15 C 331/2019

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 183 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 749 Kč a částku 11 714 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 14 463 Kč za období od 3. října 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 720 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 9 132 Kč za období od 29. března 2018 do 19. června 2019 a z částky 8 632 Kč za období od 20. června do 2. října 2019 a ve výši 9 % z částky 2 749 Kč za období od 18. do 22. října 2018 a z částky 5 831 Kč za období od 23. října 2018 do 2. října 2019.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 3 806 Kč.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum], ve znění jejího doplnění učiněném při jednání před soudem dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení složené pohledávky 15 183 Kč. Ta se skládala jednak z nedoplatku ceny služeb dodávek elektřiny, dodané žalovanému v množství 0,704 MWh do odběrného místa na adrese výše uvedeného bydliště žalovaného v době od 6. ledna do 20. září 2018 podle smlouvy účastníků ze dne [datum] o sdružených službách dodávky elektřiny. Ve smlouvě se žalovaný měl zavázat platit žalobkyni za poskytnuté služby cenu, účtovanou podle ceníku žalobkyně a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Celková cena služeb v uváděném období činila 2 749 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala žalovanému s výzvou k placení do 17. října 2018. Žalovaný však tuto částku dosud žalobkyni nezaplatil. Druhá část složené pohledávky spočívala v nedoplatku ceny služeb dodávek plynu, dodané žalovanému do odběrného místa na stejné adrese v množství 830 m3 v době od 21. března 2017 do 12. března 2018 a v množství 107 m3 v době od 13. března do 26. září 2018 podle smlouvy účastníků ze dne [datum] o sdružených službách dodávky plynu. Ve smlouvě se žalovaný měl opět zavázat platit žalobkyni za poskytnuté služby cenu, účtovanou podle ceníku žalobkyně a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Cena služeb za první uváděné účtované období činila 9 132 Kč a po odečtení platby žalovaného v částce 500 Kč, zbývalo zaplatit částku 8 632 Kč Cena služeb za druhé uváděné účtované období činila 3 082 Kč. Oba tyto nedoplatky žalobkyně opět vyúčtovala žalovanému s výzvou k placení do 28. března 2018 ohledně první uváděné částky, resp. do 22. října 2018 ohledně zbytku ceny služeb dodávky plynu. Žalovaný však ani tyto částky dosud žalobkyni nezaplatil. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala také zaplacení poplatků za upomínky po 240 Kč, které žalovanému zaslala ve dnech 20. června, 7. srpna a 5. září 2018. Nárok na placení dovozovala ze svých všeobecných obchodních podmínek, a to u prvních dvou poplatků ke smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny a u posledního z poplatků ke smlouvě o sdružených službách dodávky plynu. Nakonec žalobkyně žalovala zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nezaplacených cen služeb za dobu po uplynutí lhůty k placení když žalovaný tyto částky nezaplatil ani přes další výzvu k placení ze dne 26. září 2019, která byla žalovanému posílána poštou ve stejný den a vrátila se žalobkyni jako nevyzvednutá z poštovního uložení dne 15. října 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se bez omluvy ani k jednání před soudem, jež se konalo dne [datum]. Na tomto jednání soud provedl dokazování písemnostmi, jež žalobkyně k důkazu označila. Takto soud zjistil, že mezi účastníky byly sjednány uváděné smlouvy a že žalobkyně vyúčtovala poskytnuté služby podle smluv. Vyúčtování však bylo žalovanému doručováno teprve dne 26. září 2019, když důkaz o dřívějším doručení výzvy k placení nebyl žalobkyní označen. Protože z dokazování soud nezjistil, že by byly služby žalobkyní poskytnuty v uváděném rozsahu, byl rozsah důkazních návrhů teprve na tomto jednání žalobkyní rozšířen s tím, že žalobkyně současně souhlasila s rozhodnutím o žalobě po doplnění důkazních prostředků (vy smyslu jejího návrhu, které nebyly v době jednání soudu k dispozici) bez nařízení dalšího jednání.

3. Protože veškerá nezbytná procesní poučení a výzvy ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ) byly žalobkyni poskytnuty při jednání dne [datum] a protože žalovaný o účast na projednání věci zjevně nestál, rozhodl soud o žalobě následně i na základě dalších žalobkyní označených písemných důkazů již bez nařízení dalšího jednání ve smyslu § 115a OSŘ, když s takovým postupem ve smyslu § 101 odst. 4 OSŘ souhlasil i žalovaný.

4. Na základě sdělení provozovatelky příslušné distribuční soustavy o množství dodané elektřiny, resp. plynu pak soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty služby dodávek uváděných energetických komodit v uváděném rozsahu.

5. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný uváděné částky dosud nezaplatil, neboť žalovaný neuváděla tvrzení opaku, ačkoli mu tuto povinnost ukládá ustanovení § 101 odst. 1 OSŘ.

6. Mezi účastníky byly sjednány smlouva, které hodnotí soud jako kupní. Jejich režim se tedy řídil § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) za podmínek stanovených v § 50 a násl. u dodávek elektřiny, resp. § 72 a násl. u dodávek plynu, zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, (dále jen„ EZ“). Na základě každé této smlouvy vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalovanému předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami elektrické energie, resp. plynu, a žalovanému povinnost hradit žalobkyni jejich cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila, žalovaný nikoli, a to ve výši žalované ceny služeb dodávek elektřiny v částce 2 749 Kč a plynu v celkové částce 11 714 Kč. Právo na zaplacení těchto částek dospělo do nároku ve smyslu § 2118 OZ na základě výzvy k zaplacení podle § 1958 odst. 2 OZ. Ta byla činěna dne 26. září 2019 a do sféry dispozice žalovaného se tak podle § 573 OZ dostala nejdříve dne 1. října 2019, když dřívější doručení nebylo zjištěno. Žalovaný byl povinen plnit bez zbytečného prodlení, tedy dne 2. října a od 3. října 2019 proto byl v prodlení s plněním uvedeného tohoto peněžitého závazku. Vedle částek 2 749 Kč a 11 714 Kč je proto žalovaný také povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni z této jistiny požadovaný úrok z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak teprve od 3. října 2019. Soud proto žalobě v této důvodné části výrokem I. vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku žalovaného úroku z prodlení pak byla žalobě jako nedůvodná zamítnuta.

7. Výrokem soud zamítl také žalobu na placení poplatků za upomínky v celkové částce 720 Kč. Právo na placení této částky totiž žalobkyně dovozovala z obchodních podmínek, přičemž nebyly obsahem hlavního smluvního závazku ve spotřebitelském smluvním vztahu a soud nezjistil (žalobkyně tol ani netvrdila), že by žalovaný dal k této další platbě výslovný souhlas. Ve smyslu § 1817 OZ proto žalobkyni právo na placení této částky nevzniklo.

8. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částkám 2 749 Kč a 11 714 Kč s příslušenstvím, které v den vyhlášení rozsudku dosáhlo výše 1 790,24 Kč; v součtu 16 253,24 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ohledně částky 720 Kč s příslušenstvím, které v den vyhlášení rozsudku dosáhlo výše 887 Kč; v součtu jde o 1 607 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 17 860,24 Kč činila 91 % a míra procesního úspěchu žalovaného 9 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 82 %.

9. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu svého zástupce po 300 Kč za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, v předžalobní výzvě k plnění a v písemném podání ve věci – sepisu žaloby a v částce 1 740 Kč za nespecifikovaný úkon právní služby. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za první tři uváděné úkony právní služby po 100 Kč a za další úkon v částce 300 Kč, náhradu hotových výdajů zástupkyně za cestu k jednání před soudem v částce 1 120,95 Kč a nakonec náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazované odměny a paušální náhrady provozních výdajů svého zástupce.

10. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na:

11. Soudní poplatek v částce 800 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ.

12. Odměnu svého zástupkyně, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách http://www.nsoud.cz/), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b ve spojení s § 11 advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby (účast na jednání před soudem) v částce 1 740 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 a § 12 odst. 3 advokátního tarifu; tedy v celkové výši 2 340 Kč.

13. Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu v částce 300 Kč za účast na jednání před soudem a ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za ostatní dva úkony; tedy celkem 500 Kč. Tato náhrada přísluší žalobkyni také podle závěrů Nejvyššího soudu České republiky, obsažených tentokráte například v jeho usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001.

14. Náhradě cestovních výdajů jako hotového výdaje podle § 137 odst. 1 OSŘ v účtované výši 1 120,95 Kč za cestu zástupce (podzástupce) žalobkyně k jednání osobním motorovým vozidlem v souladu s § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 5 l BA 95 na 100 km na trase 216 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 368/2019 Sb.

15. Náhradě odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a paušální náhrady provozních výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a to v účtované částce 680,40 Kč.

16. Celkem se jedná o částku 4 631,35 Kč Žalovaný je tedy povinen nahradit žalobkyni 3 806 Kč (~ 82 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

17. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalované, učiněné před zahájením řízení, nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení. V této souvislosti je nutné odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ.

18. Pokud byly ohledně tohoto úkonu vynaloženy náklady na advokátní zastoupení, nejednalo by se ani o účelný výdaj ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ s ohledem na předmět podnikatelské činnosti žalobkyně, která se zabývá obchodováním s energetickými komoditami a inkasováním ceny za služby spojené s jejími dodávkami. Žalobkyně by tedy jistě měla být sama schopna vyzvat své klienty (zákazníky) k placení sjednané ceny a náhrady jimi způsobené škody. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené v obdobných případech například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.