15 C 320/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupené advokátem jméno zástupce zainteresované osoby, IČO IČO zástupce zainteresované osoby sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bydliště nezjištěno hlášen k pobytu na adrese ohlašovny MěÚ města název, okres název o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky za období od 18. března 2022 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 3 852 Kč. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 2. srpna 2023 se žalobkyně domáhala vrácení zápůjčky 30 tis. Kč, poskytnuté žalovanému podle smlouvy č. číslo ze dne datum se společností právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa, (dále jen „úvěrující“). Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nevrácené zápůjčky, když podle žalobkyně byl žalovaný vyzván k vrácení zápůjčky do 17. března 2022 dopisem podaným k poštovní přepravě dne 10. února 2022. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne datum s úvěrující. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému ve věci na den 6. března tr. se bez omluvy nedostavil. Před samotným projednáním věci se soud dále zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu (k částečnému zamítnutí žaloby došlo jen z procesních důvodů). Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. Po dokazování soud z písemné smlouvy žalovaného s úvěrující zjistil, že částka 30 tis. Kč byla žalovanému předána při podpisu smlouvy, ovšem nikoli jako zápůjčky, nýbrž jako úvěr. Ten se žalovaný zavázal splácet. Nad rámec skutkových tvrzení žalobkyně soud z této smlouvy zjistil, že splátky úvěru měly být placeny ve výši 3 423 Kč měsíčně od uzavření smlouvy. Z písemného oznámení úvěrující soud zjistil uvedené postoupení pohledávek úvěrující ze smlouvy se žalovaným žalobkyni. Ujednání úvěrující a žalovaného se řídí úpravou zakotvenou v § 2395 a násl. OZ. Podle smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a žalovaného tížila podle uvedeného ustanovení povinnost úvěr vrátit ve sjednaných splátkách. Jestliže tedy úvěrující své povinnosti ze smlouvy splnila a žalovanému úvěr předala, zatímco žalovaný své platební povinnosti v žalovaném rozsahu nesplnil, je žaloba na vrácení 30 tis. Kč důvodná. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého dluhu (§§ 1968 a 1970 OZ) po lhůtě jeho splatnosti podle ujednání smluvních stran (§ 1958 odst. 1 OZ), má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 OZ. Žalovaná výše tohoto příslušenství přitom nepřevyšuje zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl, když lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem II. soud podle § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 1 200 Kč, odměnu svého zástupce v částkách po 2 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu výzvy k plnění a v písemném podání ve věci – sepisu žaloby. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto úkony po 300 Kč a nakonec náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazované odměny a výdajů svého zástupce. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 1 200 Kč; Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci. 2. sepis výzvy k plnění a 3. sepis žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu, tedy v celkové výši 900 Kč; Provozních výdajích zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to (podle závěrů Nejvyššího soudu, obsažených tentokráte například v jeho usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001) ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za uvedené úkony, tedy celkem 300 Kč; Náhradě odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhlené ve smyslu § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Celkem se jedná o částku 3 852 Kč, kterou je žalovaný je povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. S ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení je nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018 části občanskoprávní a obchodní; dostupném na http:// www.sbirka.nsoud.cz) nedošlo při činnosti advokátního zástupce žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti tohoto zástupce na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení pohledávek v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, splatností a pochopitelně s ohledem na různé plnění platebních povinností žalovanými i žalovanou částkou. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné. Soud připouští, že žalobkyně je účastníkem i dalších soudních sporů, které se od věci projednávané v nadepsaném řízení liší. To samo však zjevně nemůže způsobit aplikaci jiné procesní úpravy náhrady nákladů tohoto řízení. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.