15 C 226/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátkou sídlem adresa , anonymizována dvě slova proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupenému titul jméno příjmení , IČO advokátkou sídlem adresa , anonymizována dvě slova o zaplacení 36 094 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 25 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 018 Kč za období od 21. července 2021 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 6 232 Kč za období od 21. července 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 10 844 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 3 079 Kč za období od 23. do 29. srpna 2018, z částky 12 229 Kč za období od 30. srpna do 5. září 2018, z částky 19 699 Kč za období od 6. září 2018 do 20. července 2021 a z částky 9 087 Kč za období od 21. července 2021 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 3 638 Kč za období od 1. srpna 2019 do 17. února 2020, z částky 8 469 Kč za období od 18. do 24. února 2020, z částky 10 163 Kč za období od 25. února 2020 do 20. července 2021 a z částky 1 694 Kč za období od 21. července 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 2 331 Kč za období od 10. do 14. září 2020 a z částky 6 232 Kč za období od 15. září 2020 do 20. července 2021, ve výši 0,5 % z částky 10 549 Kč za období od 21. července 2021 do zaplacení a ve výši 1,5 % z částky 8 469 Kč za období od 21. července 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 634 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7. června 2021, na zaplacení částky 36 094 Kč s úrokem z prodlení podle výroků I. a II. K odůvodnění žaloby uvedla žalobkyně pouze to, že zboží mělo být u obchodního zástupce žalobkyně objednáno, že vyly vystaveny dodací listy a faktury určitých čísel na určité částky a že žalovaný nic nezaplatil.

2. Namísto odmítnutí takovéto neurčité žaloby postupem podle § 174a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) zdejší soud v jiném obsazení (věc byla rozvrhem práce zdejšího soudu přidělena k rozhodnutí vyšší soudní úřednici, nikoli soudci) žalobě zcela vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum], čj. [jednací číslo] [anonymizováno]. Ten byl však zrušen včasným nedatovaným odporem žalovaného, doručeným soudu z datové schránky žalovaného dne [datum]. Součástí rozkazního rozhodnutí sice bylo také usnesení o uložení povinnosti žalovanému se kvalifikovaně vyjádřit k žalobě ve smyslu § 114 b OSŘ, kterou žalovaný ve stanovené lhůtě nesplnil, avšak pro neurčitost žalobního návrhu (popisu skutkových okolností věci) nebylo možné žalobě vyhovět rozsudkem pro uznání podle § 153a ve spojení s § 114 b odst. 5 OSŘ. Soud proto (již v tomto o obsazení) vyzval žalobkyni postupem podle § 43 odst. 1 OSŘ k doplnění žaloby tak, aby uplatněná skutková tvrzení byl množné podřadit pod právní normu, z níž by žalovaná povinnost vyplývala a projednávaný skutek nebylo možné zaměnit s jiným.

3. Žalobkyně v reakci na to teprve podáním ze dne 27. června 2021 vysvětlila, že to měl být právě žalovaný, kdo u žalobkyně objednával zboží popsané v jednotlivých dodacích listech, které mu měla žalobkyně dodat s příslušným dodacím listem. Zřejmě k tomu byly také vystaveny příslušné faktury. Cenu dodaného zboží žalovaný nezaplatil vůbec, s výjimkou první dodávky, která byla placena jen z části. Konkrétně se jednalo o dodávku fakturovanou v ceně 5 373 Kč a provedenou dne 15. srpna 2018, z níž žalovaný zaplatil jen 4 945 Kč, dále o dodávku fakturovanou v ceně 2 651 Kč a provedenou také dne 15. srpna 2018, dodávku fakturovanou v ceně 3 982 Kč a provedenou dne 22. srpna 2018, dodávku fakturovanou v ceně 5 168 Kč a provedenou také dne 22. srpna 2018, dodávku fakturovanou v ceně 4 841 Kč a provedenou dne 29. srpna 2018, dodávku fakturovanou v ceně 2 629 Kč a provedenou také dne 29. srpna 2018, dodávku fakturovanou v ceně 3 638 Kč a provedenou dne 31. července 2019, dodávku fakturovanou v ceně 4 831 Kč a provedenou dne 10. února 2020, dodávku fakturovanou v ceně 1 694 Kč a provedenou dne 24. února 2020, dodávku fakturovanou v ceně 1 870 Kč a provedenou dne 7. září 2020, dodávku fakturovanou v ceně 2 031 Kč a provedenou také dne 7. září 2020, dodávku fakturovanou v ceně 1 532 Kč a provedenou dne 9. září 2020 a dodávku fakturovanou v ceně 799 Kč a provedenou také dne 9. září 2020.

4. Podáním ze dne 12. července 2021 pak sdělila žalobkyně soudu, že v dopise ze dne 28. června 2021 žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni uznal.

5. Soudu bylo následně dne 2. srpna 2021 doručeno z datové schránky výše uvedené procesní zástupkyně žalovaného vyjádření žalovaného k podané žalobě. Žalovaný v nedatovaném vyjádření k žalobě, doručeném soudu z jeho datové schránky dne 2. srpna 2021, uvedl, že není přesvědčen o tom, že převzal zboží v žalobkyní uváděném rozsahu. Dlužnou částku je však připraven žalobkyni zaplatit.

6. Teprve na prvním jednání ve věci, jež se před soudem konalo dne 15. prosince 2021, žalobkyně k důkazu označila dodací listy a faktury připojené k žalobě s doplněním, že faktury byly doručeny žalovanému před datem splatnosti spolu s dodacími listy, na nichž je uvedeno také číslo příslušné faktury. Žalovaný naopak namítal, že mu zboží ani faktury nebyly doručeny.

7. Po dokazování, které bylo provedeno na tomto jednání a na jednání konaném dne 6. června tr., soud z příslušných dodacích listů zjistil, že převzetí zboží v něm uváděného, bylo potvrzeno zjevně vlastnoručním podpisem, a to osoby s příjmením žalovaného v žalovaných cenách 4 841 Kč, 2 629 Kč, 2 651 Kč, 428 Kč (z 5 373 Kč), 4 831 Kč, 1 870 Kč a 2 031 Kč, s příjmením [příjmení] a s razítkem s názvem provozovny [název provozovny] [anonymizována čtyři slova] v žalované ceně 3 638 Kč, s příjmením [příjmení] a stejným razítkem v žalovaných cenách 1 532 Kč a 799 Kč, jen s podpisem osoby s příjmením [příjmení] v žalovaných cenách 3 982 Kč a 5 168 Kč a jen s uváděným razítkem v žalované ceně 1 694 Kč. Z toho má soud za prokázané, že došlo k převzetí zboží podle příslušného dodacího listu v cenách a žalovaných částkách 4 841 Kč, 2 629 Kč, 2 651 Kč, 428 Kč, 4 831 Kč, 1 870 Kč, 2 031 Kč, 3 638 Kč, 1 532 Kč a 799 Kč. Převzetí totiž bylo potvrzeno buď samotným žalovaným, nebo jinou osobou, která zjevně jednala jako zástupce žalovaného při provozu jeho podniku ve smyslu § 430 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) což bylo zřejmé použitím stejného razítka s identifikací provozovny žalovaného, jež použil i žalovaný.

8. Ostatní dodací listy (resp. převzetí zboží) neobsahovaly žádné potvrzení o převzetí zboží (za to je nutno považovat jen samotné záhlavní razítko), nebo byly potvrzeny vlastnoručním podpisem osoby bez zjevné souvislosti s žalovaným ([příjmení]). Žalobkyně v této souvislosti na výzvu soudu navrhla, aby bylo soudem vyžádáno potvrzení České správy sociálního zabezpečení o tom, že zboží pro žalovaného převzala jeho zaměstnankyně. Z toho se tedy podávalo, že žalobkyně dovozovala zaměstnanecký vztah žalovaného a osoby, potvrzující převzetí zboží na dodacím listu. Žalovaného by ovšem ve smyslu § 430 OZ při předmětném jednání mohla zastupovat jen osoba pověřená provozem podniku či závodu, anebo osoba vyskytující se v jeho provozovně bez ohledu na to, zda je jeho zaměstnancem či nikoli. Taková skutková tvrzení však uplatněna nebyla a dokazování navrhovanou zprávou správního orgánu proto nebylo nutné doplňovat.

9. Neprokázáno zůstalo také doručení faktur. Pouhý záznam o čísle faktury v dodacím listu pochopitelně nemůže potvrzovat, že je k němu připojena, nebo jinak žalovanému předána. Záznamy v rozích dodacích listů proto takovou skutečnost neprokazují. Neprůkazný by byl také žalobkyní navrhovaný výslech svědka, který měl být jen u objednávek žalovaného, nikoli již při dodání zboží, či výzev k placení. Soud proto výslech tohoto svědka neprováděl.

10. Soud nezjistil ani to, že by žalovaný formálně uznal svůj dluh vůči žalobkyni. Žalovaný nijak nepotvrzoval správnost obsahu písemného prohlášení v tomto smyslu (viz § 565 OZ), jež žalobkyně soudu předložila. To navíc postihovalo jen část žalovaných pohledávek. Žalobkyní nebyl ani označen žádný důkaz k tvrzení, že by snad žalovaný na tyto (údajně) uznané pohledávky cokoli žalobkyni platil tak, aby bylo možné vycházet z fikce uznání zakotvené v § 2054 OZ Ani dopis procesní zástupkyně žalovaného za výslovné uznání žalovaných pohledávek považovat nelze. Jde zjevně jen o snahu o případné mimosoudní vyřešení sporu. Dopis datovaný dnem 28. června 2021 byl navíc vyhotoven procesní zástupkyní žalovaného, která se soudu prokázala plnou mocí vystavenou až den 15. prosince 2021. Sodu jej již proto nemohl považovat za jednání žalovaného.

11. Shrneme-li výše uvedené je zřejmé, že žalobkyně dodala žalovanému zboží podle jeho objednávek v cenách 4 841 Kč, 2 629 Kč, 2 651 Kč, 428 Kč (z 5 373 Kč), 4 831 Kč, 1 870 Kč a 2 031 Kč, 3 638 Kč, 1 532 Kč a 799 Kč, z čehož dosud zůstalo nezaplaceno 25 250 Kč (4 841 Kč, 2 629 Kč, 2 651 Kč, 428 Kč, 4 831 Kč, 3 638 Kč, 1 870 Kč, 2 031 Kč, 1 532 Kč a 799 Kč). Objednání zboží žalovaným nebylo mezi účastníky sporné, a proto soud z této skutečnosti dále vycházel.

12. Ujednání účastníků spočívající v objednání zboží, přijetí objednávky a následném dodání zboží žalobkyní je nutné právně posoudit jako kupní smlouvu podle § 2079 a násl. OZ. Protože žalovaný převzal zboží v cenách uváděných v dodacích listech, jednalo se bezpochyby o sjednanou cenu objednaného zboží. Ujednání o době pro zaplacení nebylo zjištěno, nicméně ze skutkových tvrzení žalobkyně bylo zřejmé, že placení nemělo dojít při převzetí zboží podle § 2079 odst. 2 OZ, nýbrž později, ve lhůtě podle výzvy věřitelky.

13. K samotné výzvě k placení, resp. jejímu předání do dispoziční sféry žalovaného, ovšem došlo teprve doručením podání žalobkyně ze dne 27. června 2021 z tohoto řízení, ve kterém žalobkyně provedla výčet dodaného zboží a vyúčtovala jeho cenu, když již z žalobního návrhu bylo zřejmé, že žádala její zaplacení. Soud totiž nezjistil dřívější předání faktur, jež by bylo možné za výzvy k placení považovat. K doručení uváděného doplnění žaloby žalovanému došlo 19. července 2021. Ve smyslu § 1958 OZ byl žalovaný povinen splnit svůj peněžitý dluh bez zbytečného odkladu, tedy do 20. července 2021. Pokud tak neučil, dostal se od 21. července 2021 do prodlení s plněním peněžitého sluhu a žalobkyni tak vedle práva na zaplacení kupní ceny 25 250 Kč za dodané zboží vzniklo podle § 1970 OZ od této doby také právo na úrok z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Soud proto výrokem I. vyhověl žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení cen zboží v celkové částce 25 250 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky za dobu od 21. července 2021 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná výrokem II. zamítnuta pro neunesení důkazního břemene, jež tížilo žalobkyni podle § 120 odst. 1 OSŘ.

15. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 25 250 Kč s příslušenstvím, kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku v částce 2 416,70 Kč, celkem tedy v částce 27 666,70 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ohledně částky 10 844 Kč a příslušenství kapitalizovaného ke stejnému dni v částce 8 523,22 Kč, celkem tedy 19 367,22 Kč. Poměr procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěné celkové částky předmětu řízení 47 033,92 Kč činí ~ 59 % a poměr procesního úspěchu žalovaného ~ 41 %. Žalobkyni tedy přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 18 %.

16. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 1 444 Kč, odměnu své zástupkyně za devět úkonů právní služby spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, dvou písemných podání ve věci, tří návrhů důkazů a účasti na třech jednáních před soudem, to vše po 1 650 Kč a za jeden úkon právní služby spočívající ve výzvě k placení v částce 825 Kč. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupkyně žalobkyně za uváděné úkony právní služby po 300 Kč a nakonec náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazované odměny a výdajů své zástupkyně.

17. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek v částce 1 444 Kč. Odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za pět úkonů právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. sepis žaloby a 3. až 5. účast na jednání) po 1 650 Kč a za jeden úkon právní služby (3. výzva k placení před podáním žaloby) v částce 850 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; tedy v celkové výši 9 100 Kč Provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč; tedy celkem 1 800 Kč. Tato náhrada přísluší žalobkyni také podle závěrů Nejvyššího soudu České republiky, obsažených tentokráte například v jeho usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001. Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty; zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

18. Celkem se jedná o částku 14 633 Kč. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobkyni z těchto nákladů částku 2 634 Kč (poměr ~ 18 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.