15 C 329/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 822 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 132 Kč, 4 856 Kč, částku 170,52 Kč, částku 739,98 Kč a částku 1 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 988 Kč za období od 16. ledna 2021 do zaplacení. <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 3 582,19 Kč, částky 3 023,38 Kč, částky 1 705,81 Kč, částky 2 352,10 Kč, částky 5 933,67 Kč, částky 7 766,69 Kč, částky 1 273,76 Kč a částky 1 035,83 Kč s úrokem ve výši 23,72 % z částky 13 593,57 Kč za období od 16. ledna 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 6 605,57 Kč za období od 16. ledna 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. června 2021, na zaplacení částky 17 822 Kč. Ta podle žalobkyně představovala jednak nevrácenou půjčku v částkách 5 714,19 Kč a 7 879,38 Kč (obojí žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacené poplatky, a to za hotovostní inkaso splátek v částkách 1 705,81 Kč a 2 352,10 Kč a za životní pojištění v částce 170,52 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku v poměru 23,72 % ročně z nevrácené půjčky 5 714,19 Kč za období od 23. září 2019 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 15. ledna 2021 v částce 5 933,67 Kč a z nevrácené půjčky 7 879,38 Kč za období od 12. prosince 2016 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 15. ledna 2021 v částce 7 766,69 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z nevrácené půjčky 5 714,19 Kč za období od 23. září 2016 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 15. ledna 2021 v částce 2 013,74 Kč a z nevrácené půjčky 7 879,38 Kč za období od 12. prosince 2016 do zaplacení, který žalobkyně také kapitalizovala do 15. ledna 2021 v částce 2 635,83 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky 5 714,19 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 705,81 Kč a úroku z této půjčky dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], (dále jen„ zapůjčitelka“) a žalovaným. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky 7 879,38 Kč, poplatků v částkách 2 352,10 Kč a 170,52 Kč a úroku z této půjčky dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi zapůjčitelkou a žalovaným. Podle každé z těchto smluv měla zapůjčitelka poskytnout žalovanému vždy 8 000 Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit zapůjčitelce vždy dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. To vše měl žalovaný splácet v 58 týdenních splátkách po 240 Kč do 22. září 2016. Podle druhé z těchto smluv se žalovaný měl zavázat zaplatil dále zapůjčitelce poplatek za doplňkovou službu životního pojištění 232 Kč. To vše měl žalovaný splácet vždy v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, a to do 22. září 2016 podle první smlouvy a do 11. prosince 2016 podle druhé smlouvy. Žalovaný však zapůjčitelce dosud nezaplatil žalované částky jistiny a poplatků a úrok v žalované výši podle výroků I. a

II. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] se zapůjčitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neúčastnil se ani jednání před soudem, nařízeného na den 25. dubna tr.

3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděných smluv s žalovaným. Jejich podpisem žalovaný stvrdil převzetí peněz v částkách po 8 000 Kč a zavázal se je vrátit zapůjčitelce a zaplatit jí uváděné poplatky a úroky po 1 120 Kč v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

4. Soud naopak nezjistil, že by žalovaný ujednal se zapůjčitelkou placení poměrného úroku. Ustanovení čl. 1 podmínek smlouvy totiž naopak stanoví, že i v případě prodloužení trvání smlouvy (byť s odkazem na čl. 9 podmínek, které ovšem upravují jen technikálie uzavření smlouvy) se jistina dále již neúročí. V této souvislosti lze také poukázat na závěry, vyjádřené v obdobné věci žalobkyně v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. července 2021, čj. 64 Co 168/2021-54, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 105/2020.

5. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, čj. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, čj. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, čj. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, s výjimkou poplatku za pojištění, odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok téměř 109 % u obou smluv. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže).

6. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování půjčky jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Tento závěr dopadá i na poplatek spojený s hotovostním inkasem splátek. Jak je soudu z jeho vlastní činnosti známo, není jeho výše závislá na skutečných nákladech, resp. poskytnutých službách. To je zřejmé z toho, že výše poplatku je vždy poměrem z poskytované částky a jeho suma je požadována bez ohledu na počet vyinkasovaných splátek. Ani žalobkyní hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje, když naopak popisovala, jak byla pečlivě posouzena schopnost splácet úvěr. Nic jí jistě nebránilo, aby si splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalovaného, s výjimkou plateb na poplatek spojený s pojištěním, je proto nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení.

7. Soud tedy posoudil ujednání zapůjčitelky a žalovaného jako platně uzavřené smlouvy o zápůjčce, jejichž režim podléhá § 2390 a násl. OZ Smlouvy jsou ovšem neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částky odpovídající shora uvedeným poplatkům za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů dosahovala v srpnu 2015 v poměru 13,31 % a v listopadu 2015 byla 12,81 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, jsou neplatné jen tyto části smluv (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 13,31 % ročně u první smlouvy a 12,81 % u druhé smlouvy. To znamená, že pokud zapůjčitelka poskytla žalovanému zápůjčku 8 000 Kč na dobu 13 měsíců za korigovaný úrok 13,31 %, měl žalovaný zaplatit 8 632 Kč a v případě úroku 12,81 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 8 606 Kč. Vycházeje z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný zaplatil z první smlouvy celkem zapůjčitelce částku 6 500 Kč, zbývá k zaplacení již jen 2 132 Kč. Při splacení celkem 3 750 Kč podle druhé smlouvy pak žalovanému zbývá k vrácení zápůjčky částka 4 856 Kč.

8. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost k placení částek 2 132 Kč a 4 856 Kč a jako nevrácených zápůjček. Protože žalobkyně neuváděla, zda bylo sjednáno započítávání plateb žalovaného na jistinu a její příslušenství, nebo zda žalovaný specifikoval určení svých plateb, bylo nutné postupovat podle § 1932 odst. 1 OZ. Platby žalovanému tedy zcela uhradily úrok a ve zbytku jde o nevrácené zápůjčky.

9. Žalovaný se ovšem ve druhé smlouvě zavázal také k placení další služby za životní pojištění. Tímto ujednáním, byť není typově zákonem upraveno, byl ve smyslu [číslo] a násl. OZ vázán. Protože sjednanou povinnost ohledně částky 170,52 Kč nesplnil, vyhověl soud výrokem I. žalobě i v tomto rozsahu.

10. Výrokem I. soud také uložil žalovanému platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného s placením těchto částek nastalo jistě před datem, od nějž je toto příslušenství žalováno. Na druhé straně žalobkyně neuvedla, jakými platbami žalovaný svůj dluh umořoval. Proto soud nemohl zjistit výši úroku z prodlení podle jednotlivých splátek (plateb) žalovaného do této doby a byl nucen výpočet úroku z prodlení provést jen z naposledy dlužné částky 2 132 Kč, resp. 4 856 Kč. Výrokem I. bylo tedy vyhověno také žalobě na placení úroku z prodlení z částky 2 132 Kč, počítaného od 23. září 2016, jehož výše do 15. ledna 2021 činí 739,98 Kč a z částky 4 856 Kč, počítaného od 12. prosince 2016, jehož výše do 15. ledna 2021 činí 1 600 Kč, a poté vždy až do zaplacení v poměrné výši.

11. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni.

12. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“).

13. Ve zbytku žalované jistiny v částkách 3 582,19 Kč a 3 023,38 Kč, poplatků 1 705,81 Kč a 2 352,10 Kč, žalovaného úroku a ve zbytku úroku z prodlení v částkách 1 273,76 Kč a 1 035,83 Kč a poměrného úroku z prodlení z částek, ohledně níž nebyla žaloba důvodná, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II.

14. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. Protože převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.