15 C 3/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta , IČO IČO advokáta sídlem sídlo zástupce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného státní občan název bytem Adresa žalovaného o zaplacení 104 132,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 104 132,02 Kč, 7 535,62 Kč a 416,61 s úrokem ve výši 12 % z částky 104 132,02 Kč za období od 1. února 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 104 132,02 Kč za období od 1. února 2025 do zaplacení.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení úroku z prodlení 12 % z částky 7 535,62 Kč za období od

1. února 2025 do zaplacení.

III. Soud zastavuje řízení o žalobě na zaplacení úroku z prodlení v částce 7,97 Kč.

IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 6 056 Kč.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12. listopadu 2025, ve znění doplnění žaloby ze dne 5. března a 29. dubna tr., na zaplacení nevráceného úvěru 104 132,02 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina), poplatků 2 203 Kč, úroku 7 535,62 Kč a úroku z prodlení 424,58 Kč s poměrným úrokem 12 % z nevráceného úvěru a poplatků a s úrokem z prodlení 12 % z nevráceného úvěru, poplatků a výše kapitalizovaného úroku od 1. února 2025 do zaplacení. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku úvěru a úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o úvěru č. , číslo, , uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „úvěrující“) a žalovaným. Na základě této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalovanému úvěr 150 tis. Kč, který měl žalovaný splácet a zaplatit k tomu úrok 13,99 % po 3 339 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného se splácením bylo sjednáno také právo úvěrující na úrok z prodlení z úvěrového úroku. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, využila úvěrující svého práva ze smlouvy a prohlásila nesplacený úvěr a nezaplacený úrok za splatný ke dni 31. ledna 2025. Tyto pohledávky však žalovaný dosud neuhradil. Svou aktivní legitimaci žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela s úvěrující dne , datum, . S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení.

2. V daném případě jde s ohledem na státní občanství žalovaného o řízení s cizím prvkem. Protože bydliště žalovaného je na území České republiky, vyplývá mezinárodní příslušnost zdejšího soudu z čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Zdejší soud tedy přistoupil k projednání věci.

3. Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť obvyklé bydliště žalovaného bylo v době sjednání smlouvy na území České republiky.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k prvnímu jednáním nařízenému ve věci se bez omluvy nedostavil.

5. Na jednání před soudem dne 11. května tr. vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně žalovaných poplatků s příslušenstvím této částky. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil usnesením ze dne 15. dubna tr., čj. 3/2026-29, podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) s výjimkou části kapitalizovaného úroku z prodlení z poplatků za dobu od 21. do 31. ledna 2025. Ve zbytku žalovaných pohledávek pak žalobkyně navrhla, aby o nich soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

6. Výrokem III. tohoto rozsudku soud zastavil řízení také ohledně zbylého předmětu řízení, v jehož rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět již na jednání 11. května tr. Tedy kapitalizovaného úroku z prodlení z původně žalovaných poplatků za dobu od 21. do 31. ledna 2025.

7. Podle § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) platí, že zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49 OSŘ) žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodně a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

8. V daném případě jsou splněny všechny procesní podmínky shora uvedeného ustanovení § 153b OSŘ, neboť žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly žalovanému doručeny dříve, než deset dnů před termínem prvního jednání (viz § 115 odst. 2 OSŘ). Žalovaný se k tomuto jednání bez omluvy nedostavil a žalobkyně při tomto jednání navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud proto, aniž by prováděl dokazování, vycházel pouze ze skutkových tvrzení žalobkyně, která vzal za své skutkové zjištění a rozhodoval formálně rozsudkem pro zmeškání o žalobě v části, kterou bylo možné ve prospěch žalobkyně podřadit pod příslušnou hmotněprávní normu a ohledně níž nebylo řízení zastaveno.

9. Režim smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně (úvěrující) a žalovaného o poskytnutí úvěru se řídí § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Podle této smlouvy vznikla úvěrující povinnost poskytnout žalovanému úvěr do sjednané výše a žalovanému vznikla povinnost řádně a včas poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok. Úvěrující svoji vyplývající z uvedených smluv splnila, žalovaný nikoli, když ke dni vyhlášení rozsudku dlužil z úvěru a úroku výše uvedené žalované částky. Nezaplacením žalovaných pohledávek v době jejich splatnosti (podle § 1958 OZ) se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu podle §§ 1968 a 1970 OZ a je proto povinen zaplatit žalobkyni podle § 1970 OZ také úrok z prodlení z žalované jistiny, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto výrokem I. žalobě v tomto rozsahu rozsudkem pro zmeškání vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

10. Výrokem II. soud zamítl žalobu v části úroku z prodlení z úrokového příslušenství s ohledem na závěry vyjádřené mj. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2002, sp. zn. 35 Odo 101/2002, uveřejněném pod č. 5/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupném na www.nsoud.cz.

11. Výrokem IV. soud podle § 142 odst. 3 OSŘ přiznal převážně procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem, když poměr jejího procesního neúspěchu spočívající v částečném zamítnutí žaloby a ve smyslu § 146 odst. 2 OSŘ také v částečném zpětvzetí žaloby, byl ve srovnání s celým předmětem řízení jen nepatrný.

12. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek, odměnu svého zástupce za každý z devíti úkonů právní služby spočívajících v sepisu výzvy k placení, převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby, sepisu tří podání ve věci samé a účasti na třech jednáních před soudem. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto úkony a náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce.

13. Z vlastní činnosti a z údajů veřejného rejstříku je soudu známo, že procesní zástupce žalobkyně vykonával funkci statutárního orgánu žalobkyně a účastnil se činnosti žalobkyně jako společník či jediný akcionář buď osobně, anebo prostřednictvím právnických osob, které (spolu)ovládal (např. , právnická osoba, .), a je nyní stále takto propojen s jinými osobami (např. , tituly před jménem, , jméno FO, a společnost , právnická osoba, .), které jsou činné jako členové statutárního orgánu žalobkyně. Existuje zde tedy zjevné ekonomické, ale i řídící propojení žalobkyně a jejího procesního zástupce, které bylo takto skryto za jiné osoby teprve poté, co se nynější zástupce žalobkyně stal advokátem. Procesní zástupce tedy chrání předně své ekonomické zájmy a tím, že formálně vystupoval jako advokátní zástupce, domáhal se navíc nákladového přísudku. Na tom nemění nic ani to, že podle sdělení žalobkyně uplatněného v souvislosti s tímto závěrem v jiných řízeních vedených před zdejším soudem (např. pod sp. zn. 15 C 180/2020 či 15 C 27/2021), není její procesní zástupce nyní formálně členem jejího statutárního orgánu, či společníkem. Toto zjištění (o zmíněné propojenosti) nalézací soud vyhodnotil jako zneužití práva být zastoupen advokátem ve smyslu závěrů vyjádřených v nálezech Ústavního soud České republiky, například ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. II. ÚS 2697/13, nebo ze dne 10. dubna 2018, sp. zn. IV. ÚS 193/17. Náklady na zastoupení žalobkyně proto soud hodnotil jako neúčelné a žalovanému proto ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ nelze uložit je nahrazovat.

14. Žalobkyně tedy vynaložila k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ jen náklady na soudní poplatek v částce 4 556 Kč a provozní náklady na 1. sepis výzvy k placení před podáním žaloby (jako procesního výdaje podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) a 2. sepis žaloby, nahrazované v paušální výši po 100 Kč a 3. až 5. účast na třech jednáních před soudem, nahrazované v paušální výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Celkem jde o náklady 6 056 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

15. Další žalobkyní účtované náklady spojené se sepisem doplnění žaloby nebyly vynaloženy účelně, neboť obsah těchto podání měl být již součástí žaloby samotné v době jejího podání. Žalovanému tedy nelze uložit povinnost k jejich náhradě ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ.