15 C 334/2019

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem titul jméno příjmení, IČO, sídlem adresa, číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného IČO s ukončeným podnikáním bytem ulice ulice, dům bez čísla popisného či evidenčního, číslo obec, okres obec o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku povinen zaplatit žalobkyni částku částka s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky za období od datum do zaplacení.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky částka a částky částka s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky částka za období od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku částka.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne datum, na zaplacení částky částka. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného částka, žalovaného za dobu 102 dnů v období datum anonymizována dvě slova do datum a upomínací výlohy částka. Nakonec byl také žalován úrok z prodlení z těchto částek podle výroků I. a II. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne datum účastníci pojistnou smlouvu číslo o závazku žalobkyně poskytnout žalovanému v případě nahodilé pojistné události pojistné plnění a závazku žalovaného platit žalobkyni pojistné. Předmětem pojištění mělo být vozidlo jméno, registrační značka. Pojistné bylo stanoveno pro pojistné období v částce částka za rok s počátkem pojištění od datum. V průběhu pojištění byla výše ročního pojištění upravena na částka s účinností od datum v souladu s čl. 5 odst. 6 všeobecných pojistných podmínek. Žalovaný nezaplatil žalované pojistné přes výzvy a urgence žalobkyně. Ohledně upomínacích výloh a úroku z prodlení nebyla žaloba blíže vysvětlena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den datum anonymizována dvě slova se nedostavil žádný z účastníků, ani jejich zástupců, přičemž pouze žalobkyně a její zástupce svou neúčast předem omluvili.

3. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla skutečně v den uváděný žalobkyní uzavřena výše uvedená smlouva, která ovšem obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a nikoli o pojištění vozidla samotného, a dále pojištění skel vozidla, další pojištění pro případ újmy způsobené provozem jiného vozidla (přímá likvidace) a pojištění asistence, to vše od sjednání smlouvy. Sjednáno bylo pojistné ve výši částka. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že bylo sjednáno roční pojistné období.

4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, upomínací výlohy, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).

5. Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu. Její režim se ve vztahu k pojištění odpovědnosti řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ve zbytku a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV a pojistné za další pojištění za dobu, kdy pojištění trvalo v souladu s § 2782 odst. 1 OZ. Doba pro placení pojistného byla první den pojistného období podle § 2783 odst. 2 OZ.

6. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období v poměrné výši částka je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

7. Ve zbytku byla žaloba na zaplacení pojistného v částce částka výrokem II. zamítnuta pro nesplnění povinnosti tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) OSŘ). Pokud totiž bylo toto vyšší pojistné žalováno pro uváděné navýšení pojistného podle pojistných podmínek, pak žalobkyně netvrdila, že by v tomto směru žalovaného vyrozuměla ve smyslu § 2786 odst. 1 OZ a proto také v tomto směru zřejmě neoznačila žádné důkazy. Nebyla tedy možné ověřit splnění zákonem stanovených podmínek pro změnu hlavního peněžitého závazku, který měl žalovaný, jakožto podnikatel s žalobkyní sjednat. Soud pak z žalobních tvrzení nezjistil žádné jiné skutečnosti, které by bylo možné podřadit pod právní normu, na jejímž základě by bylo možné právo žalobkyně v tomto rozsahu dovodit. Protože soud nezjistil, že by se žalovaný ohledně této částky dostal do prodlení s placením, bylo stejným výrokem nutné zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky.

8. Stejně tak soud pro neunesení břemene tvrzení výrokem II. zamítl žalobu také v části, týkající se placení upomínacích výloh v částce částka. Žalobkyně totiž neuvedla, jaké konkrétní výlohy jí v souvislosti v upomínáním žalovaného, resp. s uplatněním pohledávky na pojistné (viz § 513 OZ) vznikly a ani v tomto směru proto zřejmě neoznačila žádný důkaz. Byť by tedy bylo možné tuto částku hodnotit jako (hmotněprávní) příslušenství žalované pohledávky, resp. náhradu toho, oč se měl zmenšit majetek žalobkyně v důsledku vymáhání žalované jistiny ve smyslu § 2913 odst. 1 OZ, nebylo možné žalobě v této části vyhovět. Protože nebylo zjištěno prodlení žalovaného ani s placením této částky, byl stejným výrokem zamítnut také s tím související úrok z prodlení.

9. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem II. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce částka s příslušenstvím a žalovaný byl procesně úspěšný v částce částka s příslušenstvím. jméno procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši částka činila 94,4 % a míra procesního úspěchu žalovaného 5,6 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 88,8 %.

10. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši částka, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po částka za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po částka a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. Celkem žádala nahradit částku částka.

11. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na soudní poplatek v částce částka; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po částka podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, po částka za dva zohledněné úkony a odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

12. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce částka. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku částka (~ 88,8 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

13. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ.

14. V daném případě je navíc zřejmé, že náklady na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátním zástupcem žalobkyně by nebyly vynaloženy účelně s ohledem na postavení žalobkyně, jako společnosti, zabývající se poskytováním pojištění a inkasováním pojistného, v jejíchž možnostech jistě je vyzvat své dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.