15 C 217/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 439 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 439 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 681 Kč za období od 25. června do 8. srpna 2019, z částky 11 456 Kč za období od 9. srpna 2019 do 17. února 2020 a z částky 11 255 Kč za období od 18. února 2020 do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky 184 Kč za období od 21. srpna 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně do tří od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 4 598 Kč.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 3. září 2020, ve znění jejího doplnění učiněném při jednání před soudem dne 30. června tr, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 439 Kč. Ta představovala nedoplatku ceny služeb dodávek elektřiny, dodané žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa], v množství 5,451 MWh v době od 7. června 2018 do 7. června 2019 za 24 181 Kč, z níž žalovaný zaplatilo zálohově 10 500 Kč, dne 8. srpna 2019 částku 2 225 Kč a dne 17. února 2020 částku 201 Kč a v množství 0,14 MWh v době od 8. června do 4. července 2019 za 184 Kč, to vše podle smlouvy účastníků ze dne [datum] o sdružených službách dodávky elektřiny. Ve smlouvě se žalovaný měl zavázat platit žalobkyni za poskytnuté služby sjednanou cenu. Cena 24 181 Kč měla být žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] ze dne [datum] s datem splatnosti do 24. června 2019 a cena 184 Kč fakturou [číslo] ze dne [datum] s datem splatnosti do 20. srpna 2019. Faktury měly být žalovanému odeslány na jím uvedenou adresu, a to dne 11. června 2019, resp. dne 7. srpna 2019. Datum splatnosti faktur bylo stanoveno podle všeobecných obchodních podmínek na 15. den od jejich vystavení. Žalovaný tyto částky dosud žalobkyni nezaplatil. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nezaplacených cen služeb za dobu po uplynutí lhůty k placení, když žalovaný tyto částky nezaplatil ani přes další, tentokráte předžalobní výzvu k placení, zaslanou žalovanému dne 26. srpna 2020, která se vrátila žalobkyni jako nevyzvednutá z poštovního uložení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se bez omluvy k jednání před soudem, nařízenému na den 30. června 2021.

3. Na tomto jednání soud provedl dokazování písemnostmi, jež žalobkyně k důkazu označila. Takto soud zjistil, že mezi účastníky byla sjednána uváděná smlouva, že žalovanému byly poskytnuty služby v uváděném rozsahu a že žalobkyně vyúčtovala poskytnuté služby podle smlouvy. Vyúčtování byla žalovanému doručena. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný dosud žalované částky nezaplatil, neboť žalovaný neuváděl tvrzení opaku, ačkoli mu tuto povinnost ukládá ustanovení § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).

4. Mezi účastníky byla sjednána smlouva, kterou soud hodnotí jako kupní. Její režim se tedy řídil § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) za podmínek stanovených v § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, (dále jen„ EZ“). Na základě této smlouvy vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalovanému předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami elektrické energie, a žalovanému povinnost hradit žalobkyni jejich cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila, žalovaný nikoli, a to ve výši žalované ceny služeb dodávek elektřiny v částkách 11 255 Kč a 184. Právo na zaplacení těchto částek dospělo do nároku ve smyslu § 2118 OZ na základě výzvy k zaplacení podle § 1958 odst. 2 OZ. Žalovaný byl povinen plnit ve lhůtě stanovené věřitelkou – žalovanou do 24. června 2019, resp. do 20. srpna 2019. Protože tak neučinil, byl v prodlení s plněním uvedeného peněžitého závazku. Vedle uvedených částek je proto žalovaný také povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni z vyúčtované jistiny požadovaný úrok z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

6. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně plný procesní úspěch. Má proto právo na plnou náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.

7. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu svého zástupce po 300 Kč za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, v předžalobní výzvě k plnění a v písemném podání ve věci – sepisu žaloby a v částce 1 580 Kč za nespecifikovaný úkon právní služby. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za první tři uváděné úkony právní služby po 100 Kč a za další úkon v částce 300 Kč, náhradu hotových výdajů zástupkyně za cestu k jednání před soudem v částce 1 119,64 Kč a nakonec náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazované odměny a paušální náhrady provozních výdajů svého zástupce.

8. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na:

9. Soudní poplatek v částce 800 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ.

10. Odměnu svého zástupkyně, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách http://www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b ve spojení s § 11 advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby (účast na jednání před soudem) v částce 1 580 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 a § 12 odst. 3 advokátního tarifu; tedy v celkové výši 2 340 Kč.

11. Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu v částce 300 Kč za účast na jednání před soudem a ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za ostatní dva úkony; tedy celkem 500 Kč. Tato náhrada přísluší žalobkyni také podle závěrů Nejvyššího soudu České republiky, obsažených tentokráte například v jeho usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001.

12. Náhradu za promeškaný čas strávený zástupcem (podzástupcem) žalobkyně cestou k jednání ve věci před soudem v účtované výši 300 Kč podle § 14 advokátního tarifu (v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001).

13. Náhradě cestovních výdajů jako hotového výdaje podle § 137 odst. 1 OSŘ v účtované výši 819,64 Kč za cestu zástupce (podzástupce) žalobkyně k jednání osobním motorovým vozidlem v souladu s § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 5 l BA 95 na 100 km na trase 216 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb.

14. Náhradě odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a paušální náhrady provozních výdajů zástupce žalobkyně v poměru 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty; zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

15. Celkem se jedná o částku 4 598 Kč O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

16. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit, neboť nejde o účelný výdaj ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ s ohledem na předmět podnikatelské činnosti žalobkyně, která se zabývá obchodováním s energetickými komoditami a inkasováním ceny za služby spojené s jejími dodávkami. Žalobkyně by tedy jistě měla být sama schopna vyzvat své klienty (zákazníky) k placení sjednané ceny. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené v obdobných případech například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.