15 C 27/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , titul , IČO advokátem sídlem tamtéž proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15 966 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 676 Kč a částku 6 687 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 676 Kč za období od 9. dubna do 9. října 2016 a z částky 8 363 Kč za období od 10. října 2016 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 7 603 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 012,79 Kč za období od 9. dubna do 9. října 2016 a z částky 3 325,79 Kč za období od 10. října 2016 do zaplacení.</b> <b>III. Soud zastavuje řízení o žalobě na placení úroku v částkách 2 889,26 Kč a 6 114,49 Kč a v poměru 20,98 % z částky 3 688,79 Kč za období od 7. prosince 2019 do zaplacení a 23,72 % z částky 8 000 Kč za období od 7. prosince 2019 do zaplacení.</b> <b>IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. října 2020, na zaplacení částky 15 966 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácené půjčky v částkách 3 688,79 Kč a 8 000 Kč (obojí žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacených úhrad (poplatků), a to za hotovostní inkaso splátek v částkách 857,21 Kč a 2 593,13 Kč a za administrativní činnost v částce 826,87 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroků podle výroku III. a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z nevrácené půjčky 3 688,79 Kč za období od 9. dubna 2016 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 6. prosince 2019 v částce 1 102,83 Kč a z nevrácené půjčky 8 tis. Kč za období od 3. října 2016 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 6. prosince 2019, a to v částce 2 062,59 Kč. Platební povinnosti žalované ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky 3 688,79 Kč, poplatku v částce 857,21 Kč a úroku 2 889 Kč a 20,98 % dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], (dále jen„ úvěrující“) a žalovanou. Platební povinnosti žalované ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky 8 tis. Kč, poplatkům 2 593,13 Kč a 826,87 Kč a úroku 6 114,49 Kč a 23,72 % dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi úvěrující a žalovanou. Na základě smlouvy ze dne [datum] měla úvěrující poskytnout žalované 6 tis. Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatil úvěrující dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 546 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. To vše měla žalovaná splácet ve 43 týdenních (sedmidenních) splátkách po 222 Kč do 1. dubna 2016. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalované 8 tis. Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatil úvěrující dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 240 Kč do 2. října 2016. Žalovaná však úvěrující dosud nezaplatila žalované částky jistiny, poplatků a úroku v žalované výši podle výroku III. z nevrácených půjček. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácených půjček. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 14. října tr. K jednání se nedostavila žádná z účastnic, jen zástupce (resp. podzástupkyně) žalobkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla omluvena. Při tomto jednání vzala žalobkyně žalobu zpět v části, jíž se domáhala zaplacení poměrného úroku, tedy i úroku kapitalizovaného z poměrné části jistiny. Výrokem III. proto soud řízení zastavil v rozsahu zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“).

3. Dokazováním soud zjistil, že došlo k uzavření uváděných smluv. Jejich podpisem žalovaná stvrdila převzetí peněz v částkách 6 tis. Kč a 8 tis. Kč a zavázala se je vrátit úvěrující a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

4. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelem dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze (s možnou výjimkou skutečných nákladů spojených s inkasem splátek) běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť v příslušném řízení vystupovala na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši dosahuje téměř 60 % čerpaných peněz u první smlouvy a téměř 75 % u druhé smlouvy, což představuje roční úrok téměř 98 % u první ze smluv a 90 % u druhé smlouvy. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom představuje více než šestinásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže).

5. Vysvětlení žalobkyně, odkazující obecně na úkony spojené se zavedením žalované do systému úvěrující, zaslání uvítacího dopisu v každém z případů sjednání smlouvy, vedením účtu se splácením, telefonáty atd. jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Je proto nutné je vždy posuzovat jako úrokové zatížení dlužníka, zde žalované. Výjimkou by mohlo být ujednání o placení poplatku za hotovostní inkaso splátek, které by bylo placenou skutečně poskytovanou nadstandardní službou pro žalovanou. I zde jde ovšem jen paušalizaci, neboť úvěrující zjevně vznikají v podstatě stejné náklady při inkasování splátek ve výši 222 Kč (u první smlouvy) nebo 240 Kč (u druhé smlouvy) a přesto byl tento poplatek v těchto případech stanoven na 1800 Kč a 3 200 Kč. Navíc nebylo žalobkyní nijak zohledněno, že žalovaná měla přestat splácet od 15. resp. od 19. ledna 2016, tedy u druhé smlouvy ještě před polovinou sjednané doby splácení. Služba jí tedy zjevně nebyla poskytována a přesto bylo žádáno její plné zaplacení. I v tomto případě proto jde bezpochyby jen o úrokové zatížení poskytovaných peněz.

6. Soud tedy posoudil předložené smlouvy jako platně uzavřené smlouvy o úvěru, jejichž režim podléhá § 2395 a násl. OZ Smlouvy jsou ovšem neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout též částky odpovídající shora uvedeným„ poplatkům“, které jsou pouze fiktivní a představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku). Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů se od března do srpna 2015 pohybovala od 13,3 do 13,6 % ročně (Zpráva o vývoji finančního trhu v roce 2015, zveřejněná na webových stránkách Ministerstva financí). Protože jde o neplatnost zapříčiněnou toliko nezákonným množstevním rozsahem (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, které poskytují úvěrující banky v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 13,6 % ročně u první ze smluv a 13,3 % u druhé smlouvy. To znamená, že pokud úvěrující podle první smlouvy poskytla žalované úvěr 6 000 Kč na dobu 43 týdny za korigovaný úrok 13,6 % ročně, měla žalovaná úvěrující vrátit 6 676 Kč. Pokud tedy podle žalobních tvrzení na tyto své závazky uhradila žalovaná celkem 5 000 Kč, byl tak zcela zaplacen úrok, neboť při nedostatku tvrzení o započítávání plateb bylo plněno primárně na něj podle § 1932 odst. 1 OZ. K placení tedy zbývá toliko částka 1 676 Kč odpovídající nesplacené jistině. Pokud úvěrující podle druhé smlouvy poskytla žalované úvěr 8 000 Kč na dobu 58 týdnů za korigovaný úrok 13,3 % ročně, měla žalovaná úvěrující vrátit 9 187 Kč, přičemž při celkové úhradě 2 500 Kč, tak byl opět uhrazen zcela úrok a k placení proto zbývá částka 6 687 Kč odpovídající nesplacené jistině.

7. Jen ohledně těchto částek proto soud výrokem I. uložil žalované povinnost k placení, včetně úroku z prodlení z těchto částek v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož výše odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl. Zamítnutí se týkalo také části úroku z prodlení z nedůvodně žalované jistiny, neboť nebylo zjištěno prodlení žalované s jejím placením.

8. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. K procesnímu úspěchu žalované je nutno ve smyslu § 146 odst. 2 OSŘ připočítat také část předmětu řízení, ohledně nějž byla žaloba vzata zpět bez zavinění žalované. Při tomto součtu (včetně příslušenství) je zřejmé, že převážně procesně úspěšná byla žalovaná. Protože však žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na jejich náhradu žádné z účastnic.