15 C 328/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená titul jméno příjmení , IČO sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 578 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 5 578 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky za období od 4. září 2020 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Předmětem tohoto řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 11. června 2021, na zaplacení částky 5 578 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle výroku

I. K odůvodnění žaloby žalobkyně právně hodnotila, že původní žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ pojišťovna“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] ve znění dodatku o poskytnutí slevy na pojistném, o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem automobilu [tovární značka] [anonymizováno], [registrační značka], s pojistným 554 Kč za měsíční pojistné období, splatným vždy ke 30. dni každého měsíce. Dodatkem došlo dále k navýšení měsíčního pojistného na částku 703 Kč Smlouva měla být uzavřena distančním způsobem přijetím nabídky pojišťovny na uzavření smlouvy uhrazením první splátky pojistného 554 Kč žalovaným dne [datum]. Žalovaný však již nezaplatil pojistné splatné ve dnech 30. listopadu, 30. prosince 2019, 30. ledna, 29. února, 30. března, 30. dubna, 30. května, 30. června, 30. července a 30. srpna 2020. Za období od 30. listopadu 2019 do 30. srpna 2020 tedy nezaplacené pojistné, po započtení platby ze strany žalovaného ve výši 46 Kč, dosáhlo částky 5 478 Kč Vedle toho se pojišťovna domáhala zaplacení 100 Kč jako upomínacích výloh v souladu s čl. 5 odst. 4 pojistných podmínek, představující poplatky za upomínky ze dne 16. prosince 2019 a ze dne 22. července 2020 s upozorněním na možný zánik pojištění po 50 Kč. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže vysvětlena. Usnesením zdejšího soudu ze dne 31. prosince 2021, č. j. 15 C 15 C 328/2021-28, byl připuštěn vstup žalobkyně do řízení namísto původní žalobkyně – pojišťovny s ohledem na smluvní postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k nařízenému jednání ve věci před soudem, stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena. Na základě dokazování soud nezjistil, že by žalobkyní tvrzená povinnost žalovaného platit pojistné právě ve výši 554 Kč, resp. 703 Kč měsíčně, byla mezi pojišťovnou a žalovaným sjednána. Žalobkyně k prokázání všech svých tvrzení označila důkazy, které byly zjevně vyhotoveny jí samotnou, nebo pojišťovnou, do jejíhož procesního postavení žalobkyně vstoupila. Z upomínek žalobkyně, či jiné společnosti, která měla být původní věřitelkou, lze totiž zjistit pouze to, že takové upomínky byly vyhotoveny, případně, že nějaká zásilka byla odeslána. Soud proto důkazní návrhy v tomto směru nevyslyšel. Ani písemná smlouva zjevně nemohla tvrzené ujednání s žalovaným prokázat. Ta byla sice k důkazu žalobkyní označena, avšak nebyla soudu předložena. Zjevně proto, že i podle žalobních tvrzení mělo k jejímu uzavření dojít přijetím smluvního návrhu původní žalobkyně zaplacením prvního pojistného žalovaným. Podle žalobních tvrzení tedy písemná smlouva neobsahuje jakékoli potvrzení žalovaného o správnosti jejího obsahu. Podstatné pro rozhodnutí tak být mohl důkaz, označený žalobkyní jako přehled předpisů a plateb a výpis z účtu, který žalobkyně výslovně označila k prokázání tvrzení o placení prvního pojistného. Přehled předpisů a plateb ovšem také nebyl opatřen podpisem žalovaného, který by tím ve smyslu § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) potvrzoval správnost údajů v něm uvedených. Z přehledu předpisů a plateb pak nebylo možné zjistit, kdo 554 Kč dne 17. června 2019 platil a komu jí platil. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, ani výlohy (zřejmě náhradu těchto výloh) když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli tato povinnost by jej jinak (v případě placení) tížila podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Shora uvedené tvrzené ujednání (byť se žalobkyně o sjednání smlouvy nezmiňovala, lze tvrzení o existenci ujednání odvodit z právních úvah žalobkyně o uzavření smlouvy), resp. jejich část, týkající se pojištění, by skutečně bylo možné souladně s žalobkyní hodnotit jako pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 a násl. OZ. K tomu, aby předmětná smlouva žalovaného (který zjevně měl být pojistníkem) zavazovala k placení pojistného ve smyslu § 2758 odst. 1 OZ, bylo ovšem nutné zjistit, že se žalovaný k placení pojistného sjednáním smlouvy zavázal. Protože podpis žalovaného na písemné smlouvě nebyl a soud nezjistil, že bylo včas zaplaceno alespoň první pojistné, nemohl soud ani uzavřít, že by došlo k uzavření smlouvy podle § 2758 odst. 2 OZ přijetím nabídky pojistitele včasným zaplacením pojistného. Protože se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 478 Kč právě z důvodu nesplnění sjednané povinnosti žalovaným a protože soud takové ujednání nezjistil, byl nucen žalobu na zaplacení této částky výrokem I. zamítnout pro neunesení důkazního břemene. Nebylo-li zjištěno prodlení s plněním jistiny peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na placení úroku z prodlení, ale ani na další příslušenství, popsané žalobkyní jako upomínací výlohy či poplatek za upomínku. Žaloba tak byla stejným výrokem zamítnuta i v tomto rozsahu. Pozdější tvrzené smluvní postoupení žalovaných pohledávek tento závěr nemohlo ovlivnit. Jen s ohledem na závěry, vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2018, čj. 11 Co 137/2018–152, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 254/2015, podle nichž by se měl nalézací soud vypořádat s žádostmi žalobce o odročení jednání pro případ jakékoli možnosti jeho procesního neúspěchu, nalézací soud doplňuje, že s ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o odročení jednání v případě, kdy by dle posouzení soudu žalobou tvrzené skutečnosti či navržené důkazy nebyly úplné či by žaloba dle názoru soudu jevila jiné nedostatky, které by mohly znamenat byť i jen částečné zamítnutí žaloby v kterémkoli jejím bodu z důvodu neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene. Vzhledem k zákonné koncentraci pro uplatnění skutkových tvrzení a navrhování důkazů stanovené § 118b odst. 1 OSŘ navíc nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně. Sankci neúčasti žalobce na jednání také výstižně charakterizoval Ústavní soud České republiky například v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn.

IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37 (nález byl zveřejněn také na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search). Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. Protože zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.