15 C 204/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátkou titul jméno příjmení, IČO sídlem adresa, číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 883,08 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 4 883,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z této částky za období od 17. dubna 2019 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 11. září 2020, ve znění doplnění ze dne 22. června tr., na zaplacení částky 4 883,08 Kč, jakožto nedoplatku pohledávky složené z nedoplatku ceny koncového zařízení IMEI číslo typu název anonymizováno 5 slov ve výši 3 500 Kč, cen za služby poskytnuté třetími stranami v celkové výši 1 247,51 Kč a poplatku za pojištění v celkové výši 135,57 Kč. K placení ceny zařízení se měl žalovaný zavázat v kupní smlouvě vtělené do účastnické smlouvy číslo ze dne datum pro telefonní číslo kdy na kupní cenu 3 999 Kč poskytla žalobkyně žalovanému slevu v částce 3 500 Kč, podmíněnou dodržením sjednané doby trvání účastnické smlouvy na 24 měsíců a zbytek kupní ceny v částce 499 Kč měl žalovaný podle smlouvy zaplatit jednorázově. Pro předčasné ukončení účastnické smlouvy byl žalovaný povinen doplatit kupní cenu zařízení v rozsahu podmíněné slevy. Ta byla žalovanému vyúčtována vrubopisem ze dne 2. dubna 2019. Služby třetích stran představovaly neuhrazené sjednané platby za využívání služby název anonymizována dvě slova, které podle ceníku žalobkyně činily 499 Kč měsíčně a byly žalovanému vyúčtovány pod číslo v částce 499 Kč, pod číslo v částce 499 Kč a pod číslo v částce 249,51 Kč. Na základě souhlasu žalovaného č. číslo poskytla žalobkyně žalovanému k zařízení pojištění název anonymizována dvě slova anonymizováno, za které se žalovaný zavázal platit žalobkyni poplatek ve výši 49 Kč měsíčně. Tento poplatek byl žalovanému vyúčtován pod číslo v částce 49 Kč, pod číslo v částce 49 Kč a pod číslo v částce 37,57 Kč. Žalovaný tyto částky nezaplatil a proto se žalobkyně dále po žalovaném stejnou žalobou domáhala také zaplacení úroku z prodlení podle výroku I. s vysvětlením, že úročené období bylo stanoveno od splatnosti nejmladší faktury. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupkyně se nedostavil ani k jednání před soudem, nařízenému na den 28. června tr. Z provedených důkazů soud nezjistil, že by mezi účastníky byla sjednána smlouva o poskytování služeb název anonymizována dvě slova. Ujednání o tarifu název anonymizována dvě slova bylo totiž obsaženo na poslední 4. straně písemné smlouvy - nastavení služeb. Ta však nebyla vlastnoručně ani jinak podepsána žalovaným, když podpis žalovaného byl umístěn na předchozím listu písemné smlouvy s jiným ujednáním. Již proto nebylo proto možné vyhovět žalobě na zaplacení cen poskytovaných služeb v částce 1 247,51 Kč. Z písemného souhlasu s pojištěním naopak bylo zřejmé ujednání o pojištění s poplatkem 49 Kč měsíčně a ze smlouvy ze dne datum sjednání podmíněné slevy zařízení 3 500 Kč. Z jednotlivých vyúčtování jsou také zřejmé výzvy k placení uváděných částek. Žalobkyní ovšem nebylo tvrzeno, zda vůbec a pokud ano, kdy byly výzvy k placení doručeny žalovanému. Pozdější výzva ze dne 23. dubna 2020 totiž neobsahuje specifikaci žalovaných pohledávek, jen jejich sumarizaci s obecným odkazem na smlouvu účastníků, nelze ji tedy považovat za výzvu k placení každé pohledávky. Výpověď účastnické smlouvy sice dokládala jednání směřující k předčasnému ukončení smlouvy, avšak opět nebylo žalobkyní tvrzeno a prokazováno, kdy byla doručena žalovanému. Podle smlouvy byla ujednána povinnost žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou slevu z ceny zařízení. Tím bylo také ujednáno právo žalobkyně na tuto platbu při splnění sjednaných podmínek. Právo ovšem dospívá do nároku ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) vývoz věřitel k placení, protože nebylo tvrzeno ani soudem zjištěno, že by byla ujednána lhůta pro placení. Obdobný závěr je nutné přijmout také ve vztahu k ostatním žalovaným pohledávkám, neboť ani u nich žalobkyně nic o lhůtě k placení nic netvrdila. Zmiňoval se jen o splatnosti vyúčtování, která zřejmě (podle odůvodnění žaloby na úrok z prodlení) měla být fakturami. Údaj na účetním dokladu (faktuře) ovšem nic o lhůtě k plnění podle § 1958 OZ ovšem nic nevypovídá. Nelze proto dospět k závěru o tom, že by právo žalobkyně na placení žalovaných částek dospělo do nároku. Protože pro rozhodnutí o žalobě je podle § 153 odst. 1 a § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) významný zjištěný skutkový stav v době vyhlášení rozsudku, nezbylo soudu jinak, než výrokem I. žalobu na placení žalovaných částek zamítnout. Protože nebylo zjištěno prodlení žalovaného splacením peněžitého dluhu ve smyslu § 1970 OZ, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti doplnit potřebná skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 OSŘ, jak uzavřel Ústavní soud České republiky například v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn.

IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014 - 37, (zveřejněno na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search). Jen s ohledem na závěry, vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2018, čj. 11 Co 137/2018 – 152, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 254/2015, podle nichž by se měl nalézací soud vypořádat s žádostmi žalobce o odročení jednání pro případ jakékoli možnosti jeho procesního neúspěchu, nalézací soud doplňuje, že s ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o poskytnutí lhůty k případnému doplnění tvrzení a označení dalších důkazů ze dne 22. června tr., pokud dle názoru nadepsaného soudu bude nezbytné provést doplnění rozhodujících skutkových okolností nebo důkazů k jejich prokázání, které žalobce dosud nepředložil, resp. nenavrhl. Vzhledem k zákonné koncentraci pro uplatnění skutkových tvrzení a navrhování důkazů stanovené § 118b odst. 1 OSŘ navíc nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně, když k (zjevně mimořádnému) prodloužení zákonem stanovené koncentrace podle téhož ustanovení nebyl žádný důvod. Výrokem II. pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě byl zcela procesně úspěšný žalovaný. Tomu však žádné náklady nevznikly a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).