15 C 278/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem titul jméno příjmení , IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 4 140 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 4 140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 6 409 Kč za období od 28. července 2021 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 3. srpna 2021, ve znění doplnění učiněného podáním ze dne 26. srpna 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 409 Kč jakožto nedoplatku sumy pohledávek složených z nevráceného úvěru (žalobkyní označeno jako nesplacená jistina) v částce 4 540 Kč, smluvní pokuty 2 269 Kč a paušální náhrady za upomínání v částce 100 Kč, z níž byla odečtena platba žalovaného ve výši 500 Kč. Stejnou žalobou se dále domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení podle výroku

I. Platební povinnosti žalovaného dovozovala žalobkyně ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] [anonymizováno] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ úvěrující“). Na základě této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalovanému úvěr 8 tis. Kč, který se žalovaný měl zavázat splatit a zaplatit dále 1 840 Kč do 8. září 2019. Úvěr měl být žalovanému poskytnut při podpisu písemné smlouvy. Žalovaný však svou povinnosti nesplnil. S ohledem na prodlení s placením vznikla žalovanému dále podle této smlouvy povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a platit paušální náhradu nákladů spojených s upomínáním. Pohledávky úvěrující ze smlouvy měly být postoupeny žalobkyni smlouvou ze dne [datum], což mělo být žalovanému oznámeno. Žalovaný měl s žalobkyní uzavřít dne [datum] písemnou dohodu o uznání dluhu, v níž měl uznat svůj výše uvedený dluh co do důvodu a jeho výše a zavázat se jej zaplatit ve 14 měsíčních splátkách. To neučinil v rozsahu žalované částky. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. září 2021, čj. 15 C 278/2021-43, byla žaloba odmítnuta v části, týkající se smluvní pokuty 2 269 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 11. května tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně a její zástupce svou neúčast předem omluvili. Protože žalovaný neuznal žalovaný nárok, neučinil nesporným skutková tvrzení žalobkyně, ani nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, bylo nezbytné prokázat skutečnosti, tvrzené žalobkyní. Ustanovení § 79 odst. 1 a § 120 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) totiž ukládá účastníkům povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud nemůže před právním hodnocením vycházet jen ze skutkových tvrzení jednoho z účastníků občanského soudního řízení, pokud k tomu nejsou splněny zvláštní zákonem předepsané podmínky. Žalobkyni tedy tížila procesní povinnost prokázat tvrzení o sjednání uvedeného závazku, předání uváděných peněz úvěrující žalovanému a sjednání smlouvy o postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. Již poslední tvrzení se však žalobkyni prokázat nepodařilo. Při dokazování totiž soud zjistil, že žalobkyní označené a předložené písemné oznámení o postoupení pohledávek je elektronická písemnost, na níž je zjevně jen doplněno zobrazení vlastnoručního podpisu osoby jednající za původní úvěrující, který lze jako kterékoli jiné vložené zobrazení přenést na kterýkoli jiný elektronický dokument. Nejde tedy o elektronický podpis na písemnosti či zobrazení vlastnoručního podpisu na téže listině. Smlouva o postoupení pohledávek nebyla dokonce nijak podepsána. Podle jejího obsahu se zřejmě jednalo o smluvními stranami neautorizovaný překlad, přičemž originál smlouvy nebyl soudu předložen. Z písemnosti označené jako příloha (zřejmě smlouvy o postoupení pohledávek) navíc nebylo nijak zřejmé, že by se mělo jedna právě o přílohu předmětné smlouvy. Tato písemnost byla vyhotovena v cizím jazyce (odlišným od jednacího jazyka soudu) a její obsah proto nemohl být soudem zjištěn. Soud tedy nezjistil, že by byla sjednána smlouva o postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni a soud proto nemohl právně hodnotit, že žalobkyni svědčí právo na zaplacení žalovaných pohledávek. Již proto bylo nutné žalobu zcela zamítnout pro neunesení důkazního břemene. Soud ovšem nezjistil ani to, že by došlo ke sjednání smlouvy úvěrující s žalovaným, ale ani to, že by došlo k předání peněz, které žalobkyně hodnotila jako úvěr. Samotná smlouva měla být podle žalobkyně podepsána žalovaným. V položce určené pro podpis žalovaného byl ve smlouvě umístěn nečitelný grafický znak. Protože žalobkyně netvrdila takové skutečnosti, z nichž by se mohla dovodit obvyklost nahrazení podpisu žalovaného v písemné smlouvě (potvrzení o převzetí půjčky) mechanickými prostředky, ani to, že by smlouva byla podepsána žalovaným elektronicky (§ 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“)), vycházel soud z toho, že se mělo jednat o vlastnoruční podpis žalovaného. Vlastnoruční podpis znamená, že podepisující osoba opatří listinu svým jménem, vyjádřeným alfabetickým znakem. Lze si představit podpis také jiným grafickým znakem, vyjadřujícím opakovaně stejnou jedinečnost záznamu, který umožňuje identifikaci podpisu s osobou podepisujícího. Tak se například podepisují lidé, kteří neumějí psát. Častěji se však s takovou signaturou lze setkat například v malířském umění. Pokud nejde o alfabetický znak, je právě ona jedinečnost nezbytným předpokladem, jehož naplnění povyšuje znak na podpis. V daném případě z„ podpisu žalovaného“ nelze vyčíst, že se jedná o psaný text jeho jména či příjmení. Soud tak nezjistil žádné skutečnosti, jež by jakkoli spojovaly tento nečitelný grafický znak s osobou žalovaného než ten, že se jeho osobní údaje objevují na formuláři písemné smlouvy. Ten ovšem zjevně vyhotovila úvěrující, nikoli žalovaný. Nelze tedy hovořit o možné identifikaci žalovaného, jako o jediné osobě, která by uváděným grafickým znakem měla písemnost opatřit. Soud proto nedospěl k závěru, že by smlouva, a tedy i potvrzení o převzetí úvěrových peněz, byla podepsána žalovaným. Obdobně soud hodnotil další písemnost, jež měla obsahovat uznání dluhu žalovaným a jeho závazek jej splácet. I zde soud zjistil jen nečitelný grafický znak v místě podpisu uznávajícího, s nímž nebylo možné spojovat jakoukoli souvislost s žalovaným. Z tohoto pohledu je pak již nepodstatný další nesoulad žalobních tvrzení s tímto předloženým důkazem, spočívajícím v tom, že datum podpisu (údajně) žalovaného byl v písemnosti uveden [datum] [anonymizováno], zatímco podle žalobkyně měla být uzavřena již dne [datum]. Protože obě tyto žalobkyní předložené písemnosti nejsou veřejnou listinou, bylo podle § 565 OZ nezbytné, aby žalobkyně prokázala jejich pravost a správnost. To žalobkyně neučinila a proto nelze dospět k závěru o sjednání předmětných smluv (dohod), ale ani o přenechání peněz žalovanému. Ani další žalobkyní označené důkazy totiž takové skutečnosti prokázat nemohly. Jednalo se totiž také o soukromé listiny úvěrující, či žalobkyně, jejichž pravost a zejména správnost zjevně nebyla žalovaným potvrzována. Také z tohoto důvodu bylo nutné žalobu zamítnout proto neunesení důkazního břemene. Na základě výše uvedeného skutkového zjištění a jeho právního hodnocení proto soud výrokem I. žalobu na zaplacení částky 4 140 Kč, představující nevrácený úvěr a paušální náhrady upomínání zamítl pro neunesení důkazního břemene (sjednání smlouvy, předání úvěrových peněz a sjednání smlouvy o postoupení pohledávek). S ohledem na nezjištěné prodlení žalovaného byla výrokem I. zamítnuta také žaloba na zaplacení úroku z prodlení z celé původně žalované jistiny. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.