15 C 209/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr Ing Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem titul . jméno příjmení , IČO sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , okres obec o zaplacení 2 333 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 2 333 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z této částky za období od 12. března 2019 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 21. září 2020, na zaplacení částky 2 333 Kč s příslušenstvím podle výroku

I. Žalovaná jistina představovala nedoplatek pojistného za dobu od 3. listopadu 2018 do 11. března 2019. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že účastníci uzavřeli dne 3. srpna 2018 pojistnou smlouvu [číslo] to za účelem sjednání pojistného produktu„ Pojištění vozidla“. Předmětem pojištění bylo vozidlo tovární značky Škoda FABIA, [registrační značka]. V uvedené smlouvě se žalobkyně měla zavázat pro případ vzniku nahodilé události poskytnout žalovanému ve sjednaném rozsahu pojistné plnění a žalovaný se pak měl zavázat platit žalobkyni pojistné. Pro pojistné období jednoho kroku bylo stanoveno pojistné na částku 6 525 Kč se čtvrtletní roční splatností a počátek pojištění byl sjednán od 3. srpna 2018. Žalovaný však neuhradil pojistné splatné dne 3. listopadu 2018 Smlouva měla být uzavřena na základě písemného návrhu okamžikem zaplacení prvního pojistného. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže vysvětlena. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k nařízenému jednání, stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena. Na základě dokazování soud nezjistil, že by žalobkyní tvrzená povinnost žalovaného platit pojistné byla mezi účastníky sjednána. Žalobkyně k prokázání všech svých tvrzení označila důkazy, které byly zjevně vyhotoveny jen žalobkyní. Z upomínek žalobkyně, z dokladu odeslání či přehledu žalobkyně o placení (bilance smlouvy) lze zjistit pouze to, že takové upomínky či přehled byly vyhotoveny, případně, že nějaká zásilka byla odeslána. Soud proto důkazní návrhy v tomto směru nevyslyšel. Podstatné pro rozhodnutí tak byly důkazy, označené žalobkyní jako pojistná smlouva a doklad o úhradě 1. pojistného. Doklad o úhradě nebyl soudu předložen, a protože se žalobkyně jednání před soudem neúčastnila, nemohl ji soud k předložení písemného důkazního prostředku vyzvat. Písemnost obsahující tvrzené smluvní ujednání, jež se ovšem obsahově ohledně předmětu pojištění od žalobních tvrzení lišilo (pojištěno nebylo vozidlo, nýbrž odpovědnost za újmu způsobená jeho provozem), nebyla opatřena podpisem žalovaného, který by ve smyslu § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) potvrzoval správnost údajů v ní uvedených. Tento důkaz (důkazní prostředek) proto nepřesvědčil soud o správnosti jeho obsahu. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli tato povinnost by jej jinak (v případě placení) tížila podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Shora uvedené tvrzené ujednání, resp. jeho část, týkající se pojištění, by skutečně bylo možné souladně s žalobkyní hodnotit jako pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). K tomu, aby předmětná smlouva žalovaného zavazovala k placení pojistného ve smyslu § 2758 odst. 1 OZ, bylo ovšem nutné zjistit, že se žalovaný k placení konkrétního pojistného sjednáním smlouvy zavázal. Protože podpis žalovaného na písemné smlouvě chybí a žalobkyně nepředložila žádný relevantní důkaz k tvrzení, že bylo včas zaplaceno alespoň první pojistné, nemohl soud ani uzavřít, že by došlo k uzavření smlouvy podle § 2758 odst. 2 OZ přijetím nabídky pojistitele včasným zaplacením pojistného. Protože se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky 2 333 Kč právě z důvodu nesplnění sjednané povinnosti žalovaným a protože soud takové ujednání nezjistil, byl nucen žalobu na zaplacení této částky výrokem I. zamítnout pro neunesení důkazního břemene. Nebylo-li zjištěno prodlení s plněním jistiny peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na placení úroku z prodlení. Žaloba tak byla stejným výrokem zamítnuta i v tomto rozsahu. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.