15 C 299/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, 118 00 Praha zastoupené advokátem jméno zástupce zainteresované osoby., IČO IČO zástupce zainteresované osoby sídlem tamtéž proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 10 670,95 Kč s příslušenstvím a 10 778,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 1 943,99 Kč, 7 562,99 Kč, 814,53 Kč, 2 268,90 Kč, 189,69 Kč a 730,40 Kč.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částek 5 581,36 Kč, 3 528,46 Kč, 4 003,91 Kč, 669,17 Kč, 759,34 Kč, 1 296,17 Kč, 1 470,83 Kč, 2 331,07 Kč, 212,12 Kč, 434 Kč, 434 Kč, 368,84 Kč, 1 292,71 Kč, 660,18 Kč, 1 019,18 Kč, 542,85 Kč a 68,28 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dvěma žalobami doručenými zdejšímu soudu formou návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu dne 12. června 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném jednak 1. vrácení úvěru (žalobkyní označeno také jako jistina) 7 525,35 Kč a zaplacení poplatku 3 528,46 Kč za poskytnutí úvěru, inkasního poplatku 1 296,17 Kč, nákladů 669,17 Kč na vyhodnocení úvěru, smluvní pokuty 3 145,60 Kč (počítáno v poměru 0,1 % denně z částky 7 525,35 Kč za dobu od 24. listopadu 2021 do 16. ledna 2023), účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání 434 Kč spojených s uplatněním pohledávky za dvě osobní návštěvy žalovaného, úroku 368,84 Kč a 1 292,71 Kč (jde o kapitalizaci poměru 15 % z částky 7 525,35 Kč za dobu od 24. listopadu 2021 do 16. ledna 2023) a úroku z prodlení 732,54 Kč (počítáno v zákonné výši z částky 7 525,35 Kč za dobu od 24. listopadu 2021 do 16. ledna 2023) a jednak 2. vrácení úvěru (žalobkyní označeno také jako jistina) 8 297,73 Kč a zaplacení poplatku 4 003,91 Kč za poskytnutí úvěru, inkasního poplatku 1 470,83 Kč, nákladů 759,34 Kč na vyhodnocení úvěru, smluvní pokuty 2 481,02 Kč (počítáno v poměru 0,1 % denně z částky 8 297,73 Kč za dobu od 23. března 2022 do 16. ledna 2023), účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání 434 Kč spojených s uplatněním pohledávky za dvě osobní návštěvy žalovaného, úroku 660,18 Kč a 1 019,60 Kč (jde o kapitalizaci poměru 15 % z částky 8 297,73 Kč za dobu od 23. března 2022 do 16. ledna 2023) a úroku z prodlení 798,68 Kč (počítáno v zákonné výši z částky 8 297,73 Kč za dobu od 23. března 2022 do 16. ledna 2023).

2. Žaloba o skupině pohledávek uvedených pod bodem 1. byla vedena pod sp. zn. 15 C 299/2023 a žaloba o skupině pohledávek vedených pod bodem 2. byla vedena pod sp. zn. spisová značka. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. listopadu 2023, čj. 15 C 299/2023-18, byly obě věci spojeny ke společnému řízení, jež je vedeno pod sp. zn. 15 C 299/2023.

3. K odůvodnění žalob žalobkyně uvedla, že její pohledávky (s výjimkou úroku z prodlení) vychází ze smluv žalovaného se společností právnická osoba., IČO IČO, (dále jen „úvěrující“), podle nichž byl úvěrující předán žalovanému podle smlouvy příslušný úvěr, který se žalovaný měl vždy zavázat vrátit a zaplatit dále kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, to vše ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný úvěry podle smluv nesplácel. V důsledku jeho prodlení vzniklo podle každé smlouvy úvěrující právo na zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky. Žaloby na placení úroku z prodlení nebyly zvláště odůvodněny. Pohledávky úvěrující byly pak postoupeny žalobkyni na základě smlouvy ze dne datum.

4. Pohledávky uvedené pod bodem 1. měly být sjednány ve smlouvě o úvěru č. číslo ze dne datum. Podle ní měl úvěr činit 15 tis. Kč a příslušenství 12 888 Kč. Splátky byly sjednány po 1 992 Kč do 23. listopadu 2021. Žalovaný pak z těchto pohledávek zaplatil 14 500,01 Kč. Pohledávky uvedené pod bodem 2. měly být sjednány ve smlouvě o úvěru č. číslo ze dne datum. Podle ní měl úvěr činit 10 tis. Kč a příslušenství 8 592. Splátky byly sjednány po 1 328 Kč do 22. března 2022. Žalovaný pak z těchto pohledávek zaplatil 3 400,01 Kč. Platby žalovaného byly žalobkyní započítávány tak, že nezaplacené zůstaly jen pohledávky tvořící předmět tohoto řízení.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 17. dubna tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.

6. Po dokazování soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděných smluv o úvěru a povinnostech žalovaného zaplatit úvěrující uváděné platby s výjimkou poměrného úroku. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil převzetí peněz v uváděných částkách. Příslušenství, jež žalobkyně zmínila v absolutní celkové částce, se skládalo z úroku 1 444 Kč, poplatku 7 350 Kč za poskytnutí úvěru, inkasního poplatku 2 700 Kč a nákladů 1 394 Kč na vyhodnocení úvěru ze smlouvy sjednané dne datum a úroku 963 Kč, poplatku 4 900 Kč za poskytnutí úvěru, inkasního poplatku 1 800 Kč a nákladů 929 Kč na vyhodnocení úvěru ze smlouvy sjednané dne datum. Z oznámení o postoupení pohledávek bylo zřejmé, že došlo také k ujednání o postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

7. Soud ovšem nezjistil, že by úvěrující či žalobkyni vznikly náklady na osobní návštěvu žalovaného při vymáhání pohledávky. V této souvislosti žalobkyní k důkazu označený interní výpis žalobkyně je jen soupisem návštěv s datem jejich uskutečnění. Výši jakýchkoli nákladů tedy neprokazuje.

8. Soud nezjistil ani ujednání, v němž by se žalovaný zavázal k placení poměrného úroku. Ostatně žalobkyně ani netvrdila, že by se žalovaný měl k placení poměrného úroku zavázat. Jen odkázala na vyjádření úrokové poměrné sazby ve smlouvě a obecně poukazovala na doktrinární výklad úvěrového závazku. Souladně s tím lze uzavřít, že v žalobkyní odkazované části každé smlouvy jde skutečně jen o vyjádření poměru úrokového zatížení. Závazek se ovšem týkal vždy jen konkrétní částky úroku., tedy 1 444 Kč, resp. 963 Kč podle příslušné smlouvy. Odkaz žalobkyně na komentář k občanskému zákoníku pak není příhodný, neboť v daném případě byla v každé smlouvě sjednána doba úročení (do vrácení úvěru) i výše úroku.

9. Již z těchto důvodů nemohl soud vyhovět žalobám na zaplacení nákladů (zřejmě náhrady již vzniklých nákladů) v částkách 434 Kč a 434 Kč, ani úroků 1 292,71 Kč a 1 019,60 Kč. Žaloba na placení těchto částek byla proto zamítnuta výrokem II. pro neunesení důkazního břemene ohledně náhrady nákladů, jež žalobkyni tížilo podle § 79 odst. 1 a § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) a pro nedůvodnost ohledně poměrného úroku.

10. Ohledně právního hodnocení je nutné předně uvést, že při hodnocení závazkového vztahu věřitelky a žalovaného jako spotřebitelského, je ve smyslu závěrů, vyjádřených v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 23. listopadu 2023 ve věci C-321/22 (Provident Polska) týkajícího se právě smlouvy o spotřebitelském úvěru a ochrany spotřebitele, nutné ujednání úvěrující a žalovaného o poplatcích (včetně nákladů na vyhodnocení úvěru) posoudit jako zneužívající ve smyslu § 1813 OZ. Ukládá totiž spotřebiteli povinnost zaplatit nepřiměřené neúrokové náklady. Protože podle § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) se k takovému ujednání nepřihlíží, zabýval se soud dále jen skutečným úrokovým zatížením žalovaného. Souladně s řešením obdobných případů žalobkyně zdejším soudem (např. sp. zn. 15 C 265/2023, 15 C 260/2023, 15 C 266/2023) pak byly tvrzené platby žalovaného započítávány jen na platně sjednané pohledávky, resp. pohledávky, k nimž bylo možné přihlížet.

11. Soud tedy nepřihlížel k ujednání o poplatcích v částkách 7 350 Kč, 2 700 Kč a 1 394 Kč u smlouvy sjednané dne datum a v částkách 4 900 Kč, 1 800 Kč a 929 Kč u smlouvy sjednané dne datum. Nepřiměřenost této části každého závazku je zjevná s ohledem na poměr úvěrované částky ke službám, poskytovaným úvěrující jako protiplnění, která souvisejí s poskytnutím a správou úvěru. Účelem poplatků přitom nebylo vymezit hlavní předmět smlouvy, ani se netýkaly přiměřenosti ceny nebo odměny ke službám, poskytovaným jako protiplnění. Protože je zneužívající prvek těchto ujednání oddělitelný od zbytku ujednání, může jeho pominutí stačit k obnovení skutečné rovnováhy mezi smluvními stranami. Hodnocení o jen částečné neúčinnosti ujednání vychází z § 576 OZ (obdobně viz závěr, vyjádřený v rozsudku Nejvyšší soudu České republiky ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, rozhodnutí je dostupné na www.nsoud.cz).

12. Soud tedy přihlédl jen k ujednání úvěrující a žalovaného o povinnosti žalovaného vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit úrok v částkách 1 444 Kč a 963 Kč. Jestliže tedy žalovaný měl ze svých povinností podle smlouvy ze dne datum zaplatit úvěrující 15 000 Kč a 1 444 Kč, což splnil v částce 14 500,01 Kč, zbývá mu zaplatit již jen 1 943,99 Kč. Tato částka představuje již jen jistinu pohledávky, tedy nevrácený úvěr, když při nedostatku tvrzení o jiném ujednání je nutné vycházet z ustanovení § 1932 odst. 2 OZ. Stejnou úvahou lze dospět k výši nedoplatku podle smlouvy ze dne datum. Celkem měl žalovaný podle ní zaplatit 10 963 Kč (10 000 + 963). Při započítání jeho plateb 3 400,01 Kč tedy zbývá na jistině úvěru doplatit 7 562,99 Kč. Soud proto žalobám v této části výrokem I. vyhověl, když povinnost k placení vyplývá z § 2395 a násl. OZ. Ve zbytku závazek žalovaného v jistině nevráceného úvěru a úroku zanikl ve smyslu § 1908 OZ.

13. Stejným výrokem vyhověl soud i žalobě na placení úroku z prodlení, ovšem jen ohledně jistiny, s níž se žalovaný ocitl v prodlení s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ. Za dobu od 24. listopadu 2021 do 16. ledna 2023 představuje úrok z prodlení v zákonné výši z 1 943,99 Kč částku 189,69 Kč a za dobu od 23. března 2022 do 16. ledna 2023 z 7 562,99 Kč částku 730,40 Kč. Obdobně soud vyhověl žalobě na placení smluvních pokut, počítaných ovšem jen z příslušné dlužné částky. Podle smlouvy ze dne datum tedy jde o 0,1 % denně z 1 943,99 Kč za dobu od 24. listopadu 2021 do 16. ledna 2023, tedy částku 814,53 Kč a podle smlouvy ze dne datum stejný poměr z 7 562,99 Kč za dobu od 23. března 2022 do 16. ledna 2023, tedy částku 2268,90 Kč.

14. Výrokem II. tedy vedle již zmíněné náhrady hmotněprávních nákladů a poměrného (byť žalobkyní kapitalizovaného) úroku byla jako nedůvodná zamítnuta také žaloba na placení nevráceného úvěru v částkách 5 581,36 Kč a 734,74 Kč, poplatků za poskytnutí úvěru v částkách 3 528,46 Kč a 4 003,91 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrů v částkách 669,17 Kč a 759,34 Kč, inkasních poplatků v částkách 1 296,17 Kč a 1 470,83 Kč, smluvních pokut v částkách 2 331,07 Kč a 212,12 Kč, úroků v částkách 368,84 Kč a 660,18 Kč a úroků z prodlení v částkách 542,85 Kč a 68,28 Kč.

15. Výrokem II. soud ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.