15 C 263/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , okres město anonymizováno proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášen k pobytu na adrese ohlašovny adresa ohlašovny územní celek o zaplacení 6 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za období od 15. listopadu 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za období od 15. listopadu 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 2 892 Kč.</b> Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty 6,5 tis. Kč, uplatněný formou návrhu na vydání platebního rozkazu, podaného ke zdejšímu soudu dne 14. prosince 2020. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] které bylo ukončeno dne 31. srpna 2019. Žalovaný měl podle čl. 4 zvláštních podmínek povinnost vrátit pronajatá technická zařízení, a to [název a typ zařízení] [anonymizována dvě slova] sériové číslo [číslo] a přístupová karta [číslo]. Tuto povinnost nesplnil a žalobkyni tak podle smlouvy vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty 5 tis. Kč za nevrácení [zařízení] [anonymizováno] a 1,5 tis. Kč za nevrácení přístupové karty. K vrácení zařízení byl žalovaný marně vyzván poprvé dne 10. října 2019 a k zaplacení smluvních pokut dne 4.- listopadu 2020 se lhůtou do 14. listopadu 2020. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s placením smluvní pokuty, byl vedle jistiny stejnou žalobou žalován také úrok z prodlení podle výroků I. a II. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, nařízenému k projednání věci na den 20. září tr., se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze strana žalující svou neúčast předem omluvila. Před samotným projednáním věci se soud dále zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil (nakonec i s přihlédnutím k výsledku řízení), že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 větě první OSŘ. Po provedeném dokazování soud podané žalobě mohl vyhovět jen z části, neboť z provedeného dokazování sice zjistil předání předmětných věcí žalovanému dne 21. února 2019 (v písemnosti zjevně chybně uveden rok 2018, ačkoli odkazuje na smlouvu ze dne [datum]), avšak ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě se týkalo jen částky 5 tis. Kč za půjčené koncové zařízení, nikoli již však v částce 1,5 tis. Kč za nevrácení přístupové karty do tohoto zařízení. Sodu současně vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný žalované smluvní pokuty nezaplatil, neboť žalovaný nesplnil svou procesní povinnost podle § 101 odst. 1 OSŘ k tvrzení a prokazování opaku negativní skutečnosti. Ze skutkových tvrzení se tedy zřejmě mělo podávat (když výslovně to nebylo uvedeno), že žalobkyně poskytla žalovanému předmětné věci na dobu poskytování sjednaných služeb s tím, že žalovaný se měl zavázat je poté žalobkyni vrátit. Protože tuto svou smluvní povinnost, která byla utvrzena podle § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), žalovaný nesplnil, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu v částce 5 tis. Kč. Protože tak neučinil ve lhůtě stanovené věřitelkou ve smyslu § 1958 OZ, dostal se do prodlení s plněním peněžité povinnosti a je tak vedle toho podle § 1970 OZ povinen zaplatit žalobkyni z této částky také úrok z prodlení, jehož žalovaná výše nepřevyšuje zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak v této části žalobě výrokem I. vyhověl. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku zamítl pro neunesení důkazního břemene (§ 120 odst. 1 OSŘ), když na jednání nepřítomnou žalobkyni nebylo možné vyzvat ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ k označení dalších důkazů, potřebných k prokázání tvrzení ohledně částky 1,5 tis. Kč. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. Žalobkyně byla procesně úspěšná v poměru 77 % a žalovaný v poměru 23 %. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady potřebné k uplatnění jejího práva před soudem v poměru 54 %. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměnu svého zástupce v částkách po 1 500 Kč za každý ze dvou blíže nespecifikovaných úkonů právní služby a v částce 750 Kč za výzvu. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony po 300 Kč a náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 1 000 Kč. Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz) podle advokátního tarifu za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 1 500 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za tyto zohledněné úkony právní služby po 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to opět v souladu se závěry, vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu České republiky, tentokráte například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001. Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem se jedná o částku 5 356 Kč. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobkyni z těchto nákladů částku 2 892 Kč (poměr ~ 54 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající zřejmě ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Takto případně vynaložené (neboť nebylo doloženo jejich zaplacení) náklady bylo totiž nutné hodnotit jako neúčelné s ohledem na předmět podnikatelské činnosti žalobkyně, která se zabývá inkasováním cena za poskytované služby. V možnostech žalobkyně jistě je vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů s upozorněním na možné soudní vymáhání pohledávky. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, č. j. 25 Co 192/2016-62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, č. j. 25 Co 208/2017-94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, č. j. 25 Co 445/2015-55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, č. j. 25 Co 427/2015-47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.