15 C 304/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 500 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 10 500 Kč a částky 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 10 500 Kč za období od 1. dubna 2020 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24. srpna 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 1. října 2021, na zaplacení částky 10 500 Kč, představující nevrácenou zápůjčku a poplatek v částce 10 500 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 000 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení podle výroku

I. K odůvodnění žaloby uvedla žalobkyně, že dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému 20 000 Kč zasláním na bankovní účet. Žalovaný se měl zavázat za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 6 500 Kč. Zápůjčka a poplatek byly splatné dne 31. března 2020. Žalovaný podle žalobkyně zápůjčku nevrátil v celé výši, když uhradil 28 000 Kč, kdy touto částkou byla umořena smluvní pokuta a náklady spojené s uplatněním pohledávky a byla také ponížena jistina. Žalobkyně dále popsala průběh sjednání smlouvy. K tomu mělo dojít dálkově prostřednictvím webové stránky žalobkyně a vepsáním PIN, který byl předtím odeslán na telefonní číslo žalovaného. Tento PIN byl podle žalobkyně prostým elektronickým podpisem žalovaného. Ohledně účelně vynaložených nákladů žalobkyně odkazovala na čl. 2 smlouvy a datum odeslání písemných výzev, a to 7., 14., 21. a 30. dubna 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupkyně se nedostavil k jednání před soudem, nařízenému na den 2. května tr., když pouze neúčast žalující strany byla předem omluvena. Již na základě žalobních tvrzení, resp. jejich nedostatku, soud výrokem I. zamítl žalobu na placení účelně vynaložených nákladů v částce 2 000 Kč. Nebylo totiž zřejmé, na jakém základě by žalovaný měl být povinen tuto částku žalobkyni platit. Tedy zda se snad k placení měl zavázat, nebo zda povinnost vyplývá z jiné skutkové okolnosti. Samotné tvrzení o tom, že byly odeslány nějaké výzvy neuvedeného vyzyvatele a s nejasným obsahem, jistě vznik povinnosti žalovaného nezpůsobuje. Pokud snad měly být účelně vynaložené náklady placeny žalovaným podle smlouvy, pak ani její sjednání nebylo zjištěno (viz níže). Na základě dokazování totiž soud nezjistil ani to, že by došlo ke sjednání žalobkyní tvrzené smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným o zápůjčce, poplatku, či o nákladech. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení o sjednání smlouvy sice označila (zjevně písemnou) smlouvu o zápůjčce. Z této písemnosti soud zjistil, že se v ní nachází jen řada čísel, nikoli jedinečný identifikační znak, který by bylo možné připsat pouze žalovanému. Pokud totiž nebyla písemnost žalovaným vlastnoručně podepsána a žalovaný v řízení ani jinak neosvědčoval správnost jejího obsahu, nemohl soud z obsahu této soukromé písemnosti při zjišťování skutkového stavu vycházet ve smyslu § 565 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) a v souladu s § 120 odst. 3 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). K prokázání tvrzení o průběhu kontraktace přitom žalobkyně žádné důkazy zjevně neoznačila (důkazní návrhy byly obecné, k více žalobním tvrzením). Žalobkyně tedy nijak neprokazovala, že to byla právě žalovaný, kdo vyplnil příslušné dokumenty na jejích webových stránkách, kdo měl sdělit žalobkyni identifikační údaje žalovaného a kdo nakonec obdržel číselnou řadu, kterou mělo být potvrzeno sjednání smlouvy. Ze základu popisu skutkového děje žalobkyně označila významný důkaz jen k prokázání tvrzení o odeslání (převodu) peněz. K tomu mělo dojít připsáním na účet uvedený v žalobě. Žalobkyně v podání ze dne 1. října 2021 vysvětlila, že by se mělo jednat o účet žalovaného a pro případ, kdy by soud její nárok nepramenil ze smlouvy, domáhala se vydání bezdůvodného obohacení žalovaného. Ani v tomto směru však nebylo možné žalovanou povinnost právně hodnotit. Jestliže totiž žalobkyně měla žalovanému předat částku 20 tis. Kč a žalovaný měl žalobkyni zaplatit celkem 28 tis. Kč, nelze jeho obohacení z ničeho seznat. Vzhledem k nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti žalobkyně (§ 79 odst. 1, § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 1 OSŘ) proto soud výrokem I. zamítl žalobu na placení žalované jistiny a částky 2 tis. Kč. Protože soud nezjistil prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu ve smyslu § 1970 OZ, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti označit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, jak uzavřel také Ústavní soud České republiky například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn.

IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search.), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje (§ 118a odst. 4 OSŘ). Jen s ohledem na závěry, vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2018, čj. 11 Co 137/2018–152, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 254/2015, nebo v usnesení ze dne 29. září 2021, čj. 11 Co 143/2021–40, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 39/2020, podle nichž by se měl nalézací soud vypořádat v podstatě s jakýmikoli žádostmi žalobce o odročení jednání pro případ jakékoli možnosti jeho procesního neúspěchu tak, aby rozhodnutí nebylo pro žalobce překvapivé, nalézací soud doplňuje, že s ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o poskytnutí dodatečné lhůty k nápravě, pokud soud nebude považovat tvrzení a důkazní návrhy za dostatečné (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. dubna 2022, čj. 25 Co 57/2022-52, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 4/2021, se stejným závěrem). Z ustanovení § 118a OSŘ je navíc zřejmé, že předmětné poučení a výzvy soud činí zásadně při jednání, nikoli před ním, či po něm (viz také výše odkazované usnesení Ústavního soudu). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla žádnou významnou skutečnost, pro kterou by bylo možné výjimečně prodloužit zákonem stanovenou lhůtu pro uplatnění tvrzení a navrhování důkazů v § 118b odst. 1 OSŘ, nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně. Z toho, že žalobkyně v žalobním návrhu souhlasila s tím, aby o žalobě bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání, nelze dovozovat jakékoli legitimní očekávání, procesně příznivého výsledku řízení. Žalobkyně jistě věděla podle výsledku jiných řízení, která se o jejích žalobách na vrácení zápůjček vedla před zdejším soudem například pod sp. zn. 11 C 199/2019, 15 C 12/2021, 15 C 39/2021, 9 C 125/2021 a v řadě dalších, jakými nedostatky její žalobní návrh obecně trpěl a jak řízení v takovém případě může dopadnout. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.