15 C 2/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , titul , IČO advokátem sídlem tamtéž proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášen k pobytu na adrese ohlašovny adresa ohlašovny územní celek o zaplacení 12 850 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 8 205,02 Kč, částku 2 449,07 Kč, částku 163,91 Kč a částku 1 618,24 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 8 205,02 Kč za období od 30. listopadu 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 4 806,11 Kč s úrokem ve výši 23,72 % z částky 8 205,02 Kč za období od 30. listopadu 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 460 Kč.</b> 1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 30. října 2020, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 850 Kč jakožto nedoplatku složené pohledávky na vrácení úvěru (označovaného žalobkyní jako jistina) v částce 8 202,02 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 2 449,07 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění v částce 163,91 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně dále domáhala po žalovaném zaplacení úroku v poměru 23,72 % ročně z nevráceného úvěru za období od 24. června 2017 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 29. listopadu 2019 v částce 4 806,11 Kč a dále zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze stejné jistiny za období od 1. července 2017 do zaplacení, který žalobkyně také kapitalizovala do 29. listopadu 2019 v částce 1 618,24 Kč. Platební povinnost žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku úvěru, poplatků a úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec], (dále jen„ úvěrující“) a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalovanému peníze v hodnotě 13 tis. Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatil úvěrující dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 820 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění v částce 348 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 396 Kč do 30. prosince 2018. Žalovaný však úvěrující dosud nezaplatil žalované částky úvěru, poplatku a úrok. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 21. července tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.

3. Před samotným projednáním věci se soud dále zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil (nakonec i s přihlédnutím k výsledku řízení), že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 větě první OSŘ.

4. Dokazováním soud zjistil, že došlo k uzavření smlouvy, uváděné žalobkyní.

5. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil převzetí peněz a zavázal se je vrátit úvěrující a zaplatit jí uváděné poplatky a úrok 1 820 Kč v uvedených splátkách. Ve smluvních podmínkách soud ovšem nezjistil ujednání o dalším úroku v poměrné výši, jak tvrdila žalobkyně. Poměrný úrok byl zjevně jen vyjádřením částky, která představovala úrok v pevné výši podle čl. 2 písm. b) smlouvy.

6. Dokazováním soud také zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

7. Shora uvedenou smlouvu s žalovaným hodnotí soud jako smlouvu o úvěru, jejíž režim podléhá § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Na základě této smlouvy vznikla úvěrující povinnost přenechat žalovanému peníze v hodnotě 13 tis. Kč a žalovanému povinnost řádně a včas peníze ve stejné hodnotě úvěrující vrátit a zaplatit za to úrok 1 820 Kč Smlouva ovšem zavazovala žalovaného také k placení poplatků (odměn) 2 600 Kč, 5 200 Kč a 348 Kč ve smyslu § 1721 a 1723 odst. 1 OZ, kdy v této části není smluvní vztah zákonem typově upraven.

8. Jestliže tedy úvěrující své povinnosti ze smlouvy splnila a žalovanému úvěr předala, zatímco žalovaný své platební povinnosti splnil jen z části, je žaloba ohledně nedoplatku z nevráceného úvěru a poplatků, důvodná. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním těchto peněžitých povinností po lhůtě jejich splatnosti podle ujednání smluvních stran, učiněného v souladu s § 1958 odst. 1 OZ, má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 OZ, jehož žalovaná výše nepřevyšuje zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Soud proto žalobě v tomto rozsahu výrokem I. vyhověl. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

9. Jako důvodný však soud nehodnotil žalovaný nárok na zaplacení běžícího smluvního úroku, který byl podle žalobkyně sjednán v poměrné výši 23,72 % Smlouva samotná totiž obsahuje pouze ujednání o povinnosti žalovaného platit úrok v pevně určené částce. Ten nebyl výslovně vázán na žádné období a nebyl ani vyjadřován poměrně, byť žalobkyně poměr 23,72 % uváděla také ve vztahu k němu. Soud proto žalobu na zaplacení této další tvrzené pohledávky výrokem II. zamítl.

10. Jen s ohledem na závěry, vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2018, čj. 11 Co 137/2018 – 152, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 254/2015, podle nichž by se měl nalézací soud vypořádat s žádostmi žalobce o odročení jednání pro případ jakékoli možnosti jeho procesního neúspěchu, nalézací soud doplňuje, že s ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o odročení jednání v případě, že soud shledá, že žalobcem dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno, či v případě že se v řízení objeví nové skutečnosti, k jejichž ozřejmění bude zapotřebí vyjádření či jiný úkon žalobce. Vzhledem k zákonné koncentraci pro navrhování důkazů stanovené § 118b odst. 1 OSŘ navíc nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně. Sankci neúčasti žalobce na jednání také výstižně charakterizoval Ústavní soud České republiky například v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014 - 37 (nález byl zveřejněn na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search).

11. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k celkové částce 12 436,24 Kč s dalším příslušenstvím, kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku v částce 1 085,76 Kč, celkem tedy v částce 13 522,10 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ohledně úroku, kapitalizovaného žalobkyní v částce 4 806,11 Kč a dále ke dni vyhlášení rozsudku v částce 3 199,28 Kč, celkem tedy v částce 8 005,39 Kč. Poměr procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěné celkové částky předmětu řízení 21 527,49 Kč činí ~ 63 % a poměr procesního úspěchu žalovaného ~ 37 %. Žalobkyni tedy přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 26 %.

12. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu svého zástupce v částkách po 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí a přípravě zastoupení a v písemném podání ve věci. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce.

13. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 800 Kč. Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz) podle advokátního tarifu za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a 3 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za zohledněné úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to opět v souladu se závěry, vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu České republiky, tentokráte například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001. Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

14. Celkem se jedná o částku 1 768 Kč. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobkyni z těchto nákladů částku 460 Kč (poměr ~ 44,8 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

15. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Náklady v tomto směru případně (když jejich zaplacení nebylo doloženo) vynaložené by nebyly účelné s ohledem na postavení žalobkyně, jako společnosti, zabývající se obchodováním s peněžitými pohledávkami, v jejíchž možnostech jistě je vyzvat své dlužníky k placení jejich dluhů s upozorněním na případné vymáhání pohledávky před soudem. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.