15 C 234/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení, titul, IČO advokátem sídlem tamtéž proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 32 803 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 18 417 Kč, částku 441 Kč a částku 5 515,97 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 417 Kč za období od 7. prosince 2019 do zaplacení.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 3 583 Kč, částky 2 927,48 Kč, částky 7 434,52 Kč, částky 19 786,43 Kč a částky 1 164,64 Kč s úrokem ve výši 23,72 % z částky 22 000 Kč za období od 7. prosince 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 3 583 Kč za období od 7. prosince 2019 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. března 2021, na zaplacení částky 32 803 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené z nevrácené půjčky 22 tis. Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a dlužných poplatků, a to za administrativní činnost v částce 2 927,48 Kč za hotovostní inkaso splátek v částce 7 434,52 Kč a za životní pojištění v částce 441 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku v poměru 23,72 % z nevrácené půjčky 22 tis. Kč za období od 12. března 2016 do zaplacení, který kapitalizovala do 6. prosince 2019 v částce 19 786,43 Kč a zákonného úroku z prodlení z téže částky za období od 19. března 2016 do zaplacení, který kapitalizovala také do 6. prosince 2019, a to v částce 6 680,61 Kč. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, anonymizována dvě slova, (dále jen„ zapůjčitelka“) a žalovanou. Na základě této smlouvy měla zapůjčitelka poskytnout žalované 22 tis. Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaná měla zavázat vrátit a zaplatil zapůjčitelce dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 080 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 tis. Kč. To vše měla žalovaná splácet v 58 týdenních splátkách po 669 Kč do 11. března 2016. Žalovaná však zapůjčitelce dosud nezaplatila žalované částky jistiny, poplatků a úroku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou měla uzavřít dne datum se zapůjčitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 30. března tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.

3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy. Jejím podpisem žalovaná stvrdila převzetí peněz v částce 22 tis. Kč a zavázala se je vrátit věřitelce a zaplatit jí uváděné poplatky, resp. poplatek za pojištění dokonce v částce 669 Kč, a to v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

4. Soud naopak nezjistil, že by žalovaná ujednala se zapůjčitelkou placení poměrného úroku. Ustanovení čl. 1 podmínek smlouvy totiž naopak stanoví, že i v případě prodloužení trvání smlouvy (byť s odkazem na čl. 9 podmínek, které ovšem upravují jen technikálie uzavření smlouvy) se jistina dále již neúročí.

5. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, s výjimkou poplatku za pojištění, odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok téměř 109 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže).

6. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování půjčky a za inkaso splátek jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje. Nic jí jistě nebránilo, aby si splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalované je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalované.

7. Soud tedy posoudil ujednání věřitelky a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o zápůjčce, jejíž režim podléhá § 2390 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedenému poplatku za administraci v částce 4 400 Kč a inkaso v částce 8 800 Kč, která představuje skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku). Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v lednu 2015 byla 14,37 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost zapříčiněnou toliko nezákonným množstevním rozsahem (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 14,37 % ročně. To znamená, že pokud zapůjčitelka poskytla žalované zápůjčku 22 tis. Kč na dobu 13 měsíců za korigovaný úrok 14,37 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 23 894 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradila žalovaná celkem 5 477 Kč (38 280 – 32 803), zbývá k vrácení zápůjčky částka 18 417 Kč.

8. Smlouva ovšem zavazovala žalovanou také k placení poplatku za pojištění v částce 669 Kč ve smyslu § 1721 a 1723 odst. 1 OZ. V této části není smluvní vztah zákonem typově upraven. Nejedná se totiž o pojištění, protože zapůjčitelka nevystupovala ve vztahu k žalované jako pojistitelka. Pokud tedy žalovaná tuto svou povinnost nesplnila v žalovaném rozsahu částky 441 Kč, je žaloba v této části také důvodná.

9. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost k placení částky 18 417 Kč jako nevrácené zápůjčky a částky 441 Kč jako nezaplaceného poplatku za pojištění. Žalobkyně totiž neuváděla, zda a jak bylo případně sjednáno splácení jistiny a úrokového příslušenství. Ve smyslu § 1932 odst. 1 OZ byl tedy platbou žalované zcela zaplacen úrok a dlužná částka proto představuje nevrácenou zápůjčku.

10. Výrokem I. soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny 18 417 Kč úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb. Prodlení žalované s placením této částky nastalo jistě před datem 19. března 2016, od nějž je toto příslušenství žalováno. Výrokem I. bylo tedy vyhověno také žalobě na placení úroku z prodlení z částky 18 417 Kč, počítaného od 19. března 2016, jehož výše do 6. prosince 2019 činí 5 515,97 Kč, a poté, až do zaplacení v poměrné výši.

11. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

12. Ve zbytku žalované jistiny 3 583 Kč, poplatků v částkách 2 927,48 Kč a 7 434,52 Kč, úroku 19 786,43 Kč, poměrného úroku a ve zbytku úroku z prodlení v částce 1 164,64 Kč a poměrného úroku z prodlení z částky, ohledně níž nebyla žaloba důvodná, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II.

13. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. Protože převážně procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.