15 C 229/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátkou Mgr. jméno příjmení , IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bydliště nezjištěno hlášen k trvalému pobytu na adrese ohlašovny MěÚ města obec , okres obec o zaplacení 1 439 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 459 Kč a částku 35,21 Kč.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 980 Kč a částky 74,79 Kč.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], na zaplacení částek 1 439 Kč a 110 Kč. Částka 1 439 Kč představovala jednak nedoplatek pojistného 459 Kč, žalovaného za dobu od [datum] [anonymizována dvě slova] [datum] a jednak poplatků v celkové výši 980 Kč, a to za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění v neuvedené částce a poplatek za vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné po zániku pojištění v částce 300 Kč. Částka 110 Kč pak představovala úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby, kdy šlo o úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, počítaný od [datum] do [datum]. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci v neuvedený den pojistnou smlouvu v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře pojistného produktu, který je označen [číslo] s počátkem pojištění od [datum]. Jednalo se o pojištění vozidla tovární značky ŠKODA, typ [jméno], [registrační značka], kdy předmětem smlouvy bylo "Komplexní poj. vozidla NAMÍRU". Sjednáno bylo první pojistné 1 466 Kč, které bylo splatné první den půlročního pojistného období. Pojištění zaniklo ke dni [datum] pro marné uplynutí 30-ti denní lh. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil. K poplatkům pak žalobkyně uvedla, že byly mezi účastníky sjednány jako náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného, které má žalobkyně právo požadovat, jež byly paušalizovány těmito poplatky, přičemž na sjednanou povinnost byl žalovaný upozorněn dopisem o zániku pojištění. Protože žalobkyně v rámci svých skutkových tvrzení odkazovala v podrobnostech [datum] bilanci, která byla k žalobnímu návrhu připojena, soud dále vycházel z toho, že žalované poplatky byly účtovány vždy jako náklady vymáhání v částkách po 300 Kč se splatností ve dnech [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum] a v částkách po 190 Kč se splatností [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum]. Zjevně se tedy jednalo o tyto„ poplatky“, protože jejich součet odpovídal žalované částce.. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den [datum]. [anonymizována dvě slova] se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. Před samotným projednáním věci se soud dále zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil (nakonec i s přihlédnutím k výsledku řízení), že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 větě první OSŘ. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla skutečně uzavřena žalobkyní uváděná výše uvedená smlouva, která ovšem obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uvedeného vozidla s uváděným pojistným za pojistné období 6 měsíců. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že žalovaný byl ve smlouvě označen jako pojistník a žalobkyně jako pojistitel. Soud však nezjistil, že by ve smlouvě byla sjednána povinnost žalovaného platit žalobkyni žalované poplatky, či jakékoli náklady, natož paušalizované výši. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatky, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 OSŘ. Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu. Její režim se řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV a pojistné za ostatní pojištění za dobu, kdy pojištění trvalo v souladu s § 2782 odst. 1 OZ. Doba pro placení pojistného první den pojistného období byla určena § 2783 odst. 2 OZ. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období v poměrné výši 459 Kč je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu, tj. i ve vztahu k částce 35,21 Kč, představující tento zákonný úrok z prodlení z částky 459 Kč za žalované úročené období. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku, v části, týkající se placení částek v celkové výši 980 Kč, nebylo možné uvažovat o platební povinnosti žalovaného, pokud byla hodnocena jako poplatek. Sjednání takové povinnosti totiž soud po dokazování nezjistil. Pouhé upozornění žalovaného na existenci této povinnosti teprve v dopise, jenž byl vyhotoven po sjednání smlouvy pochopitelně na vznik platební povinnosti žalovaného nemá vliv. Žalobkyni jistě svědčí právo na náhradu nákladů (ovšem nikoli na placení samotných nákladů, jak se snad domnívala) spojených s uplatněním pohledávky, a to i bez ujednání smluvních stran jako náhrada škody ve smyslu § 2910 a násl. OZ. Žalobkyně ovšem nevysvětlila, jaká škoda jí měla vzniknout a zjevně proto jí ani neprokázala (neoznačila v tomto směru žádné důkazy). Soud proto pro neunesení důkazního břemene (§ 120 odst. 1 OSŘ) a břemen tvrzení (§ 101 odst. 1 OSŘ) žalobu v této části výrokem II. zamítl. Protože nebylo zjištěno prodlení žalovaného s placením této částky, byl stejným výrokem zamítnut také úrok z prodlení ve zbývající části 74,79 Kč. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.