15 C 24/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta, IČO IČO advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bydliště nezjištěno hlášena k pobytu na adrese ohlašovny MěÚ města město, okres město o zaplacení 22 241,52 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení 10 087,70 Kč a 11 253,82 Kč s úrokem z prodlení 15 % z částky 10 087,70 Kč od 16. do 21. srpna 2023 a z částky 22 241,52 Kč od 22. srpna 2023 do zaplacení.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. října 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení nedoplatku 10 987,70 Kč z vyúčtování služeb dodávek elektřiny v období od 12. března do 20. července 2023 a 11 253,82 Kč z vyúčtování služeb dodávky plynu v období od 22. března do 2. srpna 2023, poskytnutých žalované do odběrného místa na adrese adresa, podle smluv mezi společností právnická osoba (označenou žalobkyní také jako „postupitel“) a žalovanou o sdružených službách dodávky elektřiny a sdružených službách dodávky plynu ze dne datum. Nedoplatky měly být postupitelem na základě této smlouvy žalované vyúčtovány při spotřebě 1,185 MWh elektřiny a 3,018 MWH plynu. Tím se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, přičemž podle žalobkyně dluh se stal splatný ohledně ceny služeb dodávek elektřiny dne 15. srpna 2023 a ohledně ceny služeb dodávek plynu dne 21. srpna 2023. Stejnou žalobou se žalobkyně po žalované dále domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by v této souvislosti uvedla další skutkové okolnosti Ohledně své aktivní věcné legitimace žalobkyně uvedla, že pohledávky jí byly postoupeny dne datum podle smlouvy ze dne datum, což mělo být žalované písemně oznámeno.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání nařízenému na den 30. března tr. se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.

3. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.

4. Aby byla cena služeb splatná, tj. aby právo na její zaplacení vzniklo a dospělo do nároku, je nezbytné tvrdit, že postupitel poskytl žalované služby v uváděném rozsahu a že tyto služby v souladu se smlouvou žalované vyúčtoval, tj. vyzval ji k placení se specifikací žádané ceny. Cena služeb byla specifikována množstvím dodané energie a doplněna tvrzením, že byla žalované podle smlouvy vyúčtována. Onen způsob účtování podle příslušné smlouvy nebyl žalobkyní vysvětlen. Ve smyslu § 1958 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) je zřejmé, že čas plnění je závislý na době, která je ujednána, či jinak stanovena. Žalobkyně ovšem netvrdila nic o tom, do kdy byla podle ujednání (příslušné smlouvy) žalovaná povinna vyúčtovanou částku zaplatit, anebo kdy žalovanou postupitel vyzval k placení v době před doručením příslušné předžalobní výzvy, tedy přinejmenším do 3. září 2025 (kdy měly být výzvy zaslány), ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ. Není tedy jasné, na jakém skutkovém základě žalobkyně žalovala úrok z prodlení již od 16. resp. 22. srpna 2023, resp. na jakém skutkovém základě žalobkyně právně hodnotila splatnost příslušné žalované částky dříve. Vyúčtováním je podle obvyklého významu tohoto slova nutno rozumět vysvětlení stanovení ceny, nikoli samotnou výzvu k plnění, byť ani ohledně vyúčtování žalobkyně nic o doručení žalované netvrdila (viz § 570 odst. 1 OZ). Již pro neúplnost žalobních tvrzení tedy nebylo možné učinit skutkový závěr o tom, že by nedoplatky cen byly žalované vyúčtovány, tedy že by vyúčtování byla doručena žalované. Soudem zjištěné výzvy k placení, tedy předžalobní výzvy a samotný žalobní návrh, totiž žádné vyúčtování (jež je předpokladem splatnosti) neobsahují.

5. Jestliže měla být příslušná cena vyúčtována, pak zjevně nebyla sjednána v určité předem stanovené částce, nýbrž poměrně v závislosti na odebraném množství energie nebo uplynulém času, resp. podle poskytnutého rozsahu služeb. To bylo také zjištěno z obou předložených smluv žalované s potupitelem. Z tohoto důvodu by tedy bylo významné také skutkové zjištění o množství energie, dodané podle žalobkyně za předmětné fakturační období. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat ani tvrzení o rozsahu poskytnutého plnění. Žádný z písemných, resp. listinných důkazů, jež žalobkyně k důkazu označila a k žalobě připojila, již ze své podstaty neměl ve vztahu k této významné skutečnosti potřebnou důkazní sílu. Smlouvy s žalovanou ujednání o platební povinnosti přímo ke konkrétním žalované částkám neobsahují. Těmito smlouvami její strany pouze zamýšlely zavázat postupitele k dodávkám předmětných služeb a žalovanou k jejich odběru ve specifikovaném odběrném místě a k povinnosti platit za tyto služby podle žalobních tvrzení sjednanou i regulovanou cenu. Faktury postupitele prokázaly jen to, že postupitel účtoval cenu služeb, tedy vystavil příslušný účetní doklad. K prokázání tvrzení o konkrétním rozsahu poskytnutých služeb však žalobkyně významný důkaz neoznačila. Žalobkyně neuváděla, že by žalovaná jakkoli osvědčovala správnost údajů uvedených v účetních dokladech postupitele. Faktura (vyúčtování) přitom nemá charakter veřejné listiny, kde lze vycházet ze správnosti jejího obsahu. Obsah (správnost) účtování žalované ceny (zejména rozsah účtovaných dodávek a jednotkové ceny) v této listině (písemnosti) je proto nutné podle § 565 a násl. OZ prokázat, jako každý jiný údaj na soukromé listině, jenž není potvrzen protistranou, proti níž je listina (písemnost) používána. Průkaznost nelze v takových případech dovodit z toho, že příjemce energie má případně možnost reklamovat případné chyby či svůj nesouhlas s vyúčtováním. Pasivitu žalované v tomto ohledu jistě nelze považovat za konkludentní vyjádření souhlasu. Žádný právní předpis totiž takový následek s nečinností dlužníka nespojuje. Při zjišťování těchto základních skutkových tvrzení zjevně nemohou mít žádanou důkazní hodnotu ani všeobecné obchodní podmínky postupitele, nebo jiné výzvy k plnění, jež byly také k důkazu žalobkyní označeny. Soud nemá pochybnosti o tom, že žalovaná od postupitele elektřinu a plyn odebírala, neboť odběrné místo bylo zjevně k odběru připojeno a žalovaná se k němu zavázala. Že by se tak ovšem stalo v uváděném množství příslušné energetické komodity, nebylo soudem zjištěno. Také proto nebylo možné žalobě vyhovět.

6. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby bylo neprokázání skutečnosti, svědčící aktivní věcné legitimaci žalobkyně, tedy zda je nositelkou žalovaného práva. V tomto směru žalobkyně tvrdila, že jí žalované pohledávky byly postoupeny smlouvou s dodavatelkou elektřiny a plynu. K prokázání této skutečnosti zjevně označila jednak postupní smlouvu samotnou a dále protokol o předání dílčí pohledávky, potvrzení o úhradě kupní ceny a oznámení o postoupení pohledávek. Svou aktivní věcnou legitimaci tedy žalobkyně dovozuje z ustanovení § 1879 a násl. OZ. Smlouvou o postoupení je nutné postoupit konkrétní, tj. individuálně určenou pohledávku, zde pohledávku proti žalované. Soud však k takovému zjištění ani po dokazování nedospěl. Samotná smlouva, která byla sjednána zjevně dříve, než žalované pohledávky vznikly, jen obecně odkazuje na další smluvní dokumenty, jež budou vyhotoveny v budoucnu. Předávací protokol o postoupení pohledávek č. číslo, jehož součástí je výčet pohledávek zahrnující také žalované pohledávky, a potvrzení o zaplacení ceny za tyto pohledávky byly jménem postupitelky podepsány elektronicky osobou (nikoli statutárním orgánem), která se neshodovala s tím, kdo sjednal za postupitelku smlouvu o postoupení pohledávek a neodpovídá ani oprávněné osobě uvedené v čl. X odst. 8 této smlouvy, ve znění jejího dodatku č. číslo, ani není statutárním orgánem postupitelky v době „předání“ pohledávky. Údaj o osobách oprávněných jednat jménem smluvních stran přitom nelze považovat za nevýznamný, jak dokládají také žalobkyní předložené dodatky (první bez pořadového čísla a čtvrtý) ke smlouvě o postoupení pohledávek, jenž se mj. týká také změny takové osoby. Postoupení pohledávky pak žalované měla oznámit žalobkyně, tedy postupnice, nikoli postupitel. Postupnice k tomu mohla být postupitelem zmocněna. Přílohou samotné smlouvy o postoupení pohledávek z roku 2017 je totiž obecná plná moci pro žalobkyni a s ní pak takto (hmotněprávně) jednal její původní procesní zástupce tituly před jménem jméno FO podle předložené plné moci. Z té ovšem nelze zjistit, že zmocnění bylo provedeno právě k žalované pohledávce, která vznikla teprve po vystavení této plné moci. Jde tedy o stejnou situaci, jako když oznámení o postoupení činí postupník. Nelze tak přijmout skutkový závěr o tom, že by žalobkyni byla smluvně postoupeny žalované pohledávky.

7. Pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 101 odst. 1 a § 120 odst. 4 OSŘ soud nezjistil, že by žalobkyni svědčila aktivní věcná legitimace k žalované pohledávkám, že by žalované byly postupitelem poskytnuty uváděné služby a že by jejich cena byla žalované vyúčtována. Žaloba na zaplacení žalované jistiny byla tedy výrokem I. zamítnuta. Nebylo-li zjištěno prodlení žalované s placením peněžitého dluhu (§ 1968 a § 1970 OZ), nelze žalobkyni pochopitelně přiznat ani žalovaný úrok z prodlení. Proto byla žaloba stejným výrokem zamítnuta i ohledně úroku z prodlení.

8. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti označit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, jak uzavřel také Ústavní soud České republiky například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje (§ 118a odst. 4 OSŘ). Žalobkyně jistě věděla podle výsledku jiných řízení, která se o jejích žalobách o obdobných nárocích vedla před zdejším soudem (z mnoha např. pod sp. zn. 15 C 20/2022, 15 C 267/2022, 15 C 420/2023, 15 C 1/2024, nebo 15 C 116/2025), jakými nedostatky její žalobní návrh obecně trpěl a jak řízení v takovém případě může dopadnout.

9. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic, neboť zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ).