15 C 244/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta , IČO IČO advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 656,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 3 000 Kč, 264,29 Kč, 657 Kč a 271,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 3 000 Kč za období od 7. prosince 2023 do zaplacení.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částek 5 741,88 Kč, 4 125 Kč, 1 186,97 Kč, 1 542,86 Kč, 48 Kč, 1 257,47 Kč, 419,61 Kč a 515,54 Kč s úrokem z prodlení 15 % z částky 5 741,88 Kč od 7. prosince 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 26. dubna 2024, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek ze smlouvy o úvěru č. , číslo, , sjednané mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „úvěrující“) a žalovaným, které byly pak postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Podle této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalovanému úvěr 15 tis. Kč, který se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit dále kapitalizovaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný měl zavázat zaplatit úvěrující částku 27 888 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když zaplatil jen 12 tis. Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 26. března 2023, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 8 741,88 Kč od 27. března 2023 podle smlouvy dále úrokem 8 %. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo úvěrující také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru a podle smlouvy také právo na zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné splátky. Z této smlouvy tedy žalobkyně žalovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 8 741,88 Kč, úhrady 2 028 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, poplatku 4 152 Kč za poskytnutí úvěru, nákladů 1 186,97 Kč na vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku 1 542,86 Kč, smluvní pokuty 1 914,47 Kč, počítané z žalovaného nedoplatku úvěru v období od 27. března do 31. října 2023, kapitalizovaného úroku 264,29 Kč, dalšího poměrného úroku 8 % z žalovaného nedoplatku úvěru za období od 27. března 2023 do 1. listopadu 2023 v částce 419,61 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z žalovaného nevráceného úvěru za období od 27. března do 1. listopadu 2023, který kapitalizovala částce 786,77 Kč a dále od 7. prosince 2023 do zaplacení. Vedle těchto částek žalovala žalobkyně zaplacení úhradu účelně vynaložených nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky v částce 48 Kč, zřejmě za odeslání dopisu ze dne 9. dubna 2024, o jejichž výši měl být žalovaný informován.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Po dokazování soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděných smluv, jak o úvěru, tak o postoupení žalovaných pohledávek a že žalovanému byly úvěrující předány uváděné úvěrové peníze (úvěr).Soud ovšem nezjistil, že by se žalovaný ve smlouvě zavázal k placení dalšího úroku v poměru 8 %. Takové ujednání totiž písemná smlouva neobsahuje. V podrobných podmínkách smluv sice je údaj o úrokové sazbě 8 %, která zmiňována v závislosti na době trvání smlouvy. Výslovný závazek k platbě úroku je ale vázán jen k absolutnímu (úrok vyjádřený absolutní částkou), nikoli k poměrnému úroku. Jestliže tedy úvěrující takto znepřehlednila text písemné smlouvy (nebylo totiž tvrzeno, že by návrh smlouvy předložil žalovaný), nemůže se dovolávat jakéhokoli plnění po smluvní straně, která nejasnost nezpůsobila. To vše je umocněno tím, že žalovaný do závazkového vztahu vstupoval zjevně jako spotřebitel, zatímco úvěrující naopak jako dodavatelka (viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“)). Odkaz žalobkyně na komentář k občanskému zákoníku není příhodný, neboť v daném případě byla sjednána jak doba úročení (do vrácení úvěru), tak výše úroku. Podrobněji k tomuto vysvětlení lze poukázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, čj. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 220/2020, týkající se obdobné smlouvy téže úvěrující.Ohledně právního hodnocení je nutné předně uvést, že s ohledem na hodnocení závazkového vztahu úvěrující a žalovaného jako spotřebitelský, je ve smyslu závěrů, vyjádřených v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 23. listopadu 2023 ve věci C-321/22 (Provident Polska) týkajícího se právě smlouvy o spotřebitelském úvěru a ochrany spotřebitele, nutné ujednání úvěrující a žalovaného o poplatcích posoudit jako zneužívající ve smyslu § 1813 OZ. Ukládá totiž spotřebiteli povinnost zaplatit nepřiměřené neúrokové náklady. Protože podle § 1815 OZ se k takovému ujednání nepřihlíží, zabýval se soud dále jen skutečným úrokovým zatížením žalovaného. Souladně s řešením obdobných případů žalobkyně zdejším soudem (např. sp. zn. 15 C 265/2023, 15 C 260/2023, 15 C 266/2023) pak byly tvrzené platby žalovaného započítávány jen na platně sjednané pohledávky, resp. pohledávky, k nimž bylo možné přihlížet.Soud tedy nepřihlížel k ujednání o poplatcích v částkách 7 350 Kč, 2 077 Kč a 2 700 Kč. Nepřiměřenost této části závazku je zjevná s ohledem na poměr úvěru ke službám, poskytovaným úvěrující jako protiplnění, která souvisejí s poskytnutím a správou úvěru. Účelem poplatků přitom nebylo vymezit hlavní předmět smlouvy, ani se netýkaly přiměřenosti ceny nebo odměny ke službám, poskytovaným jako protiplnění. Protože je zneužívající prvek těchto ujednání oddělitelný od zbytku ujednání, může jeho pominutí stačit k obnovení skutečné rovnováhy mezi smluvními stranami. Hodnocení o jen částečné neúčinnosti ujednání vychází z § 576 OZ (obdobně viz závěr, vyjádřený v rozsudku Nejvyšší soudu ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).Již podle žalobních tvrzení nebylo možné uvažovat ani o právní povinnosti žalovaného platit žalobkyni úhradu 48 Kč jen proto, že byl o éto částce žalobkyní informován. Žalobkyně ani neoznačila žádný důkaz, jímž by prokázala výši nákladů vynaložených na vymáhání její pohledávky, kterou by měl žalovaný nahradit podle obecné úpravy náhrady škody (§ 2894 a násl. OZ).Platně sjednané pohledávky úvěrující, které byl žalovaný povinen zaplatit tedy byly: vrátit úvěr, poskytnutý ve výši 15 tis. Kč a zaplatit úrok 761 Kč, obojí podle § 2395 a násl. OZ, a při porušení smluvní povinnosti splácet zaplatit uvedenou smluvní pokutu podle § 2048 OZ a úrok z prodlení podle §§ 1968 a 1970 OZ.Jestliže žalovaný měl zaplatit na své závazky podle smlouvy s úvěrující celkem 12 tis. Kč, došlo ve smyslu § 1932 odst. 2 OZ k vrácení úvěru v této částce (§ 1908 odst. 1 OZ) a jeho nedoplatek tedy činí již jen 3 tis. Kč. K tomu byl žalovaný povinen zaplatit úvěrující úrok 761 Kč, z nějž je ovšem žalována jen částka 264,29 Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně ze 3 tis. Kč od 27. března do 31. října 2023, tedy v částce 657 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši ze 3 tis. Kč za dobu od 27. března do 1. listopadu 2023 v částce 271,23 Kč a dále od 7. prosince 2023 až do zaplacení. V této části proto soud žalobě vyhověl výrokem I., když aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá z § 1895 a násl. OZ.Ve zbytku, tedy ohledně nevráceného úvěru 5 741,88 Kč (8 741,88 – 3 000), poplatků a úhrad 4 125 Kč, 1 186,97 Kč, 1 542,86 Kč a 48 Kč, smluvní pokuty 1 257,47 Kč (1 914,47 – 657), poměrného úroku (včetně kapitalizace 419,61 Kč) a úroku z prodlení z jistiny 5 741,88 Kč, tedy včetně jeho kapitalizace 515,54 Kč (786,77 – 271,23), došlo výrokem II. k zamítnutí žaloby pro nedůvodnost (poplatky, úhrady a zbytek úvěru, smluvní pokuty a úroku z prodlení) a neunesení důkazního břemene (poměrný úrok) podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“).Výrokem III. soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.