15 C 311/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášen k trvalému pobytu na adrese ohlašovny adresa ohlašovny anonymizováno , v okrese obec o zaplacení 8 129,41 Kč s příslušenstvím I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 6 884,25 Kč, částky 1 245,16 Kč, částky 467,93 Kč a částky 91,25 Kč s úrokem ve výši 19,9 % z částky 6 884,25 Kč za období od 28. února 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 6 884,25 Kč za období od 28. února 2020 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. června 2021, ve znění jejího doplnění ze dne 24. září 2021, na zaplacení částky 8 129,41 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevráceného úvěru 6 884,25 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacených poplatků 998 Kč a smluvní pokuty 247,16 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku v poměru 19,90 % ročně z nevráceného úvěru 6 884,25 Kč za období od 26. října 2019 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 27. února 2020 v částce 467,93 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z nevráceného úvěru 8 129,41 Kč za období od 10. ledna 2020 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 27. února 2020 v částce 91,25 Kč. Poplatky 998 Kč byly tvořeny poplatky za upomínky po 499 Kč ze dne 5. prosince 2019 a 13. ledna 2020 Smluvní pokuta byla počítána v poměru 0,1 % denně z částky 6 884,25 Kč za období od 27. února do 2. dubna 2020. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku úvěru, poplatků, smluvní pokuty a úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], (dále jen„ banka“) a žalovaným. Na základě této smlouvy měla banka poskytnout žalovanému 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve 28 pravidelných měsíčních splátkách po 1 798 Kč od 25. listopadu 2017, vždy do 25. dne každého dalšího měsíce. Dále mělo být ujednáno úročení poskytnutých prostředků úvěru v poměru 19,9 % ročně a žalovaný se měl zavázat hradit další případné platby (zejména poplatky) dle Smlouvy, resp. aktuálního Sazebníku poplatků. Žalovaný však bance, ani žalobkyni dosud nezaplatil žalovanou částku jistiny a úroku. Poplatky měly být žalovanému vyúčtovány podle čl. 6 písm. g) smlouvy. Smluvní pokuta měla být ujednána v písm. b) stejného článku smlouvy pro případ porušení povinnosti žalovaného a k jejímu placení měl být žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 24. listopadu 2020. Žalovaný úrok z prodlení byl žalobkyní zaúčtován v zákonné výši z dlužné jistiny po splatnosti. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] s bankou, na jejímž základě jí byla žalovaná pohledávka postoupena. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k nařízenému jednání, stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. Dokazováním soud zjistil, že podle návrhu na uzavření smlouvy podepsaným vlastnoručně žalovaným navrhnul žalovaný písemně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy s tím, že částku 40 tis. Kč mu banka poskytne bez dalšího jeho žádosti na jeho účet po sjednání smlouvy. Podle písemnosti nazvané akceptace návrhu pak banky návrh žalovaného přijala. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalované pohledávky žalobkyni. Soud ovšem nezjistil, že došlo k poskytnutí peněžních prostředků ve výši 40 000 Kč žalovanému. Jednání banky spočívající v poskytnutí (převodu) peněz na účet bylo zjevně odlišné od toho, jímž byla sjednána samotná smlouva a zjevně také okamžik poskytnutí peněz měl být odlišný od činění návrhu na uzavření smlouvy, či jejího přijetí. Mělo totiž spočívat v převodu peněz na účet žalovaného. K tomuto jednání ovšem žalobkyně neoznačila žádný důkaz. Její důkazní návrh sice zahrnoval také písemnost nazvanou výpisy z účtu žalovaného. Ten se však týkal jen tvrzení žalobkyně o nesplácení žalovaným, nikoli o placení banky žalovanému. Důkazní hodnotu ve vztahu k žalovanému by výpisy v každém případě mohly mít jen tehdy, pokud by je vyhotovil žalovaný, nebo je jinak potvrzoval. Jde totiž vždy o soukromé písemnosti (listiny) ve smyslu § 563 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Z tohoto pohledu je pak nepodstatné, zda by ujednání bylo právně hodnoceno jako reálný kontrakt zápůjčky ve smyslu § 2390 a násl. OZ a v tomto směru by pak smlouva banky a žalovaného byla jen smlouvou o budoucí smlouvě o zápůjčce podle § 1785 a následující OZ, anebo jako závazek z úvěru ve smyslu § 2395 a násl. téhož zákona. V každém případě totiž stíhá povinnost žalovaného jako vydlužitele, či úvěrovaného, platit bance oněch 40 tis. Kč jen proto, aby je vrátil. Jinými slovy bez zjištění splnění povinnosti banky poskytnout sjednané peníze, nelze dospět k závěru o existenci právní povinnosti žalovaného je vrátit a platit další dluhy, spojené s prodlením s tímto vracením (splácením). Soud proto pro neunesení důkazního břemene, tížícího žalobkyni podle § 120 odst. 1 OSŘ, zamítl výrokem I. žalobu nejen na vrácení částky 6 884,25 Kč s úrokem, ale také žalobu na placení poplatků, smluvní pokuty a úroku z prodlení. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.