15 C 225/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená titul jméno příjmení , titul , IČO advokátem sídlem adresa , anonymizována dvě slova proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 746 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 746 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky za období od 16. září 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 1 368 Kč.</b> Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 4. dubna tr. na zaplacení nedoplatku pojistného 746 Kč za období od 23. června do 15. září 2021. K placení tohoto pojistného se podle žalobkyně zavázal žalovaný ve smlouvě účastníků [číslo] ze dne [datum], jejímž předmětem bylo majetkové pojištění, s počátkem pojištění od [datum]. Sjednáno mělo být pojistné 3 204 Kč ročně, které se žalovaný zavázal platit k datu splatnosti. Předmětem řízení byl také úrok z prodlení z této částky podle výroku I., který žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovaný dostal do prodlení s placením pojistného s tím, že jde o zákonný úrok z prodlení, který byl žalován za období ode dne následujícího po zániku pojištění. Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) na základě předložených listin, které uváděné skutečnosti v základu dokládaly a podle tvrzení žalobkyně. Žalovaný se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní mu ukládá ve směru tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci nedoplatku pojistného § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. Na základě písemností předložených žalobkyní soud zjistil skutečnosti uváděné v žalobě. Tedy to, že mezi účastníky byla sjednána uváděná smlouva o pojištění domu a odpovědnosti. Nad rámec žalobních tvrzení soud takto zjistil, že pojištěn byl dům na adrese [adresa] [anonymizována dvě slova] s pojištěním odpovědnosti, že byla sjednána splatnost pojistného, vždy do 23. června každého roku a že žalovaný byl v písemné smlouvě označen jako pojistník a pojištěný. Smlouva neobsahovala určení oprávněné osoby. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné. Žalobkyně právně hodnotila, že mezi účastníky byla sjednána pojistná smlouva. Uvedené ujednání účastníků by tedy bylo nutné hodnotit jako pojistnou smlouvu, jejíž režim se řídil § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Podle § 2777 odst. 1 písm. c) OZ platí, že pojistná smlouva vždy obsahuje označení oprávněné osoby. Podle § 2770 téhož zákona je oprávněnou osobou osoba, které v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění. V daném případě výslovné označení oprávněné osoby ve smlouvě chybí. Jde přitom o absenci základní náležitosti pojistné smlouvy a lze tak uvažovat o neplatnosti smlouvy. S přihlédnutím k zásadě preference platnosti (závaznosti) ujednání stran zakotvené pozitivně v § 1726 OZ, podle nějž se hledí na projev vůle účastníků jako na uzavřenou smlouvu i přesto, že nebyla ujednána záležitost, jež ujednána být měla, je nutné respektovat závaznost ujednání stran. Protože smlouvu s pojistitelkou uzavíral žalovaný (pojistník) na krytí svého pojistného rizika (zároveň jde o pojištěného), lze usoudit, že by to měl být právě on, jakožto smluvní protistrana pojistitelky, kdo by inkasoval případné pojistné plnění (viz také § 2758 OZ). V tomto smyslu tedy lze ujednání stran podřadit pod úpravu zakotvenou v § 2 758 a násl. OZ a současně dovodit povinnost žalovaného hradit pojistné ve sjednané výši, a to v souladu s § 2782 a násl. OZ. Z dané smlouvy tedy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné do doby zániku pojištění. Doba pro placení pojistného se řídila ustanovením § 2783 odst. 2 OZ, podle nějž je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období, když nebylo tvrzeno jiné ujednání (byť bylo zjištěno). Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení žalované jistiny je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení nedoplatku, ale také na úhradu úroku z prodlení za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ, jehož žalovaná výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ze všech shora uvedených zjištění a právních hodnocení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. Lhůta pro plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů ve prospěch žalobkyně ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: soudní poplatek v částce 400 Kč podle § 137 OSŘ; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupný na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu po 200 Kč a za jeden úkon právní služby (výzva k plnění) v částce 100 Kč, tedy v celkové výši 500 Kč; provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za uvedené úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč, tedy v celku 300 Kč, opět v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu České republiky, tentokráte například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 a na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem se jedná o částku 1 368 Kč O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.