Okresní soud v Chebu · Rozsudek

15 C 212/2020

č. j. 15 C 212/2020-38

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-06-09 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSCH:2021:15.C.212.2020.2

Citované zákony (13)

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně IČO sídlem adresa , číslo obec zastoupené advokátem titul . jméno příjmení , IČO sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného státní občan země anonymizována dvě slova bytem adresa žalovaného , okres příjmení jméno o zaplacení 2 682 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 842 Kč a částku 125,16 Kč.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 840 Kč a částky 57,84 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 428 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou k Okresnímu soudu v České Lípě dne 4. května 2020 a postoupenou zdejšímu soudu dne 13. listopadu 2020 usnesením uvedeného soudu ze dne 12. října 2020, čj. [číslo jednací], ve znění jejího doplnění ze dne 28. května tr., na zaplacení částek 2 682 Kč a 183 Kč. Částka 2 682 Kč představovala jednak nedoplatek pojistného 1 842 Kč, žalovaného za pojistné období od 21. května do 29. srpna 2019 a dále upomínací poplatky v částkách 80 Kč, 160 Kč, 300 Kč a 300 Kč za upomínky k placení pojistného ze dne 2. července, 19. září, 15. října a 16. prosince 2019. Částka 183 Kč představovala úrok z prodlení z těchto částek za období od 31. srpna 2019 do 4. května 2020. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne 21. května 2018 účastníci pojistnou smlouvu [číslo] Pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (Autopojištění Combi Plus III) o závazku žalobkyně poskytnout žalovanému v případě nahodilé pojistné události pojistné plnění a závazku žalovaného platit žalobkyni pojistné. Předmětem smlouvy mělo být vozidlo zn. PEUGEOT 407, [registrační značka], s pojistným za pojistné období ve výši 3 525 Kč splatným pololetně vždy k 21. dni. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 21. května 2019. Ohledně žalovaných poplatků žalobkyně odkazovala na čl. 4 odst. 10 všeobecných pojistných podmínek, podle nichž má pojistitel právo na náklady spojené s vymáháním pojistného a sazebníku poplatků. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže vysvětlena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k nařízenému jednání, stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena.

3. S ohledem na státní občanství žalovaného jde o řízení s cizím prvkem. Proto soud nejprve musel posoudit svou mezinárodní příslušnost a následně určit rozhodné právo, podle nějž bude žalovaný nárok žalobkyně posuzovat.

4. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu vyplývala z čl. 37 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech, vyhlášené ve sbírce zákonů pod č. 106/1978, neboť bydliště žalovaného bylo v době zahájení řízení v České republice. Vztahy, jež byly předmětem žaloby se pak řídily právem České republiky v souladu s čl. 36 téže mezinárodní smlouvy, neboť smlouva účastníků byla sjednána na jejím území.

5. Soud při hodnocení žalovaného nároku vycházel ze skromného žalobního (skutkového) tvrzení o tom, že smlouva měla zřejmě upravovat pojištění odpovědnosti za újmu, vztahující se zřejmě k uváděnému vozidlu. Na základě dokazování pak soud souladně s tím zjistil, že mezi účastníky byla v den uváděný žalobkyní sjednána výše uvedená smlouva, která obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uváděného vozidla. Sjednáno bylo pojistné ve výši 3 525 Kč za pojistné období. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že bylo sjednáno pololetní pojistné období a že pojištění bylo sjednáno od 21. května 2018.

6. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatky, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).

7. Lze souhlasit s právním hodnocením žalobkyně o tom, že, že mezi účastníky byla sjednána pojistná smlouva. Vztah účastníků smlouvy se s ohledem na zjištění obsah smlouvy řídil zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ve věcech jím neupraveným pak § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo, stalo-li se tak dříve, než uplynula sjednaná doba (§ 13 odst. 2 ZPOPV). Doba pro placení pojistného nebyla účastníky sjednána. Lhůta pro zaplacení pojistného tedy byla stanovena § 2783 odst. 2 OZ na první den pojistného období. Za žalované období tedy mělo být zaplaceno pojistné v částce 3 525 Kč.

8. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období v poměrné výši 1 842 Kč je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

9. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu na zaplacení poplatků v celkové výši 840 Kč, neboť žalobkyně netvrdila, že by se žalovaný k placení v tomto směru zavázal. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy účastníků totiž nelze ve smyslu § 1817 OZ požadovat po žalovaném další platbu, než kterou byl povinen platit na základě hlavního závazku. Pokud se snad žalobkyně domáhala náhrady nákladů na uplatnění pohledávky ve smyslu § 513 OZ, resp., náhrady toho, oč se měl zmenšit majetek žalobkyně v důsledku vymáhání žalované jistiny ve smyslu § 2913 odst. 1 OZ, pak žalobkyně nevysvětlila, jaké náklady jí takto vznikly a žádné náklady ani nedoložila. Nebylo tedy možné na základě uplatněných skutkových tvrzení zjistit právní normu, z níž by žalovaná povinnost v tomto rozsahu vyplývala. Pokud byl nárok na zaplacení částky 840 Kč hodnocen jako nedůvodný, bylo nutné výrokem II. zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky s ohledem na akcesoritu tohoto příslušenství k úročené jistině.

10. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 1 842 Kč s příslušenstvím a žalovaný byl procesně úspěšný v částce 840 Kč s příslušenstvím. [jméno] procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 2 682 Kč činila ~ 69 % a míra procesního úspěchu žalovaného ~ 31 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 38 %.

11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po 200 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku.

12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 po 100 Kč za dva zohledněné úkony a odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

13. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 428 Kč (~ 38 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

14. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. V daném případě je totiž zřejmé, že náklady na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátním zástupcem žalobkyně nebyly vynaloženy účelně s ohledem na předchozí čtyři neúspěšné výzvy žalobkyně k placení, když žalobkyně, jako společnost zabývající se poskytováním pojištění a inkasováním pojistného, je jistě schopna sama vyzvat své dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.