15 C 324/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky , IČO IČO advokátky sídlem Adresa advokátky o vrácení daru

I. Soud zamítá žalobu na určení, že žalobkyně má právo na vrácení daru a na uložení povinnosti žalované vrátit dar.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice na účet Okresního soudu v Chebu č. 3703-325331/0710, pod variabilním symbolem 1511032423, soudní poplatek ve výši 7 000 Kč 1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 9. října 2023, se žalobkyně domáhala jednak určení, že má právo na vrácení daru a jednak na uložení povinnosti žalované vrátit dar. Dar spočíval v bezplatném převodu vlastnického práva v podílu jedné poloviny k pozemku v Chebu na adrese , adresa, , který je v katastru nemovitostí evidován jako parcela č. , číslo, , jejíž součástí je stavba domu čp. , číslo, a jako parcela , číslo, , jejíž součástí je stavba garáže če. , číslo, . K odůvodnění žaloby uvedla, že předmětný podíl na vlastnickém právu k těmto nemovitostem převedla na žalovanou za podmínky zřízení věcného břemene ve prospěch žalobkyně, které by jí zajistilo bezplatné a doživotní užívání bytu o velikosti 2+1 v 1. nadzemním podlaží domu čp. , číslo, a společné užívání chodby, schodiště, jednoho sklepa a pozemku č. , číslo, a zahrady na pozemku č. , číslo, s tím, že žalobkyně by byla povinna platit jen poměrnou část nákladů na vytápění, elektřinu, plyn a vodu. Po sepsání notářského zápisu dne , datum, v tomto smyslu nezajistila žalovaná zapsání věcného břemene do katastru nemovitostí, což žalobkyně zjistila náhodně teprve koncem roku 2021, kdy sama věcné břemeno ve svůj prospěch do katastru nemovitostí nechala vložit. Přesto žalovaná požaduje po žalobkyni hrazení nájemného, resp. příspěvku do fondu oprav zpětně od roku 2010, včetně úroku z prodlení; byla donucena žalovanou k předání 100 tis. Kč na opravu střechy domu, aniž by jí žalovaná informovala o skutečných nákladech; žalovaná zamezila žalobkyni užívání horních pater domu, čímž žalobkyně přišla o možnost přístupu ke svým věcem; žalovaná zakázala žalobkyni vstupovat do garáže; žalobkyně má obavy, že bude vystavena psychickému nátlaku při návštěvách žalované či jejího partnera a nakonec měla žalobkyně pochybnosti o splnění podmínky poměrnosti jejích úhrad na vytápění, elektřinu, plyn a vodu, které platí.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Popřela, že by žalobkyni odmítla poskytnout jakoukoliv péči a zajistit nákup základních potřeb. Po celou dobu žalobkyni naopak pomáhala, byť pomoc byla limitována vzdálenosti bydlišť účastnic, když žalovaná pracuje a bydlí již 12 let v Praze a nemůže proto za žalobkyní dojíždět každý den. Přesto žalobkyni pravidelně navštěvovala i se svojí rodinou cca každých 14 dnů, starala se o ní, nakupovala jí jídlo, léky, zdravotní pomůcky, jezdili společně na dovolené, atp. Žalobkyně po celou dobu užívala předmětnou nemovitost výlučně sama, protože na přání žalobkyně nebyla nemovitost pronajata jinému. V této souvislosti žalovaná odkazovala na notářský zápis o sjednání věcného břemene, podle nějž svědčí žalobkyni bezplatné výhradní a doživotní užívání jen k bytu o velikosti 2+1 v prvním nadzemním podlaží domu a společné užívání chodby, schodiště, jednoho sklepa naproti schodišti, a pozemků st. , číslo, a zahrady , číslo, . Žalobkyně uvedené prostory po celou dobu takto užívala a žalovaná v tom nijak nebránila. Vstup do horních pater domu byl zamezen k ochraně majetku žalované, neboť do těchto prostor žalobkyně vstupovala bez vědomí vlastníků s dalšími osobami a žalované se odtud ztrácely věci. Pokud se tedy žalobkyně domáhá přístupu do dalších místností v nemovitosti a do garáže, nemá k tomu oprávnění. Žalovaná odmítla tvrzení žalobkyně o psychickém nátlaku z její strany. Žalovaná a její rodina vždy měla s žalobkyní hezký vztah. Žalovaná se s žalobkyní nikdy nehádala, ani na ní nikdy nezvýšila hlas. Podle žalované jí asi před dvěma a půl roky žalobkyně telefonovala, že se dozvěděla o pokusu žalované prodat dům, což ovšem nebyla pravda. Osočila žalovanou, že je podvodnice a že si vše vezme zpět. Žalobkyně pak přestala komunikovat se žalovanou a její rodinou, přestože se žalovaná o kontakt s žalobkyní snažila. Žalovaná tedy rozhodnutí žalobkyně respektovala. Žalobkyně hradila pouze náklady na topení, vodu, plyn i elektřinu, protože v celém domě na své přání bydlela sama. Žalovaná po žalobkyni nechtěla nájemné, ani úroky z prodlení. Žalobkyně se dne , datum, sama dobrovolně odstěhovala z nemovitosti bez vědomí žalované. Přitom nechala v domě odmontovat elektrické hodiny a plynoměr, aniž by to žalované oznámila. Místnosti, které užívala, si zamkla a nezanechala od dveří klíče. Ohledně notářského zápisu žalovaná uvedla, že jej nechala vypracovat žalobkyně. Jeho obsahem je darovací smlouva, kupní smlouva a zřízení věcného břemene. Zápis smluvní strany podepsaly a zaplatily. Po prostudování žalovaná a její manžel pan , jméno FO, zjistili, že obsah zápisu neodpovídá dohodě se žalobkyní. Nesouhlasila totiž kupní cena a noví vlastníci nesouhlasili ani se zřízením věcného břemene. Po dohodě s žalobkyní proto nebyl podán návrh na vklad ujednání podle notářského zápisu do katastru nemovitostí a smluvní strany se dohodly, že dokument zničí. Dne , datum, byla mezi účastnicemi a manželem žalované uzavřena nová smlouva, která již do katastru nemovitostí vložena byla. Následně k návrhu žalobkyně byl přes odpor žalované a jejího manžela byl po cca 11 letech vložen do katastru nemovitostí původní notářský zápis o věcném břemeni. Žalovaná nakonec namítla, že nemovitosti již nejsou v jejím vlastnictví, neboť je darovala svému, nyní již manželovi , jméno FO, . S ohledem na to žalovaná hodnotila, že žalobkyni nijak neublížila, neprojevila vůči ní nevděk, neporušila dobré mravy a z těchto důvodů nevzniklo právo žalobkyně odvolat dar.

3. Na jednání před soudem dne 16. října tr. žalobkyně vysvětlila, že v roce 2020 požadovali žalovaná, která je dcerou žalobkyně, a její druh pan , jméno FO, (podle žalované její současný manžel) po žalobkyni zaplacení 300 tis. Kč, ačkoli má právo užívat nemovitosti bezplatně a že slyšela od lidí, že nemovitost chtějí prodat. Po operaci kyčlí v roce , rok, , které se žalobkyně podrobila, se o ni žalovaná také odmítla postarat. Žalovaná dále odmítla poskytovat žalobkyni jakoukoli péči a nákup základních potřeb v době, kdy byla žalobkyně po operaci kyčlí, ačkoli žalovaná je zdravotní sestra.

4. Žalovaná v reakci na to uvedla, že po uváděné operaci kyčlí se žalovaná o žalobkyni starala. Už v roce 2011 se vlastníci domu s žalovanou také domluvili na příspěvku žalobkyně do fondu oprav ve výši 1 500 Kč měsíčně. Žalobkyně nemovitost devastovala, nevětrala, vlastníci museli vyklízet věci nahromaděné žalobkyní. Vlastníci domu, tedy žalovaná a její manžel neměnili zámky od dveří. Garáž nebyla zatížena věcným břemenem, žalobkyně ji přesto zastavovala věcmi, které našla na ulici, přes nesouhlas vlastníků. Vlastníci také nevolali na žalobkyni polici. Policie byla požádána o pomoc jen jednou manželem žalované, když nějací lidé odmontovávali měřící zařízení spotřeby elektřiny a plynu, protože o tom neměl žádné zprávy.

5. Podle žalobkyně došlo ke sjednání pozdější darovací a kupní smlouvy proto, že manžel žalované – kupující nedostal hypotéku. Žalobkyně si přitom myslela, že věcné břemeno bude pro ni vloženo později. Protože se tak nestalo, učinila návrh katastrálnímu úřadu sama po poradě s advokátem. Potvrdila sice jednu platbu do fondu oprav v roce 2017, popřela však jakékoli ujednání o povinnosti takto přispívat pravidelně. Byt, kde žalobkyně bydlela si nechala opravit sama a k tomu si také sjednala úvěr u banky. Nyní chce vyplatit tak, aby si mohla pořídit byt 2+1 a potom zruší věcné břemeno. Žalobkyně dále naříkala nad tím, že když si jede pro věci do domu, tak vlastníci posílají na žalobkyni policii. V bytě nemůže bydlet, protože manžel žalované vypnul v domě vodu. Žalobkyně také popřela, že by zavinila ztrátu věcí žalované, nebo že by dům či garáž zastavovala věcmi z ulice. Žalobkyni navštěvovali pouze její kamarádky. S žalovanou byla domluvena, že může chodit do horní části domu, kde měla uskladněny své knihy. Sousedi měli žalobkyni sdělit, že vlastníci na ni volali policii, aby otevřela dům, když žalobkyně nebyla doma.

6. Ve lhůtě stanovené soudem k doplnění skutkových tvrzení žalovaná dále doplnila, že nikdy nežádala žalobkyni o placení do fondu oprav. Pokud by se tak přesto stalo, nejde podle žalované o tak závažné a hrubé porušení dobrých mravů, jež by odůvodnilo vrácení daru. Namítala také překročení doby, po kterou mohla žalobkyně odvolat dar, zakotvené v § 2075 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) když k naříkanému odmítnutí pomoci mělo dojít v roce 2018 a k žádání peněz v roce 2020. Soud by proto k odvolání daru neměl přihlédnout.

7. Převod vlastnického práva k podílu žalované na předmětných nemovitostech jejímu manželovi , jméno FO, byl mezi účastnicemi zjevně nesporný, neboť právě žalobkyně soudu předložila předmětnou darovací smlouvu s tímto novým výhradním vlastníkem nemovitostí ze dne , datum, . Právě s ohledem na to, že žalovaná již není vlastnicí daru od žalobkyně, nesvědčí jí pasivní věcná legitimace k žalovanému plnění a nelze proto ani určit, že žalobkyni svědčí vůči žalované právo na vrácení předmětného daru. Soud při prvním jednání dne 16. října tr. žalobkyni v tomto smyslu seznámil s možným právním posouzením žalovaného nároku v souladu s § 118a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) a poučil ji o možném způsobu řešení této situace ve smyslu § 2072 odst. 1 poslední věty OZ formou návrhu na připuštění změny žaloby, učiněného společně s příslušným doplněním skutkových tvrzení (o obvyklé ceně daru) ve lhůtě 30 dnů, stanovené soudem v souladu s § 118b odst. 1 OSŘ. Žalobkyně v této lhůtě žádná tvrzení nedoplnila a příslušný procesní návrh neučinila.

8. Soud proto výrokem I. žalobu zamítl jako nedůvodnou pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalované. S ohledem na dobu vzniku důvodů pro odvolání daru, jež byly vysloveny v samotném hmotněprávním jednání (odvolání daru) vtěleném do žalobního návrhu (nepodání návrhu na vklad věcného břemene do katastru nemovitostí, požadování plateb za užívání domu, donucení k příspěvku na opravu domu, neposkytnutí pomoci v době nemoci a po operačním zákroku a zamezení užívání částí domu a garáže), a námitku žalované k opožděnosti odvolání daru, soud také k odvolání daru nemohl přihlédnout, a proto bylo nutné žalobu zamítnout i z tohoto důvodu.

9. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic, neboť zcela procesně úspěšná žalovaná se práva na tuto náhradu vzdala.

10. Výrokem III. soud v souladu s § 2 odst. 1 písm. a) a § 9 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobkyni povinnost k zaplacení poplatku za řízení, jehož celková výše 7 tis. Kč je stanovena položkou 4 bodu 1. písm. a) (návrh na uložení povinnosti vrátit dar) a písm. c) (určení existence práva na vrácení daru) Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona o soudních poplatcích).