15 C 25/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta , IČO IČO advokáta sídlem tamtéž proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bydliště nezjištěno hlášen k pobytu na adrese sídla MěÚ města město o zaplacení 11 054 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 5 000 Kč, 314,26 Kč a 939,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 5 000 Kč za období od 30. července 2024 do zaplacení.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení 800 Kč, 4 939,74 Kč, 1 361,24 Kč a 166,92 Kč s úrokem 18,17 % z částky 5 800 Kč od

30. července 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení 15 % z částky 800 Kč za období od 30. července 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. prosince 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 11 054 Kč, jakožto nevráceného úvěru 5 800 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplaceného poplatku 5 254 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku v poměru 18,17 % z tohoto nevráceného úvěru za období od 22. dubna 2023 do zaplacení, který kapitalizovala do 29. července 2024 v částce 1 361,24 Kč a zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ze stejné jistiny za období od 29. dubna 2023 do zaplacení, který kapitalizovala také do 29. července 2024 v částce 1 106,83 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku úvěru, poplatku a úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „úvěrující“) a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalovanému 7 tis. Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující součet 3 048 Kč kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši, s úrokovou sazbou ve výši 18,17 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a částku 1 506 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení (žalobkyní souhrnně označováno také jako poplatky). To vše měl žalovaný splácet v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 291 Kč do 21. dubna 2023. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne , datum, s úvěrující.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 12. května tr. K jednání se nedostavila žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.Po dokazování soud zjistil, že žalovaný sjednal s úvěrující uváděnou smlouvu, podle níž převzal částku 7 tis. Kč, kterou se zavázal vrátit a k tomu zaplatit celkem 6 054 Kč, představující uváděné poplatky a úrok, přičemž poslední 45. splátka měl být zaplacena již jen ve výši 250 Kč. Soud také zjistil žalobkyní uváděné sjednání smlouvy o postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.Soud ovšem nezjistil, že by se žalovaný ve smlouvě zavázal k placení dalšího úroku v poměru 18,17 %, nebo že by úrok ve smlouvě uvedený v absolutní částce byl vyjádřením součtu kapitalizovaných úroků v tomto poměru. Takové ujednání totiž písemná smlouva neobsahuje.Ohledně právního hodnocení je nutné předně uvést, že žalovaný do závazkového vztahu vstupoval zjevně jako spotřebitel, zatímco úvěrující naopak jako dodavatelka (viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). S ohledem na to je ve smyslu závěrů, vyjádřených v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 23. listopadu 2023 ve věci C-321/22 (Provident Polska) týkajícího se právě smlouvy o spotřebitelském úvěru a ochrany spotřebitele, nutné ujednání úvěrující a žalovaného o poplatcích posoudit jako zneužívající ve smyslu § 1813 OZ. Ukládá totiž spotřebiteli povinnost zaplatit nepřiměřené neúrokové náklady. Protože podle § 1815 OZ se k takovému ujednání nepřihlíží, zabýval se soud dále jen skutečným úrokovým zatížením žalovaného. Souladně s řešením obdobných případů žalobkyně zdejším soudem (z mnoha např. sp. zn. 15 C 265/2023, 15 C 260/2023, 15 C 266/2023) pak byly tvrzené platby žalovaného započítávány jen na platně sjednané pohledávky, resp. pohledávky, k nimž bylo možné přihlížet.Soud tedy nepřihlížel k ujednání o poplatcích v částkách 1 500 Kč a 1 506 Kč. Nepřiměřenost této části závazku je zjevná s ohledem na poměr úvěrové částky ke službám, poskytovaným úvěrující jako protiplnění, která souvisejí s poskytnutím a správou úvěru. Účelem poplatků přitom nebylo vymezit hlavní předmět smlouvy, ani se netýkaly přiměřenosti ceny nebo odměny ke službám, poskytovaným jako protiplnění. Protože je zneužívající prvek těchto ujednání oddělitelný od zbytku ujednání, může jeho pominutí stačit k obnovení skutečné rovnováhy mezi smluvními stranami. Hodnocení o jen částečné neúčinnosti ujednání vychází z § 576 OZ (obdobně viz závěr, vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).Soud tedy přihlédl jen k ujednání úvěrující a žalovaného o povinnosti žalovaného vrátit poskytnutý úvěr 7 tis. Kč a zaplatit úrok 3 048 Kč.Právní režim smlouvy o úvěru podléhá § 2395 a násl. OZ. Smlouva je ovšem dále neplatná pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se sjednaného úroku 3 048 Kč. Tento úrok totiž po přepočtu na poměrné roční úrokové zatížení přesahuje 145 %. Úrok tedy byl sjednán v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v červnu 2022 byla jen 8,84 % (viz databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože i zde jde o neplatnost jen části právního jednání (§ 577 OZ; opět viz rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 60/2021), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smluv (§ 1802 OZ), tedy ve výši ve výši 8,84 %. To znamená, že pokud úvěrující poskytla žalovanému úvěr 7 000 Kč na dobu 11 měsíců za korigovaný úrok 8,84 %, měl žalovaný celkem zaplatit 7 314,26 Kč. Pokud tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil celkem 2 000 Kč, zbývá k vrácení úvěru 5 000 Kč a na úroku zaplatit 314,26 Kč (viz § 1932 odst. 2 OZ).Jen v tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto takto výrokem I. vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu 5 000 Kč po lhůtě jeho splatnosti podle ujednání smluvních stran (§ 1958 odst. 1 OZ), má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1968 a § 1970 OZ z této částky. Úrok z prodlení v žalovaném poměru 15 %, který nepřesahuje zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dosáhl v době od 29. dubna 2023 do 29. července 2024 částky 939,91 Kč. Žaloba na placení úroku z prodlení v kapitalizované výši je tedy důvodná jen ohledně této částky a dále pak v poměru 15 % z 5 000 Kč od 30. července 2024 do zaplacení. Soud jí proto v tomto rozsahu výrokem I. také vyhověl.Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Jako nedůvodnou pak naopak soud výrokem II. zamítl žalobu na vrácení úvěru 800 Kč (5 800 – 5 000) a placení poplatku s úrokem 4 939,74 Kč (5 254 – 314,26) s dalším úrokem 1 361,24 Kč a poměrným úrokem a s úrokem z prodlení 166,92 Kč (1 106,83 – 939,91) za dobu do 29. července 2024 s poměrným úrokem z prodlení z 800 Kč od 30. července 2024 do zaplacení.Výrokem III. soud ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.