15 C 260/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené jméno zástupce žalobkyně , IČO IČO zástupce žalobkyně advokátem sídlem adresa zástupce žalobkyně proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupené jméno zástupce žalované , IČO IČO zástupce žalované advokátem sídlem adresa zástupce žalované o zaplacení 1 563 624 Kč s příslušenstvím a 887,80 EUR s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částek 887,80 EUR a 1 563 624 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % z těchto částek od 23. října 2023 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované k rukám zástupce žalované na náhradě nákladů řízení částku 178 228 Kč.

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání platebního rozkazu dne 10. prosince 2020, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částek 887,80 EUR a, Anonymizováno, 1 563 624 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že podle nájemní smlouvy účastnic, uzavřené dne , datum, , užívala žalobkyně nebytové prostory č. p. , číslo, v , název, , které vlastnila žalovaná. Nájem skončil dne , datum, výpovědí žalobkyně. Podle této smlouvy složila žalobkyně na účet žalované jistotu v částkách 1 563 624 Kč a 2 219,64 EUR a žalovaná pak byla povinna nepoužitou jistotu vrátit žalobkyni do tří měsíců od skončení smlouvy. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení jistoty dopisem ze dne , datum, do jednoho týdne od doručení výzvy. Ta svou povinnost splnila jen ohledně částky 1 331,84 EUR. Zbytek podle svého tvrzení použila na uvedení předmětu nájmu do původního stavu po jeho poškození žalobkyní poté, co marně vyzvala žalobkyni k odstranění těchto vad. Vrácení zbylé části složené jistoty, představující žalované částky v jistině, tedy žalovaná odmítla. Žalobkyně s postupem žalované nesouhlasila, neboť vytýkané poškození hodnotila jako běžné opotřebení předmětu nájmu desetiletým provozem výrobní a skladovací haly. Protože výzva k vrácení celé jistoty byla žalované doručena dne , datum, a lhůta pro zaplacení uplynula dne , datum, , ocitla se žalovaná podle žalobkyně od 23. října 2020 v prodlení s plněním žalované povinnosti. Žalobkyně se tak domáhala i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z žalovaných částek za dobu od 23. října 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. V odporu proti platebnímu rozkazu zdejšího soudu, jímž bylo žalobě vyhověno, potvrdila užívání uváděných nebytových prostor žalobkyní, jež měly být výrobními, skladovacími a kancelářskými prostorami a venkovními plochami. K jejich předání žalobkyni bez jakýchkoli vad mělo dojít na počátku nájmu dne , datum, . Ke zpětnému předání žalované došlo , datum, , když užívání předmětu nájmu žalobkyní mělo skončit , datum, . Při předání byl sepsán protokol, popisující stav pronajatých prostor a dohoda o odstranění zjištěných poškození. Současně byla pořízena fotodokumentace a ústně bylo dohodnuto, že zjištěné poškození odstraní žalobkyně. Odsouhlasen byl také rozsah potřebných oprav předmětu nájmu. Ještě před tímto předáním se dne , datum, uskutečnila prohlídka pronajatých prostor, na níž bylo konstatováno poškození venkovních kanalizačních odvodů (accodrain) žalobkyní. Přitom bylo dohodnuto, že opravu poškození zajistí žalobkyně a že jí žalovaná poskytne konzultace ohledně provedení oprav poškozených kanalizačních svodů.

3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované namítla, že zápis o předání sice obsahuje popis poškození předmětu nájmu, nikoli však závazek žalobkyně je odstranit. Při předání byli přítomni jednatelé žalobkyně, kteří nerozuměli českému jazyku. Ti se snažili co nejdříve objekt předat žalované. Zápis byl žalobkyni znovu zaslán v únoru následujícího roku spolu s fotografiemi a plánkem. Ohledně poškození zaujala žalobkyně stanovisko, že se jednalo o běžné opotřebení věci způsobené jejím provozem, k němuž byly prostory pronajaty.

4. Poškození pronajatých prostor a jejich opravu žalovaná specifikovala na výzvu soudu v podáních ze dne , datum, a ze dne , datum, . Jednalo se o:

1. Poškození vnitřních povrchů stěn:a) V hale , číslo, , kde byly stěny obloženy sádrokartonem na tepelné izolaci. Poškozeno bylo jednak sádrokartonové obložení v celém obvodu do výšky cca 0,5 m vylámáním, průrazy či vytrháním a lokálně na desítkách vyšších místech v ploše 31 m2 vylámáním a proražením. K tomu došlo podle žalované nešetrným zacházením a neopatrnou manipulací při skladování zboží, např. opakovanými nárazy vysokozdvižným vozíkem do stěn a nelze jej proto považovat za běžné opotřebení. Bylo proto nutné provést nové obložení spodní části stěn, a to deskami CETRIS 12 mm po celém obvodu haly do výšky 625 mm v ploše 119,88 m2 a lokální oprava sádrokartonu na vyšších místech.b) V hale , číslo, v ploše cca 4 m2 u dveří, propojujících tento prostor s halou , číslo, a v ploše 3 m2 na soklu u hydrantu, a to vylámáním a proražením. Oprava byla provedena novou omítkou po penetraci podkladu.Opravu poškození provedla společnost , právnická osoba, . za cenu 219 209 Kč.

2. Poškození venkovních ploch:a) Odtoková kanalizace (acodrain) a zámková dlažba. Žlab acodrain byl zcela zničen v délce cca 47 m a ve zbytku ucpán materiálem pocházejícím z provozu žalobkyně. Bylo proto nutné jej vyměnit od vrat č. , číslo, dále v celkové délce 70 m. Dlažba byla polámaná nebo vytrhaná v páse širokém 1,4 m a dlouhém 70 m. Poškození bylo způsobeno nevhodným způsobem skladování kontejnerů a nadměrným zatěžováním při skladování zboží žalobkyní. Zbylá dlažba proto byla demontována v ploše 98 m2, včetně podloží. Nový žlab byl napojen na kanalizaci a zabudován do asfaltového povrhu, který nahradil dlažbu. Pro opravu žlabů bylo využito stavebního dozoru. Plocha po vyjmuté dlažbě byla nahrazena levnějším asfaltovým povrchem o ploše 64 m2.Opravu poškození provedla společnost , právnická osoba, . za cenu 381 365 Kč.b) Asfaltová venkovní plocha. Jednalo se o kompletní opravu od administrativní budovy v délce do poloviny haly , číslo, (žlutá čára) hloubka cca 11 m. K tomu došlo dlouhodobým přetěžováním výměnných nástaveb umístěných na kovových konstrukcích a skladováním kontejnerů na kovových nohách bez jejich podložení, čímž byl povrch proražen či zvlněn. Oprava byla provedena na 1 425 m2 plochy, kde byly min. 4 průrazy zvlnění či jiné deformace na plošném metru. S ohledem na rozsah poškození bylo nutné povrch odfrézovat do hloubky cca 50 mm a v souladu s předepsaným technologickým postupem jej nahradit novým. I zde bylo nutné využít stavebního dozoru.Opravu poškození provedla společnost , právnická osoba, . za cenu 887 193 Kč.

3. Poškození vrat č. , číslo, . Jednalo se o elektricky ovládaná vrata, která byla v době předání (vrácení) žalované nefunkční – bylo nutné vyměnit řídící jednotku a hnací agregát a doplnit olej. Přestože se žalobkyně měla zavázat zajistit provedení opravy vrat, neučinila tak, a proto byla oprava zajištěna žalovanou.Opravu poškození provedla společnost , právnická osoba, za cenu 36 273 Kč.

4. Stavební dozor. K zajištění řádného provedení oprav bylo zapotřebí služeb stavebního dozoru v rozsahu 59 hodin za cenu 1 250 Kč/hodina. Celkem tak žalovaná zaplatila k tomuto účelu firmě , název, částku 89 238 Kč.

5. Částka 887,80 EUR byla podle žalované použita k opravám k datu sdělení žalobkyni o využití této částky, tedy 26. října 2020 spolu s jistotou složenou v korunách českých tak, že celková částka použitá žalovanou na opravu výše uvedených poškození podle této specifikace dosáhla 1 613 278 Kč. Podle žalované došlo k poškození skladovacích ploch tím, že žalobkyně nepodložila stojky pod kontejnery podložky, ačkoli je to obvyklý způsob dlouhodobého uskladnění kontejnerů, žalobkyně byla k takovému používání žalovanou vyzvána a podložky jí dokonce měly být žalovanou poskytnuty.

6. Žalobkyně v reakci na to zpochybnila, že by bylo obvyklé či předepsané použití uváděných podložek. Naopak namítala, že skladovací plochy byly zřejmě špatně provedeny a poruchy tedy nevznikly v důsledku protiprávního jednání žalobkyně. Žalovaná si tedy opravou na úkor žalobkyně zlepšila stav předmětu nájmu.

7. K rozložení procesních povinností je nutné uvést, že žalobkyni tížilo břemeno tvrzení a důkazní ohledně předání žalované částky jako kauce a výzvy k jejímu vrácení a břemeno tvrzení ohledně nevrácení kauce v žalované částce. Ohledně těchto skutečností nebyl mezi účastnicemi spor, proto je soud vzal za své zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Žalovanou pak tížilo břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně závazku žalobkyně odstranit zjištěná poškození předmětu nájmu na své náklady, ohledně charakteru a rozsahu poškození předmětu nájmu a ohledně výše nákladů na jeho opravu. Tyto skutečnosti žalobkyně potvrzovala jen ohledně rozsahu poškození podle fotografií pořízených při zpětném předání předmětu nájmu žalované. Ostatní skutečnosti tvrzené žalovanou (a zejména samotné právní posouzení všech uvedených okolností), byly mezi účastnicemi sporné. S odkazem na citované ustanovení OSŘ tak bylo nutné provést dokazování jen ve vztahu k tvrzenému závazku žalobkyně odstranit poškození, k potřebnému rozsahu oprav (s ohledem na námitku o zhodnocení nad rámec poškození) a jejich ceně a zjištěné skutečnosti právně posoudit.

8. Pokud by se žalobkyně zavázala (v písemném protokolu o předání předmětu nájmu) k tomu, že na své náklady odstraní zjištěná poškození, pak by jí tato povinnost tížila jako smluvní závazek ze zákonem typově neupravené smlouvy a jistě mohlo dojít k započítání kauce na plnění, za která by odpovídala žalobkyně. Soud však takové ujednání, či jednostranný závazek žalobkyně z předmětné písemnosti nezjistil. Zápis o předání sice obsahuje výčet rozsahu poškození, avšak nikoli projev vůle žalované popisovaný žalovanou. Byť je tedy zápis podepsaný také osobami jednajícími za žalobkyni, není možné jeho obsah rozšiřovat na jiné skutečnosti, než ty v něm uvedené. Zbývá tedy zabývat se tím, zda by žalovaná odpovídala za uváděná poškození z jiného právního důvodu.

9. K právnímu hodnocení je vhodné (s ohledem na určení okruhu skutečností významných pro rozhodnutí) předem uvést, že obecně musí užívání předmětu nájmu odpovídat způsobu sjednanému ve smlouvě a současně by mělo být takové, aby nad rámec běžného opotřebení (tedy důsledku běžné činnosti uživatele v rámci dobré správy svěřené věci při přiměřené opatrnosti) nepoškozovalo předmět nájmu. To vyplývá z § 665 odst. 1 a § 670 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do konce roku 2013, (dále jen „OZ64“) jímž se vztah účastnic podpůrně řídil podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Jde o tradiční povinnosti nájemce, jež jsou nyní obsaženy v § 2213 a § 2214 OZ. Podle § 5 odst. 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do konce roku 2013, (dále jen „ZNPNP“) jímž se nájemní vztah primárně řídil, ve spojení s § 3028 odst. 3 OZ, platilo, že pokud nájemce zjistil, nebo měl zjistit, že předmět nájmu je poškozován natolik, že běžnou údržbou poškození předmětu nájmu nelze opravit, byl povinen oznámit pronajímateli potřebu takové opravy (tj. vytknout vadu a nutnost jejího odstranění). Současně z tohoto ustanovení, ale i z obecné prevenční povinnosti zakotvené v § 415 OZ64 vyplývalo, že nájemce nesměl věc dále užívat tak, aby tím způsoboval pronajímateli větší škodu. Pokud by tyto své povinnosti nájemce porušil, odpovídá pronajímateli za vzniklou škodu (§ 5 odst. 3 ZNPNP a 420 odst. 1 OZ64). Nelze se tedy ztotožnit s názorem žalobkyně, že pokud jí smlouva neukládala povinnost používat podložky pod stojanová úložiště kontejnerů, mohla tak činit i přesto, že tím docházelo k deformacím povrhu skladovací plochy a nebyla ani povinna respektovat pokyn žalované k používání podložek.

10. V daném případě žalovanou uvedená poškození jistě přesahují rámec běžného opotřebení předmětu nájmu, jak je níže podrobněji vysvětleno. Výjimku by mohla tvořit jen poškození vrat u nakládacích ramp. Zde totiž žalobkyně poukazovala na to, že právě v důsledku stáří a používání došlo k jejich poruše. Pokud by tedy žalovaná prokázala, že k poškození vrat došlo, tížilo by žalobkyni důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že porucha vrat byla způsobena běžným opotřebením v důsledku překročení jejich životnosti. S touto výjimkou tedy nelze přitakat žalobkyni v tom, že vytýkaná poškození jsou důsledkem běžného opotřebení předmětu nájmu, vzniklého k tíži pronajímatele.

11. Ve vztahu ke konkrétnímu vytknutému poškození je poměrně jednoduché posouzení škod vzniklých na svislých konstrukcích hal a skladu a na odvodňovacím kanále. Jistě nelze narážet čímkoli a tedy ani provozním zařízením či stroji do stěn objektu a jistě nelze tlakem deformovat konstrukci žlabů a jejich krytí. K tomu totiž zjevně nebyly tyto konstrukce určeny.

12. Obtíženější situace je u poškození horizontálních ploch před nakládacími/vykládacími rampami. V podání ze dne 10. listopadu 2023 žalovaná k výzvě soudu v soudem stanovené lhůtě uvedla, že při sjednání nájemní smlouvy vycházela z žalobkyní prezentovaného záměru k užívání předmětu nájmu. Takto byla tedy určena vnitřní plocha (uvnitř haly) ke skladování a venkovní plocha pro parkování a manipulaci s nákladem určeným ke skladování. Žalobkyně neinformovala žalovanou o svém úmyslu užívat také venkovní prostory pro dlouhodobé skladování a žalovaná proto s ohledem na obvyklou praxi (když pronajímá objekt i jiným nájemcům) vycházela z toho, že venkovní plochy nebudou k dlouhodobému skladování používány. Po zjištění, že venkovní plochy jsou skladováním poškozovány, nechala žalobkyně pořídit kovové podložky pod kontejnerové nástavby a dohodla s žalobkyní jejich používání. Tato praxe je podle žalobkyně obvyklá v logistických areálech.

13. Žalobkyně popřela, že by jí smlouva zamezovala skladovat kontejnery na venkovní ploše a že by se s žalovanou dohodla na podkládání stojek uskladněných kontejnerů.

14. Po dokazování soud zjistil, že písemná smlouva účastnic stanovila účel užívání celého předmětu nájmu poměrně obecně – mj. i pro skladování. Co by mělo být skladováno (zejména co do zatížení) a způsob skladování (zde jde právě o kovové stojky úložné konstrukce kontejnerů s bodovým zatížením) ovšem řešeno nebylo. Tvrzení o případném překročení rámce sjednaného způsobu užívání tížilo žalovanou, neboť žalobkyně nepotvrdila smluvní úpravu konkrétního určení jednotlivých skladovacích ploch. Ta však jiný důkaz v tomto směru neoznačila, než písemnou smlouvu účastnic. Zbývalo tedy zabývat se jen tím, zda byl prováděný způsob skladování nesprávný jednak s ohledem na jeho technologii – nutnost vypodložení stojek kovovými pláty a jednak s ohledem na zjevný způsob využití plochy a její poškozování.

15. Žalovaná k prokázání obvyklosti technologického užívání kovových podložek k důkazu označila fotografie z jiného skladovacího areálu jiné společnosti a zprávu společnosti , právnická osoba, . Z fotografií sice bylo zřejmé podkládání stojek podložkami, avšak žalobkyně předložila fotografie jiného skladování bez zvláštních podložek. Ani po dokazování tedy soud nemohl uzavřít, že technologie skladování výměnných kontejnerů automaticky předpokládá žalovanou zmíněné podkládání. To ostatně potvrzuje i zpráva výše uvedené logistické společnosti. Podle ní bylo zavedeno podkládání teprve poté, co bylo zjištěno poškozování povrhu skladovací plochy. Jde tedy zjevně jen o operativní reakci na zjištěné deformace podloží (a prevenci dalšího poškozování), jež se logicky odvíjí také od míry zatížení (tj. zda jsou skladovány prázdné či naložené kontejnery) a kvality podloží, nikoli technologií předepsaný postup, neboť skladování kontejnerů na stojkách bez podkladů obecně nic nebrání.

16. Ze sdělení , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , rejstříkového znalce (podle § 15 zákona č. 254/2019 Sb.) z oboru stavebnictví, odvětví stavby dopravní a stavby průmyslové, poskytnutého soudu po projednání zadání znaleckého posudku (§ 25 posl. cit. zákona), který navrhla žalobkyně, jež bylo soudem při dokazování použito jako odborné vyjádření, soud zjistil, že obecně není asfaltový beton (směs asfaltového pojiva a kameniva; dále také jako „AB“) vhodnou konstrukcí pro velké zatížení dopravou v klidu, protože jde o netuhou úpravu vozovky. Ta se může dlouhodobým zatížením, zejména koncentrovaným, deformovat. Pro provoz na této ploše je také klíčové odvodnění povrchu a pláně. Pokud správně nefunguje horní skladba pod zatížením selže, protože se vlhkostí změní stav podzákladí. Tyto obecné závěry jsou všeobecně známé. Každý se jistě setkal s deformacemi AB vozovky či chodníku a zvláště profesionál, zabývající se mj. skladováním naložených kontejnerů by z nich měl vycházet. Ostatně také svědek , jméno FO, , který se pro žalovanou podílel na stavební přípravě předmětu nájmu, při svém výslechu potvrdil, že asfaltová plocha byla projektována na pohyb kamionů, nikoli tedy pro statické skladování s bodovým zatížením. Lze proto souhlasit s žalovanou v tom, že již z charakteru plochy před nakládacími rampami mělo být žalobkyni zřejmé, že je nemůže bodově a dlouhodobě zatěžovat, neboť tím hrozí deformace AB povrhu. Aniž by bylo nutné se zabývat konkrétním zatížením, jemuž konstrukce plochy čelila, (jež ostatně ani není známé) je k této obecné obezřetnosti dále nutné také přičíst (odborným vyjádřením zmíněný) vliv nedostatečného odvodnění povrhu, zjevně způsobený neprůchodností odvodňovacích žlabů (viz níže ke zjištění v tomto směru). Pokud se totiž povrchová voda dostala do podpovrchových struktur podloží pod zatížením, snížila se tím také jeho únosnost, tedy schopnost přenést bodové zatížení do půdy a naopak se zvýšilo riziko deformace plochy. Byť tedy žalobkyně naříkala nad tím, že konstrukce AB plochy byla špatně provedena a právě k tomu navrhla znalecké posouzení, nebylo nakonec nutné jej provádět, neboť již obecné (obvyklé) vlastnosti plochy, charakterizované odborným vyjádřením, zjevně neumožňovaly její využití žalobkyní prováděným způsobem. Žalovaná přitom netvrdila, že plocha by měla mít zvláštní charakter, který by vytýkané činnosti žalobkyně vyhovoval.

17. S tímto závěrem koresponduje také procesní skutečnost, že žádná z účastnic netvrdila nic o vytnutí vady plochy žalované spočívající v tom, že nevyhovuje skladování kontejnerů, tedy případně (podle názoru žalobkyně) sjednanému účelu nájmu. Pouhá možnost zjištění deformací žalovanou, nebo dokonce samotné zjištění poškozování žalovanou doprovázené výzvami k podkládání stojek, povinnost žalobkyně v tomto směru neeliminuje. Významné tedy zůstávalo, že žalobkyně pokračovala v poškozování plochy, aniž by k tomu měla výslovný souhlas žalované (podle žalované se tak dělo dokonce v rozporu s jejím pokynem podkládat stojky kontejnerů). Docházelo-li ovšem zjevně k poškozování plochy, ať již obvyklou či neobvyklou činností, měla si žalobkyně buď vyžádat souhlas žalované s dalším provozem způsobujícím poškozováním plochy, nebo jí vyzvat k odstranění vady plochy a řešit případnou kompenzaci nemožnosti užívat předmět nájmu ve sjednaném rozsahu, pokud tak sjednáno bylo.

18. Lze tak uzavřít, že pokud žalobkyně užívala AB plochu k účelu, k němuž zjevně nebyla určena a současně pokračovala v tomto užívání, přestože musela zjistit (již pohledem zřejmé) poškozování plochy, nejde o předvídané běžné opotřebení předmětu nájmu, nýbrž o jeho poškození porušením právní povinnosti (§ 665 odst. 1 OZ64), za které žalobkyně žalované odpovídala.

19. Shrneme-li výše uvedené, pak pokud by žalovaná prokázala rozsah tvrzeného poškození a výši obvyklých nákladů na jejich opravu, pak mohla použít složenou jistotu v souladu s čl. 4.7 smlouvy účastnic k tomuto účelu. Ohledně ceny oprav je ovšem nutné doplnit, že se nejedná o obecnou náhradu škody posuzované podle § 373 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do konce roku 2013, ve spojení s § 3079 OZ, nebo podle § 2894 a násl. OZ (podle doby vniku škody), ale ani o zápočet pohledávek (na nějž odkazovala žalobkyně), nýbrž o zvláštní postup podle ujednání smluvních stran. Není proto nutné řešit hodnotu věci před a po poškození, ale jen výši nákladů vynaložených na opravy zaviněné nájemcem či uvedení do původního stavu s přihlédnutím k běžnému opotřebení (viz také čl. 5.13 odstavec druhý a 5.14 smlouvy). Z podstaty věci by pak tyto náklady měly být obvyklé, neboť bez limitů obvyklosti jistě nelze vynakládat jakékoli částky ke sjednanému účelu. Z tohoto pohledu je nevýznamná námitka žalobkyně o tom, že žalovaná zlepšila kvalitu plochy. Důležité je totiž jen to, za jakou částku bylo možné plochu v původní kvalitě obnovit. Jestliže by za tyto peníze nakonec vznikla plocha kvalitnější, pak jde jen o důsledek dobré správy majetku žalované (vyjádřené příslušným ujednáním v nájemní smlouvě). Pokud by byla výše nákladů vázána na proplácení faktur za činnosti provedené externími dodavateli v daném místě a čase, lze vycházet z toho, že jde o náklady obvyklé, neboť z žádných dalších indicií není zjevná nepřiměřenost uváděných částek. Případné zpochybnění tohoto závěru uvedením tvrzení o jiných nákladech a jejich prokázání tížilo žalobkyni. Ta však v tomto směru nic významného nenamítala.

20. Dokazováním soud zjistil poškození předmětu nájmu, odpovídající tvrzením žalované. Zjištění soudu vycházelo jednak ze zápisu o předání předmětu nájmu podepsaného oběma smluvními stranami, fotografiemi příslušných poškozených částí, které korespondovaly se zápisem a zejména z výslechu svědka , jméno FO, , který předmět nájmu dobře znal a v době předání viděl. Ostatně ani žalobkyně nerozporovala rozsah tohoto poškození s výjimkou asfaltové plochy, betonové dlažby a délky odvodňovacích žlabů. Jak svědek , jméno FO, vysvětlil, bylo nakonec nutné vyměnit odvodňovací žlaby v celé uváděné délce, neboť v době opravy již původní typ nebyl obchodně k dispozici a nebylo tedy možné napojit opravovanou část odvodnění do té stávající. Výměna dlažby za levnější AB povrch také nebyla k újmě žalobkyně, byť jde o náhradu za jinou plochu povrhu. Proto soud neměl pochybnosti o nutnosti opravy v rozsahu provedené žalovanou.

21. Takto soud zjistil uváděné poškození haly s vestavbou se sádrokartonovým obkladem a skladu nárazy vysokozdvižným vozíkem či jiným zařízením, vytrhání a rozdrcení betonové dlažby v uváděném rozsahu, nefunkčnost odvodnění systémem acodrain způsobený rozlámáním (zřejmě od stojek kontejnerů) a ve zbytku ucpaný výrobním odpadem žalobkyně v uváděném rozsahu a poškození AB povrhu bodovým proděravěním a zvlněním v uváděném rozsahu. Oprava AB povrchu byla podle svědka , jméno FO, nakonec provedena jen v ploše 70 m (délka) na 11 m (šířka), odpovídající rozměrově šířce jednoho kontejneru před rampami, které žalobkyně užívala, ačkoli poškození bylo plošně rozsáhlejší, byť mírnější, což bylo z fotografií také zřejmé.

22. Skutkové námitky žalobkyně o nesprávném umístění odvodnění před vykládacími rampami vyvrátily fotografie poškození, které naopak potvrzují závěr žalované o tom, že při využití ramp k vykládce či nakládce kamionem nemohlo, s ohledem na blízkost odvodnění u rampy, k zatížení odvodnění vůbec dojít. Zjištěné poškození tedy bylo zjevně způsobeno jinak, a to stojkami podkladní konstrukce kontejneru, umístěného vedle rampy a na odvodnění dlouhodobě, jak ostatně z fotografií předložených žalovanou také vyplývá.

23. Soud z žalovanou předložených faktur zjistil také vynaložení uváděných částek na opravy uvedeného poškození. Do částek nákladů vynaložených na opravy uplatněného poškození nelze zahrnout jen odvoz demontovaných světel 11 365 Kč s příslušnou daní z přidané hodnoty, neboť nebylo tvrzeno, že by světla byla jakkoli dotčena činností žalobkyně. Naopak výmalba stěn v celé ploše jistě byla nezbytná ke sladění povrhu celé stěny s opravovanou plochou a náklady na výmalbu by tak jako tak podle smlouvy (čl. 5.3 a 5.4) tížily žalobkyni.

24. Jestliže tedy žalovaná na opravy vynaložila celkem částku 1 613 278 Kč, přičemž jen částka 1 599 526,35 Kč (1 613 278 – (11 365 * 1,21) odpovídá právu žalované použít jistotu žalobkyně k opravám, jednala v souladu se smlouvou účastnic. Pokud totiž zbytek použité jistoty v korunách 35 902,35 Kč (zjištěný rozdílem celkové použité částky 1 599 526,35 a žalované nevrácené části 1 563 624) vydělíme nevrácenou částí jistiny 887,80 EUR, je takto zjištěný kurz 1 EUR : 40,44 Kč jistě ve prospěch žalobkyně. Žalovaná tedy musela dokonce i tak část oprav přičitatelných žalobkyni platit ze svých prostředků a celou jistotu na potřebné činnosti tedy ani nevyčerpala.

25. Soud proto výrokem I. zamítl žalobu na zaplacení žalovaných jistin zamítl jako nedůvodnou, když soudem nebyla zjištěna (právní) povinnost žalované k jejich placení. Stejným výrokem byla zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení, když nebylo zjištěno prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ.

26. Výrokem II. soud podle § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení, potřebných k bránění svého práva před soudem.

27. Žalovaná vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za devět úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis odporu proti platebnímu rozkazu s odůvodněním, 3. – 6. účast na jednáních před soudem ve dnech 4. října 2021, 3. dubna a 4. září 2023 a 9. září 2024), 7. – 9. sepis vyjádření ze dne 20. září a 10. listopadu 2023 a 4. září 2024 k výzvě soudu reagující na vývoj procesní situace) po 14 660 Kč (k odůvodnění tarifní hodnoty viz usnesení ze dne 29. září 2022, čj. 15 C 260/2020-261) podle §§ 7 a 11 advokátního tarifu, tj. celkem na odměně 131 940 Kč; na provozní výdaje zástupce žalované v paušální výši po 300 Kč za tyto úkony právní služby, a to podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), celkem tedy na této paušální náhradě 2 700 Kč; na náhradu 2 400 Kč za promeškaný čas strávený podzástupkyní žalované cestou ze svého sídla v čase 3 hodiny na jedné cestě k výše uvedeným čtyřem jednáním před soudem, která odpovídá § 14 odst. 1 a odst. 3 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; na hotové výdaje spojené s cestou podzástupkyně žalované osobním motorovým vozidlem ze svého sídla k výše uvedeným čtyřem jednáním před soudem na trase celkem 360 km dlouhé, a to dne 4. října 2021 v částce 2 132,35 Kč, dne 3. dubna 2023 v částce 2 761,06 Kč, dne 4. září 2023 v částce 2 565,50 Kč a dne 9. září 2024 v částce 2 796,19 Kč, která odpovídá § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 5,6 l NM a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 vyhlášky č. 398/2023 Sb., celkem tedy hotové výdaje 10 255,10 Kč; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty; zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

28. Celkem se tedy jedná o náklady 178 228 Kč, které je žalobkyně povinna žalované nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

29. Další náklady, které žalovaná žádala nahradit nebyly soudem hodnoceny jako účelně vynaložené, neboť se týkaly sepisu podání, jež měla již být součástí zohledněných vyjádření, či měla být přednesena před soudem (jde o podání ze dne 3. listopadu 2021 a 14. října 2022), anebo bylo učiněno bez výzvy soudu, tedy pro vedení řízení nepotřebné (podání ze dne 31. srpna 2023, opakované při následném jednání před soudem). Žalobkyni tedy ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ nelze uložit povinnost je nahrazovat.