15 C 237/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o výživné

I. Žalovaný je povinen přispět žalobkyni 5 000 Kč na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem a od 20. srpna 2025 do 19. srpna 2027 plnit výživné pro žalobkyni ve výši 1 500 Kč měsíčně.

II. Nedoplatek na příspěvku a výživném, určenými podle výroku I. za období od 27. srpna 2025 do 31. ledna 2026, ve výši 13 081 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, které jsou splatné vždy do 10. dne každého kalendářního měsíce, počínaje prvním takovým dnem splatnosti po právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen platit žalobkyni výživné podle výroku I. za období od 1. února 2026 do 19. srpna 2017 vždy předem do každého 10. dne v kalendářním měsíci, za nějž je výživné placeno. Pokud dojde k doručení rozsudku žalovanému po splatnosti některého běžného výživného za období podle předchozí věty, je toto výživné žalovaný povinen zaplatit s prvním běžným výživným, splatným po doručení rozsudku žalovanému.

IV. Soud zamítá žalobu na uložení povinnosti žalovanému platit výživné pro žalobkyni v době od 20. srpna 2025 do 19. srpna 2027 ve výši 1 500 Kč měsíčně.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. srpna tr. se žalobkyně domáhala po žalovaném placení výživného 3 tis. Kč měsíčně za období podle výroku I. a zaplacení 5 tis. Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že očekává narození dítěte, jehož otcem je žalovaný. Během těhotenství žalobkyně jí žalovaný ničím nepřispěl na zvýšené výdaje, které v této souvislosti měla. Ke svým poměrům uvedla, že pobírá jen sociální dávky, a to měsíčně příspěvek na bydlení 13 200 Kč, dávku pomoci v hmotné nouzi 3 400 Kč a po narození dítěte (v průběhu řízení se dne , datum, narodila dcera účastníků , jméno FO, ) 4 400 Kč, přídavek na další nezletilé dítě žalobkyně 830 Kč a výživné pro toto další dítě 2 500 Kč. Platí měsíčně nájemné 18,5 tis. Kč na nájemné, když nedostatek příjmu jí kompenzují rodiče žalobkyně. Zvýšené náklady představovaly cenu za screening u lékaře v částkách 840 Kč a 1 400 Kč, provedený na doporučení lékaře, cenu za těhotenské ošacení 2,5 tis. Kč, cenu za dětský kočár 1,2 tis. Kč, dětskou postýlku 500 Kč, dětské oblečení 2 tis. Kč a hygienické potřeby 700 Kč. Žalovaný by měl podle žalobkyně pracovat u stavební firmy , právnická osoba, v Chebu s výdělkem 25 tis. Kč. Částka 5 tis. Kč tedy měla představovat příspěvek na úhradu těchto zvýšených výdajů.Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že s žalobkyní nežije z jejího rozhodnutí, když se chtěl podílet na výchově dítěte. Namítal také, že nemá prostředky na požadované platby, neboť je nezaměstnaný a jeho příjem představuje jen podpora v nezaměstnanosti 10 400 Kč měsíčně, z nějž platí měsíčně 5 tis. Kč jako příspěvek na náklady bydlení a 1,5 tis. Kč na výživné pro své další dítě. V předchozím zaměstnání dosahoval výdělku uváděného žalobkyní. Protože se však odstěhoval ke své přítelkyni (viz adresa bydliště v záhlaví rozsudku) musel zaměstnání ukončit. Pro případné uložení povinnosti k placení výživného navrhoval umožnění výhody splátek dlužného výživného po 1 tis. Kč měsíčně.Mezi účastníky bylo nesporné, že nejsou manželé, že spolu nežijí, že jsou rodiči dcery, narozené , rodné přijmení, , datum, a že každý z nich vyživuje další nezletilé dítě. Soud vzal tato shodná tvrzení za své skutkové zjištění v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/12963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“).Soud dále vycházel z tvrzení účastníků o jejich vlastních poměrech, neboť v tomto směru žádný z účastníků nevznesl žádné námitky.Povinnost žalovaného k placení výživného vyplývá z § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Jeho výše je ovšem limitována příjmovými možnostmi žalovaného v době, za které žalobkyně výživné požaduje. Žalovaný jistě potřebuje zabezpečit své vlastní živobytí a výživu svých dvou nezletilých dětí. Nelze přitom odhlédnout od toho, že příjmová situace žalobkyně se v důsledku jejího těhotenství a porodu nezhoršila, ale naopak mírně zlepšila. S přihlédnutím k těmto okolnostem soud výrokem I. určil výši výživného na 1,5 tis. Kč měsíčně a ve zbytku žalobu na placení výživného výrokem IV. zamítl jako nedůvodnou.Výrokem I. soud vyhověl také žalobě na placení 5 tis. Kč jako příspěvku na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem, když povinnost žalovaného v tomto směru vyplývá také z § 920 odst. 1 OZ a po součtu zvýšených nákladů jde přibližně o příspěvek ve výši jejich poloviny, což odpovídá ideální paritě obou rodičů z odpovědnosti za své rodičovství.Podle § 921 odst. 1 OZ se výživné platí v pravidelných měsíčních dávkách splatných dopředu. Ohledně splatnosti dávek výživného byl soud ve smyslu § 153 odst. 2 OSŘ vázán návrhem žalobkyně o jen částečné dřívější splatnosti výživného od 10. dne v kalendářním měsíci (tedy nikoli celý měsíc předem).Výrokem II. soud rozhodl o splatnosti nedoplatku příspěvku a na výživném za dobu do vyhlášení rozsudku. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena v souladu s § 160 OSŘ. Byť byla narozdíl od běžného výživného splatnost vázána na právní moc rozsudku, nikoli jeho doručení, nezpůsobí jistě tato situace výraznější dopad do poměrů žalobkyně, neboť předběžné úpravy poměrů nebylo ani dosud zjevně třeba.Výrokem III. soud rozhodoval o splatnosti výživného pro dobu od vyhlášení tohoto rozsudku do doručení rozsudku. Podle § 162 odst. 1 OSŘ je předběžně vykonatelný rozsudek, odsuzující k plnění výživného. Rozsudek ve výroku III. je tedy předběžně vykonatelný, a to od doby jeho doručení osobě povinné k placení výživného. Protože v době vyhlášení není jisté, kdy k okamžiku doručení a tedy k vykonatelnosti dojde, byla splatnost výživného vázána obecně právě na okamžik procesního doručení rozsudku povinnému. Jestliže tedy například dojde k doručení až po 10. únoru 2026, ale do 10. března 2026, je výživné za únor 2026 splatné dne 10. března 2026, spolu s běžným výživným za březen 2026.Výrokem V. soud podle § 142 odst. 2 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť poměr jejich procesního úspěchu byl přibližně stejný a žádný z nich náhradu nákladů ani nežádal.