15 C 242/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce , IČO IČO Zástupce advokátkou sídlem adresa zástupce žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 338 Kč s příslušenstvím a 6 825 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 18 263 Kč a 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 3 102 Kč za období od 9. července do 23. září 2023, z částky 7 067 Kč za období od 24. září do 17. října 2023, z částky 8 195 Kč za období od 18. října do 31. října 2023, z částky 11 438 Kč za období od 1. listopadu 2023 do zaplacení a ve výši 14,75 % z částky 6 825 Kč za období od 3. ledna 2024 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 652 Kč. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 23. dubna tr., se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 12 638 Kč. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 23. května tr., se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 7 125 Kč. Řízení o této druhé žalobě bylo vedeno pod spisovou značkou 15 C 279/2024. Usnesením zdejšího soudu ze dne 6. srpna tr., č. j. 15 C 242/2024-28, bylo rozhodnuto o spojení obou věcí ke společnému řízení, jež je vedeno pod spisovou značkou 15 C 242/2024.K odůvodnění žaloby ze dne 23. dubna tr. uvedla, že žalovaný jakožto vlastník/provozovatel osobních automobilů se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , (dále jen „první vozidlo“) a registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , (dále jen „druhé vozidlo“) a se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN, , (dále jen „třetí vozidlo), neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem těchto vozidel, a to k prvnímu vozidlu v době 23. prosince 2022 do 26. února 2023 a v době od 27. února do 22. března 2023, ke druhému vozidlu v době od 18. března do 25. května 2023 a ke třetímu vozidlu v době od 16. března do 15. května 2023, ačkoli je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPOPV“). S odkazem na § 4 odst. 1 tohoto zákona se tak žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku ohledně prvního vozidla ve výši 3 102 Kč za 66 dní v prvním uváděném období a 1 128 Kč za 24 dny v druhém uváděném období, ohledně druhého vozidla ve výši 3 243 Kč za 69 dní v uváděném období a ohledně třetího vozidla ve výši 3 965 Kč za 61 den v uváděném období, vypočtených podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., a poplatků po 300 Kč, ve vztahu ke každému z žalovaných příspěvků, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 ZPOPV, jejichž výše je stanovena § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., neboť žalovaný tyto částky žalobkyni dosud nezaplatil, přestože k tomu byl písemně vyzván ve dnech 9. května a 25. července 2023 ohledně příspěvků týkajících se prvního vozidla, dne 1. září 2023 u příspěvku k druhému vozidlu a dne 18. srpna 2023 u příspěvku ke třetímu vozidlu. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení z příspěvků podle výroku I., aniž by tento nárok dále zdůvodnila.K odůvodnění žaloby ze dne 23. května tr. žalobkyně obdobně uvedla, že žalovaný, jakožto vlastník/provozovatel třetího vozidla, neměl sjednáno uváděné pojištění ani v době od 16. května do 28. srpna 2023. Za toto období se tak žalobkyně podle výše uvedené právní úpravy domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku 6 825 Kč za 105 dní a poplatku 300 Kč spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, když ani zde žalovaný tyto částky žalobkyni dosud nezaplatil, přestože k tomu byl písemně vyzván dne 3. listopadu 2023. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok dále zdůvodnila.Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) na základě předložených listin a tvrzení žalobkyně. Žalovaný se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní mu ukládá ve směru tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci nedoplatku příspěvku § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ.Při posouzení věci soud vycházel z právního názoru o tom, že v dané věci jde o občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, č. j. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí zdejšího soudu o zastavení řízení vedeném pod sp. zn. 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, č. j. 12 Co 99/201362, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu tedy jde o soukromoprávní nárok.Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Domněnka vlastnictví žalobkyní uváděných vozidel, resp. jejich provozování žalovaným vycházela ze sdělení Městského úřadu města , město, o zapsání žalovaného jako vlastníka v registru silničních vozidel ve smyslu § 4 odst. 2 ZPOPV. Dopisy žalobkyně ze dne 24. dubna, 7. července, 10. července, 3. a 17. srpna 2023 a doklady o odeslání těchto dopisů, pak dokládaly zaslání kvalifikovaných výzev žalovanému ve vztahu ke každému výše uvedenému nároku.Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvků je zakotven v § 4 odst. 1 ZPOPV. Jejich žalovaná výše odpovídala § 2 odst. 1 písm. g) a h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV. Nárok na zaplacení (paušální náhrady) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 4 odst. 4 ZPOPV a jejich žalovaná výše odpovídala § 2a stejné vyhlášky, ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit žalované příspěvky 18 263 Kč a (náhradu) náklady spojené s mimosoudním vymáháním příspěvků 1 500 Kč, jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvků ve smyslu § 513 OZ, a z těchto částek úrok z prodlení, když žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu podle §§ 1968 a 1970 OZ splatného na základě výzvy věřitele (ve smyslu § 1958 OZ a § 4 odst. 7 ZPOPV). Lhůta pro placení byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 1 200 Kč; na odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soud jsou dostupná na www.nsoud.cz) počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis výzvy k plnění a 3. sepis žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 300 Kč a za stejné tři úkony právní služby v původně samostatném řízení 15 C 279/2024 po 200 Kč, a to podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; na provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za tyto úkony právní služby, a to podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.Celkem se tedy jedná o náklady 3 741 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.