15 C 257/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , anonymizována dvě slova zastoupené titul jméno příjmení , titul , IČO advokátem sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 20 tis. Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky za období od 13. ledna 2019 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1 října 2020 na zaplacení částky 20 tis. Kč, představující nevrácený úvěr. Vedle toho se stejnou žalobou domáhala žalobkyně zaplacení úroku z prodlení podle výroku

I. K odůvodnění žaloby uvedla žalobkyně, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [číslo] s využitím prostředků komunikace na dálku. Vlastnoruční podpis na smlouvě byl tak nahrazen verifikačním podpisovým kódem, který byl žalovanému zaslán na jím uvedené telefonní číslo prostřednictvím SMS zprávy. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru 20 tis. Kč na 12 měsíců, který se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit další pohledávky. Úvěr byl zaslán na účet žalovaného dne 13. ledna 2018. Žalovaný však nic nezaplatil. Pohledávka uvedené společnosti byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum]. Žaloba na placení úroku z prodlení nebyla zdůvodněna. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil k jednání před soudem, nařízenému na den 14. července tr. Na základě dokazování soud nezjistil, že by ke sjednání žalobkyní tvrzené smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení o sjednání smlouvy totiž neoznačila žádný důkaz. Žalobkyně tedy nijak neprokazovala, že to byl právě žalovaný, kdo se registroval popisovaným způsobem na webovém rozhraní žalobkyně a kdo potvrzoval závaznost elektronicky zobrazovaného ujednání příslušným kódem, resp. ani to, že takto byla správnost vůbec potvrzena. Prokazovala jen odeslání (převod) peněz mezi bankovními účty, nikoli však důvod takového jednání. Již ze žalobních tvrzení se totiž podávalo, že písemná smlouva, z níž žalobkyně svůj nárok dovozovala, nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána a žalovaný v řízení ani jinak neosvědčoval správnost jejího obsahu. Protože jde o soukromou písemnost, nemohl tak soud v souladu s § 565 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) a v souladu s § 120 odst. 3 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) vycházet ze správnosti jejího obsahu. Soud proto, aniž by prováděl jakékoli dokazování, výrokem I. žalobu na vrácení úvěru zamítl, pro neunesení důkazního břemene žalobkyní (§ 79 odst. 1, § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 OSŘ). S ohledem na svázanost žalovaného úrokového příslušenství s žalovanou jistinou, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.