15 C 224/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , titul , IČO advokátem sídlem tamtéž proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 23 052 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 17 490,31 Kč, částku 5 221,02 Kč, částku 340,67 Kč a částku 1 897,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 490,31 Kč za období od 30. listopadu 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 5 082,16 Kč s úrokem ve výši 23,72 % z částky 17 490,31 Kč za období od 30. listopadu 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 719 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. září 2020, na zaplacení částky 23 052 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevráceného úvěru 17 490,31 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacených poplatků, a to za hotovostní inkaso splátek v částce 5 221,02 Kč a za životní pojištění v částce 340,67 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku z nevráceného úvěru 17 490,31 Kč v poměru 23,72 % ročně za období od 15. září 2018 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 29. listopadu 2019 v částce 5 082,16 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z nevráceného úvěru 17 490,31 Kč za období od 22. září 2018 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 29. listopadu 2019, a to v částce 1 897,70 Kč. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec], (dále jen„ úvěrující“) a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalované 20 tis. Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatil úvěrující dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 tis. Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 tis. Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění v částce 522 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 58 týdenních splátkách po 609 Kč do 14. září 2018. Žalovaná však úvěrující dosud nezaplatila žalované částky jistiny a poplatků a úrok v žalované výši podle výroků I. a II. z nevráceného úvěru. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevráceného úvěru. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 15. září tr. K jednání se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.

3. Dokazováním soud zjistil, že došlo k uzavření smlouvy, uváděné žalobkyní. Podpisem písemné smlouvy žalovaná stvrdila převzetí peněz v částce 20 tis. Kč a zavázala se je vrátit úvěrující a zaplatit uváděné poplatky v uvedených splátkách. V písemné smlouvě ovšem soud nezjistil ujednání o dalším úroku v poměrné výši, jak tvrdila žalobkyně. Poměrný úrok byl zjevně jen jiným vyjádřením částky kapitalizovaného úroku (v pevné výši) tak, aby bylo vyhověno požadavku na uvedení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (§ 95 odst. 1 písm. g) zákona č. 257/2016 Sb.).

4. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

5. Shora uvedenou smlouvu hodnotí soud jako smlouvu o úvěru, jejíž režim podléhá § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Na základě této smlouvy vznikla úvěrující povinnost přenechat žalované peníze v hodnotě 20 tis. Kč a žalované povinnost řádně a včas peníze ve stejné hodnotě úvěrující vrátit a zaplatit za to úrok 2 800 Kč Smlouva ovšem zavazovala žalovanou také k placení poplatků 4 tis. Kč, 8 tis. Kč a 522 Kč ve smyslu § 1721 a 1723 odst. 1 OZ, kdy v této části nebyl smluvní vztah zákonem typově upraven.

6. Jestliže tedy úvěrující své povinnosti ze smluv splnila a žalované úvěr vždy předala, zatímco žalovaná své platební povinnosti splnila jen z části, je žaloba ohledně nedoplatku z nevrácených úvěrů a poplatků důvodná. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním těchto peněžitých povinností po lhůtě jejich splatnosti podle ujednání smluvních stran, učiněného v souladu s § 1958 odst. 1 OZ, má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 OZ, jehož žalovaná výše nepřevyšuje zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Soud proto žalobě v tomto rozsahu výrokem I. vyhověl. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“).

8. Jako důvodný však soud nehodnotil žalovaný nárok na zaplacení běžícího smluvního úroku, který byl podle žalobkyně sjednán v poměrné výši 23,72 % Smlouva samotná totiž obsahovala pouze ujednání o povinnosti žalované platit úrok v pevně určené částce. Ten nebyl výslovně vázán na žádné období. Soud proto žalobu na zaplacení této další tvrzené pohledávky výrokem II. zamítl.

9. Jen s ohledem na závěry, vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2018, č. j. 11 Co 137/2018–152, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 254/2015, podle nichž by se měl nalézací soud vypořádat s žádostmi žalobce o odročení jednání pro případ jakékoli možnosti jeho procesního neúspěchu, nalézací soud doplňuje, že s ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o odročení jednání v případě, že soud shledá, že žalobcem dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno, či v případě že se v řízení objeví nové skutečnosti, k jejichž ozřejmění bude zapotřebí vyjádření či jiný úkon žalobce. Vzhledem k zákonné koncentraci pro navrhování důkazů stanovené § 118b odst. 1 OSŘ navíc nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně. Sankci neúčasti žalobce na jednání také výstižně charakterizoval Ústavní soud České republiky například v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, č. j. 15 C 71/2014-37 (nález byl zveřejněn na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search).

10. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částkám v součtu 24 949,70 Kč s dalším příslušenstvím, kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku v částce 2 829,12 Kč, celkem tedy v částce 27 778,82 Kč. Žalovaná byla procesně úspěšná ohledně úroku, kapitalizovaného žalobkyní v částce 5 082,16 Kč a dále ke dni vyhlášení rozsudku v částce 7 456,30 Kč, celkem tedy v částce 12 538,46 Kč. Poměr procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěné celkové částky předmětu řízení 40 317,28 Kč činí ~ 69 % a poměr procesního úspěchu žalované ~ 31 %. Žalobkyni tedy přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 38 %.

11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 923 Kč, odměnu svého zástupce v částkách po 300 Kč za každý z úkonů právní služby spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí a přípravě zastoupení a v písemném podání ve věci. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce.

12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: soudní poplatek v částce 923 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz) podle advokátního tarifu za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a 3 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za tyto úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to opět v souladu se závěry, vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu České republiky, tentokráte například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, a na náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

13. Celkem se jedná o částku 1 891 Kč. Žalovaná je tak povinna nahradit žalobkyni z těchto nákladů částku 719 Kč (poměr ~ 38 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

14. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalované, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Takto případně vynaložené (neboť nebylo doloženo jejich zaplacení) náklady bylo totiž nutné hodnotit jako neúčelné s ohledem na předmět podnikatelské činnosti žalobkyně, která se zabývá obchodováním s peněžitými pohledávkami. V možnostech žalobkyně jistě je vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů s upozorněním na možné soudní vymáhání pohledávky. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, č. j. 25 Co 192/2016-62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, č. j. 25 Co 208/2017-94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, č. j. 25 Co 445/2015-55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, č. j. 25 Co 427/2015-47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.