15 C 262/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , okres obec o zaplacení 1 849 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 827 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za období od 23. října 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 222 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 22 Kč za období od 23. října 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 912 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 23. října 2020, ve znění doplnění žaloby ze dne 6. ledna tr., na zaplacení částky 2 049 Kč. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného 1 849 Kč, žalovaného za období od 3. července do 21. října 2019 a poplatek 200 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úrok z prodlení z uvedeného pojistného za období od 23. října 2019 do zaplacení. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne [datum] účastníci pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [registrační značka], [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], a pojištění asistence s počátkem pojištění od sjednání smlouvy na dobu neurčitou, s ročním pojistným 6 108 Kč, které bylo splatné čtvrtletně, vždy k 19. dni 1., 4., 7. a 10. měsíce každého roku po 1 527 Kč. Pojistné nebylo žalovaným zaplaceno právě za žalované období. Ohledně žalovaného poplatku, který označila také jako náklady na/za upomínání, žalobkyně pouze uvedla odkaz na smluvní ujednání a na čl. 4 odst. 10 všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel [číslo] [číslo]. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla dále blíže vysvětlena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 14. července tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani jejich zástupců, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.

3. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla skutečně v den uváděný žalobkyní uzavřena výše uvedená smlouva, ovšem na místě pojistitele společností [právnická osoba], [IČO], která obsahovala ujednání o tvrzeném pojištění. Sjednáno bylo pojistné ve výši uváděné žalobkyní, které mělo být placeno v uváděných dnech. Protože žalobkyně poukazovala na převod pojistného kmene pojistitele na žalobkyni a toto své tvrzené také prokázal a příslušným notářským zápisem, neměla tato odchylka od skutkových tvrzení (ohledně účastníků smlouvy) na rozhodnutí vliv. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že žalovaný byl ve smlouvě označen jako pojistník.

4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatek, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).

5. Žalobkyně právně hodnotila, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva. Uvedené ujednání účastníků by tedy bylo nutné hodnotit jako pojistnou smlouvu, jejíž režim se řídil ve vztahu k pojištění odpovědnosti ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ohledně dalšího pojištění a ve věcech neupravených uvedeným zákonem dále ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“).

6. Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné do doby zániku pojištění, resp. do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo, stalo-li se tak dříve, než uplynula sjednaná doba (§ 13 odst. 2 ZPOPV). Doba pro placení pojistného byla účastníky sjednána v souladu s § 2783 odst. 1 OZ. Za žalované období tedy mělo být zaplaceno žalované pojistné v částce 1 527 Kč do 3. července 2019 a zbytek do 3. října 2019.

7. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalované období v poměrné výši je tedy důvodný. Poměrnému pojistnému ovšem odpovídá jen částka 1 827 Kč. Za období od 3. července do 2. října 2019 jde o částku 1 527 Kč ve zbytku jde o 18 dní, počítaných z ročního pojistného 6 108 Kč podle vzorce 6 108/365. Není totiž jasný důvod, pro který by mělo být denní pojistné zjišťováno jen z podílu 360 dní, jak počítala žalobkyně, když kalendářní rok má právě 365 dní.

8. Aktivní legitimace žalobkyně vychází z § 105b odst. 1 věty první zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, s ohledem na převod pojistného kmene, obsahujícího také předmětné pojištění, žalobkyni.

9. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť tato část pojistného nebyla zaplacena ve sjednané lhůtě (§ 1958 odst. 1 OZ). Soud proto žalobě výrokem I. v tomto rozsahu vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

10. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu na zaplacení zbytku pojistného 22 Kč s úrokem z prodlení z této částky. Nebylo-li totiž zjištěno prodlení s placením, nenáleží žalobkyni ani právo na placení úrok z prodlení ve smyslu § 1970 OZ.

11. Stejným výrokem soud zamítl také žalobu na placení poplatku 200 Kč, neboť žalobkyně nevysvětlila, na jakém skutkovém základě by žalovaný byl povinen tuto částku žalobkyni platit. Pokud snad žalobkyně nárok na zaplacení této částky žalobkyně opírala o přílohu smlouvy účastníků pak je zřejmé, že žalovaná povinnost by vznikla jen tehdy, pokud by se žalovaný k placení poplatku výslovně zavázal, tedy pokud by s existencí této své povinnosti vyslovil souhlas ve smyslu § 1817 OZ. To však žalobkyní tvrzeno nebylo. Vztah účastníků je totiž nutné hodnotit jako spotřebitelský, neboť žalobkyně v něm vystupovala jako podnikatel, zatímco u žalovaného souvislost s podnikáním nebyla tvrzena ani zjištěna (viz §§ 419, 420 a 1810 OZ). Pojistné podmínky navíc podle rozumného očekávání průměrného spotřebitele měly v souladu s § 2774 odst. 1 OZ nastavit jen podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění, specifikovat pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost. Jestliže tedy žalobkyně skryla do tohoto vedlejšího dokumentu, jímž se mělo ujednání smluvních stran řídit, ustanovení o odkazu na další přílohový dokument, který teprve zakotvil další platební povinnost žalovaného, pak se ve smyslu § 1817 OZ jedná o zakázané jednání, k němuž se podle § 1812 odst. 2 OZ nepřihlíží.

12. Pokud snad měla částka 200 Kč představovat náhradu nákladů vymáhání nezaplaceného pojistného, jak by se z hodnocení žalobkyně také mohlo jevit, pak žalobkyně ohledně tohoto hmotněprávního příslušenství žalované pohledávky (§ 513 OZ) v rozporu s § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ netvrdila, o jaké konkrétní náklady se mělo jednat a v rozporu s § 120 odst. 1 věta první OSŘ v tomto směru neoznačila žádné důkazy. Ani z tohoto pohledu tak žaloba na zaplacení částky 200 Kč nemohla být úspěšná.

13. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 1 827 Kč s běžícím příslušenstvím, jež v kapitalizované výši v den vyhlášení rozsudku činilo 315,85 Kč a žalovaný byl procesně úspěšný v částce 200 Kč s běžícím příslušenstvím, jež v kapitalizované výši v den vyhlášení rozsudku činilo 3,80 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 2 368,65 Kč činila ~ 90,5 % a míra procesního úspěchu žalovaného ~ 9,5 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 81 %.

14. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po 200 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů (původního) zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. Celkem tedy žádala nahradit částku 1 489 Kč.

15. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu svého (původního) zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje (původního) zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 po 100 Kč a odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad (původního) zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

16. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 912 Kč (~ 81 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

17. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupkyně žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. V daném případě je totiž zřejmé, že tyto případně (nebyla totiž doložena jejich platba) vynaložené náklady nebyly účelné ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ s ohledem na postavení žalobkyně, jako společnosti, zabývající se poskytováním pojištění a inkasováním pojistného, v jejíchž možnostech jistě je vyzvat své dlužníky k placení jejich dluhů s upozorněním na možné osudní vymáhání pohledávky. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.