Okresní soud v Chebu · Rozsudek

15 C 212/2020

č. j. 15 C 212/2020-38

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-06-09 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSCH:2021:15.C.212.2020.2

Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud v Chebu zamítl žalobu na zaplacení částky 840 Kč a příslušného úroku, protože žalobkyně nevyložila, že by žalovaný zavázal k jejímu úhradě. Soud vyhověl žalobě na částku 1 842 Kč a příslušný úrok, protože žalovaný nezaplatil pojistné za období, kdy bylo pojištění platné. Náhrada nákladů řízení ve výši 428 Kč byla určena podle poměru procesního úspěchu, který činil přibližně 69 %. Soud se opřel o § 142 odst. 2 OSŘ a zákony o pojištění a občanském zákoníku.

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně IČO sídlem adresa, číslo obec zastoupené advokátem titul. jméno příjmení, IČO sídlem adresa, číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného státní občan země anonymizována dvě slova bytem adresa žalovaného, okres příjmení jméno o zaplacení 2 682 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 842 Kč a částku 125,16 Kč.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 840 Kč a částky 57,84 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 428 Kč.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou k Okresnímu soudu v České Lípě dne 4. května 2020 a postoupenou zdejšímu soudu dne 13. listopadu 2020 usnesením uvedeného soudu ze dne 12. října 2020, čj. číslo jednací, ve znění jejího doplnění ze dne 28. května tr., na zaplacení částek 2 682 Kč a 183 Kč. Částka 2 682 Kč představovala jednak nedoplatek pojistného 1 842 Kč, žalovaného za pojistné období od 21. května do 29. srpna 2019 a dále upomínací poplatky v částkách 80 Kč, 160 Kč, 300 Kč a 300 Kč za upomínky k placení pojistného ze dne 2. července, 19. září, 15. října a 16. prosince 2019. Částka 183 Kč představovala úrok z prodlení z těchto částek za období od 31. srpna 2019 do 4. května 2020. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne 21. května 2018 účastníci pojistnou smlouvu číslo Pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (Autopojištění Combi Plus III) o závazku žalobkyně poskytnout žalovanému v případě nahodilé pojistné události pojistné plnění a závazku žalovaného platit žalobkyni pojistné. Předmětem smlouvy mělo být vozidlo zn. PEUGEOT 407, registrační značka, s pojistným za pojistné období ve výši 3 525 Kč splatným pololetně vždy k 21. dni. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 21. května 2019. Ohledně žalovaných poplatků žalobkyně odkazovala na čl. 4 odst. 10 všeobecných pojistných podmínek, podle nichž má pojistitel právo na náklady spojené s vymáháním pojistného a sazebníku poplatků. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže vysvětlena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k nařízenému jednání, stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena.

3. S ohledem na státní občanství žalovaného jde o řízení s cizím prvkem. Proto soud nejprve musel posoudit svou mezinárodní příslušnost a následně určit rozhodné právo, podle nějž bude žalovaný nárok žalobkyně posuzovat.

4. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu vyplývala z čl. 37 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech, vyhlášené ve sbírce zákonů pod č. 106/1978, neboť bydliště žalovaného bylo v době zahájení řízení v České republice. Vztahy, jež byly předmětem žaloby se pak řídily právem České republiky v souladu s čl. 36 téže mezinárodní smlouvy, neboť smlouva účastníků byla sjednána na jejím území.

5. Soud při hodnocení žalovaného nároku vycházel ze skromného žalobního (skutkového) tvrzení o tom, že smlouva měla zřejmě upravovat pojištění odpovědnosti za újmu, vztahující se zřejmě k uváděnému vozidlu. Na základě dokazování pak soud souladně s tím zjistil, že mezi účastníky byla v den uváděný žalobkyní sjednána výše uvedená smlouva, která obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uváděného vozidla. Sjednáno bylo pojistné ve výši 3 525 Kč za pojistné období. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že bylo sjednáno pololetní pojistné období a že pojištění bylo sjednáno od 21. května 2018.

6. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatky, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).

7. Lze souhlasit s právním hodnocením žalobkyně o tom, že, že mezi účastníky byla sjednána pojistná smlouva. Vztah účastníků smlouvy se s ohledem na zjištění obsah smlouvy řídil zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ve věcech jím neupraveným pak § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo, stalo-li se tak dříve, než uplynula sjednaná doba (§ 13 odst. 2 ZPOPV). Doba pro placení pojistného nebyla účastníky sjednána. Lhůta pro zaplacení pojistného tedy byla stanovena § 2783 odst. 2 OZ na první den pojistného období. Za žalované období tedy mělo být zaplaceno pojistné v částce 3 525 Kč.

8. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období v poměrné výši 1 842 Kč je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

9. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu na zaplacení poplatků v celkové výši 840 Kč, neboť žalobkyně netvrdila, že by se žalovaný k placení v tomto směru zavázal. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy účastníků totiž nelze ve smyslu § 1817 OZ požadovat po žalovaném další platbu, než kterou byl povinen platit na základě hlavního závazku. Pokud se snad žalobkyně domáhala náhrady nákladů na uplatnění pohledávky ve smyslu § 513 OZ, resp., náhrady toho, oč se měl zmenšit majetek žalobkyně v důsledku vymáhání žalované jistiny ve smyslu § 2913 odst. 1 OZ, pak žalobkyně nevysvětlila, jaké náklady jí takto vznikly a žádné náklady ani nedoložila. Nebylo tedy možné na základě uplatněných skutkových tvrzení zjistit právní normu, z níž by žalovaná povinnost v tomto rozsahu vyplývala. Pokud byl nárok na zaplacení částky 840 Kč hodnocen jako nedůvodný, bylo nutné výrokem II. zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky s ohledem na akcesoritu tohoto příslušenství k úročené jistině.

10. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 1 842 Kč s příslušenstvím a žalovaný byl procesně úspěšný v částce 840 Kč s příslušenstvím. jméno procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 2 682 Kč činila ~ 69 % a míra procesního úspěchu žalovaného ~ 31 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 38 %.

11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po 200 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku.

12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 po 100 Kč za dva zohledněné úkony a odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

13. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 428 Kč (~ 38 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

14. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. V daném případě je totiž zřejmé, že náklady na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátním zástupcem žalobkyně nebyly vynaloženy účelně s ohledem na předchozí čtyři neúspěšné výzvy žalobkyně k placení, když žalobkyně, jako společnost zabývající se poskytováním pojištění a inkasováním pojistného, je jistě schopna sama vyzvat své dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.