15 C 312/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem titul jméno příjmení , IČO , sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa anonymizováno , okres obec o zaplacení 1 725 Kč s příslušenstvím I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 1 725 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky za období od 13. března 2021 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 19. července 2021, na zaplacení částky 1 725 Kč představující nedoplatek pojistného za dobu od 18. listopadu 2020 do 12. března 2021 sjednaného v pojistné smlouvě účastnic [číslo] uzavřené dne [datum]. Stejnou žalobou byl také žalován úrok z prodlení podle výroku I., aniž by byl tento nárok odůvodněn. Podle tvrzení žalobkyně sjednali účastníci smlouvu o závazku žalobkyně poskytnout žalovanému v případě nahodilé pojistné události pojistné plnění a závazku žalovaného platit žalobkyni pojistné. Předmět ujednání přitom nebyl blíže vysvětlen, když bylo jen právně hodnoceno, že se vztah účastníků řídil zákonem č. 168/1999 Sb. a zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Smlouva měla být sjednána distančním způsobem přijetím nabídky žalobkyně uhrazením první splátky pojistného. To mělo být sjednáno v částce 5 468 Kč za rok, splatné čtvrtletně ve výši 1 367 Kč a zaplaceno bylo žalovaným 18. února 2020. Nezaplaceno však zůstalo pojistné splatné dne 18. listopadu 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k jednání před soudem nařízenému na den 7. února tr., stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena. Již ze skromných žalobních (skutkových) tvrzení je zřejmé, že ujednání účastníků nelze bez dalšího právně hodnotit jako pojistnou smlouvu. Žalobkyně totiž neuvedla, co bylo předmětem smluveného závazku tak, aby bylo možné shodně s ní učinit právní hodnocení o uzavření pojistné smlouvy. Pokud se tedy dovolává uzavření smlouvy zaplacením prvního pojistného podle její nabídky ve smyslu § 2758 odst. 2 OZ není jistě možné takový závěr přijmout. Z žalobkyní označených důkazů, resp. z označených a předložených písemných důkazních prostředků přitom soud nezjistil jakékoli ujednání účastníků. Návrh smlouvy soud k důkazu neprováděl, neboť podle tvrzení žalobkyně neobsahovala tato písemnost jakékoli potvrzení správnosti jejího obsahu žalovanou ve smyslu § 565 OZ. Další označené důkazy byly s ohledem na deficit skutkových tvrzení také bez významu, neboť o sjednání smlouvy zaplacením určité částky jako pojistného nelze uvažovat. I kdyby však žalobní tvrzení ohledně takového právního hodnocení byla perfektní, nepodařilo se soudu zjistit, že by platbu (podle žalobkyně pojistného) provedl právě žalovaný a že byla činěna ve prospěch žalobkyně. Jediný označený důkaz, jenž by měl snad mohl o platbách žalovaného něco prokázat byl totiž výpis z bankovního účtu. Ten ovšem obsahoval záznam o tom, že dne 18. února 2020 byla provedena úhrada částky 1 367 Kč z jiného účtu s označením [označení účtu] [anonymizováno] na jiný účet, bez jakékoli další specifikace. Sjednání smlouvy žalovaným, který by proto byl povinen cokoli podle smlouvy platit, tím ale potvrdit nelze. Přestože tedy soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalobkyni částku žalovanou jako pojistné, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli tato povinnost by jej jinak (v případě placení) tížila podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) nezbylo soudu než žalobu v této části výrokem I. zamítnout pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, tížící žalobkyni ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ. Žalobkyně se totiž domáhala zaplacení žalované jistiny na základě smluvního ujednání, které nebylo soudem zjištěno. Nebyla-li žaloba na zaplacení jistiny shledána důvodnou, nelze žalobkyni přiznat ani žalovaný úrok z prodlení. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním jistiny peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na její příslušenství, když žalobkyně neuvedla, že by se jednalo o příslušenství jiné pohledávky. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.