15 C 245/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Veselou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 40 770,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 770,51 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 106 633,01 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 48 246,96 Kč, úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 39 850,51 Kč za dobu od 16. 5. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, zvýšené o 7 procentních bodů z částky 40 770,51 Kč za dobu od 16. 5. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 28 269 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou a jejím doplněním domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku s příslušenstvím uvedenou pod bodem I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne 13. 11. 2006 uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., smlouvu o osobní kreditní kartě č. , číslo, , na jejímž základě uvedená společnost poskytla žalované revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu ve výši 40 000 Kč, který byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím vydané kreditní karty. Žalovaná se zavázala splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně z čerpané a dosud nesplacené jistiny v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru, minimálně ve výši 100 Kč. Žalovaná se dále zavázala hradit poplatky za správu úvěru ve výši 30 Kč měsíčně a poplatky za upomínání ve výši 400 Kč za odeslanou upomínku. Žalovaná úvěr čerpala, úvěrové splátky však řádně a včas nehradila. Předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne 7. 10. 2008 odstoupila od smlouvy a úvěr s účinností ke dni 17. 10. 2008 zesplatnila. Předchůdkyně žalobkyně pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy uplatnila v rozhodčím řízení, ve kterém o nich bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, v červnu 2009, na jeho podkladě bylo vedeno exekuční řízení, které bylo posléze zastaveno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2016 pak úvěrující banka pohledávky z předmětné smlouvy postoupila společnosti , právnická osoba, , která je smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 39 850,51 Kč, dále čtyř poplatků za správu úvěru za období od května 2008 do srpna 2008 ve výši 120 Kč a dvou poplatků za upomínání žalované v souhrnné výši 800 Kč, dále úroku z úvěru kapitalizovaného za dobu trván úvěrového vztahu do 15. 5. 2023 ve výši 106 633,01 Kč a dále ve výši 21,9 % ročně od 16. 5. 2023 do zaplacení a rovněž zákonného úroku z prodlení v kapitalizované podobě za dobu trvání úvěrového vztahu do 15. 5. 2023 ve výši 48 246,96 Kč a v běžící podobě za dobu od 16. 5. 2023 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě a jejímu doplnění namítala nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně z důvodu neplatnosti postupních smluv s ohledem na neurčité vymezení postupovaných pohledávek, navíc samotné oznámení o postoupení pohledávek nebylo žalované doručeno. Žalovaná dále poukazovala na nedostatečné prokázání uplatněných pohledávek, zejména poplatků. Konečně pak žalovaná namítla promlčení uplatněných pohledávek i překážku věci pravomocně rozhodnuté.

3. Jednání ve věci byla konána v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), která svoji neúčast u jednání řádně a včas omluvila. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě č. , číslo, vyplývá, že tuto uzavřely dne 13. 11. 2006 společnost , právnická osoba, . jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná s tím, že na jejím základě se úvěrující zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu 40 000 Kč, který byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty VISA Electron, k jejímuž vydání se úvěrující ve smlouvě zavázala. V čl. 4.3 předmětné smlouvy se smluvní strany dohodly, že žalovaná bude čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru, nejméně však ve výši 100 Kč měsíčně. V čl. 5 předmětné smlouvy se strany dále dohodly, že výše úrokové sazby pro výpočet úroků bude úvěrující stanovena v příslušném oznámení. Žalovaná se v čl. 2.4 smlouvy ve spojení s přehledem poplatků spojených s úvěrem ke kreditní kartě, jež je nedílnou součástí smlouvy, zavázala hradit poplatky za správu úvěru ve výši 30 Kč měsíčně a dále poplatky za upomínání ve výši 400 Kč za upomínku neprovedení splátky úvěru. V úvěrové smlouvě byla rovněž sjednána doručovací adresa žalované, a to , adresa, . Z oznámení , právnická osoba, . vyplývá, že ke dni uzavření shora uvedené smlouvy byla úroková sazba ke kreditní kartě VISA Electron 21,90 % ročně, stejně tak v říjnu 2008. Z potvrzení o vydání osobní kreditní karty vyplývá, že žalovaná v den uzavření smlouvy převzala kreditní kartu, což svým podpisem stvrdila s tím, že k předmětné kreditní kartě bude veden úvěrový účet č. , č. účtu, . Nedílnou součástí úvěrové smlouvy strany učinily podmínky k osobním kreditním kartám, podle kterých byla jistina úročena metodou 360/360 dní (čl. IV. podmínek) a dále byla sjednána rozhodčí doložka odkazem na seznam rozhodců vedený Společností pro rozhodčí řízení, IČO , IČO, (čl. XVIII. podmínek), a také oprávnění úvěrující požadovat okamžité splacení celé úvěrové pohledávky s příslušenstvím či odstoupit od úvěrové smlouvy v případě prodlení žalované s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku z úvěrové smlouvy (čl. VII. podmínek). Z oznámení o neprovedení splátky ze dne 1. 7. 2008 vyplývá, že žalovaná byla úvěrující upozorněna na to, že nedošlo k řádnému a včasnému zaplacení splátky dle úvěrové smlouvy. Z upomínek ze dne 25. 7. 2008 a dne 25. 8. 2008 pak vyplývá, že žalovaná byla úvěrující upozorněna na porušení smluvních povinností a vyzvána k zaplacení dlužných splátek. Z historického výpisu je pak patrná historie čerpání úvěru ze strany žalované, historie částečných úhrad žalované a rovněž skutečnost, že úvěrující vyúčtovala žalované úhradu dvou poplatků za upomínání, a to dne 1. 8. 2008 a 29. 8. 2008 v celkové výši 800 Kč a dále úhradu poplatků za správu úvěru v období od května do srpna 2008 v celkové výši 120 Kč. Z oznámení ze dne 7. 10. 2008 vyplývá, že úvěrující odstoupila od smlouvy o osobní kreditní kartě pro prodlení žalované s úhradou peněžitého závazku, a to s účinností ke dni 17. 10. 2008. Z příkazu k uvedení karty na stoplist vyplývá, že předmětná kreditní karta byla z důvodu debetu a exekuce žalované uvedena na stoplistu. Ze zesplatňujícího výpisu z účtu ke kreditní kartě č. , č. účtu, ze dne 13. 10. 2008 vyplývá, že tímto nastala splatnost všech závazků žalované vůči úvěrující s tím, k uvedenému dni, za dobu trvání smluvního vztahu, žalovaná čerpala jistinu ve výši 39 850,51 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2016 byla pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, postoupena společnosti , právnická osoba, , která ji následně téhož dne postoupila žalobkyni, jak je patrné z postupní smlouvy. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 26. 9. 2016, které bylo adresováno na doručovací adresu žalované uvedené ve smlouvě. Z předloženého rozhodčího nálezu se podává, že pohledávka úvěrující byla nejprve uplatněna v rozhodčím řízení žalobou ze dne 27. 3. 2009, kdy rozhodčí nález ukládající žalované povinnost k její úhradě nabyl právní moci dne 26. 8. 2009, jak plyne z jeho obsahu. Z usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne , datum, , č.j., , číslo, , se pak podává, že na podkladě rozhodčího nálezu bylo na návrh oprávněné zahájeno exekuční řízení, přičemž tato exekuce vedená pod č.j. 081 EX 07093/10 byla zastavena v květnu 2023, jak je patrné z obsahu usnesení zdejšího soudu o zastavení exekuce ze dne 11. 5. 2023. Nadepsané řízení pak bylo zahájeno žalobou dne 26. 5. 2023. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplynulo, že pohyby na úvěrovém účtu žalované v období od 13. 11. 2006 do 13. 10. 2008 nelze sdělit, neboť se jedná o údaje starší 10 let, které již , právnická osoba, . nemá k dispozici.

4. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené dne 13. 11. 2006 se řídí režimem zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jak vyplývá z přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Z hlediska právní kvalifikace pak soud smlouvu ze dne 13. 11. 2006 posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedeného ustanovení § 497 obchodního zákoníku. Protože bylo možné učinit závěr o platném uzavření úvěrové smlouvy dle § 497 obchodního zákoníku, bylo nutné posoudit, zda žalobkyně prokázala své tvrzení o poskytnutí finančních prostředků žalované. Žalovaná měla dle smluvního ujednání čerpat peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty, základním předpokladem k prokázání čerpání úvěru je tak skutečnost, zda žalovaná příslušnou kartu obdržela. Z potvrzení o vydání osobní kreditní karty jednoznačně vyplývá, že žalovaná v den uzavření úvěrové smlouvy kreditní kartu skutečně převzala, základní předpoklad k prokázání čerpání peněžních prostředků je tak v projednávané věci dán. Žalobkyně na podporu svého tvrzení o čerpání úvěru označila výpis z příslušného úvěrového účtu vedený původní věřitelkou, nicméně, jak bylo na podkladě provedeného dokazování zjištěno, původní věřitelka nemá tento, s ohledem na dobu, která od vzniku úvěrového vztahu uběhla, k dispozici. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebyl s ohledem na časový odstup dochován přímý důkaz (výpis z úvěrového účtu) k prokázání tvrzeného čerpání úvěru, bylo nutné zaobírat se otázkou, zda lze dospět k závěru o čerpání úvěru na podkladě jiných, žalobkyní dosud předložených důkazů. Historický výpis, který žalobkyně v této souvislosti označuje a předkládá, není, je-li tento důkazní prostředek osamocen, způsobilým důkazem k prokázání tvrzení o poskytnutí úvěru. Důkazní hodnota historického výpisu je nižší, neboť z něj není patrno, kdy, jak a na podkladě čeho byl vyhotoven, nicméně ve spojení s dalším (dalšími) důkazními prostředky, může i tento dle názoru soudu vést k závěru o prokázání čerpání úvěru. Na podkladě historického výpisu ve spojení se zestplaňujícím výpisem z úvěrového účtu lze dle názoru soudu učinit závěr, že žalovaná skutečně tvrzený úvěr čerpala, zejména pak v situaci, kdy žalovaná žádným relevantním způsobem čerpání peněžních prostředků nezpochybnila, ač takovou možnost opakovaně v minulosti měla. Soud tak uzavřel, že žalobkyně důkazní břemeno stran prokázání čerpání úvěru unesla, jiný závěr by soud za daných okolností pokládal za nespravedlivý. Žalobkyně rovněž prokázala ujednání stran a vznik povinnosti žalované hradit sjednané poplatky za správu úvěru a upomínání, přičemž výše poplatků, tj. poplatku za správu vedení úvěrového účtu ve výši 30 Kč měsíčně a poplatku za upomínku ve výši 400 Kč, se nejeví soudu jako nepřiměřená. A rovněž není důvodu pochybovat o tom, že splatnost celého závazku žalované nastala tak, jak je uvedeno v žalobě, když v tomto směru nebylo žalovanou ničeho zpochybněno a předmětný zesplatňující výpis byl adresován na stranami sjednanou doručovací adresu žalované. V neposlední řadě pak žalobkyně prokázala nabytí pohledávky od právní předchůdkyně, která ji řádně nabyla od úvěrující. Soud tak uzavřel, že žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy i skutečnost, že podle ní bylo žalované plněno. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklých závazků, případně ohledně jiných skutečností oslabujících či vyvracejících nároky žalobkyně spočívala na žalované, uplatněnou obranu žalované ovšem soud neshledal důvodnou, jak vyloženo dále, proto soud žalobě zcela vyhověl v rozsahu uplatněné nesplacené jistiny a sjednaných poplatků, a to včetně sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Nutno rovněž dodat, že výše příslušenství adekvátním způsobem reflektuje dobu, po kterou žalovaná své závazky neplnila.

6. K obraně žalované uvádí soud následující. Soud se neztotožňuje s argumentací žalované stran nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně z důvodu neplatnosti postupních smluv s ohledem na neurčité vymezení postupovaných pohledávek. Soud má na rozdíl od žalované za to, že postupované pohledávky byly v rámci úvěrových smluv identifikovány zcela určitým způsobem, kdy tyto byly identifikovány odkazem na číslo úvěrového účtu, na kterém byly původní věřitelkou pro žalovanou vedeny. Nutno v této souvislosti uvést, že identifikace postupovaných pohledávek je primárně věcí smluvních stran, kterým musí být zřejmé, které pohledávky učinily předmětem převodu, zatímco třetím osobám námitka neplatnosti postoupení zásadně nepřísluší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 484/2022). Rovněž nutno dodat, že skutečnost, zda bylo žalované oznámení o postoupení pohledávek doručeno či nikoliv, není z hlediska závěru o platném postoupení pohledávek relevantní. Soud dále neshledal důvodnou námitku promlčení ani námitku rei iudicatae. V dané věci jde o pohledávky z úvěrové smlouvy podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, tedy pohledávky z tzv. absolutního (nominálního) obchodu dle § 261 odst. 3 obchodního zákoníku, kdy obecná promlčecí doba činí 4 roky (§ 397 obchodního zákoníku) a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu (§ 391 obchodního zákoníku). Lze doplnit, že podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, promlčecí lhůty započaté dle dosavadních předpisů běží až do svého zakončení dle dosavadních předpisů. Pokud tedy byly pohledávky z úvěrové smlouvy, které jsou předmětem tohoto řízení, zesplatněny v říjnu 2008 a již v březnu 2009 uplatněny v rozhodčím řízení, které trvalo do srpna 2009, následně pak v listopadu 2009 byla na základě vydaného rozhodčího nálezu zahájena exekuce, která trvala až do roku 2023, kdy byla v květnu zastavena, aby žalobkyně podala vzápětí žalobu k nadepsanému soudu, pak dlužno uzavřít, že ze čtyřleté promlčecí lhůty uplynulo sotva pár měsíců, tedy k promlčení nedošlo. S ohledem na uvedené se pak neuplatní ani obecné omezení promlčecí lhůty podle § 408 obchodního zákoníku, neboť nároky byly uplatněny v exekučním řízení již v roce 2009. K celé problematice je pak nutno doplnit, že celý postup žalobkyně, resp. jejích právních předchůdkyň, byl ovlivněn důsledky judikatury vrcholných soudů k otázce vydaných a následně i vykonávaných rozhodčích nálezů podle absolutně neplatných rozhodčích doložek, tedy doložek neobsahujících přímé určení rozhodce ad hoc a pouze odkazujících na rozhodčí řády arbitrážních center, které nebylo možno považovat za stále rozhodčí soudy, jak tomu bylo i v řešené věci. Pokud byla věřitelem uplatněna rozhodčí doložka před 11. 5. 2011, jak je tomu v řešené věci, pak docházelo dle judikatury vrcholných soudů ke stavení promlčecí doby v souladu s obecnou úpravou obchodního zákoníku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 7.2019, sp. zn. I. US 1091/19, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2020, sp. zn. 29 ICdo 63/2018). Exekuční řízení vedené podle rozhodčího nálezu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky muselo být v každého jeho fázi zastaveno, jak se také posléze stalo (př. nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012) a rozhodčí nález vydaný na základě uvedené rozhodčí doložky nezakládá překážku věci rozhodnuté (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4576/2016).

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 28 269 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 632 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 40 770,51 Kč sestávající z částky 2 740 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika ze dne 2. 7. 2024, podání ze dne 23. 9. 2024, účast na jednání ve dnech 30. 10. 2024 a 2. 12. 2024), a jeden poloviční úkon právní služby (prostá výzva k plnění) ve výši 1 370 Kč a sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v souhrnné výši 2 100 Kč. Dále má zástupce žalobkyně podle § 13 odst. 5 právo na úhradu cestovného k jednání ve dnech 30. 10. 2024 a 2. 12. 2024 ze sídla zástupce žalobce (substituta) z , adresa, do sídla Okresního soudu v Chebu a zpět osobním automobilem RZ: , SPZ, , 80 km, spotřeba vozidla 6,6 litru motorové nafty na 100 km (podle předpisu č. 136/2014 W), cena za 1 litr motorové nafty 38,70 Kč podle vyhlášky 398/2023 Sb. a téže vyhlášky sazba základní náhrady ve výši 5,60 Kč za 1 km jízdy, tedy cestovné ve výši 652 Kč za cestu k jednání dne 30. 10. 2024 a ve stejné výši za cestu k jednání dne 2. 12. 2024, tedy v souhrnu cestovné ve výši 1 304 Kč. Advokát má též nárok na náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu za 4 půlhodiny po 100 Kč dne 30. 10. 2024 a rovněž za 4 půlhodiny po 100 Kč dne 2. 12. 2024, tedy v souhrnu ve výši 800 Kč. To vše (vyjma soudního poplatku) spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokát je registrován jako plátce DPH. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu a paušální náhradu výdajů za podání ze dne 29. 8. 2023 (doplnění žaloby). Pokud by byla žaloba perfektní a obsahovala všechny právně významné skutečnosti, k doplnění žaloby by nebylo důvodu a další náklady řízení by žalobkyni nevznikly. Skutečnost, že v žalobě nebyly dostatečně vylíčeny rozhodující skutečnosti a žalobkyně byla proto vyzvána k doplnění právně významných skutečností, nemůže jít k tíži žalované. Z tohoto důvodu nebyla žalobkyni náhrada nákladů řízení za doplnění žaloby přiznána. Soud dále nepřiznal žalobkyni odměnu a paušální náhradu výdajů za podání ze dne 22. 11. 2024. Žalobkyně v tomto podání toliko sděluje soudu s ohledem na zjištění, že původní věřitelka nedisponuje požadovaným výpisem z úvěrového účtu, své přesvědčení o prokázání svého nároku navzdory absenci tohoto důkazního prostředku. Žalobkyně v tomto podání zcela zjevně neuvádí žádné nové skutečnosti, které by již nebyly obsahem jejích předchozích písemných podání či obsahem přednesů při jednání. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru o neúčelnosti tohoto nákladu, a proto žalobkyni odměnu a paušální režim za toto podání nepřiznal. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uloženo k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.