15 C 225/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno Zástupce , IČO IČO Zástupce advokátem sídlem adresa zástupce žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bydliště nezjištěno hlášena k pobytu na adrese ohlašovny ObÚ název , okres město o zaplacení 29 093,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 10 600 Kč a 1 985,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 10 600 Kč za období od 28. září 2023 do zaplacení.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení 8 049,31 Kč, 10 444,52 Kč, 3 980,83 Kč a 1 562,70 Kč s úrokem 18,34 % z částky 18 649,31 Kč od 28. září 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení 11,75 % z částky 8 049,31 Kč od 28. září 2023 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. dubna 2024 na zaplacení 29 093,83 Kč jakožto nevráceného úvěru 18 649,31 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplaceného poplatku 10 444,52 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku v poměru 18,34 % z nevráceného úvěru 18 649,31 Kč za období od 5. srpna 2022 do zaplacení, který kapitalizovala do 27. září 2023 v částce 3 980,83 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru 18 649,31 Kč za období od 22. února 2022 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 27. září 2023 v částce 3 548,68 Kč. Platební povinnosti žalované ve vztahu k nedoplatku úvěru 18 649,31 Kč, poplatku 10 444,52 Kč a úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , uzavřené dne 5. srpna 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „úvěrující“) a žalovanou. Podle této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalované 25 000 Kč, které se žalovaná měla zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále poplatek 20 042 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 12 752 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,34 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a částku 5 790 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. To vše měla žalovaná splácet v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 867 Kč do 4. srpna 2022. Žalovaná však úvěrující dosud nezaplatila žalované částky jistiny, poplatku a úroku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevráceného úvěru. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne , datum, s úvěrující.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a bez předchozí omluvy se stejně jako strana žalující (jejíž neúčast byla ovšem předem omluvena) nedostavila ani k jednání před soudem, nařízenému na den 8. ledna 2025.Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.Dokazováním soud zjistil, že mezi úvěrující a žalovanou došlo ke sjednání smlouvy s uváděným obsahem. Z písemností zachycujících obsah této smlouvy soud dále zjistil, že jejich podpisem žalovaná současně stvrdila převzetí peněz v částce 25 000 Kč a zavázala se je úvěrující vrátit a zaplatit jí uváděný poplatek v uvedených splátkách, z nichž ovšem poslední měla činit již jen 825 Kč. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.Soud naopak nezjistil, že by se žalovaná měla zavázat platit další úrok v poměru 18,34 %, nebo že by úrok uvedený ve smlouvě v absolutní částce byl jen kapitalizací poměrného úroku. Takové ujednání totiž písemná smlouva neobsahuje. Výslovný závazek k platbě úroku se váže vždy jen k absolutnímu, nikoli k poměrnému úroku. Jestliže tedy úvěrující znepřehlednila text písemné smlouvy tím, že se ve smluvních podmínkách dále zmiňovala také o poměrném úroku (nebylo totiž tvrzeno, že by návrh smluv předložila žalovaná), jenž navíc neodpovídá provedené „kapitalizaci“, nemůže se dovolávat jakéhokoli plnění po smluvní straně, která nejasnost nezpůsobila. To vše je umocněno tím, že žalovaná do závazkového vztahu vstupovala zjevně jako spotřebitelka, zatímco úvěrující naopak jako dodavatelka (viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“)). Podrobněji k tomuto vysvětlení lze poukázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení o obdobném nároku žalobkyně, vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 220/2020.Při právním posouzení zjištěného ujednání soud vycházel ze závěrů, vyjádřených v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 23. listopadu 2023 ve věci C-321/22 (Provident Polska) týkajícího se smlouvy o spotřebitelském úvěru a ochrany spotřebitele. V tomto duchu posoudil soud ujednání úvěrující a žalované o poplatku (s výjimkou části 12 752 Kč, označené jako úrok) jako zneužívající ve smyslu § 1813 OZ, neboť ukládají povinnost spotřebiteli zaplatit nepřiměřené neúrokové náklady, jež dosahují téměř ekvivalentu plnění poskytnutého úvěrující na dobu 24, resp. 12 měsíců. Taková ujednání způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřenost je zjevná s ohledem na poměr úvěrované částky ke službám, poskytovaným úvěrující jako protiplnění, které souvisejí s poskytnutím a správou úvěru. Účelem poplatků přitom není vymezit hlavní předmět smlouvy, ani se netýkají přiměřenosti ceny nebo odměny ke službám, poskytovaným jako protiplnění.Podle § 1815 OZ platí, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží. Protože je zneužívající prvek těchto ujednání oddělitelný od zbytku ujednání, může jeho pominutí stačit k obnovení skutečné rovnováhy mezi smluvními stranami. Hodnocení o jen částečné neúčinnosti ujednání vychází z § 576 OZ (obdobně viz závěr, vyjádřený v rozsudku Nejvyšší soudu ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).Soud tedy mohl přihlédnout jen k ujednání úvěrující a žalované o povinnosti žalované vrátit úvěrující poskytnutý úvěr 25 000 Kč a zaplatit jí za poskytnutí úvěru na 52 týdnů 12 752 Kč. Právní režim smlouvy o úvěru podléhá § 2395 a násl. OZ. Smlouva je ovšem dále neplatná pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se úroku. Ten totiž po přepočtu na roční úrokové zatížení dosahuje výše téměř 84 %. Úroky tedy byly sjednány v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v srpnu 2021 byla jen 8,02 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https:/ /www.cnb.cz). Protože i jde o neplatnost jen části právního jednání (§ 577 OZ; opět viz rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 60/2021), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 8,02 %. To znamená, že pokud úvěrující poskytla žalované úvěr 25 000 Kč na dobu 12 měsíců za korigovaný úrok 8,02 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 26 100 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradila celkem 15 500 Kč, zbývá k vrácení 10 600 Kč.Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost jen k placení částky 10 600 Kč, která ve smyslu § 1932 odst. 2 OZ představuje nevrácený úvěr. Stejným výrokem I. soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny 10 600 Kč úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalované s placením této částky nastalo jistě před datem, od nějž je toto příslušenství žalováno. Proto je možné žalobě vyhovět ohledně této doby úročení z jistiny, jež byla žalobkyni přiznána. Kapitalizace úroku z prodlení z částky 10 600 Kč za dobu od 22. února 2022 do 27. září 2023 činí 1 985,98 Kč.Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Výrokem II. pak byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba na vrácení úvěru 8 049,31 Kč (18 444,52 – 10 600) a placení poplatků 10 444,52 Kč a úroku 3 980,83 Kč. Pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) byla stejným zamítnuta žaloba na placení poměrného úroku a zamítnutí postihlo také žalobu na placení úroku z prodlení z částky (jistiny), ohledně níž nebyla žaloba důvodná, neboť nedošlo k prodlení žalované s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ.Výrokem III. soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, neboť převážně procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.