně původně domáhala. Pokud by přesto nějaký dluh vůči žalobkyni měla, namítla proti němu existenci své pohledávky na vrácení kauce (správně jistoty), složené ve výši 7 tis. Kč na počátku nájmu.

6. Žalobkyně v reakci na to uvedla, že smyslem dohody účastnic o novém nájemci bylo zajištění platící náhrady za žalovanou. Žalovanou zprostředkovaný nájemce ovšem nezaplatil sjednanou kauci (správně jistotu), a proto žalobkyně nájemní smlouvu s ním vypověděla již následující den 15. listopadu 2021. Žalovaná musela být přinejmenším srozuměna s tím, že nový nájemce nebude plnit své povinnosti ze smlouvy a snažila se tak jen vyvolat dřívější skončení vlastního nájmu. Jistota žalované byla použita na náhradu škody způsobené žalovanou v bytě. Jednalo se o poškozený šuplík (správně zasouvací skříňovou zásuvku), za jehož opravu zaplatila 500 Kč, výměnu zámkové vložky vchodových dveří bytu v ceně 999 Kč a poškozené chromované kovové židle s koženkovým polstrováním v ceně 6 tis. Kč.

7. Účastnice dále polemizovaly o tom, kdy žalovaná vrátila žalobkyni klíče od bytu a kdo měl předat byt novému nájemci. Podle žalobkyně měla byt [celé jméno svědka] předat žalovaná podle dohody účastnic, zatímco žalovaná popírala, že by se k tomu zavázala. Podle žalované byly od bytu vyhotoveny dva klíče. Jeden vrátila žalobkyni (prostřednictvím její matky [jméno] [celé jméno žalobkyně], která žalobkyni vždy zastupovala při jednání s žalovanou) dne 16. listopadu 2021, kdy měla také vyzvat žalobkyni k předání bytu, který již neužívala. Druhý klíč pak vhodila do schránky na dopis žalobkyně dne 23. listopadu 2021. Držení klíče žalobkyní měla potvrzovat textová zpráva žalobkyně ze dne 18. listopadu 2021, v níž to oznamovala jinému zájemci o nájem s tím, že by je volný. Podle žalobkyně ovšem žalovaná vrátila žalobkyni v listopadu 2021 pouze původní klíč od bytu, ačkoli žalovaná na počátku svého nájmu vyměnila zámkovou vložku u vchodových dveří. Klíč umožňující vstup do bytu byl pak žalobkyni předán teprve v prosinci 2021, kdy jej nalezla ve své dopisní schránce. K tomu lze dodat, že jménem žalobkyně vedla s žalovanou veškerá jednání ohledně předmětného nájmu její matka [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Tvrzení účastnic o tomto zastupování potvrzovala také svědecká výpověď této (hmotněprávní) zmocněnkyně.

8. Na druhé části prvního jednání před soudem konané dne 21. června tr. se účastnice nakonec shodly v tom, že nájemné bylo žalovanou zaplaceno do 20. listopadu 2021, neboť za listopad 2021 bylo placeno od 12. do 20. poměrně 1 864 Kč, tj. 233 Kč denně podle výzvy žalobkyně obsažené v textové telefonní zprávě. Pravidelné měsíční nájemné totiž bylo placeno vždy od 13. v měsíci. Na témže jednání žalobkyně potvrdila, že zpětvzetí žaloby ze dne 19. dubna 2023 se týkalo také úroku z prodlení za dobu od 8. do 21. dubna 2022. V důsledku změny doby, za kterou bylo nakonec nájemné žalováno vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 5 202 Kč s úrokem z prodlení z této částky s tím, že předmětem žaloby zůstalo nájemné 9 335 Kč, a to za deset dní v listopadu 2021 v částce 2 335 Kč a za měsíc prosinec v částce 7 tis. Kč a smluvní pokuta 8 200 Kč, počítaná za měsíc listopad 2021 v částce 2 tis. Kč a za prosinec 2021 v částce 6 200 Kč. Žalobkyně na jednání také změnila svá tvrzení ohledně výměny zámkové vložky. Ta byla provedena až na pokyn žalobkyně, a to na počátku prosince 2021.

9. Pro další částečné zpětvzetí žaloby soud usnesením ze dne 3. července tr., čj. 15 C 189/2022-106, zastavil řízení ohledně 5 202 Kč s příslušenstvím a ohledně úroku z prodlení z původně žalované jistiny 38 246 Kč za dobu od 8. do 21. dubna 2022.

10. Nejprve bylo nutné vyřešit právní otázku skončení nájemního vztahu účastnic a v této souvislosti pak vyhodnotit, zda existuje dluh žalované na nájemném, či smluvní pokutě. Teprve při kladné odpovědi by bylo nezbytné se zabývat existencí nároku na náhradu žalobkyní popsané škody, neboť jen na ni měla být podle žalobkyně použita žalovanou složená jistota. Pokud by byla žalobkyně povinna jistotu žalované vrátit, započítala by se v důsledku procesní obrany žalované proti případně zjištěným pohledávkám žalobkyně.

11. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že žalovaná vypověděla nájem bytu v říjnu 2021 a že byla sjednána dvouměsíční výpovědní lhůta s počátkem běhu od 1. listopadu 2021. Nájem by tedy podle výpovědi skončil 31. prosince 2021. Účastnice se však dohodly na rozvazovací podmínce dřívějšího ukončení nájmu, spočívající v zajištění nového nájemce v průběhu výpovědní doby. Tato dohoda měla být ústní, resp. jen její přijetí žalobkyní bylo písemné (vtělené do textové telefonní zprávy). Přesto obě účastnice zavazuje, neboť žalovaná nenamítala její neplatnost ve smyslu § 2237 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Ostatně taková úprava smluvního vztahu nebyla mezi účastnicemi ojedinělá. Stejným způsobem totiž byla mezi účastnicemi zjevně ujednána také kratší než zákonná výpovědní doba nájmu (§ 2231 odst. 1 OZ), když i ta byla písmeně potvrzována zase jen jednou ze smluvních stran, nyní žalovanou (výpověď nájmu ze dne 11. října 2021). Rozvazovací podmínka zjevně nebyla spojena s odpovědností žalované za plnění smluvních povinností novým nájemcem, byť to tak žalobkyně mohla chápat. Taková okolnost totiž byla žalovanou popírána a z provedených důkazů nevyplývalo, či nemohlo vyplynout, že by s ní žalovaná byla srozuměna. Bylo tedy nutné vycházet jen z gramatického významu slov, uvedených v textové zprávě žalobkyně.

12. K tomu lze doplnit, že žalobkyně původně navrhovala k prokázání svého tvrzení o domluvě žalované s novým nájemcem, směřující jen formálnímu dřívějšímu ukončení nájemního vztahu žalované, provést výslech tohoto nového nájemce. Tento důkazní návrh ovšem později odvolala, přestože již zaplatila zálohu na jeho případné náklady, a soud tak výslech neprováděl. V závěrečném návrhu sice žalobkyně svůj návrh znovu uplatnila, stalo se tak ovšem po uplynutí zákonem stanovené doby pro označování důkazů (§ 118b odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“)) a ve fázi řízení (po ukončení dokazování), kdy již k dalším důkazním návrhům nelze přihlížet. Jestliže je totiž důkazní návrh odvolán a později o znovu uplatněn, je nutné na něj pohlížet jako na nový návrh. Soudu nebyly žalobkyní ozřejměny žádné významné okolnosti, pro které nemohl být tento důkaz proveden v rámci dokazování a nebylo proto možné dále prodlužovat průběh řízení jen pro vrtošivost žalobkyně.

13. Jestliže tedy žalobkyně sjednala dne 14. listopadu 2021 smlouvu o užívání předmětného bytu jiným nájemcem s účinností od 21. listopadu 2021, skončil nájemní vztah s žalovanou 20. listopadu 2021. V tomto duchu zjevně žalobkyně také žalované vyčíslovala poměrné nájemné, jež měla doplatit, jak se účastnice také shodly. Následná další jednání žalobkyně směřující k ukončení nájemného vztahu s novým nájemcem nemohla nájem žalované obnovit, či znovu vytvořit. Žalovaná proto od 21. listopadu 2021 nebyla povinna platit žalobkyni nájemné.

14. Přesto by ovšem žalobkyni svědčil právo na žalované platby za užívání bytu, a to jako náhrada ve smyslu § 2295 OZ do doby odevzdání bytu, neboť tato okolnost byla mezi účastnicemi sporná. Odevzdáním bytu je nutno ve smyslu § 2292 OZ rozumět předání klíče pronajímateli, jemuž pak nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Po dokazování dospěl soud ke zjištění, že klíče byly přinejmenším v jednom vyhotovení předány žalobkyni již dne 16. listopadu 2021 tak, že žalovaná je dala matce žalobkyně. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] sice popřela, že by klíče od bytu od žalované v tento den dostala, současně však autorizovala textové mobilní zprávy, v nichž jiné osobě dne 17. listopadu 2021 sdělila nejen to, že včera převzala klíče, ale také, že byt je již volný. Z kontextu obou těchto zpráv je zřejmé, že se jednalo o klíče od předmětného bytu. Sama svědkyně připustila při svém výslechu, že má potíže s pamětí. Tomu nasvědčovalo také skutkové lavírování (viz popis procesního vývoje výše) v žalobních tvrzeních, jež lze přičítat také svědkyni, neboť ta vystupovala i v pozici skutkového konzultanta zástupce žalobkyně. Proto, byť soud nepředpokládal, že by svědkyně záměrně vypovídala nepravdivě, nemohl skutkový závěr o její svědectví opřít. Soud tedy v tomto směru vycházel z objektivního důkazu, jímž jsou právě textové zprávy svědkyně – hmotněprávní zástupkyně žalobkyně, jejichž pravost byla před soudem potvrzena.

15. Z pohledu § 2292 OZ je nevýznamné, zda žalovaná do bytu později ještě vešla. Jak bylo výše uvedeno, sama žalobkyně (prostřednictvím své zástupkyně) potvrzovala, že byt je již volný. To znamená, že žalobkyně musela vycházet z toho, že žalovaná se z bytu již vystěhovala. Pozdější vniknutí do bytu žalovanou, jíž v té době žádné právo k bytu již nesvědčilo, mohlo být jen důvodem vzniku dalších případných nároků žalobkyně. Nemá však vliv na možnost užití bytu žalobkyní. To samé platí i ve vztahu ke skutečnosti, že žalovaná si měla další klíč od bytu ponechat, resp. vrátit jej žalobkyni později, vhozením do poštovní schránky. Jestliže žalovaná nesplnila povinnost vrátit po skončení nájmu všechny klíče od bytu, odpovídá jen za případnou škodu tím vzniklou (§ 2910 a násl. OZ). Ta by mohla spočívat například v nákladech výměny zámkové vložky, k níž ostatně z iniciativy žalobkyně stejně došlo.

16. Z uvedeného je zřejmé, že pokud nájem bytu žalovanou skončil dne 20. listopadu 2021 a přinejmenším od této doby mohla žalobkyně s bytem volně disponovat, není žalovaná povinna platit žalobkyni jakékoli platby spojené s užívání bytu. S ohledem na to nevznikla ani její povinnost platit žalobkyni sjednanou smluvní pokutu. Soud proto žalobu výrokem I. zamítl. Protože nebylo zjištěno prodlením s plněním peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ, byla stejným výrokem zamítnuta i žaloba na placení úroku z prodlení.

17. Na závěr je třeba uvést, že řízení bylo vedeno jen ohledně nároků uvedených ve výroku I. Žalovaná ve svém závěrečném návrhu uvedla, že se v tomto řízení vzájemným návrhem domáhala po žalované vrácení výše zmíněné kauce. Vzájemný návrh měl být přednesen na jednání před soudem. Protože podle § 42 OSŘ lze podání (a tedy zvláště podání ve věci samé) činit jen písemně, soud se návrhem žalované v tomto rozsahu zvlášť nezabýval.

18. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšné žalované, která nezavinila ani částečné zpětvzetí žaloby, právo na plnou náhradu nákladů vynaložených k účelnému bránění svého práva před soudem.

19. Žalovaná vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Odměnu její zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. sepis vyjádření k žalobě a 3. účast na jednání před soudem dne 7. prosince 2022) po 3 540 Kč, za jeden úkon právní služby (4. účast na jednání před soudem dne 21. června tr.) v částce 2 020 Kč a za jeden úkon právní služby (5. účast na jednání před soudem dne 27. září tr.) v částce 1 820 Kč, celkem tedy na odměně 14 460 Kč, to vše podle § 7 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; Provozní výdaje zástupkyně žalované v paušální výši za jednotlivé úkony právní služby, a to ve smyslu § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč, celkem tedy na paušální náhradě 1 500 Kč, a to v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Náhradu za promeškaný čas strávený zástupkyní žalované cestou k uvedeným jednáním před soudem v účtované výši 600 Kč, podle § 14 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu České republiky, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Náhradu cestovních výdajů jako hotového výdaje podle § 137 odst. 1 OSŘ ve výši 422 Kč za cestu zástupkyně žalované k jednáním osobním motorovým vozidlem v souladu s § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a to v částce 542 Kč (jednání 7. prosince 2022) a po 631 Kč (jednání ve dnech 21. června a 27. září tr.), celkem na cestovném 1 804 Kč, při průměrné spotřebě 5,3 l NM na 100 km na trase 82 km dlouhé (jedna dvousměrná cesta) podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb., resp. vyhlášky č. 467/2022 Sb.; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupkyně žalované ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, která byla zaokrouhlena ve smyslu § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád Celkem se tedy jedná o částku 22 221 Kč.

20. O splatnosti k rukám zástupkyně žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.