Okresní soud v Chebu · Rozsudek

15 C 251/2020

č. j. 15 C 251/2020-24

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-04-07 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSCH:2021:15.C.251.2020.4

Citované zákony (14)

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr Ing Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem titul . jméno příjmení , IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 416 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč, částku 1 416 Kč a částku 349,15 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 4 000 Kč za období od 13. prosince 2019 do zaplacení.</b> II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 1 126 Kč. Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání platebního rozkazu dne 23. září 2020, ve znění částečného zpětvzetí žaloby, v jehož důsledku bylo řízení částečně zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 7. ledna tr., [číslo jednací] [číslo jednací], kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek v celkové výši 5 416 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka představovala složenou pohledávku na vrácení úvěru ve výši 4 000 Kč a na zaplacení smluvní pokuty v částce 1 416 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně dále domáhala zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru 4 tis. Kč, a to za období od 30. listopadu 2018 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 19. listopadu 2019 v částce 349,15 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla žalobkyně, že žalovaný dne 10. října 2018 uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému požadovaný jistinu 4 tis. Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 29. listopadu 2018. Při porušení této povinnosti byl žalovaný podle smlouvy také povinen zaplatit věřitelce smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný poskytnutou částku věřitelce nevrátil, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu počítanou z částky 4 tis. Kč od 30. listopadu 2018 do 19. listopadu 2019, tj. v částce 1 496 Kč. Uvedené pohledávky byly smluvně postoupeny původní věřitelkou dne 12. prosince 2019 žalobkyni. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) na základě předložených listin a tvrzení žalobkyně. Žalovaný se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve směru tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci žalovaného nedoplatku, mu ukládá ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. Žalobkyní tvrzené skutečnosti soud zjistil z písemné smlouvy věřitelky s žalovaným a z oznámení původní věřitelky o postoupení pohledávek ze dne 7. ledna 2020. Žalobkyní tvrzenou smlouvu soud hodnotil jako platně uzavřenou úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“), v níž právní předchůdkyně vystupovala jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Žalovaného tak podle smlouvy tížila povinnost vrátit úvěr 4 tis. Kč, kterou nesplnil. Současně je zřejmé, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním své peněžité povinnosti a tím porušil svou smluvní povinnost zajištěnou podle ujednání smluvní pokutou ve smyslu § 2048 a násl. OZ, když nárok na její placení vznikl podle smlouvy již prodlením žalovaného. Nárok na placení úroku z prodlení pak vycházel z § 1970 OZ a aktivní legitimace žalobkyně z § 1895 a násl. OZ. Soud proto žalobě v plném rozsahu výrokem I. vyhověl. Doba pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 3 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci při jen nepatrném procesním neúspěchu, za nějž je nutné ve smyslu § 146 odst. 2 OSŘ považovat částečné zastavení řízení o zaplacení částky 100 Kč. V daném případě měla žalobkyně převážný procesní úspěch, když žalovaný byl procesně úspěšný jen nepatrně. Žalobkyni tedy přísluší právo na plnou náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce v částkách po 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí a přípravě zastoupení a v písemném podání ve věci. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 400 Kč; na odměnu svého zástupce, který je advokátem (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; na provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu České republiky, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, po 100 Kč za dva zohledněné úkony, na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem se tedy jedná o náklady řízení v částce 1 126 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena také podle § 160 odst. 1 OSŘ. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. Tak se ostatně také stalo u nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva, původně žalovaných v částce 100 Kč. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ. Takto případně vynaložené (neboť nebylo doloženo jejich zaplacení) náklady na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátním zástupcem žalobkyně by bylo nutné hodnotit také jako neúčelné s ohledem na předmět činnosti žalobkyně, která se zabývá obchodováním s pohledávkami z úvěrů. V možnostech žalobkyně tedy jistě je vyzvat dlužníky k plnění jejich platebních povinností. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.