15 C 232/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul anonymizována dvě slova jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , číslo obec proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena titul jméno příjmení , IČO advokátkou sídlem adresa o zaplacení 35 000 Kč s příslušenstvím I. Soud zamítá žalobu na zaplacení 35 000 Kč s úrokem z prodlení 10 % z této částky za období od 21. června 2020 do zaplacení. <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 24 557 Kč.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 3. června 2021, ve znění doplnění žalobního návrhu ze dne 23. června 2021 a ze dne 4. dubna tr., se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 35 000 Kč, jakožto vydání bezdůvodného obohacení, kterého se mělo žalované dostat dne [datum] plněním žalobkyně podle nahlášené pojistné události. Podle žaloby byla mezi účastnicemi dne [datum] sjednána smlouva [číslo] o úrazovém pojištění žalované. Žalovaná podle této smlouvy oznámila žalobkyni pojistnou událost - [popis úrazu a jeho vzniku] [anonymizováno 9 slov] dne [datum]. V důsledku této události bylo žalované vyplaceno pojistné plnění za léčení úrazu v délce 35 dnů ve výši 1 tis. Kč denně, tj. celkem 35 tis. Kč. Podle pozdějšího zjištění žalobkyně se však úraz, tedy ani pojistná událost nestal (a). Přes výzvu žalobkyně ze dne [datum] žalovaná tuto částku nevrátila (nevydala). Proto se žalobkyně stejnou žalobou domáhala také zaplacení úroku z prodlení podle výroku I.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala jednak promlčení žalovaného nároku a jednak tvrdila, že k jejímu úrazu došlo, tedy pojistná událost se stala.

3. Na jednání před soudem konaném dne 6. dubna 2022 se účastnice shodly v tom, že mj. předmětný skutek, tedy úraz žalované na prstech levé horní končetiny způsobený pádem z koně dne [datum], byl projednáván zdejším soudem v trestním řízení, vedeném proti žalované také pro jiné (její jednání) skutky pod sp. zn. [spisová značka]. Shodly se také v tom, že pravomocným rozsudkem zdejšího soudu z tohoto řízení ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], byla žalovaná mj. uznána vinnou z toho, že v důsledku pojistné události ze dne [datum] ([popis úrazu] [anonymizována tři slova]), která však byla obžalovanou fingována, neboť k popisovanému úrazu ve skutečnosti nedošlo, jí bylo vyplaceno pojistné plnění od jiné pojišťovny. Tato skutečnost je soudu známa z jeho vlastní činnosti, a protože účastnice byly také procesními stranami uvedeného trestního řízení, nebylo nutné v tomto směru provádět dokazování. Při zjišťování skutkového stavu tedy soud vycházel jednak z vlastní činnosti (§ 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“)) a jednak ze shodných tvrzení účastnic (§ 120 odst. 3 OSŘ) o obsahu skutkové věty výše uvedeného rozsudku ze dne [datum].

4. Soud nejprve žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 11. dubna 2022, čj. 15 C 232/2021-42, kterým. Důvodem rozhodnutí byla vázanost skutkovou částí výroku rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], spočívající ve zjištění, že úraz, jenž měl být pojistnou událostí, za kterou mělo být vyplaceno pojistné plnění, se nestal. Jelikož se tedy nestala nahodilá událost podle § 60 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění účinném do konce roku 2013, jímž se smluvní vztah účastnic řídil podle § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) nenastal ani důvod pro výplatu pojistného plnění. Pokud přesto žalovaná plnění od žalobkyně přijala, získala tím majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 OZ). Ten pak byla povinna žalobkyni vydat podle § 2991 odst. 1 OZ, neboť jí nesvědčil žádný spravedlivý důvod pro takové obohacení. Použití občanského zákoníku účinného od roku 2014 je odůvodněno okamžikem vzniku bezdůvodného obohacení, k němuž došlo v [měsíc] roku [rok].

5. Rozsudek nalézacího soudu byl ovšem k odvolání žalované zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 4. srpna 2022, čj. 10 Co 150/2022-91, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Důvodem kasace bylo nesprávné právní posouzení o vázanosti skutkové části výroku trestního soudu. Odvolací soud zavázal soud nalézací právním názorem, aby vyhověl důkazním návrhům žalované, provedené důkazy vyhodnotil a vypořádal se se všemi námitkami a vyvodil odpovídající závěry. Současně odvolací soud hodnotil jako nedůvodnou námitku žalované o promlčení žalovaného nároku.

6. Po doplnění dokazování podle pokynu odvolacího soudu nalézací soud zjistil, že předmětem ujednání účastnic bylo mj. pojištění léčení úrazu lékařem repozicí při vymknutí kloubu končetin s pojistným plněním 1 tis. Kč denně za léčení následků takového úrazu, maximálně však za dobu 35 dnů (viz pojistná smlouva a příslušná část pojistných podmínek). Z lékařských zpráv ([zdravotnické zařízení] [anonymizováno 6 slov] ze dne [den] [měsíc], [den] a [den]. [měsíc] a [den] a [den, měsíc, rok]) a z výpovědi svědka [celé jméno svědka] (dále jen„ svědek [příjmení svědka]“) soud zjistil, že žalovaná se dne [datum] podrobila ošetření úrazu – [popis úrazu] [anonymizováno 7 slov], mj. repozicí, rentgenu této končetiny a následným kontrolám lékaře. Z výpovědí svědků [celé jméno svědkyně] (dále jen„ svědkyně [příjmení svědkyně]“) a [celé jméno svědka] (dále jen„ svědek [příjmení svědka]“) soud zjistil, že k tomuto úrazu [popis vzniku úrazu] [anonymizována čtyři slova] tentýž den. Tento popis děje odpovídal podle svědka [příjmení svědka] mechanismu zjištěného úrazu.

7. Námitky žalobkyně k provedeným důkazům, spočívající v tom, že svědek [příjmení svědka] vypovídal jinak před policejním orgánem v přípravném trestním řízení ve výše uvedené trestní věci, nemohly na skutkovém závěru soudu nic změnit. Svědek [příjmení svědka] vysvětlil, proč došlo k rozporu při sepisu jeho výpovědi Policií České republiky v úředním záznamu ze dne [datum] a v protokolu o výslechu svědka ze dne [datum]. Lze chápat, že pokud tento svědek vypovídal v případech jiných podezřelých, kde vystupoval poměrně velký počet pacientů, nemusel si být vědom konkrétních skutkových souvislostí s žalovanou. Ohledně ní navíc také při výpovědi před policií potvrdil, že žalovanou přinejmenším při první návštěvě (aniž by současně vyloučil přítomnost u dalších návštěv) ve své ordinaci viděl. Byť tehdy při podání vysvětlení a výslechu před policejním orgánem hodnotil, že úraz se žalované nestal, vyvrátil tento svůj závěr při svědeckém výslechu v tomto řízení tím, že si teprve později uvědomil, že se žalovaná mj. podrobila také rentgenovému snímkování. Podle snímku, který je mimochodem založen na jiném oddělení nemocnice, je přitom podle svědka možné přímo identifikovat žalovanou. Rentgenovaná osoba totiž zjevně utrpěla dřívější unikátní úraz [část těla] téže končetiny, který je přes zhojení stále patrný. Ošetření a rentgen navíc prováděly dalších nemocniční osoby. Proto podle svědka nebylo možné, aby lékařský závěr byl zfalšován. Léčení úrazu po celou dobu nejméně 35 dní pak prokazovala také zpráva ([právnická osoba] ze dne [datum]) o rehabilitaci žalované.

8. Soud nepřehlédl, že na snímek RTG odkazovalo také oznámení pojistné události, které žalobkyně soudu předložila. Žalobkyni tedy jistě nic nebránilo v tom, aby případným důkazním návrhem zpochybnila totožnost rentgenované (ošetřované) osoby a žalované a rozsah zranění, zjištěný při ošetření dne [datum].

9. Nevýznamná byla také námitka ohledně časového určení doby úrazu svědkyní [příjmení svědkyně]. Koncem května jistě nelze pozorovat výrazné setmění v době, kdy se úraz podle výpovědí svědků [příjmení svědkyně] a [příjmení svědka] měl stát. Ani pozdější hodina vyhledání lékařské pomoci žalovanou (podle lékařské zprávy ze dne [datum]) nic neobvyklého neprokazuje. Lze jistě přitakat svědkovi [příjmení svědka] v tom, že o odbornou pomoc žádají pacienti často teprve poté, co si nedokážou pomoci sami a bolest je k tomu donutí. Doby lékařského ošetření a vzniku úrazu mohly po uplynutí poměrně dlouhé doby v důsledku přirozeného zapomínání při výslechu této svědkyni splynout. Ostatně svědkyně se jistě (i v paměti) věnovala a zaměřovala na (nejen pro ní) důležitější okolnosti prožité situace. Nelze proto vyčítat svědkyni [celé jméno svědkyně], že si po letech již nepamatovala přesnější dobu, kdy žalovaná k lékaři přišla a jen z toho dovozovat nevěrohodnost této svědkyně.

10. Ani žalobkyní namítané trestní stíhání svědka [příjmení svědka] významně úsudek soudu o jeho věrohodnosti nezměnilo. Sankce trestních následků případné křivé výpovědi v tomto řízení (která by jej postihla bez ohledu na jiné trestní řízení) dostatečně zaručuje pravdivost důkazu jeho výslechem. Naopak bylo možné očekávat (jak také sama žalobkyně při tomto důkazním návrhu dedukovala), že při nepravdivosti jeho lékařských záznamů, by tento svědek odepřel výpověď a nevystavoval by se zbytečně nebezpečí přísnějších následků jen proto, aby v tomto řízení pomohl žalované, se kterou jej zjevně spojují jen společná setkání při popisovaných ošetřeních. Závěr žalobkyně o možném vlivu nyní posuzované výpovědi svědka [příjmení svědka] na jeho postavení v žalobkyní odkazovaném trestním řízení je jen hypotetický, bez reálné souvislosti. Ta může vyplynout teprve po případném shledání viny a uložení trestu, což se dosud nestalo. Naopak jen v trestním řízení může obviněný (obžalovaný) nepravdivě vypovídat, aniž by čelil jinému právnímu následku, než vlastní nevěrohodnosti. Kdyby tedy byla výpověď v tomto řízení nepravdivá, jak naznačuje žalobkyně, pak jistě svědkovi nic nebrání v tom, aby stejnou výpověď a argumenty uplatnil ve svůj prospěch také v trestním řízení, jež je proti němu vedeno. Jiná souvislost obou řízení v této době neexistuje. Důkazní síla svědecké výpovědi se přitom uplatní jen pro toto řízení.

11. Nakonec je bez významu také výpověď policejního vyšetřovatele o tom, že svědek [příjmení svědka] nevypovídal v přípravném trestním řízení pod nátlakem policie a hodnocení procesního významu této výpovědi proto trestní řízení odvolacím soudem v trestním řízení. Svědek [příjmení svědka] totiž (jak bylo výše uvedeno) vysvětlil, že teprve po svém výslechu na polici si uvědomil všechny souvislosti, pro které později zpochybnil svá předchozí tvrzení. Použitelnost dokumentů (protokolů či záznamů policie o výpovědi) pro trestní řízení pak pochopitelně nemůže nahradit procesní sílu bezprostředního a přímého důkazu v občanském soudním řízení, jímž výslech svědka je.

12. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky (z mnoha viz např. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2744/99) postačuje tomu, podle nějž se druhý na jeho úkor obohatil plněním bez právního důvodu, aby tvrdil a prokázal takové plnění. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno o okolnostech svědčící o případném právním důvodu plnění pak tíží obohaceného, tedy příjemce plnění. V daném případě, byť ve spojení s důkazy provedenými k návrhu žalobkyně, tato břemena žalovaná unesla.

13. Jestliže se žalované stal úraz, jehož následky byly kryty pojištěním, vyplatila žalobkyně pojistné plnění podle smlouvy účastnic a tedy žalované plnila po právu. Soud proto žalobu na zaplacení částky 35 tis. Kč výrokem I. zamítl. Stejným výrokem byla zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení, neboť k prodlení žalované ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ nedošlo.

14. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V řízení byla zcela procesně úspěšná žalovaná a jí proto přísluší právo na plnou náhradu nákladů, které vynaložila na bránění svého práva před soudem.

15. Nahrazované náklady řízení sestávaly z účtované: Odměny zástupkyně žalobkyně za osm úkonů právní služby, počítané v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/ 2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívajících v přípravě a převzetí věci, sepisu odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, sepisu odvolání proti prvnímu rozsudku nalézacího soudu, sepisu vyjádření ve věci ze dne 28. července 2022 a v účasti na třech jednáních před nalézacím soudem a jednom jednání před odvolacím soudem, a to po 2 500 Kč za úkon, tedy celkem v částce 10 tis. Kč; Hotových (provozních) výdajích zástupkyně žalované spojených s těmito úkony podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč, a to v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, tedy celkem 2 400 Kč; Náhrady 600 Kč za promeškaný čas strávený zástupkyní žalované cestou k jednání před odvolacím soudem, která odpovídá § 14 odst. 1 a odst. 3 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Hotového výdaje 1 557 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ za cestu zástupkyně žalované osobním motorovým vozidlem k jednání před odvolacím soudem, která odpovídá § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 5,1 l NM na 100 km na trase 266 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 vyhlášky č. 467/2022 Sb. Celkem jde o částku 24 557 Kč.

16. O splatnosti náhrady nákladů k rukám zástupkyně žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro její zaplacení byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.