15 C 202/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , anonymizována dvě slova proti žalované: osobní údaje žalované hlášena k pobytu na adrese ohlašovny adresa ohlašovny anonymizována tři slova o zaplacení 19 758,75 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 19 758,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za období od 23. června 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 19 758,75 Kč za období od 3. července 2020 do 22. června 2021.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 12 497 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. března 2021, ve znění doplnění žaloby učiněné při jednání před soudem dne 31. ledna tr., na zaplacení ceny služeb dodávek elektřiny v množství 8 562 kW/h v době od 4. září 2019 do 10. června 2020 do odběrného místa na adrese [adresa]. Podle žalobkyně byly dodávky činěny podle smlouvy účastnic o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] a žalovaná se v této smlouvě měla zavázat zálohově platit žalobkyni cenu dodávek podle ceníku žalobkyně. Žalobkyně podle smlouvy cenu dodávek žalované vyúčtovala a vyúčtování doručila žalované na adresu pro doručování podle smlouvy. Opakovaně mělo být vyúčtování žalované doručeno spolu s předžalobní výzvou k placení ze dne 2. března 2021. Žalovaná cenu dodávek elektřiny žalobkyni nezaplatila. Stejnou žalobou se pak žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by žalobu v této části blíže vysvětlila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nedostavila se ani k žádnému z jednání před soudem.

3. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení (i s ohledem na jeho výsledek) nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.

4. Po dokazování soud zjistil, že žalovaná v uváděném odběrném místě elektřinu od žalobkyně pro potřeby svého podnikání odebrala a v žalobkyní uváděném množství. Tento skutkový závěr vychází ze sdělení provozovatele distribuční soustavy elektřiny o množství dodané elektřiny do odběrného místa v předmětném období a ze sdělení majitele stavby v odběrném místě v předmětném období o tom, že elektřinu zde odebírala právě žalovaná, což potvrzoval také údaj o totožné adrese sídla podnikání žalované v této době v živnostenském rejstříku.

5. Soud však nezjistil, že by mezi účastnicemi byla sjednána právě smlouva tvrzená žalobkyní. Písemný formulář smlouvy nebyl žalovanou podepsán a protože se jednalo o soukromou listinu žalobkyně ve smyslu § 565 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) nemohl soud vycházet ze správnosti jejího obsahu.

6. Žalobkyně k prokázání ujednání účastnic poukazovala na to, že žalovaná platila zálohové platby na cenu elektřiny. Navrhovala proto, aby soud zjistil majitele bankovního účtu, z nějž byly platby prováděny. Tento důkaz však nebyl soudem proveden. Placení záloh, resp. částek odpovídající žalobkyní tvrzeným zálohám, totiž nemůže prokázat sjednání žalobkyní tvrzené konkrétní smlouvy. K placení mohlo docházet z jakéhokoli důvodu, například v důsledku sjednání jiné smlouvy (tedy ujednání s jiným obsahem; jiná adresa pro doručování, či jiný předmět smlouvy), a spojovat jakékoli platby s jakýmkoli tvrzením příjemce o smlouvě s konkrétním obsahem vybočuje z logického hodnocení důkazů. Platby tedy nelze bez významných pochybností spojovat právě s tvrzeným ujednáním, když onu spojitost dovozuje žalobkyně jen ze svých soukromých záznamů.

7. Pokud by žalovaná skutečně pravidelné platby žalobkyni poukazovala a soud nezjistil jakékoli (tedy ani jiné, než žalobkyní tvrzené) ujednání účastnic, bylo by s velkou pravděpodobností možné předpokládat, že platby měly hradit právě cenu dodané elektřiny. Jiný vztah účastnic totiž nebyl zjištěn. Jestliže byla ovšem žalovaná srozuměna s tím, že bude žalobkyni za elektřinu platit, jednalo by se bezpochyby o smlouvu. Protože je obecně známo, že žalobkyně účtuje cenu maloodběratelům podle svého ceníku, bylo by možné předpokládat i to, že smlouva mohla upravit platební povinnost žalované podle cenového předpisu žalobkyně. Z provedených důkazů ovšem soud nezjistil, zda bylo ujednáno také to, že vyúčtování ceny elektřiny bude doručováno žalované na adresu sídla jejího podnikání, když předpoklad v tomto směru nelze z ničeho dovozovat. Podle výpisu z živnostenského rejstříku měla totiž žalovaná provozovnu na jiné adrese, právě v odběrném místě.

8. Právě doručení vyúčtování je ovšem pro hodnocení dospělosti nároku žalobkyně pramenícího ze smlouvy zásadní. Aby byla cena splatná, je nezbytné nejen tvrdit, že žalobkyně poskytla žalované služby v uváděném rozsahu, ale také že tyto služby žalované vyúčtovala a vyzvala ji k placení se specifikací žádané ceny (viz § 1958 OZ). Z tvrzení žalobkyně se totiž podávalo, že účtovaná cena energie byla přímo vázána na její odebrané množství a že podle obchodních podmínek žalobkyně (jež by zřejmě zavazovaly žalovanou v případě jakékoli smlouvy s žalobkyní) byla žalovaná povinna vyúčtovanou částku zaplatit ve lhůtě, stanovené ve faktuře, tedy v účetním dokladu žalobkyně, který měla žalované odeslat poštou.

9. O doručení vyúčtování žalované lze ovšem účinně pochybovat. Pokud totiž nebylo zjištěno, že se účastnice (ve smlouvě) dohodly na tom, že písemnosti (a tedy i vyúčtování s výzvou k placení) budou žalované doručovány na adresu [ulice a číslo] v [obec], nelze považovat ani zásilku s předžalobní výzvou k placení a s vyúčtováním za doručenou. Podle výpisu ze živnostenského rejstříku byla totiž tato adresa jejího sídla platná jen do [datum]. Jediný důkaz, jímž žalobkyně prokazovala doručení těchto písemností byl ze dne 2. března 2021, tedy po přerušení živnosti žalované.

10. Prokázáno a tedy soudem zjištěno bylo tedy pouze to, že žalovaná odebrala od žalobkyně elektřinu v uváděném odběrném místě v uváděném množství. Z ceníků žalobkyně soud zjistil, že pokud by došlo ke sjednání smlouvy o odběru, resp. dodávkách elektřiny, dosáhla by její cena výše žalované jistiny, resp. žalobkyní účtované částky. I kdyby tedy nedošlo ke sjednání žádné smlouvy, tížila žalovanou povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Žalovaná tedy byla povinna vydat žalobkyni to, oč se odběrem elektřiny obohatila bez právního důvodu.

11. Splatnost částky odpovídající bezdůvodnému obohacení se řídí podle § 1958 OZ výzvou věřitelky k placení. Soud zjistil, že k placení byla žalovaná vyzvána teprve dne 21. června 2021, když k tvrzením o dřívějším doručení nebyly buď žalobkyní označeny žádné důkazy (vyúčtovaní – faktura), nebo toto tvrzení neprokázaly (předžalobní výzva). Výzva k placení byla obsažena v žalobním návrhu, jenž byl žalované soudem doručen v uvedený den do datové schránky. Ve smyslu § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, lze proto považovat za hmotněprávně doručenou také výzvu k placení.

12. Žalovaná proto byla povinna žalovanou částku zaplatit podle § 1958 odst. 2 OZ bez zbytečného odkladu, tedy 22. června 2021. Pokud tak neučinila, dostala se od 23. června 2021 do prodlení a žalobkyni tak vedle žalované jistiny od této doby podle § 1970 OZ svědčí právo na placení úroku z prodlení v žalované výši. Výrokem I. proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Výrokem II. pak soud jako nedůvodnou žalobu ve zbytku zamítl.

13. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 3 OSŘ, podle kritéria přisouzení práva na plnou náhradu nákladů řízení tomu z účastníků, který byl poměrně procesně úspěšný jen nepatrně. Protože vzhledem k celému předmětu řízení byla žalovaná úspěšná jen nepatrně, svědčí žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění práva před soudem.

14. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 1 310 Kč, odměnu svého zástupce po 300 Kč za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, v předžalobní výzvě k plnění a v písemném podání ve věci – sepisu žaloby a po 1 900 Kč za tři úkony právní služby spočívající v účasti na dvou jednáních před soudem a podání ve věci ze dne 17. února tr. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za první tři uváděné úkony právní služby po 100 Kč a za další tři úkony po 300 Kč, náhradu hotových výdajů zástupce (podzástupců) žalobkyně za cestu k jednání před soudem v částce 1 429,49 Kč dne 31. ledna tr. a 1 536,84 Kč dne 13. července tr., náhradu za ztrátu času na těchto cestách po 600 Kč a nakonec náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazované odměny, hotových výdajů a paušální náhrady provozních výdajů svého zástupce.

15. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na:

16. Soudní poplatek v částce 800 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ.

17. Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách http://www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, za jeden úkon právní služby (3. předžalobní výzva k placení) v částce 100 Kč § 14b ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu a za dva úkony právní služby (4. a 5. účast na dvou jednáních před soudem) po 1 900 Kč podle § 7 ve spojení s § 14b odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu; tedy v celkové výši 4 600 Kč.

18. Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za první tři úkony a podle odst. 5 písm. b) téhož ustanovení po 300 Kč za zbylé dva úkony; tedy celkem 900 Kč. Tato náhrada přísluší žalobkyni také podle závěrů Nejvyššího soudu České republiky, obsažených tentokráte například v jeho usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001.

19. Náhradě cestovních výdajů jako hotového výdaje podle § 137 odst. 1 OSŘ v účtované výši 1 429,49 Kč a 1 536,84 Kč za cesty zástupce (podzástupů) žalobkyně ke dvěma jednáním před soudem ze sídla zástupce žalobkyně osobním motorovým vozidlem v souladu s § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 5 l BA 95 na 100 km vždy na trase 216 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb.; celkem tedy ve výši 2 966,33 Kč.

20. Náhradu po 600 Kč za promeškaný čas strávený zástupcem (podzástupci) žalobkyně cestou ke dvěma jednáním před soudem, podle § 14 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; celkem tedy 1 200 Kč.

21. Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad provozních výdajů a za ztrátu času zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty která byla zaokrouhlena ve smyslu § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

22. V součtu se jedná o částku 12 497 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni nahradit. O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

23. Jako neúčelně vynaložený hodnotil soud případný výdaj na podání žalobkyně ze dne 17. února tr. Žalobní tvrzení a důkazní návrhy totiž měly být perfektní již v žalobním návrhu (§ 79 OSŘ), případně doplněny na prvním jednání před soudem, když tyto úkony byly již náhradou podle předchozího odstavce honorovány.