15 C 199/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr Ing Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul titul . jméno příjmení , titul , IČO advokátem sídlem tamtéž proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale hlášen k pobytu na adrese ohlašovny MěÚ města obec , okres obec o zaplacení 32 322 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, částku 4 000 Kč, částku 7 310,35 Kč, částku 477 Kč a částku 3 381 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 20 000 Kč za období od 7. prosince 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 10 054,64 Kč s ročním úrokem ve výši 23,72 % z částky 20 000 Kč za období od 7. prosince 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 1 043 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. července 2020, na zaplacení částky 32 322 Kč jakožto nedoplatku složené pohledávky. Ta podle žalobkyně představovala jednak nevrácenou půjčku (žalobkyní označováno také jako jistina) v částce 20 tis. Kč a nezaplacené poplatky, a to za administrativní činnost v částce 4 tis. Kč, za hotovostní inkaso splátek v částce 7 310,35 Kč a za životní pojištění v částce 477 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku z nevrácené půjčky, a to v částce 534,65 Kč a dále v poměru 23,72 % ročně z částky 20 tis. Kč za období od 4. listopadu 2017 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 6. prosince 2019 v částce 10 054,64 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z nevrácené půjčky ve stejné výši za období od 11. listopadu 2017 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 6. prosince 2019 v částce 3 381 Kč. Platební povinnosti žalovaného dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 23. září 2016 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec], (dále jen„ úvěrující“) a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalovanému 20 tis. Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatil úvěrující dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 tis. Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 tis. Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění 522 Kč. To vše měl žalovaný splácet v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 609 Kč do 3. listopadu 2017. Žalovaný však úvěrující dosud nezaplatil žalované částky jistiny a poplatků a úrok v žalované výši podle výroků I. a II. z nevrácené půjčky. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácené půjčky. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne 6. prosince 2019 s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 12. května tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.

3. Před samotným projednáním věci se soud dále zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil (i s přihlédnutím k výsledku řízení), že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.

4. Dokazováním soud zjistil, že došlo k uzavření smlouvy, uváděné žalobkyní. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil převzetí peněz v částce 20 tis. Kč a zavázal se je vrátit úvěrující a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. V písemných smlouvách ovšem soud nezjistil ujednání o dalším úroku v poměrné výši, jak tvrdila žalobkyně. Poměrný úrok byl zjevně jen jiným vyjádřením částky kapitalizovaného úroku (v pevné výši) tak, aby bylo vyhověno požadavku na uvedení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (část I. písm. g) přílohy 2 zákona č. 145/2000 Sb., ve znění účinném do konce roku 2016).

5. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

6. Shora uvedenou smlouvu hodnotí soud jako smlouvu o úvěru, jejíž režim podléhá § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Na základě této smlouvy vznikla úvěrující povinnost přenechat žalovanému peníze v hodnotě 20 tis. Kč a žalovanému povinnost řádně a včas peníze ve stejné hodnotě úvěrující vrátit a zaplatit za to úroky 2 800 Kč Smlouva ovšem zavazovala žalovaného také k placení poplatků 4 tis. Kč a 8 tis. Kč ve smyslu § 1721 a 1723 odst. 1 OZ, kdy v této části nebyl smluvní vztah zákonem typově upraven.

7. Jestliže tedy úvěrující své povinnosti ze smluv splnila a žalovanému úvěr předala, zatímco žalovaný své platební povinnosti splnil jen z části, je žaloba ohledně nedoplatku z nevráceného úvěru a poplatků důvodná. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním těchto peněžitých povinností po lhůtě jejich splatnosti podle ujednání smluvních stran, učiněného v souladu s § 1958 odst. 1 OZ, má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 OZ, jehož žalovaná výše nepřevyšuje zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Soud proto žalobě v tomto rozsahu výrokem I. vyhověl. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

8. Jako důvodný však soud nehodnotil žalovaný nárok na zaplacení běžícího smluvního úroku, který byl podle žalobkyně sjednán v poměrné výši 23,72 % Smlouva samotná totiž obsahuje pouze ujednání o povinnosti žalovaného platit úrok v pevně určené částce. Ten nebyl výslovně vázán na žádné období. Soud proto žalobu na zaplacení této další tvrzené pohledávky výrokem II. zamítl.

9. Jen s ohledem na závěry, vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2018, čj. 11 Co 137/2018 – 152, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 254/2015, podle nichž by se měl nalézací soud vypořádat s žádostmi žalobce o odročení jednání pro případ jakékoli možnosti jeho procesního neúspěchu, nalézací soud doplňuje, že s ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o odročení jednání v případě, že soud shledá, že žalobcem dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno, či v případě že se v řízení objeví nové skutečnosti, k jejichž ozřejmění bude zapotřebí vyjádření či jiný úkon žalobce. Vzhledem k zákonné koncentraci pro navrhování důkazů stanovené § 118b odst. 1 OSŘ navíc nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně. Sankci neúčasti žalobce na jednání také výstižně charakterizoval Ústavní soud České republiky například v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37 (nález byl zveřejněn na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search).

10. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částkám v součtu 35 168,35 Kč s dalším příslušenstvím, kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku v částce 2 306,93 Kč, celkem tedy v částce 37 475,28 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ohledně úroku, kapitalizovaného žalobkyní v částce 10 054,64 Kč a dále ke dni vyhlášení rozsudku v částce 6 797,57 Kč, celkem tedy v částce 16 852,21 Kč. Poměr procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěné celkové částky předmětu řízení 54 327,49 Kč činí ~ 69 % a poměr procesního úspěchu žalovaného ~ 31 %. Žalobkyni tedy přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 38 %.

11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 1 294 Kč, odměnu svého zástupce v částkách po 500 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí a přípravě zastoupení a v písemném podání ve věci. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce.

12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: soudní poplatek v částce 1 294 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz) podle advokátního tarifu za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 500 Kč podle § 14b odst. 1 a 3 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za tyto úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to opět v souladu se závěry, vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu České republiky, tentokráte například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, a na náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

13. Celkem se jedná o částku 2 746 Kč. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobkyni z těchto nákladů částku 1 043 Kč (poměr ~ 38 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

14. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ.

15. Takto případně vynaložené (neboť nebylo doloženo jejich zaplacení) náklady na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátním zástupcem žalobkyně by bylo nutné hodnotit také jako neúčelné s ohledem na předmět podnikatelské činnosti žalobkyně, která se zabývá obchodováním s peněžitými pohledávkami. V možnostech žalobkyně jistě je vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.