15 C 300/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 700 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, částku 647 Kč a částku 2 578,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 16. ledna 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 3 103,39 Kč, částky 596,61 Kč, částky 7 055,41 Kč a částky 35,80 Kč s úrokem ve výši 23,72 % z částky 10 000 Kč za období od 16. ledna 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. června 2021, na zaplacení částky 13 700 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácené půjčky v částce 10 000 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina), dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 3 103,39 Kč a dlužného poplatku za administrativní činnost v částce 596,61 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku v poměru 23,72 % z nevrácené půjčky 10 000 Kč za období od 4. listopadu 2017 do zaplacení, který kapitalizovala do 15. ledna 2021 v částce 7 702,41 Kč a zákonného úroku z prodlení z téže částky za období od 4. listopadu 2017 do zaplacení, který kapitalizovala také do 15. ledna 2021 v částce 2 614,01 Kč. Platební povinnosti žalovaného dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], (dále jen„ zapůjčitelka“) a žalovaným. Na základě této smlouvy měla zapůjčitelka poskytnout žalovanému 10 tis. Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit zapůjčitelce dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. To vše měl žalovaný splácet v 58 týdenních splátkách po 300 Kč do 3. listopadu 2017. Žalovaný však zapůjčitelce dosud nezaplatil žalované částky jistiny, poplatku a úroku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou měla uzavřít dne [datum] s věřitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 9. května tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.

3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy s žalovaným. Jejím podpisem žalovaný stvrdil převzetí peněz v částce 10 tis. Kč a zavázal se je vrátit zapůjčitelce a zaplatit jí uváděné poplatky a úrok v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

4. Soud naopak nezjistil, že by žalovaný ujednal se zapůjčitelkou placení poměrného úroku. Ustanovení čl. 1 podmínek smlouvy totiž naopak stanoví, že i v případě prodloužení trvání smlouvy se jistina dále již neúročí.

5. Z hlediska právní kvalifikace všech sjednaných platebních povinností nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 109 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže).

6. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje. Naopak sama poměrně podrobně uváděla, jak zapůjčitelka prověřila schopnost žalovaného půjčku splácet. Nic jistě zapůjčitelce nebránilo, aby si splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalovaného je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalovaného.

7. Soud tedy posoudil ujednání zapůjčitelky a žalovaného jako platně uzavřenou smlouvu o zápůjčce, jejíž režim podléhá § 2390 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedeným poplatkům, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v září 2016 byla 10,94 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, je neplatnou jen tato část (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 10,94 % ročně. To znamená, že pokud zapůjčitelka poskytla žalovanému zápůjčku 10 tis. Kč na dobu 13 měsíců za korigovaný úrok 10,94 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit pouze 10 647 Kč. Jelikož žalovaný neuhradil žalobkyni nic, zbývá k vrácení úročené zápůjčky částka 10 647 Kč.

8. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost k placení částky 10 000 Kč jako nevrácené zápůjčky a částky 647 Kč jako nezaplaceného obvyklého úroku z této zápůjčky.

9. Výrokem I. soud také uložil žalovanému platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. bylo tedy vyhověno také žalobě na placení úroku z prodlení z částky 10 000 Kč, počítaného od 4. listopadu 2017, jehož výše do 15. ledna 2021 činí 2 578,21 Kč, a poté, až do zaplacení v poměrné výši.

10. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni.

11. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“).

12. Ve zbytku, tj. ohledně žalovaných poplatků v částkách 3 103,39 Kč a 596,61 Kč, úroků a úroků z prodlení, ohledně níž nebyla žaloba důvodná, tj. kapitalizovaného úroku 7 055,41 Kč (7 702,41 – 647), poměrného úroku 23,72 % a kapitalizovaného úroku z prodlení 35,80 Kč (2 614,01 – 2 578,21), došlo k zamítnutí žaloby výrokem II.

13. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. Žalobkyně byla procesně úspěšná ohledně částek v součtu 13 225,21 Kč (10 000 + 647 + 2 578,21) a úrokového příslušenství, jež v den vyhlášení rozsudku dosáhlo 1 076,27 Kč; v součtu tedy 14 301,48 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ohledně částek v součtu 10 791,21 Kč (3 103,39 + 596,61 + 7 055,41 + 35,80) a úrokového příslušenství, jež v den vyhlášení rozsudku dosáhlo 3 171,33 Kč; v součtu tedy 13 962,54 Kč. Poměr procesního úspěchu účastníků tedy byl přibližně stejný, a proto každý z nich nese jen své procesní náklady.