15 C 230/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně IČO sídlem adresa , číslo obec zastoupené advokátem titul jméno příjmení , IČO , sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , okres obec o zaplacení 4 946 Kč s příslušenstvím <b>I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 4 946 Kč a částky 299 Kč.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 5. října 2020, ve znění jejího doplnění ze dne 31. května tr., na zaplacení částek 4 946 Kč a 299 Kč. Částka 4 946 Kč představovala podle žalobkyně jednak nedoplatek pojistného 4 046 Kč, žalovaného za pojistné období od 21. listopadu 2019 do 20. února 2020 a za dobu 7 dnů v období od 21. do 27. února 2020 a dále tři upomínací poplatky po 300 Kč za upomínky k placení pojistného ze dne 9. a 27. prosince 2019 a 6. dubna 2020. Částka 299 Kč pak představovala úrok z prodlení z těchto částek za období od 29. února do 5. října 2020. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne [datum] účastníci pojistnou smlouvu [číslo] Pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ([typ smlouvy] [anonymizována tři slova]) o závazku žalobkyně poskytnout žalovanému v případě nahodilé pojistné události pojistné plnění a závazku žalovaného platit žalobkyni pojistné. Předmětem smlouvy mělo být vozidlo zn. [typ] [typ] [číslo] 4x2 bl, [registrační značka]. Pojistné bylo stanoveno za pojistné období ve výši 3 754 Kč splatným čtvrtletně vždy k 21. dni. Podle doplnění žaloby pak bylo pojistné stanoveno předpisem ve výši 3 754 Kč pro pojistné období od 21. listopadu 2019 do 20. února 2020 a ve stejné výši za pojistné období od 21. února do 20. května 2020. Ohledně uzavření smlouvy se žalobkyně dovolávala uzavření smlouvy zaplacením prvního pojistného podle její nabídky ve smyslu § 2758 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Žalovaný přes výzvy žalobkyně nezaplatil žalované pojistné. Ohledně žalovaných poplatků žalobkyně odkazovala na čl. 4 odst. 10 všeobecných pojistných podmínek, podle nichž má pojistitel právo na náklady spojené s vymáháním pojistného a sazebníku poplatků. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže vysvětlena. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k nařízenému jednání, stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena. Soud při hodnocení žalovaného nároku vycházel ze skromného žalobního (skutkového) tvrzení o tom, že smlouva měla zřejmě upravovat pojištění odpovědnosti za újmu, vztahující se zřejmě k uváděnému vozidlu. Z žalobkyní označených důkazů, resp. z označených a předložených písemných důkazních prostředků ovšem soud nezjistil jakékoli ujednání účastníků. Návrh smlouvy soud k důkazu neprováděl, neboť podle tvrzení žalobkyně neobsahovala tato písemnost jakékoli potvrzení správnosti jejího obsahu žalovaným ve smyslu § 565 OZ. Další označený důkazní prostředek – doklad o platbě, který byl zřejmě předložen jako písemnost s názvem Obraty a který měl prokázat placení pojistného, sjednání smlouvy nepotvrdil. Byl totiž také zjevně jen soukromou listinou (elektronickou písemností) bez jakékoli autorizace či souhlasného potvrzení žalovaného. Jméno žalovaného bylo sice na písemnosti uvedeno jako označení Příkazce / Příjemce platby, žalobkyní však nebylo nijak ozřejměno, jak byla totožnost žalovaného při tvrzené platbě ověřena a kdo záznam o žalovaném do písemnosti napsal. Po dokazování proto soud nezjistil z uvedené písemnosti důkazně věrohodnou identifikaci plátce a příjemce zaznamenané platby. Přestože tedy soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalobkyni částku žalovanou jako pojistné, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli tato povinnost by jej jinak (v případě placení) tížila podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) nezbylo soudu než žalobu v této části výrokem I. zamítnout pro neunesení důkazního břemene, tížícího žalobkyni ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ. Žalobkyně se totiž domáhala zaplacení žalované jistiny na základě smluvního ujednání, které nebylo soudem zjištěno. Nebyla-li žaloba na zaplacení jistiny shledána důvodnou, nelze žalobkyni přiznat ani žalované poplatky a úrok z prodlení. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním jistiny peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik s tím odvozeného tvrzeného práva na poplatky a na příslušenství nezjištěné pohledávky, když žalobkyně neuvedla, že by se jednalo o příslušenství jiné pohledávky. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.