15 C 269/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr: Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul . titul titul . jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášen k trvalému pobytu na adrese ohlašovny adresa ohlašovny územní celek o zaplacení 5 557,33 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 676,34 Kč a částku 4 804,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 676,34 Kč za období od 17. do 21. května 2019 a z částky 5 481,21 Kč za období od 22. května 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 9,39 Kč, částky 66,73 Kč a částky 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 9,39 Kč za období od 17. do 21. května 2019 a z částky 76,12 Kč za období od 22. května 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 968 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byla žaloba na zaplacení částky 5 557,33 Kč s úrokem z prodlení, podaná ke zdejšímu soudu formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 27. listopadu 2020. Částka 5 557,33 Kč představovala jednak nedoplatek pojistného ve výši 685,73 Kč ze smlouvy [číslo] za 111 dnů v období od 25. ledna do 15. května 2019, nedoplatek pojistného ve výši 4 871,60 Kč ze smlouvy [číslo] za 114 dnů v období od 27. ledna do 20. května 2019 a dva poplatky po 200 Kč za zaslání upomínky dlužného pojistného. Podle žalobkyně se žalovaný k placení pojistného měl zavázat ve dvou smlouvách, které uzavřel s žalobkyní. První smlouva byla popsána jako [název smlouvy] [anonymizována čtyři slova] [číslo] s počátkem pojištění od 25. ledna 2019. Ve smlouvě se žalovaný měl zavázat platit roční pojistné 2 224 Kč, a to ve čtvrtletních splátkách vždy k 25. dni 1., 4., 7. a 10. měsíce kalendářního roku. Druhá smlouva byla popsána jako [název smlouvy] [anonymizována čtyři slova] [číslo] o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [značka automobilu], [registrační značka], s počátkem pojištění od 25. ledna 2019. Ve smlouvě se žalovaný měl zavázat platit roční pojistné 15 384, a to v měsíčních splátkách vždy k 27. dni každého měsíce kalendářního roku. Nedoplatky pojistného žalobkyně spočítala tak, že roční pojistné vydělila podílem 360 a výsledek vynásobila počtem dnů, za které nebylo pojistné žalovaným zaplaceno. Poplatky po 200 Kč byly dále charakterizovány jako náklady spojené s uplatněním pohledávky podle sazebníku poplatků, který tvoří nedílnou součást příslušné smlouvy a jako hmotněprávní příslušenství nedoplatků pojistného byly také žalovány. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla zdůvodněna.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil k nařízenému jednání, když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena.

3. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil (nakonec i s přihlédnutím k výsledku řízení), že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 větě první OSŘ.

4. Na základě dokazování soud zjistil skutkový základ uváděný žalobkyní, byť v podrobnostech odlišný. Soud tedy zjistil, že mezi účastníky byly sjednány uváděné smlouvy, smlouva [číslo] ovšem obsahovala nejen ujednání o pojištění odpovědnosti, ale také o havarijním pojištění uváděného vozidla, to vše právě za pojistné 15 384 Kč ročně. Pojištění bylo sjednáno také pro dobu, za kterou se žalobkyně pojistného domáhala. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, ani žalované poplatky - náhrady nákladů za upomínání, když žalovaný neuváděl tvrzení o opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).

5. Shora uvedená ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistné smlouvy, jejíž režim se řídil ohledně odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ustanovením § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ohledně dalšího pojištění a ve věcech neupravených uvedeným zákonem dále ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Z příslušné smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné do doby zániku pojištění. Doba pro placení pojistného se řídila ujednáním smluvních stran v souladu s ustanovením § 2783 odst. 1 OZ.

6. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovaná období v poměrné výši je tedy důvodný. Poměrnému pojistnému ovšem odpovídá jen částka 676,34 Kč ze smlouvy [číslo] částka 4 804,87 Kč ze smlouvy [číslo]. Není totiž jasný důvod, pro který by mělo být denní pojistné zjišťováno jen z podílu 360 dní, jak počítala žalobkyně, když kalendářní rok má dní 365. Žaloba na zaplacení těchto částek je tedy důvodná.

7. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný úrok z prodlení, považuje soud v souladu s uvedenými právními předpisy za úrok z prodlení zákonný.

8. Ze všech shora uvedených zjištění a právních hodnocení soud žalobě na zaplacení pojistného v uvedeném rozsahu s úrokovým příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. Lhůta pro plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem II. pak byla žaloba na placení pojistného ve zbytku zamítnuta jako nedůvodná, neboť žalobkyně nevysvětlila skutkové důvody, které by odůvodnily stanovení poměrného pojistného v žalované výši.

9. Výrokem II. soud také zamítl žalobu na zaplacení zjevně paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného po 200 Kč, neboť nezjistil, že by došlo k ujednání o takové platbě. Jestliže totiž žalobkyně nárok na placení opírala o přílohu smlouvy účastníků pak je zřejmé, že žalovaná povinnost by vznikla jen tehdy, pokud by se žalovaný k placení poplatku výslovně zavázal, tedy pokud by s existencí této své povinnosti vyslovil souhlas ve smyslu § 1817 OZ. To však žalobkyní tvrzeno nebylo. Vztah účastníků je totiž nutné hodnotit jako spotřebitelský, neboť žalobkyně v něm vystupovala jako podnikatel, zatímco u žalovaného souvislost s podnikáním nebyla tvrzena ani zjištěna (viz §§ 419, 420 a 1810 OZ). K vázanosti sazebníku v žalobkyní uváděném směru se proto nepřihlíží v souladu s § 1812 odst. 2 OZ.

10. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částkám 676,34 Kč a 4 804,87 Kč a úroku z prodlení, který v době vyhlášení rozsudku dosáhl částek 90 haléřů českých a 1 147,90 Kč, celkem tedy 6 630,01 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ve vztahu k částkám 9,39 Kč, 66,73 Kč a 400 Kč a úroku z prodlení, který v době vyhlášení rozsudku dosáhl částek 1 haléř český a 15,94 Kč, celkem tedy 492,07 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 7 122,08 Kč činila přibližně 93 % a míra procesního úspěchu žalovaného přibližně 7 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 86 %.

11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po 1 500 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony po 300 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty.

12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ náklady na: soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč (v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001) a na náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

13. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 968 Kč (~ 86 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

14. Další případně vynaložené (neboť nebylo doloženo zaplacení) náklady za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění učiněné před zahájením řízení, nelze hodnotit jako účelně vynaložené. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je totiž poskytování pojištění a inkasování pojistného a proto jistě je v jejích možnostech vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů s upozorněním na možné soudní vymáhání pohledávek. Žalovanému proto ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ nelze uložit takové náklady nahrazovat. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.

15. Nakonec je, s ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení, nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018 část občanskoprávní a obchodní, dostupném na https://www.fulsoft.cz/33/53-2018-sb-rozh-uniqueidOhwOuzC33qe_hFd_-jrpTj2qk2bXruFjmjgpDIsxw-qVdaLTRYHm) nedošlo při činnosti advokátního zástupce žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti tohoto zástupce na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení pohledávek ze smluv o pojištění v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, výší pojistného a poplatku, splatností a pochopitelně s ohledem na různé plnění platebních povinností žalovanými i žalovanou částkou. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné. Soud připouští, že žalobkyně je účastníkem i dalších soudních sporů, které se od věci projednávané v nadepsaném řízení liší. To samo však zjevně nemůže způsobit aplikaci jiné procesní úpravy náhrady nákladů tohoto řízení.